Dippera probral houpavý pohyb sem a tam. Bolelo ho celé tělo, v puse měl sucho jako na Sahaře a nohy i ruce mu bezvládně klimbaly po směru pohybu. Zasténal bolestí a pootevřel oči. Chvíli musel mrkat, aby se jeho viděné ustálilo a dokázal zaostřit. Když se mu to povedlo, viděl pod sebou jen zem a pár nohou, které patřily tomu, co ho nesl. 

Dipperovi to pár sekund ani nepřišlo znepokojivé, protože měl strašnou chuť zase svá víčka zavřít a pokračovat v blahodárném spánku. To až potom sebou cukl a chytil se ruky, které ho svírala pevně kolem pasu, jak si ho neznámá bytost - co napoprvé považoval za člověka? - tiskla ke svému boku, aby jí v chůzi nepřekážel.

Dipper sebou začal mrskat, jako by mu šlo o život. "Pusť mě! Pusť-!" Křičel při tom i přes vyschlá ústa.

"Nekřič jak malý, prosím. Teda pokud nechceš jít konečně po svých" Přerušil ho hluboký, ale velice příjemný hlas. Dipper už se nadechoval, že něco řekne, ale v tom ho to trklo. 

Měl by být mrtvý. Stál proti Noční můře, Bill byl v bezvědomí a dál už si nic nepamatuje. 

Dipper trhnul hlavou do boku a zahlédl zlatavé odlesky Billova saka, z druhé strany cizincova boku. Neznámý ho nesl stejně jako Dippera, jenže Démon snů nevypadal, že by se měl někdy brzy probudit. V koutku Dipperovy mysli se ozvaly obavy, ale mladý Pines si je nepřipouštěl. Zvlášť, když tu byl fakt, že je to Bill Cipher o koho měl starost.

Jelikož byl moc unavený vzhlédnout cizincovi do obličeje,  prohlédl si ho alespoň pozorně od pasu dolů *nic úchylného <3 xD - pza*

Bylo to lidské tělo. Nebo to tak Dipperovi alespoň přišlo. Dotyčný měl na nohou vyleštěné černé polobotky a vyžehlený fialový oblek, nebo alespoň kalhoty od něj. A taky byl vysoký. Protože Dipper byl dost vysoko nad zemí.

"Co tu dělám?" Zeptal se Dipper nahlas a rozhodl se pro taktickou věc, a to, že se nebude snažit vymanit z druhého sevření a vysilovat se. Vypadalo to, že je nechce mrtvé a to bylo zatím dostačující. 

"To by mě taky zajímalo. Lidské návštěvy tu nemíváme zrovna často. Pak mi to vysvětlíš"

"Ehm? Hodláte nám nějak...ehm...ublížit?" 

"Billovi určitě ne a tobě? No...podle toho, jak jsi ho táhnul s sebou ti na něm záleží a tak jsem si řekl, proč ne? Kromě toho, Mirai se líbíš" 

Dipper už měl na jazyku peprnou poznámku o tom, že Bill je démon a na démonech mu určitě nezáleží, ale včas se zastavil, aniž by ji řekl. Musí pamatovat na to, že je v Nightmare realm, domově démonů. A tenhle chlap asi taky úplně člověk nebude. Byla by pitomost něco takového říkat. Zatím. A taky protože...

"Kdo je sakra Mirai?" Zašeptal. Víc sám pro sebe, než pro podivína, co je nesl, ale on to stejně slyšel. 

Z jeho rtů vyšlo vysoko položené, uši drásající písknutí a vedle nich se zjevil ohromný stín. Dipper sebou škubnul. Je to Noční můra! Strachy strnule zaťal prsty do mužovy ruky. Když se ani po pár sekundách nestalo nic nebezpečného, Dipper překvapeně nakrčil obočí a zíral na Noční můru, které mu oplácela pohled tím okem, co bylo nasměrováno jeho směrem.

Její 'postoj' vypadal...šťastně a...spokojeně. Tedy alespoň mu to tak připadalo, protože jak uhodnete náladu měnících se stínů? 

"Co- Tohle- Mirai?" Vykoktal.

"Náš 'domácí mazlíček', jak byste řekli vy lidé" Dipper slyšel v mužově hlase úšklebek.

"Kam nás to vůbec nesete?" Raději odvrátil pohled od Noční můry, kterou najednou začal vnímat jako pokřivenou karikaturu obrovského psa, jak nadšeně vrtí ocasem. 

"Do bezpečí. Máte neskutečně štěstí, že jsem vás našel právě já, zvlášť v Billově stavu"

Cizinec změnil rytmus chůze na pomalejší a to donutilo Dippera, i přes bolest zvednout hlavu a podívat se, co bylo příčinou. Vyvalil oči a brada mu klesla.

Díval se na pár metrů vzdálené, obrovské sídlo! A když obrovské, tak OBROVSKÉ! Vypadalo to, jako komplex několika zámků slitý v jedno. Všude zářily zlaté ozdoby a okrasné kusy architektury.

"Wow" Vydechl Dipper, aniž by o tom přemýšlel. To místo ho na první pohled uchvátilo. 

Cizinec s nimi zamířil rovnou ke vchodu.

...

Když vešli, ovanul je chlad. Skoro všechno tu bylo z mramoru a samozřejmě i ze zlata. Démoni asi vážně mají nějakou slabost pro drahé kovy, nebo co.

Tady Dippera bez varování opustila opora ruky a on se tak zřítil na podlahu a narazil si tak už bolavé ruce. Okamžitě na to se vyškrábal do kleku, aby si místa mohl začít mnout a konečně se na muže pořádně zadíval. 

Něco mu na něm bylo hodně povědomé, ale přesto si nedokázal vybavit, kde ho už předtím viděl. Muž měl malinko delší, uhlově černé vlasy, sčesané na pravou stranu, nad kterými mu levitovala malinká černá buřinka. Ve tváři byl docela hezký, pleť měl zdravě světlou, nos rovný, na očích měl brýle s černými obroučkami a nafialovělými sklíčky. Jedno z těch očí mělo velice tmavě fialovou barvu, takže to vypadalo jako něco mezi černou a hlubokou modrou a to druhé bylo prostě...černé. Žádné bělmo, ani duhovka, jen tma. 

Dipper se otřásl.

Dále měl na sobě muž fialovou košili se tříčtvrtečními rukávy, na rukou kožené rukavice, přes tu košili splývalo dlouhé černo-fialové sako s rozparkem vzadu. Nohy mu obepínaly černé upnuté kalhoty, které se zdály odrážet světlo do fialové.  Celý out-fit pak ukončovali už kdysi zmíněné naleštěné černé polobotky a černá kravata. 

Muž vypadal jako Gentleman. Podobným způsobem, jako Bill, když ho Dipper poprvé uviděl v lidské podobě. Takže, démon, jako vyšitý.

"Mimochodem, ještě jsem se asi nepředstavil. Jsem Tad Strange" 

Dipper měl vážně pocit, že by mu to jméno nemělo být tak neznámé, jak bylo, ale rychle to přestal řešit. 

"Kde to jsme?" Zašeptal.

Dříve než mu Tad stihl odpovědět, ozvalo se hlasité, zděšené, prudké nadechnutí a v místnosti se ochladilo tak o tři stupně. 

"U všech svatých! Tade! Co se mu stalo?!" 

Dipper sebou prudce trhnul směrem ke schodišti, které rychle sbíhala postava oděná v modrém. Moc si ji nestihl prohlédnout, protože ucítil pevný stisk pod svým krkem a než se nadál, zíral do zuřivého, rudého oka.

"Co jsi zač ty pitomý, titěrný smrtelníku a co jsi udělal mému bratrovi?!"

...

Eh....?

LOL ten konec xD Asi je vám jasné, kdo to je. Ale taky možná ne xD Každopádně si musíte počkat na další kapitolku s názvem Nightmare realm  part III. ...

Vím že vám ten název už nic moc neřekne, ale tak co xD

Děkuju všem, co komentují a dávají vote, moc to pro mě znamená! Takže bych byla moc vděčná, kdyby jste v tom pokračovali, popřípadě zvýšili skóre (?) Pretty please?  *w*

Jinak...dozvěděla jsem se, že má dneska narozeniny FoolInUrCloset_Emo77, takže vše nej! :3 Tobě bude hlavně věnována dnešní kapitolka, protože mám strašně ráda tvoje komenty a celkově povídky na GF, soooooo....užívej! A vy ostatní taktéž! :3

Hope you like it!

AdyOtaku aka Morningstar

P.S. Jako vždy gomene za chyby, chtělo by to korekturu, ale jsem většinou moc líná to po sobě číst ještě před vydáním, well...shame on me xD

P.S.S.....Mirai zdraví taky!!