Už týden pobýváme v LA, ale město si prohlížíme pouze z okének aut, které nás dopravují mezi hotelem a studiem, kde natáčíme videoklip.
V mezičase poskytujeme rozhovory v rádiu, televizí a fotíme pro hudební časopis. I když je to vysilující, tak to všechno musíme s úsměvem podstoupit, protože je to naše šance. Pokud se dostaneme do podvědomí v Americe, tak nás potom začne vnímat i celý svět.

Od rána do večera jsme v jednom kole a sotva se stíháme najíst. Při návratu na hotel se akorát zmůžeme na to si dát sprchu a padnout do postele.

Dnes nás čeká rozhovor v MTV, který se bude vysílat živě.

Sedím v autě vedle Jimina a pohrávám si s prstýnky na jeho levé ruce, protože mě to uklidňuje.

Před každým rozhovorem bývám nervózní a i když jsme jich už dělali spoustu, tak pořád si na to nemůžu zvyknout. Možná za to může jazyková bariéra. Sice se angličtinu učím, ale pořád mi to nejde tak dobře jako Namjoonovi. Ten je také jediný kdo většinu rozhovoru odpovídá a dělá nám tlumočníka pro případ, že nerozumíme otázce.

Tae si ze mě v jednom kuse dělá srandu. Prý jsem na Jiminovi tak moc závislí, že bez něj za chvíli nepůjdu ani na záchod.

Blbec.

Nepopírám, že je jako moje droga a potřebuji ho mít stále blízko sebe, ale na záchod bez něj jít zvládnu. I když společnou sprchu rozhodně nikdy neodmítnu.

Snažím se dávat si pozor na kamery a lidi kolem nás, ale někdy prostě neodolám a najdu si záminku proto se ho dotknout. Jimin to evidentně zvládá lépe, ale na druhou stranu se kontaktu se mnou nebrání.

Vnímám ty nesouhlasné pohledy ostatních členů, ale není to jednoduché, prostě je to silnější než já a nedokážu tomu zabránit.

Když zastavíme před budovou MTV, tak si povzdechnu a Jiminovu ruku pustím.

Dá mi rychlou pusu a hned na to se otevřou dveře.

Celou dobu co procházíme budovou televize a produkční nás informuje o průběhu našeho rozhovoru a vystoupení se stále držím v jeho blízkosti.

Seznámíme se s moderátorem Johnem Martinem a hned od první chvíle mi je nesympatický.

Většinou lidi nesoudím, ale na něm mi prostě něco nesedí.

Možná je to tím jak se dívá na Jimina.

Jako když se dravec dívá na svou kořist.

Ve studiu si sedám na sedačku mezi Jimina a Yoongiho.
Ostatní se usadí na židlích za námi.

John sedí po naší levici na druhé části sedačky.

Napřed má od nás asi dvou metrový odstup, ale ten se začne postupně zmenšovat.

Když zazpíváme Dope a opět si sedneme, tak je už mezi námi jen půl metru.

Postupně se přibližuje k Jiminovi a jemu je to nejspíš nepříjemné, protože se čím dál víc tiskne na mě.

V momentě kdy si přisedne k Jiminovi natolik blízko, že už nemá kam uhnout, tak se samolibě usměje a položí ruku za něj na opěradlo sedačky.

Pokud bychom nebyli v živém vysílání, tak věřím tomu, že už mám Jimina na klíně.

Sedí vedle mě celý ztuhlý s pohledem upřeným před sebe. Necítí se příjemně a blízkost toho moderátora mu narušuje jeho osobní prostor.

Jenže propagujeme naše album a tak se to snaží snést.

Ve chvíli, kdy se pokusí Jimina dotknout, to nevydržím a předběhnu ho.

Položím ruku za Jiminova záda a prsty začnu jemně masírovat jeho krk. Zadívám Johnovi do očí a jemu se obličeji objeví falešný úsměv a svou ruku stáhne k sobě do klína. Zároveň se i o metr odtáhne.

Okamžitě ucítím jak se Jiminovo tělo uvolní a krkem zatlačí na moje prsty. Beru to jako gesto poděkovaní, které nemůže vyslovit. Naposledy mu přejedu prsty po krku a nakonec ruku odtáhnu, ale nechám ji položenou na opěradle za jeho zády.

Koutkem oka zaregistruji Namjoonův nesouhlasný pohled, ale v tu chvíli je mi to jedno.

Na konci vysílání ještě zazpíváme píseň Butterfly a těšíme se že budeme moct konečně z toho studia vypadnout.

Jenomže John nás jen tak nechce pustit. Navrhne společnou večeři v nedaleké restauraci pod záminkou, že nás chce lépe poznat.

Já s Jiminem jsme zásadně proti a kluci se taky netváří zrovna nadšeně,
ale manažer rozhodne, že je to super nápad, protože John Martin je někdo kdo by nás svou pozorností mohl hodně pomoct. Nezbývalo nám tedy nic jiného než souhlasit.

Uprostřed večeře se Jimin zvedne a odejde si odskočit.

Chci jít s ním, ale Namjoon mě zastaví. Žádá po mě vysvětlení, co to mělo ve studiu znamenat. Sice se mi to právě teď nechce řešit, ale trvá na tom, takže mu ve zkratce vysvětlím svoje podezření. Samozřejmě mi nevěří a vyčte mi, že to s ochranou Jimina moc přehráním.

Uběhne dobrých 10 minut a Jimin se stále nevrací. Když mi padne pohled na prázdnou židli na které ještě před chvílí seděl John, tak se to ve mě sevře a já začnu mít špatné tušení, že není něco v pořádku.

Tentokrát mě Namjoon nedokáže zastavit.

Nasměruji si to k záchodům, ale překvapí mě, že jsou zamknuté.

To je divné, kdyby byly mimo provoz, tak by tu byla cedulka.

Už se chystám, že se zajdu zeptat obsluhy jestli tu jsou i jiné záchody, když zaslechnu Johnův, který vychází z poza zamknutých dveří.

,, Pokud chceš aby vaše skupina uspěla, tak mi teď pěkně podržíš a já tu tvoji prdelku ošukám. Dveře jsou zamknuté, takže nás nikdo nebude rušit, ani ten tvůj přihlouplý bodyguard Jungkook. Nikdo mě nezastaví v tom abych dostal to co chci," zaslechnu a uvnitř mě to začne vřít, obzvlášť když zaslechnu jak se Jimin pokouší bránit.

Sice dělal jako dítě bojové sporty, ale pokud ho překvapil a přirazil svou váhou na zeď, tak se mu těžko ubrání, když je o hlavu větší a o 30 kilo těžší než on sám.

Zadívám se na dveře a uvědomím si, že se otevírají dovnitř. Na chvíli zaváhám jestli je mám sám vyrazit a nebo raději zavolat obsluhu.

Jimin zoufale vykřikne a já už neváhám ani vteřinku. Ustoupím pár kroků a pak se proti dveřím rozběhnu. Samotného mě překvapí, že je vyrazím na první pokus.

Ten pohled na scénu před sebou mě neskutečně vytočí a já v momentě vidím rudě.

Jimin stojí natlačený čelem ke zdi a kalhoty má stažené ke kolenům.

Za ním stojí John, který má také stažené kalhoty a chystá se Jimina znásilnit.

,, My o vlku a ty jsi tady, přidáš ...?" otočí se na mě, jako by o nic nešlo.

Víc toho nestačí říct, protože ho několikrát praštím do obličeje a on se sesune k zemi.

Udělám krok k Jiminovi, který se zatím stačil obléci a sevřu ho ve své náruči.

,, Jungkookie já se tak strašně bál, překvapil mě když jsem stal u pisoárů, strčil do mě a já se praštil hlavou o zeď, hrozně mě rozbolela hlava a já se nedokázal bránit," pronese roztřeseným hlasem.

Odtáhnu se a okamžitě si všimnu krvavé rány na čele.

,, Musíme do nemocnice, asi máš rozbitou hlavu a zřejmě i otřes mozku," pronesu co nejklidněji to jde a vrhnu nasraný pohled na toho ubožáka na zemi.

Omotám Jiminovi ruku kolem pasu a pomalu se rozejdeme k ostatním.

Jako první si nás všimne Tae.

,, Pane bože Jiminie, co se ti stalo?" zařve a všichni se na nás otočí.

V rychlosti jim vysvětlím co se stalo a vysvětlím, že by bylo lepší zajet do nemocnice, aby Jimina pro jistotu prohlédli. Namjoon celý bledý souhlasí a chystá se vyhledal našeho manažera, když do místnosti vejde John s rozbitým obličejem a s ubrouskem u nosu, ze kterého mu teče krev.

,, Zažaluju tě za napadení!"  ukáže na mě prstem. ,, A vy mu poděkujte, protože vám udělám takovou reklamu, že si tady v Americe ani nikde jinde ve světě neškrtnete!" začne vyhrožovat.

,, To si kurva děláš srandu! Vždyť jsi právě chtěl znásilnit jednoho člena naší skupiny a vyhrožoval jsi mu, že když se nepodvolí, tak nás nepodpoříš!" zařve naštvaně Yoongi.

,, Tak to dokažte. Já budu tvrdit, že to chtěl a sám se mi nabídl. Komu myslíš že uvěří? Slavnému moderátorovi a nebo bandě neznámých šikmookých ubožáků?" uchechtne se a Yoongi se proti němu rozejde. Udělá sotva dva kroky, když se Jiminovi podlomí kolena a zhroutí se k zemi. Zachytím ho na poslední chvíli a svezu se s ním na zem.

Má zavřené oči a nevnímá, zřejmě ta rána do hlavy byla silná.

,, Zavolejte záchranku!" zařvu.