Vrátil jsem se úplně vyřízený do našeho bytu. Yeontan se mohl zbláznit radostí, když jsem přišel. Skákal na mě a kňučel jako by psí řečí brečel i nadával zároveň kde jsme s Taehyungem tak dlouho byli. Proč ho necháváme samotného? 

,,Omlouvám se, kámo. Slibuju, že už tě s tatínkem neopustíme." tisknu si ho k sobě, načež se mi čumákem zarývá až do ramene. Neodejde ode mě ani když se sprchuji, pořád sedí před sprchovým koutem a hlídá si mě. Co vyjdu z koupelny, celý byt mi připadá prázdný bez mých věcí. Půjčím si nějaké Taehyungovo oblečení a zavrtám do jeho peřin. Všechno po něm tak překrásně voní. Šíleně mi to chybělo. Nasaju pořádně vůni polštáře, na kterém Taehyung spí a jenž je vždy cítit po jeho vlasech. Používáme stejný šampón i sprcháč, ale Taehyung vždy voní jinak. Nikdy jsem to nechápal. Přál bych si ho teď držet ve svém objetí a nepustit. Obejmu pevně jeho polštář, přičemž do pár vteřin usnu. 

***

Probudí mě hluk kolem rána, kdy někdo vstoupí do bytu a Yeontan začne vyšilovat. Vyděsí mě to a hned vyběhnu z postele. Výrazně si oddechnu, když je to jen Mingyu, který se zdá též extrémně překvapený mou přítomností v bytě. 

,,C-co... co ty tady?" zeptá se mě, přičemž pokládá Yeontanovo vodítko. Promnu si s dalším úlevným oddychem víčka a ze zívnutím mu odpovím;

,,Přijel jsem sem v noci z nemocnice." 

,,Aah~" chápavě kývne, ,,Taehyunga stabilizovali ještě v záchrance. Museli mu píchnout něco na uklidnění." Sedne si na okraj pohovky, když mě informuje. 

,,D-díky, že ses o něho postaral. Jak... jsi vlastně věděl, že je v nemocnici?" podivím se nad tím, protože to byl on kdo mi volal. 

,,Nechceš se jít s námi projít?" nabídne mi s úsměvem a cukne pohledem k Yeontanovi, který nás bystře sleduje. 

,,Vlastně rád, jen vydrž pár minut, než se dám do kupy." zalezu zpět do pokoje si alespoň opláchnout obličej a vyčistit zuby. 

***

,,Taehyung mi volal tak před dvěma týdny, jestli bych se mu na čas nepostaral o Yeontana, že je u svého otce." začne mi venku vyprávět Mingyu, vedoucího poslušného Yeontana  jež očůrává každý roh na vodítku. Šli jsme se projít do nedalekého parku poblíž našeho bytu. Vždy sem s Yeontanem chodíme. 

,,Divil jsem se, zda to myslí vážně, protože..." ušklíbne se, ,,vím jaký měl vztah s otcem a zprvu jsem si myslel, že si dělá srandu. Ptal jsem se na tebe, ale on mlčel a znovu mě požádal. Došlo mi, že ho něco trápí a nechce o tom mluvit, proto jsem jen souhlasil. Měl jsem pocit, že mu dlužím hodně." trpce se usměje s poněkud provinilým výrazem. 

,,Jak to myslíš?" zamračím se zvědavě zmateným pohledem na něho. 

,,Víš, něco jsem ti nikdy neřekl." podívá se seriózně na mě, kdy ho trpělivě poslouchám. ,,Taehyung byl do tebe zamilovaný dřív než já a poznal jsem tě vlastně díky němu. Pamatuješ si, jak jsem s tebou prvně nechtěl nic mít?" 

,,Ano." ušklíbnu se. ,,Dal jsi mi hodně zabrat, Mingyu." Vzpomínám si, že dostat ho byl těžký oříšek a já nikdy nechápal, proč se mi tak bránil, protože to vypadalo, že i já jeho přitahuji. 

,,Bylo to, protože jsem věděl, že tě Taehyung miluje. Dost mi ublížilo, když ses se mnou rozešel a litovala jsem toho, že jsem Taehyunga zradil." povzdechne si. ,,Dokonce jsem se ho snažil přesvědčit, aby na tebe zapomněl, protože jsem si nedovedl představit, že by tu samou bolest měl prožívat on a k tomu mnohonásobněji, když tě bezmezně miloval roky." 

,,Omlouvám se ti, Mingyu. Věř mi že teď-"

,,To je v pořádku, Jungkook-iie." zasměje se a poplácá mě po rameni. ,,Už jsem ti to řekl ne? Díky rozchodu s tebou jsem poznal skvělého kluka a ty... ty jsi se zase zamiloval do Taehyunga. Přiznám se ti, že o vás dvou často přemýšlím." 

Pobaví mě svou poznámkou. Zajímalo by nad čím o nás přemýšlí. Mingyu je skutečně zvláštní člověk, možná proto si s Taehyungem tolik rozumí. Co se týkalo našeho vztahu, vždy byl spíš tělesný a když jsme byli kamarádi, vtipkovali jsme, místo abychom vedli nějaké hlubokomyslné konverzace. 

,,Přišel jsem na to, že neznám žádné dva lidi, co by si byli natolik souzeni jako vy dva." usměje se upřímně na mě a donutí též ke šťastnému úsměvu. 

,,Já vím, Mingyu." 

***

Blížila se třetí hodina odpoledne, chystal jsem se navštívit Taehyunga, ale ještě předtím jsem zašel k Hobimu, abych mu koupil kytku a jeho oblíbené jídlo. Vím, že tím nespravím co jsem mu řekl, dost možná mě ani nebude chtít po tomhle už vidět, ale já udělám všechno, aby mi odpustil. Dostojím svému slibu a neopustím ho. 

Jsem šíleně nervózní. Stojím před nemocničními dveřmi, za kterými leží a váhám vzít za kliku. Musím se několikrát nadechnout než se odvážím do nich vstoupit. Uleví se mi, když uvidím že Taehyung spí. Dám květinu do vázy, jídlo položím na stoleček vedle jeho lůžka a přisednu si k němu. Chytím ho za ruku, kdy sebou škubne a probudí se. Zmateně se rozhlíží kolem dokud nezabloudí pohledem na mě. 

,,Jungkook-iie..." osloví mě maličko překvapeným tónem přičemž se zaměří na naše spojené ruce. ,,Co tady děláš?" zeptá se mě téměř apatickým tónem. 

,,Včera jsi spal. Chtěl jsem tě znovu vidět." pohladím ho po vlasech se sevřenou čelistí, abych se nerozbrečel. 

,,Proč?" odvrátí tvář. ,,Nemusíš se cítit provinile, Jungkoo-iie. Slíbil jsi mi, že nebudeš nic předstírat." připomene mi slova, jimiž jsem mu včera večer ublížil. Ztěžka se nadechnu a víc stisknu jeho ruku, aby ji ode mě též neodtáhl. 

,,Přesto jsem slib porušil." řeknu mu rozechvěle. Obrátí svou tvář opět ke mě, ale bez výrazu. ,,Předstíral jsem, že mi na tobě nezáleží a už tě nemiluji." sklopím zarmouceně zrak a skousnu si ret než se mu podívám zpět do očí. 

,,Odpusť mi prosím, že jsme ti lhal." 

Taehyung neodtrhne oči od těch mých, jako by v nich cosi hledal. Možná si myslí, že lžu nyní. Třeba v nich hledá známku provinění, přetvářky, nenávisti. Nic takového tam však najít nemůže. Provinění možná, protože mi bude trvat hodně dlouho si tohle odpustit, ale co k němu cítím mnohem silněji je láska. 

Z koutků jeho očí se začnou linout tenké slzičky, když mi podebere svou dlaní tvář a já se do ní dychtivěji zabořím. Políbím ho na tepně v zápěstí. Slyším jak rychle jeho srdce tluče. Přitáhne si mou tvář k sobě a já ho bez váhání políbím. Procítěně se vší láskou, kterou k němu chovám, tisknu své rty na jeho, přičemž si mě drží, jako bych mu měl zmizet. 

,,Tae~" vydechnu k jeho ústům a pohlédnu do jeho skleněných očí, ,,pamatuj si, že ať se stane cokoliv, nikdy tě nepřestanu milovat." 

Taehyung zalapá po dechu než si mě znovu přitáhne do hlubšího polibku, z kterého se nemůže ani jeden z nás odtrhnout. 

Je mi jedno co řeknou sestřičky nebo doktoři, lehl jsem si k Taehyungovi a svírám ho pevně ve svém objetí jako koalí mládě. Nedá se ani popsat má vnitřní slast, co vdechuji opět jeho omamnou vůni, slyším tlouct jeho srdce, cítím jeho jemný, láskyplný dotek a vidím jeho překrásnou, andělskou tvář, z nichž jsem ani na vteřinu ještě nespustil zrak, stejně jako on z mých očí. 

,,Chyběl jsi mi." zašeptá svým medovým hlasem, jenž se mírně chvěje a přejede mi ukazováčkem po tváři. Nemusel k tomu nic dodávat, samotný tón kterým se vyslovil, mě přesvědčil že mluví pravdu. 

,,Odpusť mi." přitisknu se k jeho čelu svým. ,,Slibuji, že tě nikdy v životě už neopustím." 

Taehyung mě obejme kolem krku, když si mě přitáhne blíž a zavře spokojeně víčka. 

,,To ty mi odpusť." vydechne tiše. ,,Musíš mi věřit, že tvá láska pro mě znamená celý život. Ničeho si nevážím víc než toho že mě miluješ, Jungkook-iie. Věř mi." 

,,Věřím ti, Tae." ujistím ho pevným hlasem. ,,Doopravdy ti věřím. A proto můj život bude vždycky patřit tobě." 

Taehyung zkrabatí obočí a znovu si mě o něco pevněji přitáhne. Zachumlá se do ohbí mého krku, kdy spokojeně vydechne. Není zapotřebí dalších slov. Mám pocit, že v tuhle chvíli si rozumíme jako nikdy v životě. Jako bychom byli dvě duše, co si navzájem čtou myšlenky. Patříme k sobě. 

***

Omlouvám se lidi, že kapitolu zveřejňuji až dnes. Nějak mám pomotané dny 😅

Je to děsný, ale už druhý týden se snažím zbavit té děsné rýmy a zalehlých uší, alergie jedna podělaná 😣 nemůžu se na nic soustředit. 

Každopádně... příští týden vydám už poslední kapitolu. Jsem strašně ráda, že jsem něco dokončila a chci vám poděkovat, protože píšu hlavně pro vás. Jsem vám vděčná, že si mé příběhy čtete. 

Opatrujte se a nějak přežijte ty šílená horka 😅

I purple youu!!! 💜💜💜