,,Co tady sakra děláš?" zeptám se ho chladně, přičemž ode mě neodtrhne oči. 

,,Yoongi-hyung mi napsal, že jsi tady. Můžeme si prosím promluvit?" žádá mě prosebným pohledem, kdy vražedně probodnu očima hyunga. 

,,Co je?" nepříjemně na mě vyštěkne. Raději se obrátím zpět na mého bývalého přítele a vrazím do sebe dalšího panáka. 

,,Není o čem. Nemysli si, že mě ještě nějakou ovlivníš." vmetu mu rázně do tváře. Jeho obočí se nepatrně zkřiví a skloní pohled k zemi. Nikdy jsem ho takového neviděl. Najednou vypadá velice pokorně. 

,,Nechci tě ovlivňovat, Jungkook-iie. Můžeme si prosím promluvit?" 

Dokonce i tón jeho hlasu je jiný. Bolí mě ho takhle vidět. Bolí mě že vypadá a mluví se mnou tak zničeně. Čím víc mě to bolí, tím mohutněji ve mě stoupá vztek. Zvednu se a tahnu ho za ruku ven do prázdné uličky. Jakmile jsme sami, spustím na něho svůj vztek, stejně jako on kdysi na mě. 

,,Aby bylo jasno, Taehyungu, nechci se s tebou udobřovat, nechci s tebou mluvit ani žádné vysvětlení. Celou dobu sis se mnou jenom hrál, stejně jako s ostatními!" 

,,To není pravda!" vykřikne naléhavě a chytne mě za rameno. 

,,Ne?" zasměju se. ,,Proč jsi mi tedy lhal? Proč jsi nešel za otcem a neřekl si o peníze, které měl na dluhy tvé matky? Raději jsi mě využíval? Líbilo se ti hrát si s mými city, Taehyungu? Musel jsem být určitě tvoji trofejí. Získat si kluka, který nikdy nikoho nemilovala a nikdy s nikým nevydržel. Gratuluji! Před pár týdny by jsme měli první výročí!" je mi téměř do breku z těch všech slov, které na něj vykřikuji. Vlastně sám ani nevím, zda jim věřím. 

,,Jungkook-iie, já tě prosím..." přitáhne si mě do objetí plačtivým tónem, kdy se nadechne a pohlédne mi do očí. ,,Omlouvám se ti. Prosím věř mi, vždy jsem tě miloval. Od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem tě miloval. Byl jsem idiot, rozumíš? Se svým otcem jsem se udobřil. Nikdy už ti neublížím, to ti slibuji. Prosím jen... prosím tě mě neopouštěj." nechá spadnout hlavu na mou hruď. Srdce mi bolestně buší jako by ho on drtil v ruce. Chce se mi brečet, šíleně se mi chce vzlykat. Přeji si mu z celé své duše věřit, ale... kolikrát si tímhle budu muset projít? Jak mu mám věřit, když se mi v hlavě stále ozývají jeho poslední slova než odešel. 

,,Jako by to pro mě kdy něco znamenalo!" 

Ta neskutečná bolest, když po tomhle odešel a křičel na mě, abych se mu nepletl do života. Zatnu čelist a pěstě než se odvážím říct něco, co mě stojí mnoho úsilí. 

,,Pamatuješ si na náš slib hned ze začátku?" zeptám se ho chladným tónem, kdy ke mě zvedne svůj pohled. 

,,Dal jsem ti slib, že pokud tě někdy přestanu milovat, nebudu tě trápit. Pamatuješ?" připomenu mu, ale dle jeho vyděšených očí si vzpomíná velice dobře. 

,,Proto k tobě jsem upřímný a nechci nic předstírat. Já už tě nechci, Tae. Je mi líto." řeknu pevným hlasem, nicméně kdybych pokračoval, můj hlas by se do vteřiny zlomil. Nikdy jsem necítil takovou bolest. Procházela doslova celým mým tělem a zabraňovala v pohybu. 

Taehyung mi hledí do očí, jako by se přesvědčoval, zda to myslím vážně. Odtáhne se ode mě, když sklopí pohled, roztřeseně se nadechne a hlubokým hlasem mi odpoví, že chápe. 

,,Jungkook-iie..." usměje se na mě tím nejsrdečnějším úsměvem jaký jsem kdy spatřil, ,,přeji ti, aby jsi byl šťastný a... děkuji ti za nejšťastnější chvíle svého života." 

Téměř drtím své zuby jak pevně zatínám čelist, abych se nerozbrečel. Pouze kývnu, ještě chvíli si hledíme do očí než se to rozhodnu ukončit. Bez rozloučení se otáčím na patě a vracím zpět do klubu za hyungama. Teprve za zavřenými dveřmi si oddechnu, jako bych v sobě zadržoval vzduch hodiny. Je mi tak nesmírně těžko a já nechápu proč? Nemělo by se mi spíš ulevit? Cítím se, jako by mi někdo položil obrovský šutr na hruď.  

***

Já ani hyungové už jsme neměli chuť být v klubu. Všichni jsme odešli k Jinovi, kde jsem jen apaticky seděl v křesle a zíral do prázdna. 

,,Jungkook-iie, kam odešel Taehyung?" zeptá se mě Jimin zvědavě po druhé, co jsem mu už v klubu neodpověděl. 

,,Nejspíš domů." pokrčím rameny. 

,,Děláš si ze mě prdel?" zamračí se Yoongi a s naštvaným povzdechem si prohrábne vlasy. 

,,Nebylo od tebe fér, hyung že jsi ho zavolal!" spustím na něj. 

,,Všichni s ním jsme v kontaktu, ostatní se ho báli kvůli tobě zavolat, proto jsem to udělal já! A je mi úplně u prdele, jestli jsi na mě naštvaný!" řekne svým přísným tónem, kterému raději neodporuji. 

,,Yoongi, co jsi vůbec myslel tím, že Jungkooka kdysi někdo málem znásilnil?" vzpomene si trefně Hobi, kdy zbystřím i já. 

,,Jo. Nepamatuju si, že by se mi kdy něco takového stalo." narovnám se v zádech s zkříženýma rukama k hyungovi. 

,,Bodejť by sis to pamatoval. To si nemohl pamatovat snad nikdo z nás, všichni jste byli tak neskutečně mimo, že jste museli mít otravu alkoholem." ušklíbne se nad námi. 

,,Počkej, kdy to bylo?" podiví se Namjoon, protože on se většinou tolik neopíjí aby si druhý den nic nepamatoval. 

,,Jsou to tak, hmm~ tři roky?" pátrá Yoongi viditelně v paměti s přimhouřenýma oči. ,,Ne! Jungkook tam slavil devatenáctiny a mohl se poprvé pořádně opít!" protáhne je náhle, když si vzpomene a s ním i ostatní. 

,,Pravdou je, že na své devatenáctiny si téměř nepamatuji. Oslavovali jsme je v Euphorii a Jin s Jiminem mě nutili poprvé pít, protože už jsem byl oficiálně dospělý. Vím, že Yoongi-hyung dorazil maličko později, dodělával tehdy něco v práci." 

,,Máš pravdu. Oh bože, tak blbě mi v životě nebylo." Chytne se Namjoon za hlavu s nafouklou tváří, když si na tu noc ještě vzpomene, přičemž ostatní souhlasí. 

,,No, nevím co se přesně stalo..." pokračuje Yoongi, jenž se položí pohodlně znovu do křesla, ,,ale tehdy tě Taehyung dotáhl ke stolu s cucfleky na krku a naštvaně nás žádal, abychom na tebe dávali větší pozor, že tě před chvílí nějaký pobuda málem ojel." 

,,Cože?" vytřeštím na Yoongiho šokovaně oči.  

,,Aah!" vyskočí Jimin. ,,No jasně, tehdy Kim Taehyunga vyhodili, protože zbil nějakého týpka na záchodech." zvedl významně ukazováček. 

,,Nikdy mi o tom neřekl." sklopím zrak zamyšleně k zemi. 

,,Asi pro tvé dobro kámo, nevypadal jsi ani ses nechoval v tu noc zrovna lichotivě." trhne Yoongi pobaveně hlavou. 

,,V té době jsem ho především ještě ani neznal." podotknu udiveně, čehož se chytí Jimin. 

,,Děláš si srandu?" zvedne na mě překvapeně obočí. ,,Musel jsi znát Taehyunga, vždyť to byl nejlepší kámoš tvého bratra a pomalu se od sebe nehnuly." 

,,Nikdy v životě jsem ho s mým bratrem neviděl." zamračím se na Jimina, jelikož si vzpomenu jak zabedněný, ignorujíc svého bratra jsem byl. 

,,To není možný. Jeonghan mu dokonce nejvíc pomáhal, když Taehyungovi umřela máma a sám z toho byl v depresích." kroutí nevěřícně hlavou. 

,,Jimin-iie-hyung, všichni víte, že jsem se svým bratrem příliš nevycházel. Já donedávna ani netušil, že Taehyunga zná." objasním mu nesporně, aby mu to konečně došlo. 

,,Jimin-iie má ale pravdu." přidá se k němu Jin a schytá dalších z mých zmatených pohledů. ,,Vlastně, jak jsme byli na dovolené a Jeonghan se s vámi setkal, hned mi to nedošlo, ale divil jsem se proč předstírají že se neznají. Taehyung o tobě už tehdy co jsme pracovali v kavárně jeho mámy mluvil." kývne k Namjoonovi, jenž kývne. 

,,Počkej, hyung ale to mu mohlo být tak patnáct-šestnáct." 

,,Ano, pokaždé když si za námi přišel, Taehyung se zdržel a občas se na tebe vyptával." potvrdí Jinovi Namjoon. 

,,Mě taky." ozve se znovu Yoongi. ,,Od toho incidentu v klubu se na tebe taky občas nenápadně zeptal, když jsme se potkali, proto mě ani tak nepřekvapilo, že to je on kdo ti píše. Došlo mi, že je do tebe celý udělaný." 

,,Když nad tím tak přemýšlím, Taehyung ti byl vždy poblíž, Jungkook-iie." zvedne Jimin důmavě hlavu a promne si bradu. ,,Waa, už mi dává smysl, proč jsem ho vždy potkal u tvé střední." vytřeští obličej. 

Nějak se v tom ztrácím a přestávám tomu rozumět. Proč se teď kurva bavíme o Taehyungovi? Proč všechno co říkají se mi najednou začíná vybavovat. 

Kdy jsem vlastně viděl Taehyunga poprvé? Odkud ho znám? Ano vím, že je to Mingyův kamarád, ale teprve teď si uvědomuji, že jsem ho znal už dřív. Možná ne jménem, nicméně rozhodně jsem ho už viděl. Myslím, že už jednou jsem o Taehyungovi vyprávěl. Teď si však uvědomuji, že já jeho přítomnosti ve skutečnosti vždy vnímal, jen jsem ji ignoroval. Proč? Protože Taehyung se mi už od první chvíle co jsem ho spatřil líbil. Měl jsem pocit, jako když vidím celebritu, na kterou nemůžete ani promluvit, sáhnout nebo si představit že se o vás vůbec může zajímat. Vlastně je to šílené. Jednoduše jsem zavrhl představu jeho a sebe dřív než jsem ho stihl poznat, jelikož byl tak půvabný, dokonalý. Zaměřil jsem se raději na někoho dostupnějšího. Nikdy jsem neviděl jak se na mě Taehyung dívá či že se o mě zajímá. 

,,Jungkook-iie, proč jste se vlastně pohádali?" zeptá se mě vážně, ale opatrným tónem Hobi, který celou dobu mlčí. Snad protože jako jediný nemá čím přispět do konverzace, když se s námi nezná tak dlouho. 

Nadechnu se, než jim všechno povím o Taehyungově otci, dluzích i o naší hádce. 

,,Ptal se mě, kdo si myslím, že jsem když se mu pletu do života a soudím ho. Odpověděl jsem, že někdo do ho miluje a on mi řekl něco co se mi stále ozývá v hlavě "Jako by to kdy pro mě něco znamenalo"... ještě než odešel, dodal že se mu nemám plést do života. Tak... jsem mu dnes řekl, že už ho nemiluji a... už ho nechci." dopovím zarmouceně s těžkým srdcem, když mě probere něco co bych nikdy v životě nečekal. Jin mi vlepil facku. 

Vytřeštěně na něho zírám, držíc si levou půlku tváře kam mi Jinova dlaň přistála. Ostatní se neopovažují ani pohnout, kromě Namjoona který ho vezme kolem ramen. Jin na mě nikdy v životě ruku nevztáhl. Najednou ucítím, jak se mi oči začínají zaplňovat slzami. 

,,Jsi... takový idiot!" začne nadávat poté co se zhluboka nadechne. ,,Myslíš ty někdy vůbec na někoho jiného než na sebe? Přemýšlel si pořádně proč to Taehyug řekl? Když řešíš něco co je pro něj citlivé za jeho zády a ještě mu to vyčítáš nemůžeš se divit, že ztratí nervy! Vážně si myslíš, že co ti ve vzteku řekl, myslel doopravdy když tě celé roky tajně miluje a čeká na tebe? Jak si kurva myslíš, že jsem se dozvěděl o tom, že tě tvůj první pošahaný kluk bije?" 

,,Jin-iie, uklidni se." snaží se ho Namjoon v klidu umlčet a hladí ho po rameni, zatímco já na hyunga šokovaně celou dobu hledím.

,,O-o čem to mluvíš?" vysoukám ze sebe tichým hlasem. Jin se nadechne se snahou se skutečně uklidnit, když se posadí zpátky na místo. 

,,Taehyung tehdy viděl jak ti ubližuje a varoval ho, jenže ho neposlechl, proto šel za mnou. Nebýt jeho mlátil by tě a trápil mnohem déle." objasní mi případ s mým prvním klukem, který se na mě až příliš uvázal, že byl schopný mi i ubližovat, když žárlil. 

,,P-proč... jsi mi to nikdy neřekl?" rozbrečím se. 

,,Proč bych ti to měl říkat já?" rozčílí se opět Jin. ,,Tohle je mezi tebou a Taehyungem. Zřejmě měl důvod ti takový věci zatajit. Později by ti je třeba řekl, já nevím ale je to důležité?" zamračí se. Klekne si přede mě již o něco klidnější, přičemž mě vážným tónem ujišťuje;

,,Poslyš... nikdo tě nikdy nebude a nemilovat tolik jako Taehyung. Ten kluk je do tebe zamilovaný celé roky a jen slepý by neviděl tu lásku v jeho očích, když jsi s ním. Jednou se mi dokonce svěřil, že když jste se poprvé políbil, rozplakal se a musel odejít." 

Vybavím si náš první polibek v zamčené kabince v černo černé tmě, kdy jsem ještě ani netušil, koho tak bezmezně miluji. Ano... za pár vteřin se vytratil a já nechápal proč. 

,,Řekl, že jeho nejšťastnější chvíle v životě byla, když sis ho sám přitáhl do polibku." 

Vzpomenu si na každý náš smyslný, láskyplný polibek. Kdykoliv se naše rty spojili, vše do sebe tak perfektně zapadalo a neexistovalo nic jiného, nikdo jiný kromě nás dvou. Pocit, který jsem měl pouze s ním, kdykoliv mě objal, kdykoliv mě pohladil, kdykoliv jsme se milovali, byl výjimečný a přesto přirozený. Taehyung je má spřízněná duše. 

A já mu teď tak bezcitně ublížil. O kolik jsou horší má slova než to co mi řekl on ve vzteku. Jin má pravdu. Vždy jsem myslel jen na sebe. Nikdy jsem ho neměl opouštět. Ach bože, nikdy si neodpustím, co jsem mu dnes v uličce řekl. Musím ho hned vidět. 

Zvedám se, že půjdu okamžitě za ním, když mi začne vyzvánět mobil. 

,,Mingyu?" podivím se tiše. Podívám se na hyungy, přičemž Hobi s Jiminem mají úplně uslzený obličej. Zvednu mobil, kdy na mě Mingyu okamžitě spustí;

,,Jungkook-iie, co se stalo? Taehyung je v nemocnici!" 

***

Omlouvám se lidi za zpoždění a zdravím vás 💜

Celý týden jsem byla na dovolené v Řecku a povím vám, že srdečnější a veselejší lidi jsem nezažila. Vůbec se mi odtamtud nechce a návrat do reality byl děsný 😔

Takže zde je další kapitola a ve středu bude další 😉

Co vy? Byli jste nebo jedete někam na dovolenou? 😊