Po našem usmíření s Jungkookem jsme si řekli, že bude lepší, když se přestaneme vzájemně provokovat a předejdeme tak zbytečným žárlivým hádkám.

Náš druhý koncert v Las Vegas proběhl skvělé a naše interakce kolovali po internetu a vyvolali spoustu emocí.

Namjoon byl spokojený, protože měl zase důvod k tomu, aby nás od sebe odtrhával a kluci se jeho snaze smáli.

Po příletu z Ameriky nám pan Bang dopřál 14 dní dovolené, abychom si odpočinuli a my to s Jungkookem využili ke společné dovolené v Japonsku. Hodně nám to pomohlo a vrátili jsme se snad ještě víc zamilovanější než předtím.

Teď se nacházíme na Olympijském stadioně v Soulu, kde probíhá zkouška na zítřejší koncert.

Zrovna tančíme na píseň MIC Drop, když se najednou pod Jungkookem propadne část pódia.

Vykřiknu, když zahlédnu jak se propadá do té díry. Naštěstí se zachytne pódia a vydrápe se nahoru. Okamžitě se k němu seběhneme a neunikne nám jeho bolestí zkřivený obličej a krev, která mu zbarvila jeho bílé botasky.

Opatrně ho zvedneme a odneseme z pódia do šatny, kam za námi přiběhne náš doktor.

Všechny nás vyzve, abychom odešli, ale já to odmítnu.

Mám o něj strach a chci vědět jak moc vážně je zraněný.

Doktor ho opatrně prohlédne a naštěstí vyloučí zlomeninu, ale na patě má velkou tržnou ránu, která silně krvácí. Proto rozhodne, že musí do nemocnice, aby mu to zašili.

Chci jet s nimi, ale tentokrát to neprojde a manažer mě pošle s ostatními domů.

Všichni sedíme v obýváku a nervózně očekáváme Jungkookův příjezd. Já si z toho div nervu vlasy, jak je to čekání nesnesitelné.

,, Určitě to bude dobré," snaží se mě uklidnit Namjoon, ale řekl bych, že uklidňuje spíš sebe, protože bez Jungkooka to bude na koncertě znamenat spoustu změn.

Jakmile zaslechnu, že před domem zastaví auto, tak se rozběhnu ke dveřím.

Jungkook s asistencí doktora a manažera vyleze z auta a s pomocí berlí se rozejde směrem ke mě.

,, Jungkookie jak je ti?" pohladím ho po tváři.

,, Nic moc," povzdechne si. ,, Nesmím na tu nohu stoupat, takže ani tancovat," dodá smutně.

,, To mě moc mrzí, ale brzo se určitě uzdravíš," obejmu ho a pak ustoupím, aby mohl vejít do domu.

Je mi ho vážně moc líto. Miluje tanec a sedět celý koncert na židli, bude pro něj utrpení.

Namjoon mi ho pomůže dostat po schodech nahoru do pokoje a uložíme ho rovnou do postele.

Jin přinese sklenici vody a položí ji na stolek společně s léky na bolest, které mu předal doktor.

,, Fakt mě to mrzí, že zase způsobuji problémy," promluví na nás Jungkook.

,, O čem to mluvíš? Není tvoje vina, že se propadlo pódium!" zakroutí hlavou Namjoon.

,, Přesně tak, důležité je, že jsi si něco nezlomil nebo nezranil páteř," přidá se Jin a já souhlasím.

,, Všechno se vyřeší. Sám víš moc dobře, že improvizovat umíme, takže si nedělej starosti," usměje se na něj Namjoon a společně s Jinem opustí pokoj.

,, Má pravdu, zvládneme to. Měl by sis vzít ten prášek a pokusit se na chvíli usnout. Vytáhnu z krabičky platíčko s prášky a jeden vymáčknu Jungkookovi do dlaně. Vloží si ho do pusy a zapije vodou kterou mu podám.

Položí se zpět na záda a zhluboka vydechne. Chystám se k odchodu, když v tom mě popadne za ruku a zastaví mě.

,, Zůstaň prosím..... alespoň než usnu," zašeptá a já si k němu opatrně lehnu do postele.

,, Ty jsi ten nejúčinnější lék na světě, když jsi u mě tak to skoro nebolí," pevně mě obejme a dá mi pusu na čelo.

Léky mu zaberou poměrně rychle a on brzy usne.

Opatrně vstanu, abych ho neprobudil a přesunu se za ostatními do obýváku.

Druhý den nás při příjezdu na stadion manažer ujišťuje, že je pódium zkontrolované a už by nemělo dojít k žádné nehodě.

,, Kdyby to pořádně zkontrolovali už včera, tak by nemusel mít Jungkook 4 stehy," neodpustím si poznámku.

,, Souhlasím a doufám že se to už nebude opakovat, protože ti co to odflákli dostali okamžitě padáka," odpoví mi.

Během zkoušky sedí Jungkook na židli uprostřed pódia a my upravujeme choreografii tak, abychom byli co nejvíc v jeho blízkosti.

Blbneme při tom, abychom mu zvedli náladu, protože i když se tváří že je v pohodě, tak moc dobře víme, že je to jen přetvářka. Miluje řádění při koncertech a tentokrát se toho nebude moci naplno účastnit.

Na začátku koncertu ARMY vysvětlíme, že náš milovaný Jungkookie je zraněný a proto nebude dnes tancovat.

V první chvíli je z toho publikum zaskočené a neskrývají smutek, ale pak začnou skandovat jeho jméno a my se k nim přidáme.

Jungkook se s nimi přivítá a požádá je o to, aby nebyli smutní a pořádně si naše vystoupení užili.

První polovinu koncertu si Jungkook užívá stejně jako my. Jin kolem něj pořád poskakuje a jeho taneční kreace, když netančíme nacvičenou choreografii nás všechny sráží smíchy. Několikrát se neudržím a sesunu se k zemi.

Jungkook se směje tak, že kolikrát ani nemůže zpívat.

Po přestávce, ale nastane zvrat, kdy při písni Mikrokosmos zůstane Jungkook sám na hlavním pódiu a my ostatní stojíme na menším pódiu kus od něj.

Otočím se na něj, když mu přeskočí hlas a všimnu si, že je otočený zády k publiku a hlavu má skloněnou.

,, Do háje!" pomyslím si a rozběhnu se, abych co nejrychleji překonal tu vzdálenost mezi námi.

,, Jungkookie jsi v pořádku?" dřepnu si před něj a vezmu jeho obličej do dlaní.

,, Jo, jen to na mě nějak padlo a ta písnička je tak dojemná," zaskuhrá a setře si hřbetem ruky slzy z tváře.

Prodám mu ručník, aby si otřel celý obličej a otočím ho zpátky k publiku.

Píseň dozpíváme už spolu a po zbytek koncertu se už od něj nehnu.

Když zpíváme naši společnou část v písni RUN, tak stojím uprostřed pódia otočený směrem k němu a on je otočený ke mě.

Nevím co mě to napadlo, ale než začne další refrén, tak mu pošlu pusu a on mi ji okamžitě opětuje, jenže v jeho případě to vidí celé publikum, protože ho právě snímá kamera a jeho obličej se objeví na obřích obrazovkách.

Publikum zařve a Namjoon se zatváří rozpačitě, zatímco Hobi se směje.

Ostatní si naší výměny zřejmě nevšimli, protože se tváří nechápavě a ptají se Hobiho co způsobilo ten řev.

Před poslední písní se loučíme a každý z nás řekne pár slov.

Kluci mluví o tom jak se na ARMY moc těšili a jak jsou šťastní, že zde dnes s nimi mohou být.

,, Dnes jsem měl možnost vidět náš koncert z jiného úhlu a sledovat kluky jak tančí, bylo něco úžasného.
Když tančím s nimi tak to tak nevnímám, ale dnes jsem si to s vámi všemi opravdu užil. Doufám, že až se uvidíme příště, tak budu zase tančit společně s nimi," pronese svůj krátký proslov Jungkook a nezapomene zakřičet ,, Miluju tě ARMY!"

Jako poslední přijdu na řadu já.

,, Dnes to byl vážně zvláštní koncert. Jungkookie je skvělý tanečník a já ho vedle sebe stále hledal. Tančit bez něj bylo vážně divný.
Asi bych to neměl říkat, ale před koncertem byl hodně nervózní a nešťastný, protože vám ze sebe nemohl ukázat to nejlepší. Jak ho znám, tak určitě bude i po koncertě smutný, protože už to skončilo," podívám se na něj a usměju se.

,, Proto milé ARMY vás chci požádat, abyste mu projevili svou lásku a opakovali po mě větu:

,, Miluji tě Jungkookie!"

,, Takže 3...2...1," odpočítám a nechám celý stadión zařvat: ,, Miluji tě Jungkookie!!!!"

,, Wow, jste vážně úžasní děkuji," ukloním se. ,, Miluju vás ARMY" a zvednu ruce nad hlavu ve tvaru srdce.

Jungkook se usmívá a posílá polibky do publika a stejně jako já předtím spojí nad hlavou ruce ve tvaru srdce. Potom se na mě podívá a rty naznačí ,,Miluji tě."

Namjoon se tváří jako by nastala jeho poslední hodinka a Yoongi jen kroutí hlavou.

,, To bylo od tebe vážně mazané, využít ARMY k tomu, aby za tebe vyznala Jungkookovi lásku, nikdo tě tak nebude podezírat," poplácá mě po rameni, když kolem mě projde, aby se připravil na závěrečnou píseň.

,, Já vím," odpovím a nepřestanu se usmívat.

Odezní poslední tóny písně a všichni jsme spuštěni dolů pod pódium, kde na Jungkooka už čeká vozík na který si opatrně přesedne. Stoupnu si za něj a když je pořádně usazený, tak se s ním rozjedu.

,, Jiminie to bylo od tebe šílený, ale zároveň úžasný, malém jsem se znovu rozbrečel," podívá se na mě s úsměvem.

,, Dnešní koncert byl vážně zvláštní. Ještě nikdy jsem necítil tolik emocí a při pohledu na tebe se ve mě všechno sevřelo a já si hrozně moc přál ti říct jak moc Tě Miluji. I když to ode mě bylo sobecké takhle využít ARMY, tak toho nelituji a klidně bych to udělal znovu," přiznám a položím mu ruku na rameno.

Jungkook ji zvedne a vtiskne mi do dlaně polibek.

,, Miluji Tě Jiminie a rozhodně nejsi sobecký. Ty ne, ale já ano, protože tě chci mít jen pro sebe," pronese a teď se musím držet já, abych se nerozbrečel.