Dva dny před odletem do LA, volal Charlieho manažer, aby nám sdělil, že nastala změna a na natáčení budeme mít pouze 4 dny. Na poslední chvíli dostal nabídku vystoupit na jednom festivalu v NY, který se má konat následující víkend.

Upřímně mi to přišlo vhod, protože se mi v hlavě začal rodit plán.

Nejdříve jsem zavolal Parkovým a ujistil se, že jim nebude vadit, když za nimi přiletím na dva dny, abych překvapil Jimina.

Sice jeho narozeniny nestihnu, ale věřím že by se mu moje přítomnost mohla líbit. Jeho rodiče byli mým plánem nadšeni a pan Park mi dokonce nabídl, že mi zařídí pokoj ve stejném hotelu. Jsem mu vděčný, protože to alespoň nebudu muset řešit. 

Po příletu do LA mám den volna, abych se srovnal z toho časového posunu. Jakmile se trochu prospím, tak vyrazím v doprovodu ochranky na nákupy. Poslední týdny před dovolenou jsme neměli chviličku čas a já tak neměl možnost koupit Jiminovi dárek. Měl bych se vážně stydět, protože Jimin pro nás mívá dárky koupené s předstihem i několik týdnů.

Tři hodiny flustrovaně procházím několika patrovým nákupním centrem a snažím se najít ten správný dárek. Nesnáším nakupování a o to víc když nevím co hledám. Moje ochranka už je ze mě taky dost unavená a sami mi začnou pomáhat s výběrem. Sice je to od nich moc hezké a jejich snahy si cením, ale nic co mi ukazují a nebo doporučují mi nepřipadne dostatečně dobré pro Jimina. Vím moc dobře že nemá rád okázalé věci, ale také mu nechci dávat nic obyčejného. Chtělo by to něco co mu řekne, že je pro mě jediný na světě.

Už to chci vzdát a vrátit se pro ty zlaté hodinky, na které mě upozornil Jay z ochranky, když v tom mě zaujme za výlohou jednoho klenotnictví šperk, který je naprosto dokonalý. To je přesně to co jsem celou dobu hledal. 

Druhý den se poprvé osobně setkávám s Charliem. Na to že je o 6 let starší než já a v Americe hodně známí, tak se ke mě nechová nijak povýšeně a dokonce zjistím že má stejný smysl pro humor jako já.

Písničku kterou napsal pro náš duet mi za doprovodu kláves zazpívá a já očima přejíždím po textu, který přede mě položil. Ta píseň je vážně skvělá a já si ji hned zamiluji. Celý zbytek dne píseň spolu zpíváme stále dokola, abych se naučil text a hlavně správnou výslovnost.

Druhý den, už nahráváme ve studiu a jde nám to vážně skvěle. Jakmile máme hotovo, tak společně vyrazíme na večeři a později už bez manažerů na skleničku do jeho oblíbeného baru. Ochranku mám, ale nadále za zády.

Povídáme si o všem možném, hlavně o hudbě, oblíbených filmech, hercích a nakonec skončíme u Jižní Koreje do které by se jednou rád podíval a uspořádal tam koncert.
Zajímá se hodně o kluky a vyptává se mě na to jak společnou spolupráci zvládáme. 

On je sólista a tak si nedokáže představit, jaké to je, když se musí na něčem domluvit 7 kluků s různými názory.

Když mu vysvětlím, že spolu bydlíme a naše společné soužití nás hodně naučilo o kompromisech, tak na mě jen hledí s otevřenou pusou. Je to pro něj naprosto neuvěřitelné, protože má rád svoje soukromí a soužití s dalšími šesti lidmi v jednom bytě by dlouhodobě nezvládl, navíc 24/7.

Samozřejmě, že je to někdy těžké a občas se i pohádáme, ale nakonec vždycky najdeme nějaký kompromis, aby to vyhovovalo všem. Naštěstí se nehádáme moc často a na většině se shodneme.

,, Hele můžu se na něco zeptat?" vybalí na mě Charlie po druhém panáku.

,, Jasně, ptej se," usměju se a odložím prázdnou skleničku stranou.

,, Co je mezi tebou a Jiminem?" zadívá se na mě a já malinko zpanikařím. 

Co když se mu líbí?

,, Jak to myslíš?" zeptám se klidným hlasem a snažím se na sobě nedat znát jak mě jeho otázka rozhodila. Zřejmě si mého rozpoložení všimne protože hned hodí zpátečku.

,, Promiň není to moje věc a nemusíš mi odpovídat. Já jen, že když jsi mi popisoval ostatní členy, tak jsi o nich mluvil s respektem a jako o přátelích, ale když jsi se zmínil o Jiminovi, tak se ti rozzářili oči a mluvil jsi o něm s takovou láskou. Možná je to blbost a vidím něco co vůbec není, ale úplně jsi se změnil a vypadáš zamilovaně." 

,, Dnes jsem chvíli poslouchal když jsi mu volal během přestávky a i když neumím korejsky, tak z tvého tónu hlasu bylo poznat, že s ním flirtuješ a rozmlouváš jako já se svou přítelkyní," pronese a já cítím jak mi zčervenají tváře.

,, To je to tak vidět?" zvednu k němu oči.

,, To si piš, že je," zasměje se a poplácá mě po rameni.

Sice znám Charlieho ani ne 48 hodin, ale cítím k němu důvěru a věřím, že to co mu řeknu zůstane pouze mezi námi. 

Začnu mu vyprávět o našem kamarádství z dětství. O tom jak jsme byli od sebe odloučení a znovu se po letech náhodně sešli. Detailů ho ušetřím, ale zmíním se jen o tom, že jsme oba zjistili, že k sobě cítíme mnohem víc než jen přátelství. Ukončím to tím, že má pozítří narozeniny, které bych s ním rád oslavil, ale bohužel na ně nestihnu přiletět.

Na chvíli se zamyslí a pak se na mě podívá.

,, Mám nápad, dej mi chvilku," hned na to se zvedne a odejde od stolu s telefonem u ucha.

Když se vrátí, tak má úsměv na tváři.

,, Co všechno jsi ochotný udělat proto, abys byl s Jiminem na jeho narozeniny?" zeptá se a já jen nevěřícně vydechnu:

,, Cokoliv."

,, Bude stačit, když obětuješ pár hodin spánku, volal jsem mému manažerovi a ten se o všechno postará, klip začneme natáčet hned brzy ráno a třeba až do noci."

,, Letenku ti přebukuje, takže po natáčení můžeš hned odletět," pronese a já na něj nevěřícně hledím.

,, To myslíš vážně?" zeptám se, protože nemůžu uvěřit, že by byl ochotný tohle pro mě udělat.

,, To víš že jo. Budeš ten nejlepší dárek na světě. Úplně vidím jak se spolu ruku v ruce procházíte po Paříži a líbáte se pod Eiffelovkou," zasní se. 

,, Páni, že bych o tom napsal píseň? Setkání dvou milenců v Paříži," začne se rozplývat a já jen s úsměvem zakroutím hlavou.

,, Ty už jsi byl v Paříži?" zeptám se ho, když do sebe kopnu dalšího panáka.

,, Jo, asi před půl rokem pracovně. Vystupoval jsem tam v jednom klubu. Bohužel to bylo jen na otočku a já neměl možnost si město prohlédnout. Jsem velký romantik a miluju všechny ty klišé jako jsou romantické večeře při svíčkách, květiny, večerní procházky pod hvězdnou oblohou. Proto jsem se rozhodl, že tam vezmu svou přítelkyni na dovolenou a požádám ji na tom nejromantičtějším místě na světě o ruku."

,, Wow, tak to muselo být něco," skočím mu do řeči. Něco takového bych jednou chtěl udělat i já.

,, Wow by to asi bylo, kdyby se se mnou týden před odletem nerozešla," pokrčí rameny a mně spadne brada.

,, To si děláš...." začnu, ale on mě přeruší.

,, Nedělám. Jsou to dva měsíce co mi řekla, že už mě nemiluje a chce si žít svůj život beze mě. Neříkám, že to nebolí. Bolí a moc, ale lásku si nevynutíš. 3 dny jsem se opíjel a litoval, no a pak napsal tady tu píseň. Víš možná je dobře, že to ukončila teď než kdyby se dalších několik let přetvařovala," pronese a mně nezbývá než souhlasit. 

Ještě chvíli si povídáme a nakonec se to o půl jedenácté rozhodneme zabalit, abychom se trochu prospali, protože nás čeká dlouhý den.

Natáčet začneme v šest ráno, ale na place musíme být už od pěti. Takže když mi ve 4 hodiny zazvoní budík tak se musím hodně přemáhat abych otevřel oči. Může za to moje ponocování. Místo toho abych šel rovnou spát, tak jsem si ještě do půl jedné posílal s Jiminem nemravné zprávy.

I když jde natáčení skvěle, tak se protáhne do 4 do rána. Jsem hodně unavený, ale spánek si nechám až do letadla.

Ze studia jedu společně s ochrankou rovnou na letiště. Sice se mnou nepoletí, ale chtějí mít jistotu, že se dostanu v pořádku do letadla. K moji smůle je let kvůli silné bouřce o 3 hodiny odložen.

Zavolám panu Parkovi, který už o mém dřívějším příjezdu ví a nahlásím mu číslo letu. Nabídne se, že mě bude čekat na letišti a já jsem za to upřímně rád. Sice mi napsal název hotelu, kde jsou ubytovaní, ale nerad bych sám bloudil po Paříži.

2 hodiny strávím v salónku první třídy a krátím si čas tím, že si dopřeji pořádnou snídani. Jakmile nás vyzvou, že se můžeme přesunou do letadla, tak se rozloučím s bodyguardy a okamžitě vykročím ke svému místu.

Sedadlo si upravím tak, že mi vznikne pohodlná postel a hned jak se uvelebím, tak se i připoutám. Chci si zapnout hudbu, ale zjistím, že je moje baterka na 2%. Prohrabu svůj batoh a uvědomím si, že nabíječku mám v kufru v zavazadlovém prostoru. Zakleju a když prochází letuška tak se ji zeptám jestli náhodou nějakou nemá na půjčení.

Mám opravdu veliké štěstí, protože přikývne a během chvilky mi ji přinese. Mobil se mi mezitím už vypnul a tak ho připojím k nabíječce.

Okénko zatáhnu roletou, aby mě nerušilo světlo a zakryji se dekou. Čeká mě 11 a půl hodiny letu a já už sotva udržím oči, proto je zavřu a během chvilky usnu. 

Probudím se asi po 6 hodinách a to už máme část cesty za sebou. Objednám si nějaké jídlo a na obrazovce před sebou si po zbytek letu pouštím filmy.

Na letišti mě opravdu čeká pan Park a není sám. Jakmile si mě Jenny všimne, tak se rozběhne a skočí mi do náruče.

,, To je tak skvělý, že jsi tady, Jimin bude šťastný!" křičí a dá mi pusu na tvář.

,, Musíš mi pomoct s výzdobou, mám to už promyšlené," spustí a pan Park ji zarazí.

,, Jenny prosím tě nech ho vydechnout, má za sebou dlouhou cestu," pokárá ji.

,, Rád tě vidím Jungkooku," obejme mě na přivítanou.

,, Taky vás rád vidím a děkuji, že jste pro mě přijel."

,, Co ty malá nezbednice, jak to že ještě nespíš, je celkem brzo?" zeptám se Jenny.

,, Slyšela jsem tátu jak s tebou mluví a tak jsem si natočila budík abych mohla jet taky."

,, A co Jimin nebylo mu to divné kam jedeš tak brzy?"

,, Nebylo, protože ještě spí. Do devíti ho neprobudí naprosto nic. I kdyby vedle něj bouchla bomba tak se ani nehne," protočí oči.

No já bych ho probudit dokázal, tím jsem si naprosto jistý.

,, Určitě musíš být unavený, takže pojeďme do hotelu. Kytku kterou jsi chtěl objednat, tak vyzvedneme odpoledne společně s dortem," oznámí mi po cestě k autu.

,, Maminka odpoledne vytáhne Jimina na nákupy, takže budeme mít dostatek času nachystat salónek," spustí Jenny jakmile sedneme do auta a začne mi popisovat jak by si to představovala.

V hotelu mě pan Park odvede k mému pokoji, který je o patro níže než ten jejich. Jsem za to rád, protože se tím zmenšuje pravděpodobnost, že bychom se s Jiminem potkali na chodbě. Domluvíme se na odpoledne a já si opět zalezu na pár hodin do postele, protože se cítím znovu unavený.

Zatím co Jimin tráví čas se svou mámou, tak já už dokonale odpočinutý zdobím s Jenny salónek. Za skvěle odvedenou práci si zasloužíme odměnu a tak ji vezmu na zmrzlinu.

Asi hodinu před oslavou se vrátím na pokoj, kde se skočím osprchovat a slavnostně obléknout.

Do salónku se vypravím s 15 minutovým předstihem a čekám než vejde oslavenec s Jenny a rodiči. 

Zrovna se dívám na mobil kolik zbývá času, když se na displeji objeví Jiminovo jméno.

Rychle to vezmu, protože nemám tušení jestli už náhodou nestojí za dveřmi. 

,,  Jiminie, co potřebuješ, já teď moc nemůžu mluvit?" zašeptám.

,, Ahoj Kookie, já jen měl o tebe strach, protože ses mi od včerejška neozval," odpoví a já si uvědomím, že jsem neměl čas okomentovat tu fotku.

Sakra já na to úplně zapomněl, když se mi vybil mobil a pak se soustředil jen na naše setkání.

,, Aha, no víš...nebyl čas," vysoukám ze sebe a praštím pěstí do zdi, protože to vyznělo vážně hnusně.

Druhými dveřmi vejde číšník a zeptá se kam má dát šampaňské. Tak mu odpovím, že na stůl a poděkuji. 

Sotva odejde, tak se otevřou dveře kterými mají vejít Parkovi a Jiminova máma na mě zamává, že se mám připravit.

,, Promiň, ale už musím jít, tak se zatím měj," ukončím rychle hovor a vložím mobil do kapsy.

Popadnu připravenou kytku s dárkem a stoupnu si za dveře, abych nebyl vidět na první pohled.

Celý nervózní a natěšený čekám v salónku, když v tom zaslechnu starostlivý hlas paní Parkové jak se ptá Jimina co se mu stalo.

V první chvíli se vyděsím a skoro vyběhnu ze dveří, abych se přesvědčil, že je v pořádku, ale zarazí mě jeho hlas, když odpoví: ,, Jungkook už mě asi nemá rád."

Všechno se ve mě sevře. Jak si něco takového může myslet?

,, Zlatičko co je to za blbost, proč si to myslíš?" zeptá se ho klidně jeho máma.

A on ji začne vysvětlovat, že jsem se mu neozval a tak měl o mě strach. Popsal ji náš rozhovor a zdůraznil fakt, že jsem ho nejenom odbyl, ale také mu zapomněl popřát k narozeninám.
Nejvíc ho ale ranilo, když ode mě neslyšel slova Miluji tě, která mu nikdy nezapomenu říct.

Zaslechnu jak začne vzlykat a nejraději bych si nafackoval, je to moje vina, že teď za dveřmi brečí.

Cítím se fakt hrozně, jak jsem na to mohl zapomenout?

Rychle napíšu zprávu, abych to napravil a ještě přidám fotku.

Za dveřmi se ozve cinknutí a hned na to zaslechnu Jenny: ,, Vždyť jsem ti říkala, že tě miluje."

,, Tak pojďme, večeře čeká," zaslechnu pana Parka a já se zhluboka nadechnu.

První vstoupí Jenny, která za sebou táhne za ruku Jimina.

Má znovu blonďaté vlasy, které mu pokaždé tak moc sluší.

,, Překvapení!" zakřičí a ukáže na výzdobu.

Nevidím mu do obličeje, ale všechno si pozorně prohlíží. Když se podívá na stůl a všimne si, že je prostřeno pro 5 lidí, tak se jeho tělo napřímí. 

Úplně ho vidím jak mu to v hlavě šrotuje a chce se zeptat, ale Jenny ho nenechá.

,, Tak jak se ti líbí výzdoba?" zajímá se.

,, Líbí a moc," obejme ji. ,, To jsi dělala sama?" zeptá se i když mu musí být jasné, že by to sama nezvládla.

,, Ne, tohle bych sama nezvládla, ale měla jsem pomocníka," usměje se a nenápadně na mě mrkne.

,, Vážně a koho?" 

,, Jeho," ukáže na mě a já se zatajeným dechem čekám, až se Jimin na mě otočí.

Jakmile mě spatří tak na mě vytřeští oči a otevře pusu. 

Čekám na nějakou reakci, ale stojí jako socha a jen na mě zírá.

Zvednu obočí, abych mu naznačil, že čekám na objetí, ale stále se nepohne a nevydá ani hlásku.

,, To mě ani neobejmeš Jiminie?" zeptám se.