Dnešní den vážně stojí za to. Poprvé v životě zaspím a to zrovna v den kdy mě čeká závěrečný test z angličtiny. Sice mi to moje půl hodinové zpoždění projde, ale o to je můj čas na vyplnění testu kratší.

Bohužel s vyplňováním skončím dřív než pořádně začnu. Koukám na všechna ta slova a naprosto nechápu co znamenají. Jako bych je viděl poprvé v životě a přitom mě na tento test připravovala Wendy několik dnů. Hodiny na zdi odpočítávají zbývající čas a já nezvládnu nic jiného než se podepsat a doplnit několik slovíček.

Poslední 3 týdny se nedokážu na nic pořádně soustředit, protože netrpělivě očekávám dopis z Umělecké akademie v Soulu.

Výsledek testu podle očekávání nedopadnou dobře, takže budu muset podstoupit opravný test, pokud tedy chci příští rok pokračovat.

Naštvaný sám na sebe se pomalým krokem loudám domů a vrazím do pošťáka, který právě odchází od našeho domu.

,, Omlouvám se, nedával jsem pozor," promluvím na něj, ale on mě zastaví se slovy, že se také nedíval na cestu.

,, Nejste náhodou pan Jeon Jungkook?" zeptá se.

,, Ano jsem, proč?" zarazím se.

,, Mám zde pro vás doporučený dopis," odpoví a otevře svou brašnu.

,, Tady mi to podepište," podá mi desky na kterých je papír a ukáže na kolonku u mého jména.

Vezmu si od něj propisku a naškrábu svůj podpis tak jak mi řekl a podám mu desky zpět. On mi na oplátku podá obálku, na které je v levém horním rohu adresa Umělecké akademie.

Pošťák se se mnou rozloučí a já jen napůl zamumlám odpověď.

Je to tady.

Zírám na tu obálku a tak jak jsem byl celou dobu nedočkavý, tak najednou mám strach ji otevřít.

Vejdu do domu a zamířím rovnou do svého pokoje. Sednu si na postel s obálkou v ruce a sbírám odvahu ji otevřít.

Vytáhnu mobil z kapsy a vytočím číslo na Wendy.

,, Tak jak jsi dopadl, zvládnul jsi to?" pronese hned jakmile to zvedne.

,, Ne, totálně jsem to posral," odpovím popravdě.

,, To nevadí, zase na to spolu sedneme a opravný test zvládneš," uklidňuje mě.

,, Přišel mi dopis ze Soulu," oznámím jí.

,, A co píšou, vzali tě?" vykřikne.

,, Nevím já ho ještě neotevřel."

,, No tak ho otevři, chci to vědět!" vyhrkne.

,, Bojím se...co...co když mě nevzali?"

,, A co kdy jo, pokud se nepodíváš tak to nezjistíš, no tak otevři ho!" křičí na mě a tak odložím mobil vedle sebe na postel, abych mohl otevřít obálku. Zadržím dech když vytáhnu složený papír a rozložím ho.

Vážený pane Jeone,

dovolujeme si vám oznámit, že jste byl
přijat,
ke studiu na Umělecké akademii v Soulu....

Několikrát si to pro jistotu opakovaně přečtu a nemůžu tomu uvěřit.

Já to dokázal.

,, No tak co tam píšou, nenapínej mě!" ozve se Wendy.

,, Přijali mě!" zařvu nadšeně do telefonu, který si přiložím k obličeji a ona vypískne nadšením.

,, Takže v tom případě ten test už nemusíš psát. Jungkookie mám takovou radost. Říkala jsem ti že to zvládneš. Tak to bychom měli dnes večer pořádně oslavit. Naši nebudou doma, takže objednáme pizzu a ty bys mohl donést pivo a soju," navrhne.

,, Wendi ještě ti není 18 nemůžeš pít alkohol," upozorním ji, i když vím, že oboje večer vezmu.

,, Hele nehrej si najednou na moje rodiče. Když jsme spolu pili před třemi týdny po tvém návratu ze Soulu, tak jsi takové kecy nevedl, navíc 18 mi bude už za 14 dní."

Chci ji něco vtipného odpovědět, ale mobil mě začne upozorňovat na příchozí hovor.

,, Wendy někdo mi volá, takže se s tebou rozloučím a večer po tréninku se za tebou stavím," vysvětlím ji a následně ukončím náš hovor.

Druhý volající je trenér Park.

,, Pane Parku," oslovím ho.

,, Jungkooku, mohl bys dnes přijít do studia o hodinu dříve, potřeboval bych s tebou mluvit," pronese neutrálním tónem.

,, Jistě to můžu," odpovím a než se stačím zeptat o co jde tak hovor ukončí.

Možná už ví o tom mém přijetí, ale jak by se to dozvěděl?

Dám si malou svačinku a potom se pomalu vydám ke studiu.

V tanečním sále ho nenajdu, proto zamířím do jeho kanceláře.

Zaklepu na dveře a když se ozve, tak je otevřu. K mému překvapení tam nesedí sám, ale společnost mu dělá nějaký muž, který se právě něčemu zasměje.

Zarazím se a chci mu říct, že přijdu později, ale on mi pokyne mi ať vejdu dál a zavřu za sebou dveře.
Oba je slušně pozdravím a vyčkávám.

,, Jungkooku, chci ti představit mého kamaráda Kang Tae-oh, který pracuje pro společnost
JYP Entertainment a rád by s tebou něco probral," pronese trenér Park.

Se mnou, co by mi mohl chtít?

,, Pane Jeone, jak už řekl tady Jay Park, zastupuji společnost JYP Entertainment a právě teď se chystáme sestavit novou hudební skupinu."

,, Nedávno proběhl konkurz při kterém bylo vybráno 14 uchazečů z řad studentů Umělecké akademie.
Skupina bude složená ze 7 členů, proto jsou chlapci rozděleni do dvou skupin."

,, Každá z nich na dva měsíce odjede do soukromých středisek naší společnosti, kde se spolu budou učit choreografii a zpěv na předem určenou píseň.
Po dvou měsících se opět setkají a utkají v duelu před živím publikem.
Dáme prostor lidem, aby rozhodli která skupina je lepší a s tou potom podepíšeme smlouvu," přednese mi svůj plán a i když ho pozorně poslouchám, tak nechápu co s tím mám já společného.

Všimne si mého zmateného výrazu a pokračuje:

,, Jeden z vybraných studentů, to z rodinných důvodů musel vzdát a proto nám chybí jeden člen.
Datum vystoupení před publikem je už pevně stanovené a bohužel ho nelze změnit. Nikdo další z přihlášených nás nezaujal a na další konkurz nemáme čas."

,, Promiňte, ale stále nechápu co s tím mám společného já?" podívám se na trenéra Parka a pak na pana Kanga.

,, Jde o to, že jsem vás viděl při talentových zkouškách a to co jste předvedl mě opravdu zaujalo.
Stačilo jen abych vedení společnosti ukázat vaši nahrávku a oni souhlasí, abyste nahradil toho kluka a stal se tak 7 členem jedné ze skupin. Měl byste o to zájem?" zeptá se mě a já na něj zůstanu nevěřícně hledět.

To myslí vážně nebo je to jen nějaký vtip? Stát se členem skupiny to je můj sen, ale nikdy by mě nenapadlo, že se vyplní tak brzy.

,, Ale vždyť ani nechodím na akademii?" poznamenám.

,, To sice ne, ale od září budete. Musím přiznat, že jste mnohem talentovanější než někteří absolventi 4.ročníku a to už je co říct."

,, Nechci na vás tlačit, proto vám nechám čas na rozmyšlenou.
Tady je má vizitka a budu rád, když se mi do konce týdne ozvete," vloží mi vizitku do ruky a rozloučí se.

,, Gratuluji ti Jungkooku, nejen k přijetí na akademii, ale i k tomu, že si tě vybral JYP. Od první chvíle jsem věděl, že to někam dotáhneš a tvoje tvrdá práce se vyplatila. Doufám, že to přijmeš, protože taková příležitost se nenabízí každý den," poplácá mě po rameni.

Podívám se na svoje ruce ve kterých žmoulám vizitku a pořád nemůžu uvěřit tomu, že se to opravdu děje a já mám takové štěstí.

A to jsem si ještě před pár hodinami říkal, jak dnešní den stojí za hovno. Právě teď to beru zpět, protože tohle je ten nejlepší den na světě.