Prosím všichni, kdo by měli zájem o další povídku z Gravity Falls, přečíst a odpovědět:

https://www.wattpad.com/256785115-alcor-gravity-falls-ff-cz-poznámka

...

Dipper se zoufale zachytil jedné ze střešních tašek, když začal klouzat dolů. Pár nebezpečných sekund mu trvalo, než se zorientoval  a dokázal odvrátit svůj blížící se přepad z okraje střechy Mystery Shack. 

Překulil se na záda a vydýchával to všechno. Skluz, neuskutečněný pád a hlavně to noční můru. Oči měl plné slz a možná i potu, který nepříjemně pálil, levou dlaň si poranil při tom, jak se snažil zachytit právě střešní tašky. Celý se třást.

Zatřepal hlavou. O čem se mu to vlastně zdálo, že byl tak vyděšený? Nevzpomínal si. A asi ani nechtěl. 

Opatrně, ale svižně se vyškrábal nahoru a obratně vlezl do pootevřeného okna svého pokoje. Tam se málem svalil na postel, ale nakonec dopadl celkem slušně na nohy.  Dipper vstal a podíval se na svou levou dlaň, kde byla jemná krvácející rýha. Nakrčil obočí a povzdechnul si. To bude chtít desinfekci. 

Vydal se proto z pokoje po schodech dolů, do kuchyně, kde si vyndal lékárničku, z ní si vytáhl desinfekci a obvaz a vydal se do koupelny.

...

O pár minut později stál Dipper u kuchyňské linky a ohříval vodu na čaj. Za ním zaskřípěly vchodové dveře a Dipper v tom směru otočil hlavu.

"Brý ráno, Mabel" Zazubil se pobaveně, když viděl, jak přetaženě jeho sestra vypadá. Vážně, už viděl Zombie a Mabel teď vypadala hůř než oni. Byla pobledlá, měla kruhy pod očima, víčka jemně napuchlá - snad od illusionistického kouře, kterým nechala zaplnit pro parádu celou místnost, kde se párty konala - a oči tak přihmouřené, že Dipper tipoval, že ještě napůl spí.

"Neřvi, Dip-Dope, je mi zle" Zamumlala Mabel a sedla si ke kuchyňskému stolu. Dipperovi v rukou cinkla rychlovarná konvice, která tak dávala najevo, že voda je už vroucí.

Dipper zalil čaj, který pa přelil do hrníčku a zbytek do termosky postavené vedle. Pak se natáhl pro skleničku, kam napustil trošku studenější vodu z kohoutku a následně do stále otevřené lékárničky pro aspirin, který se ihned po vhození do skleničky s vodou začal rozpouštět. 

Dipper vzal šálek s čajem a skleničku a obojí položil před Mabel. "Nejdřív si vypij tu vodu a pak to zapij čajem. A prosím, když to půjde ven, tak jen do záchodu" Pousmál se, ale nebylo to soucitně. Věděl, že to tak skončí už od začátku. Znal Mabel jako své boty a na to, že byla mladá Pinesová opravdu party-girl, vždy potom měla kocovinu.

"Dík" Zašeptala Mabel a sáhla po sklenici s aspirinem.

"Přespal tu někdo?" Zeptal se Dipper, když se vracel k lince.

"Asi Grenda  a Candy. Pacifica možná taky, ale nejsem si jistá" Pokrčila Mabel rameny a napila se.

"Dobře, nechám vaše kocovinové mozečky odpočinout, pak si lehni a prospi se. Já budu venku dělat zápisky" Řekl Dipper, vzal si termosku a vložil ji do svého batohu. Mabel jemně přitakala, jako že rozumí.

"Tak fajn. Měj se Mabel!" Dipper schválně zakřičel a než po něm mohla rozzuřená sestra něco hodit, se smíchem vyklouzl ven.

...

Od té chvíle uběhly asi dva týdny. Dipper den, co den chodil do lesa, črtal a zapisoval své myšlenky a to co zjistil. Také narazil na známou kolonii Gnómů, vedenou Jeffem, který tedy nebyl moc rád, že ho vidí - nejen kvůli tomu, že tehdy bránil Mabel a nedovolil jim z ní udělat svou královnu, ale také podle jejich zákonů, jejichž logika Dipperovi zásadně unikala, bylo barbarství, když Gnómové pustili na své území muže jiného druhu - ale, že to byl Dipper, tentokrát se zákony trošku ohnuly a měl sice krátký, ale dost barvitý rozhovor právě s Jeffem, jakožto vůdcem tohoto kmenu Gnómů. 

Dipper ho požádal o pomoc s mapou, kterou mu Jeff k jeho překvapení opravdu alespoň částečně poskytl. V jeho mapě mu pomohl zaznačit všechna místa, kde žije gnómská populace.

O pár dní na to Dipper natrefil na Jednorožce. Nebyli to moc sdílní tvorové, ale jelikož věděli, kdo Dipper je - nejenom díky Divnogeddonu, ale také protože Mabel, Wendy, Grenda a Candy z nich málem předtím vymlátily duše - přecijen byli ochotni mu prozradit, kde všude jejich druh může zastihnout. Další barva, našla v mapě své místo.

V horách měl pak Dipper rozhovor s Multi-bearem a  Býčími lidmi. K nim se pak přidaly víly, nymfy a mnoho dalších, což však při pohledu na rozrůstající se barevné fleky na mapě, donutilo Dippera se zarazit a uvažovat. 

Ano mapa hrála všemi barvami, tedy kromě středového bodu - něčeho jako kruhu - kde papír zel prázdnotou. Dipper věděl, že tam něco je. Že už tam byl. Snažil se si to místo vybavit a najednou mu to došlo. Bylo to to místo, kterému vévodila socha Billa Ciphera.

Po zádech mu přejel mráz.

Vrozená zvědavost ho nutila o tom přemýšlet. Dnem i nocí, než došel k rozhodnutí, že se na to místo vrátí a prozkoumá ho, i když ho to moc netěšilo, touha po poznání byla prostě silnější.

...

Dipper stál skoro až po kolena ve vysoké, světlé luční trávě a pozoroval malou alej stromů, kde věděl, že se nachází démonův pomník. Odhodlal se a vykročil k tomu místu. 

Stál před tím kusem kamene a s nakrčeným obočím ho sledoval. Jeho prázdné oko, jeho nataženou ruku, která nabízela dohodu.

Dipper si povzdechl. "Tak fajn, co jsi zač? Náhrobek? Socha? Spíš bych to tipoval na to tělo, které jsi předtím opustil, aby ses mohl nabourat do Zlejdovy mysli" Zamumlal si Dipper pro sebe. "Ale proč tu kolem nic nežije? Proč z tebe mají všichni takový strach? Co?" Dipper pořád zíral na démonovu nataženou ruku. Zadíval se na svoji a zatnul zuby. "Kruci" Zasyčel, když přišel blíž. "Vím že toho budu litovat" Ale chtěl se prostě přesvědčit, že to je jen kámen, nic víc.

Chytil sochu za ruku. 

...

Äaaaa....copak se asi stane? :D

Děkuju všem za přečtení, vote i komenty jsou vítány!

AdyOtaku aka Morningstar