Sotva zaklapnu svůj budík a znovu zabořím svůj obličej do měkkého polštáře, tak mi začne cinkat mobil. Není to jen jedna zpráva, ale přijde jich snad 10 za sebou. Natáhnu se po něm a vím na 200% od koho jsou.

Kookie:   B

Kookie:   U

Kookie:   D

Kookie:    Í

Kookie:   Č

Kookie:   E

Kookie:   K

Kookie:   !

Kookie:   !

Kookie    !

Přesně jak jsem si myslel. Nikdo jiný totiž nemá takové nápady jako můj nejlepší kamarád Jeon Jungkook. Nahlas zívnu a u toho se protáhnu. Nesnáším ranní vstávání, za což může moje každodenní ponocování. Projíždím videa na YouTube, Instagramu nebo TikToku a nedokážu se od toho odtrhnout, proto většinou chodím spát až po půlnoci.

Promnu si oči a s velkým sebezapřením si sednu, protože se mi znovu zavírají. Jsem unavený a ještě bych si klidně na pár minut zdřímnul.
Jungkookovi zprávy mi chodí každé ráno, protože mě zná a ví, že zvonění mého budíku pro mě nic neznamená a jsem schopný ho pouze zaklapnout a spát dál. Už se párkrát stalo, že si pro mě musel přijít osobně a máma mě peskovala za to, že nedokážu normálně vstát jako všichni ostatní.

Jenže ono je to těžké, já prostě v deset neusnu, ne že bych to nezkoušel, právě naopak, ale pokaždé to skončilo tak, že jsem se do půl jedné převaloval a čuměl do tmy. Až potom se mi konečně podařilo usnout.

Jungkook je oproti mně ranní ptáče a tak se stará o můj každodenní budíček. Ví moc dobře, že ty zprávy, které mi před chvílí poslal nic neznamenají, proto přichází další část jeho budíčku. Většinou mi posílá nějaká krátká vtipná videa, ale občas natočí i sebe. Tak jako dnes.

Ve videu které mi poslal stojí v koupelně s plnou pusou napěněné pasty a kartáček drží před obličejem jako mikrofon. Paroduje dívčí skupinu a napodobuje nejen jejich zpěv, ale i taneček na písničku, která hraje v pozadí.

To mě rozesměje natolik, že spadnu z postele a na spánek už nemám ani pomyšlení.

Jungkook je o dva roky mladší než já a naše přátelství vzniklo před dvěma roky. Zrovna jsem se vracel domů z Taekwonda, když jsem si všiml, že si s ním v parku pohrávají 3 starší kluci. Vypadal vyděšeně a pořád dokola opakoval ať ho nechají.
Přehazovali si ho mezi sebou jak hadrovou panenku a když upadl na zem tak do něj jeden z nich kopnul. Naštvalo mě to, protože šikana je jedna z věcí kterou opravdu nedokážu nečinně přehlížet. Vběhl jsem mezi ně a než se ti tři dokázali vzpamatovat, tak leželi na zemi stejně jako on.

Jungkook byl schoulený v klubíčku jako malý ustrašený králíček a bál se na mě podívat. Pomohl jsem mu vstát a vzal ho k nám domů. Po tom kopanci měl na boku modřinu, ale jinak vyvázl bez zranění. Tehdy se mi svěřil, že ho ti kluci už nějakou dobu šikanují a že se bál o tom mluvit.
Nevím čím si mě tehdy získal, jestli to byly ty jeho oříškové oči nebo ten králičí úsměv, ale najednou jsem cítil povinnost se o něj postarat. Od toho dne se z nás stala nerozlučná dvojka a já získal nejlepšího kamaráda na světě.

Odešlu mu zprávu se spoustou vysmátých smajlíků a konečně se odeberu do koupelny, kde provedu běžnou ranní hygienu. Ze skříně si vezmu školní uniformu a obleču si ji. 

Naštěstí je dnes poslední den školy, takže jí na dva měsíce odložím. Popadnu školní batoh a seběhnu schody dolů. Zanechám ho odložený v chodbě u botníku a vydám se do kuchyně.

,, Dobré ráno," pozdravím svoje rodiče sedící u stolu a mou malou 3 letou sestřičku Jenny.

Má dneska na hlavě učesané dva pletené copánky a na koncích uvázané fialové mašličky.

,, Ahoj Beruško," lehce ji za ně zatahám a ona se na mě zamračeně otočí, ale hned se zase usměje, protože jí posílám vzdušný polibek.
Je roztomilá, když se zlobí.

Sednu si vedle ní ke stolu a pustím se do připravené snídaně. Zatím co žvýkám svoje oblíbené cereálie s mlékem, tak přemýšlím nad tím co dnes odpoledne s Jungkookem podnikneme. Začínají prázdniny a to znamená jediné. Žádné učení, ale zato každodenní vzájemné přespávačky ve stanu na zahradě. Už se nemůžu dočkat jak budeme chodit na koupaliště, hrát hry a trávit společně veškerý čas.

,, Jimine potřebujeme ti něco s maminkou říct," vytrhne mě z mých myšlenek táta.

,, Povýšili mě v práci a to znamená...." začne, ale já ho přeruším tím, že mu skočím do řeči.

Táta si to vážně zaslouží, pracuje v jedné IT společnosti už 15 let a věřím že by nenašli pracovitějšího zaměstnance než je právě on.

,, Tak to je super, zasloužíš si to, vždyť jsi tam pořád, takže ti zvednou i plat a budeš..." zvednutím ruky mě zastaví.

,, Počkej, nech mě to doříct. Firmě se teď daří a tak se rozhodli otevřít další pobočku, které budu šéfovat."

,, Tak to je ještě lepší, tati mám vážně obrovskou radost. Takže z tebe bude Big Boss," dělám si z něj legraci a on se tomu uchechtne.

,, No zas tak velký nebudu, přece jen půjde o malou pobočku, ale jde o to, že ta pobočka bude v Soulu," vysvětlí mi a mě v první chvíli nedojde co mi tím chce říct, ale když vidím jeho obličej čekající na mou reakci, tak se můj mozek rozjede na plné obrátky a já na něj vykulím oči.

 ,, Budeme se stěhovat?" vykřiknu a on přikývne.

💜Ahoj lidičky 💜

Do této chvíle jsem byla pouhým čtenářem a musím říct, že spousta příběhů je zde vážně skvělých, ale bohužel velká část nedokončených, což je škoda.🥺

Nemám ráda nedokončené příběhy, je to jako byste si koupili knihu a ta byla napsaná jen do poloviny a pak jen poznámka autorky: 

                                                             
                 ,, zbytek si domyslete" 

Také jsem narazila na několik příběhů u kterých mě napadlo, že bych je napsala jinak. A to byl možná ten první impuls, který mě přiměl to zkusit. Ten další byla moje otravná kamarádka, která si neustále ztěžovala na nedostatek Jikook příběhů.🙄

Tohle je můj první příběh, který jsem kdy napsala a opravdu doufám že to nebude moc velký chaos a bude dávat alespoň trochu smysl.😁

V případě, že to bude nesrozumitelné, tak mi klidně dejte vědět a já vám to buď vysvětlím a nebo to upravím.😞

Jinak pravopisné chyby prosím přehlížejte a raději moc neřešte.🙏

 
                                                                                                    💜 Vaše Chimikate💜