Dipper zíral na Billa a vduchu si nadával, jaký je idiot, že zapomněl na tu nejhlavnější podmínku ze všech. Bill nemá zakázáno mu ublížit, ne-li ho přímo zabít. Dával to naprostý smysl. Kdyby ho démon zabil, smlouva by se stala neplatnou a on by byl znovu nekontrolovatelně volný. Také by tím pádem přestaly platit ostatní podmínky, které si Dipper určil.

Mladý Pines ztuhl a vytřeštil oči.

Démonův úšklebek byl široký a krvežíznivý, možná také pobavený. Jeho zlaté oko zářilo až nepřirozeně a děsivě.

Dippere, ty jsi pako! A teď za to všichni zaplatí!

Hnědovlasý se prudce nadechl a ucuknul dozadu, když k němu Bill vykročil. Dipper věděl, že démon VÍ na co myslel. Zřejmě se vduchu nemohl přestat smát tomu, jaký je Dipper blázen, že se nepoučil z minula. Že jeho dohody většinou končí zle.

Dipper zády narazil do stromu, kolena se mu téměř podlomila. Nemohl oči odtrhnout od postavy, která se k němu přibližovala. Bill se zastavil téměř krok od něj, Dipper dokonce cítil jeho dech na své tváři a opřel se rukou o kmen stromu, těsně nad Dipperovou hlavou. Zabránil mu tak efektivně v útěku a zároveň to udělal mnohem děsivější a intimnější.

"Sice už teď nemůžu číst myšlenky tak čistě jako předtím, ale naprosto přesně vím, co se ti teď honí v hlavě, Pine Tree..." Zašklebil se Bill.

Dipper se rozmáchl pěstí. "Jdi ode mně--"

Bill uhnul hlavou, chytil Dipperovu ruku a cukl s ním k sobě, načež je oba přitlačil ke smrku za nimi. Naklonil se k jeho uchu. Přes své tělo, které bylo natlačeno na to Dipperovo Bill cítil, jak mladému muži zběsile buší srdce.

Bill se zachvěl slastí. Jeho démoní podstata šílela po tomhle pocitu.

Položil své rty na Dipperovo ucho.

"Na to jsi měl myslet dřív, můj malý Pine Tree...hmmm" Zapředl hlubokým hlasem z něhož naskočila Dipperovi husí kůže.

Jemně do odtáhl, aby se mohl mladému Pinesovi pohlédnout do očí. Byly velké, zelené a vyděšené. Leskly se. Bill mohl skrze ně vidět přímo do Dipperovy duše. Ač byl lidský mladík o několik let starší - né že by to pro nesmrtelného jako Bill něco bylo - silnější a možná i rozumnější - o tom by se ale dalo diskutovat - vevnitř byl stále stejný. Dipper Pines měl pořád ty samé touhy, sny, chyby...

Bill volnou rukou odhrnul husté hnědé vlasy z Dipperova čela, pak se naklonil a přiložil své rty na mateřské znaménko. Cítil, jak z něj vyzařuje nějaká síla. Ale nikdy nezjistil jaká. Bylo to jedno z tajemství, na které zatím Bill neznal odpověď.

"Ale nejsem takový grázl, jak si myslíš. Sice by to určitě byla zábava, ale...." Zašeptal mu do kůže, odmlčel se a odtáhl. Pustil Dippera ze svého sevření, ale Dipper se ani tak nepohnul. Jen se zády mačkal na strom, zíral na něj, rty pootevřené, oči vytřeštěné, neschopný cokoli s nastálou situací udělat Uvědomit si, že...se nic nestalo.

Bill se začal potichu smát.

"Oh bože...tolik mi chybělo to, co vy lidé vyzařujete, když máte strach, je to..." Démon nechal větu vyznít do prázdna.

"Nádherné" Dořekl nakonec. Dipper se konečně vzpamatoval a strčil do něj.

"Ty- ty- už se ke mně nepřibližuj ty trojúhelníkovej, hnusnej-!" Vyjekl.

Bill se rozesmál ještě víc. "Ale ale, Pine Tree! Co máš pořád s mou trojúhelníkovou formou? Teď ji na sobě jaksi nevidím! A hnusnej? Sice nevím, co je podle lidských měřítek 'hnusnej', ale...dost pochybuju že má forma je taková"

Dipper se zamračil, v očích ho štípaly slzy zlosti.

"Proč jsi to vůbec udělal, ty magore?!" Vykřikl Dipper. Najednou se Bill přestal smát. Rty se mu srovnaly do úzké rovné linky, když se rozhlížel. Dipper napodobil jeho příklad. Až teď si všiml, že les je až příliš temný a tichý. Bill k němu přišel znovu blíž a tentokrát se Dipper ani nebránil. Všechny jeho smysly křičely uteč, schovej se, ale on se nemohl hnout. Srdce měl až v krku a byla mu zima.

Bylo to tady.

"Protože strach je pro Noční můry jako magnet" Zašeptal Bill. Jeho oko těkalo kolem.

"J-Ještě jsi mi neřekl, jak to chceš porazit" Řekl Dipper tiše.

"To nech jen na mně, Pine Tree...buď jen připravený, když budu potřebovat víc síly"

Oba se ofoukl studený vítr, až jim naskočila husí kůže. Kolem kmenů stromů, které měly v průměru až sta centimetrů se obtočily obrovské temné pařáty. Dipper potlačil nutkání couvnout, ale sakra! Bylo to o mnoho větší a děsivější, než předtím! Nebo se mu to jen zdálo? Neposilovala to tma kolem?

Ani si neuvědomil, jak jeho ruka vklouzla do té démonovy. Podíval se do zářícího oka. "Teď přestal být potřebný tvůj strach, takže se musíš uklidnit, Pine Tree! Jen ji posiluješ!"

Dipper by rád. Vážně rád. Ale jak je temnota obklopovala čím dál víc a ledový dech mu na rtech tvořil malé vločky, nemohl se k tomu přimět.

"Kruci..." Slyšel Billa syčet.

"J-Je moc silná. Netušil jsem jak moc...budeme muset přikročit k tomu plánu B..musíš mě nechat použít tvé tělo, Pine Tree!"

Dipper k němu otočil hlavu, oči vytřeštěné, naprosto vyděšený. A najednou zíral do své vlastní tváře. Jen s démonickýma žlutýma, úšklebkem, který byl chladnější než vzduch kolem. Temné sako se ztrácelo v temnotě.

"Vzpomínáš, jak to tehdy bylo krásné? Pustil jsi mě dovnitř...udělej to zase a bude to ještě krásnější"

Dipper rychle vysmekl svou ruku ze sevření druhého. Nemohl popadnout dech.

Nevnímal blonďatého démona, který na něj ze země překvapeně hleděl.

https://youtu.be/Rjx8OWzP8_8

Vzpomínky na ten den mu blokovaly vidění, sluch i myšlenky. Mohl vnímat jen sám sebe, v obleku černém jako noc, s očima zářícíma divokou žlutou, jak mu krev stékala po rukou a obličeji, slepovala mu řasy k sobě a chutnala kovově, v jeho ústech.

Dipper ležel na zemi, lapal po dechu.

Kolem zuřila bouře.

...

Bill klečel na zemi, ve svých rukou svíral nehybné tělo Dippera Pinese a tisknul ho k sobě, aby tak načerpal tolik potřebnou sílu. Zuby měl stisklé k sobě tak silně, až to bolelo, bolel ho každý sval a nerv v těle. Temnota se kolem nich stahovala jako smyčka kolem oběšencova krku.

Bill zvedl ruku a uvolnil všechnu energii co měl v sobě spolu s vysoko položeným, téměř až zvířecím skřekem. "Zmiz!"

Rudá duhovka hleděla na jediné místo ve všudypřítomné temnotě, Billovo tělo, jako by s ní splývalo, žlutá barva se rozplynula do černé.

A najednou se temnota stáhla. Bill však zíral dál, i když se i jeho barvy začaly navracet. Zíral postavu v modrém kabátu, jak odchází.

Není skutečný.

Ovládl svou touhu vstát a zastavit odcházející postavu, místo toho svůj zrak sklopil k nevědomému Dipperovi ve svých rukou. Jak jednoduché by bylo ho sevřít pod krkem a jediným úsporným pohybem ruky...

Bill se i v podřepu zapotácel a svezl se na kolena. Překvapeně vydechl. Vypotřeboval všechnu svou energii, aby před Noční můrou vypadal tak mocně, jak byl normálně a ona nezatočila, ale stálo ho to až příliš. Dokonce tu proběhl střípek z jeho vlastních nočních můr.

Co má teď proboha dělat?!

...

Hope you liked it :)

Vote and comment please!

AdyOtaku aka Morningstar

Se všemi případnými dotazy a připomínkami se obraťte na mě :) Buď v komentech, nebo přes zprávy.