Konečně už dnes můžu naplno tančit na koncertě v Japonsku. Ty 3 měsíce co jsem měl úplný zákaz, byly fakt hrůza a připomněli mi moje zranění na střední škole. Tehdy se to stalo těsně před talentovými zkouškami na uměleckou akademii a bylo to stejně na hovno.

Pro člověka, který je neustále zvyklí se hýbat je to utrpení mít různá omezení.

Hned jak mi doktor povolil, že můžu nohu začít pozvolna zatěžovat, tak jsem se konečně necítil neschopný a při trénincích už cvičil některé kroky, ale poslední měsíc už trénuji zase na plno a opravdu se nemůžu dočkat až se dnes budu moct vyřádit na pódiu.

Jimin je po celou dobu mou největší oporou, pokud to bylo možné, tak byl stále se mnou. Pomáhal mi se cvičením a později se mnou trénoval i nové kroky.

I když býval po tréninku unavený, tak vždy se mnou zůstal déle a pomáhal mi, abych vše dohnal.

Jednou, když všichni odešli a my zůstali déle, tak se nám náš trénink poněkud zvrhl. Zrovna jsme procvičovali choreografii k písni Dimple a jak se přede mnou Jimin kroutil v těch upnutých riflích a měl zadek k nakousnutí, tak to prostě nešlo vydržet a já se na něj vrhl.

Většinou se dokážu ovládnout, ale tehdy toho na mě bylo už moc. Už když při tréninku nacvičoval svou sólovou píseň Filter, tak jsem bojoval se svou erekcí. Naštěstí to na mě díky volným teplákům a dlouhého over size trička nikdo nepoznal.

Na naši rychlovku, která proběhla na sedačce v rohu místnosti, jsme vzpomínali hodně dlouho a já Jimina škádlil tím, že bychom si to mohli někdy zopakovat.

***

Zbývá posledních 5 minut do začátku koncertu a my už stojíme připravení v zákulisí, těsně u pódia.

Jimin mě hladí po zádech, abych se uvolnil a já si to užívám. Už se z toho stala naše rutina. Ví moc dobře jak jsem pokaždé nervózní a pouze on mě dokáže během chvilky uklidnit.

Stoupneme si do kruhu a dáme ruce před sebe. Zakřičíme společně náš pokřik a vystoupáme na pódium s prvními tóny písně Dyonisus.

Po první písní, ze mě nervozita opadne úplně a já si to začnu užívat. Na to že je konec září, tak je venku teplo a proto se po pár písních chladíme vodou.

Jako první začne Tae, který ke mě přijde jakoby nic a vyleje mi flašku vody na hlavu.

Je to osvěžující a když si prohrábnu mokré vlasy, tak se Army můžou zbláznit. Taemu je jasné, že to nenechám jen tak a raději hned uteče na druhou stranu pódia.

Zpívám dál píseň a vyčkávám. Vidím jak po mě pokukuje, ale nechávám ho schválně vydusit.

U další písně zazpívám svou část textu a vezmu do ruky láhev vody a napiji se. Podívám se kde se nachází Tae a zjistím, že je kousek ode mě a je otočený zády, takže mě nevidí.

Rozběhnu se k němu, ale on se otočí a uteče. Nemá nejmenší šanci mi uniknout, protože jsem nejrychlejší ze skupiny, takže ho lehce doběhnu a poliju vodou.

Mezitím polije Jimin hlavu Yoongimu, ale ten se nenechá rozhodit a zatřesením hlavy postříká i ostatní.

Rozpoutá se tím řetězová reakce, protože následně Jimina polije Namjoon a toho zase Hobi.
Nakonec přijde na řadu Jin, kterého poliju já, ale ten si to doslova užívá a přitom posílá ARMY do kamery nejenom polibky, ale i žhavé pohledy.

S Jiminem spolu blbneme víc než kdy jindy a já mám pocit, že i kamery se na nás zaměřují nějak často.

Když se mě Jimin přede všemi zeptá jaká je moje nejoblíbenější písnička z našeho posledního alba, tak začnu zpívat jeho Serendipity.

,, I modeun geon uyeoni anya
geunyang geunyang naye neukkimeuro"

(Nic z toho není náhoda, jenom jdu s proudem)

Usměje se a začne mě povzbuzovat, abych pokračoval. Pak na mě ukáže ukazováčkem a já k němu přitisknu ten svůj se slovy:

,, Neoneun na," a on odpoví. ,, Naneun neo."

( Ty jsi já a já jsem ty)

Jen my dva víme co pro nás ta píseň znamená.

Je to Jiminova píseň a i když to nikdy veřejně nepřiznal, tak ta píseň je napsána pro mě.

Stejně jako já jsem napsal píseň Euphoria pro něj.

Koncert jako vždy uteče neskutečně rychle a zbývá nám ještě udělat společné foto s ARMY.

Stojíme uprostřed hlavního pódia a chystám se stoupnout vedle Jimina, ale zjistím že zde není.

Běhá totiž po druhém pódiu a křičí na ARMY, že je miluje.

Snímá ho kamera, takže vidím na obrovské obrazovce jeho roztomilí obličej a než si uvědomím co dělám tak vykřiknu ,, Jimin-shii...I Love You!"

Namjoon Jin a Yoongi se na mě šokovaně podívají a Tae s Hobim se začnou smát.

Jimin se k nám blíží a nechápavě kroutí hlavou co mě to popadlo, ale nevypadá naštvaně, právě naopak, usmívá se.

Jakmile mi dojde, že jsem se právě nechtěně vyznal před 15000 fanoušky, tak narychlo vymýšlím jak to vyžehlit.

,, ARMY, já na Jimina pouze volal a to Miluji tě patřilo vám," vyslovím první blbost která mě napadne, ale Namjoon mi položí ruku na rameno a řekne mi, ať už jsem raději zticha.

Společně se tedy vyfotíme a za velkého křiku a potlesku odejdeme z pódia.

,, Co to mělo sakra znamenat?" pustí se do mě Namjoon hned jak sejdeme z podia a odevzdáme mikrofóny.

,, Já.... prostě to ze mě v tu chvíli vypadlo. Když jsem ho tam vyděl pobíhat a poskakovat, připadal mi hrozně roztomilí a vůbec mi nedošlo, že mám u pusy mikrofon," pokrčím rameny a přitom se usmívám na Jimina, kterého držím za ruku.

On mi úsměv oplácí a vůbec se nezlobí, že jsem ho dostal do takové situace.

,, Tak to zase bude plný internet toho jak Jungkook vyznal Jiminovi lásku," zasměje se Tae.

,, No řekl bych, že v jeho případě to už není žádná novinka, i moje skoro slepá babička se mě ptala jak dlouho ti da spolu chodí a to je viděla jen v televizi. Každému musí být na první pohled jasné, že ti dva ze sebe nespustí nejen oči, ale i ruce," prohlásí Yoongi.

,, Já se spíš bojím jestli to zase nerozpoutá válku. Jen si vzpomeňte na některé naše fanoušky. Shipují si nás podle svých představ a jakmile se jim to nelíbí, tak začnou posílal nenávistné vzkazy," posteskne si Hobi a já s ním souhlasím. Nelituji toho co jsem řekl, protože je to pravda, Miluji ho, ale také mám obavy z toho jaké moje přiznání bude mít následky. Hlavně pro Jimina.

,, Tak se pojďme přesunout na hotel a uvidíme jaký rozruch Jungkook vyvolal svým veřejným vyznáním lásky," rozhodne Jin a všichni jako na povel nasedneme do aut.