Nervózně se ošívá, zatímco mu matka jeho nejlepšího přítele zavazuje kravatu, kterou mu půjčil jeho otec, jenž se sám připravuje na veselku. Veselku, která se zdála tak vzdálená a přesto stačilo jen pár okamžiků a maturitní ples udeřil v plné síle. Samozřejmě se nejedná o jeho maturitní ples, ale i tak dodrží tradici, která se v klubu oblíbených lidí dodržuje už od prvního roku. Bodejď by ne, když se právě na tomto plese volí král a královna školy.

On tam však jde z jiného důvodu. Snad poprvé není znuděný, nýbrž napjatý z toho, jak celý večer skončí a jaké vzpomínky si odtamtud odnese. Jde tam totiž poprvé s dívkou svých snů.

Paní Haleová mu věnuje povzbudivý úsměv, přičemž mizí z jeho zorného pole a následně i bez zbytečných slov z pokoje, kde nechává dva zamilované hochy o samotě.

Stuart se pozoruje v zrcadle a snad by se ani nepoznal. Ještě nikdy o sobě nemohl říci, že by vypadal šarmantně a elegantně. Ovšem, jak se zdá, časy se mění, neboť černý oblek s modrou kravatou mu padne jako ulitý a ladí k jeho zkroceným vlasům, které se pod náporem laku musí těsnit ve směru ke stropu. Připadá si sice nesvůj, ale i tak ví, že se Malii bude líbit.

"Abych se přiznal," ozývá se Derek a Stuart se na něj proto otáčí s překvapeným výrazem. Dočista totiž zapomněl, že v místnosti není sám, "vůbec poprvý tam nejdu proto, abych zjistil, jestli jsem vyhrál nebo ne."

Jako by mu četl z duše. Ani jeho nezajímá, kdo se stane letošním králem a královnou plesu. Sice by se moc rád pyšnil titulem krále školy, který z jejich bývalé skupiny přátel vyhrál Jackson minulý rok. Ví však, že jediné, na čem opravdu záleží, je Malia a to, jak si ten večer užije ona. Jak si ho užijí spolu, jako pár.

"To jsme dva," usměje se Stuart a usedne na postel mladého Halea, který si prohlíží fotografii, na níž je on se svým přítelem. Na níž je on a Stiles, Stuartův geniální bratr. Už jsou spolu takřka půl roku a zdá se, že láska mezi nimi ani na chviličku nevyhasla. Stejně tak, jako mezi ním a Malií. Ostatně si to od té doby vyznávají každý den. I když jiným způsobem, než jaký je považován za ten nejpopulárnější.

"Víš co je divný?" zeptá se Derek, načež postaví fotografii na svůj stůl a otočí se na Stuarta s úsměvem od ucha k uchu. Mladý Stilinski jen zakroutí hlavou. "Nikdy bych si nepomyslel, že my dva blbci se jednou zamilujem tak, že bysme se přestali honit za nějakou stupidní korunkou."

"Mi povídej," odpoví Stuart se smíchem, když se z venku ozve známé troubení, které prozrazuje, že jeho bratr už je na místě i s dívkou jeho snů. Nepatrně se proto ošije, hlavu sklopí k zemi a vydechne. Tenhle večer musí Malii ukázat, že jeho přemlouvání, aby na ples šla, bylo opravdu oprávněné. Slíbil jí totiž, že zařídí, aby se bavila tak, jako ještě nikdy.

Zvedne hlavu a následně i své tělo, přičemž obdaruje Dereka pohledem. Jeho nejlepší přítel ho poplácá po rameni a neustále se culí. Tak nějak mu to gesto vhání do žil energii, že ten večer opravdu bude stát za to. A že ani jeden z nich na něj nezapomene.

Spěšně se oba rozejdou z pokoje ke schodům, které schází po dvou. U vchodových dveří stojí paní Haleová, která je zastavuje a dodělává poslední nedostatky.

"Přijdeme ihned, jakmile to bude možné," říká a přitom pořád čistí Derekův modrý oblek s tyrkysovou kravatou. "Hlavně nevyvádějte žádný neurvalosti a chovejte se aspoň dneska jako dospělí muži."

"Máte náš slib," kývne Stuart. "Budeme mluvit spisovně, chodit vzpřímeně a na všechny se usmívat."

Sice to mělo pobavit, ovšem pohled Talie Haleové Stuarta umlčuje.

"Spíš se chovejte tak, aby vás oba pak nemusel tahat tvůj bratr z průšvihu. A teď už padejte!"

Chlapci se nenechávají pobízet dvakrát a s hlasitým pozdravem se rozeběhnou po betonové cestě k bráně, kterou Derek rychle otevírá. Jako by se ani jeden z nich nemohl dočkat, až uvidí své vyvolené ve formálním oblečení.

Zpoza okénka modro-černého džípu kouká Stilesova tvář ozdobena ohromeným úsměvem, jímž míří hlavně na Dereka. Jako by tam Stuart ani nestál. Naštěstí ani on však nemá čas na to zkoumat svého bratra, a když nasedá na zadní sedadlo, zasekává se v pohybu, když vidí Malii s kouzelným úsměvem, jejíž tvář tesalo snad milion andělů v nádherných rudých šatech, které se jí od pasu dolů rozšiřují v jakýsi třpytivý závoj. Nebo lépe řečeno, vlečku.

"Co tak čumíš?" přeruší dívka jeho ohromení svou nemístnou poznámkou a vrací ho do reality, která je ještě krásnější, než jakýkoliv sen.

Spěšně nasedá do auta a místo odpovědi dívku políbí. Malii to však nijak nezaskakuje, protože i ona se už nahýbala směrem k němu, aby jeho rty obdařila sladkým polibkem. Tak nějak ji za tu dobu naučil, aby dokázala svoje city projevovat na veřejnosti. I když to pořád někdy vázne.

"Smrdíš jako děvka," zasměje se Malia. Ačkoliv by si někdo mohl myslet, že ho dívka urazila, on sám moc dobře ví, že to je kompliment.

"Děkuju. To ty taky," odvětí pobaveně. Jeho útrobami se rozlévá spokojený pocit. Má u sebe všechny, kromě otce samozřejmě, na nichž mu opravdu záleží, a kteří jsou pro něj důležití. Nehledě pak na to, že je šťastně zadaný s někým perfektním. Malia sice má svoje nedostatky, ale on je vnímá jen jako doplněk k její dokonalosti.

"Nepřehnala jsem to?" zeptá se s obavami v očích mladá Tateová a nepatrně sklopí hlavu, aby k sobě přičichla. Stuart se mírně lekne, když se auto rozjede, přesto mu nic nebrání v tom, aby Malii hlavu pozvedl do úrovně té své a zahleděl se do jejích bojovných očí, které teď naplňuje stejný pocit, jaký se rozprostírá v jeho útrobách.

"Jsi dokonalá. A právě proto tě miluju," šeptne a chce ji znovu políbit, ovšem dívka ho zarazí svým ukazováčkem na jeho rtech.

"Já vím. A i já tebe miluju, Srilinski," odpoví a Stuartův úsměv se prohloubí, načež se potýká s Maliinými rty, které si ty jeho přivlastnily dříve, než to stačil udělat on sám.

A pocit štěstí se jen utužuje, neboť takhle si to nepředstavoval ani v tom nejkrásnějším snu. Ví totiž, že její srdce patří jemu tak stejně jako to jeho jí. Byli pro sebe stvořeni. Pro Stuarta je to více, než jasná věc. A je to také ta nejsprávnější věc, jaká se mu kdy přihodila. Protože jenom tato dívka ho dělá šťastným. Plně šťastným.

***

Pozoruje všechny tančící páry okolo, zatímco sám se nechává unášet dotykem na svých bokách, které ho vedou do rytmu nějaké romantické písně. Taneční plac jako by najednou obsadily jen zamilované páry a on může pyšně říct, že mezi ně už půl roku patří. Už půl roku je ve vztahu s jedním z nejkrásnějších lidí, jaké kdy viděl.

Zrakem zbystří svou nejlepší kamarádku, která se stala královnou střední školy, zatímco Jacksonův post nahradil Stuart, jeho bláznivý bratr.

Malia se neskrývaně směje Stuartovým tanečním pokusům. Jak je známo, Stuart není nejlepší tanečník a Stiles už několikrát zbystřil, jak Malii pošlapal nohy, za což si vysloužil pohlavek a následně polibek. Miluje momenty, kdy je může pozorovat a zároveň vědět, jaké to je milovat a být milován úplně stejným způsobem.

Když si vzpomene na tu cestu, kterou od prvního doučování Dereka Halea ušel, musí se pousmát, protože by si nikdy neřekl, že dokáže sjednodit lásku a učení tak, aby vše šlo po másle a on neměl sebemenší problém. Od té doby, co se s Derekem i se Stuartem usmířil, mu vše vychází do sebemenšího detailu.

"Nad čím tvoje mysl bloumá?" pošeptá mu chlapec s mírným strništěm do ucha. Stiles se snaží zahnat husí kůži, která lomcuje jeho tělem pokaždé, když na něj mladý Hale promluví tak nevinným avšak svůdným tónem. V hlavě si musí zformulovat, jak nejlépe odpovědět na danou otázku.

"Nad tím, jak to všechno začalo," odpovídá nakonec i on do ucha snědého chlapce a mírně se u toho usmívá, když si vybaví na svou první schůzku, tedy doučovaní, s ním. Byl tenkrát tak nervózní, aniž by k tomu měl důvod. Přece jen šlo o pouhé doučování. Tedy alespoň z jeho strany. Ovšem možná byl nervózní právě z toho, co mělo nadejít. Jako by už podvědomě tušil, že se zamiluje do basketbalového pobudy, kterým dříve tak neskonale a neskrývaně pohrdal.

"Tak nevinně. Tenkrát bych neřekl, že do tebe budu tak velkej blázen," reaguje na to Derek s mírným pobavením a také dávkou něhy, která jen prohlubuje Stilesovu husí kůži.

"Miluješ mě?" optá se Stiles naschvál. Sice je asi zbytečné se ptát, když odpověď vlastně dostal v té reakci na jeho odpověď, ale přesto to potřebuje slyšet. Přesto si potřebuje být jistý, že ho Derek Hale, nejžádanější chlapec školy a nejlepší basketbalista školy, miluje, a že je v jeho srdci zakořeněn jen on.

Derek se nepatrně odtáhne a obdaruje Stilesovy tváře dotekem svých dlaní, zatímco spojí jejich zornice do sebe. Jako už po milionté se hnědé duhovky snadno vpíjí do nazelenalé vody Derekových očí. I z nich číší jasná odpověď na ten zbytečný dotaz.

"Jako ještě nikdy nic a nikoho," odpovídá mladý Hale a naklání se, aby spojil jejich rty v jedny. Už nějakou dobu je oběma jedno, co si o nich ostatní myslí a zda mají připomínky. Vlastně je k tomu inspiroval Theo, který se krátce po jejich usmíření vyoutoval před celou školou a vyznal Liamovi lásku. Ten moment byl k nezaplacení a je dva inspiroval k něčemu podobnému. Prostě, přesně jako teď, se postavili doprostřed místa a začali se bezostyšně přede všemi líbat. A jak se zdálo, i když většina děvčat přišla o své bujné fantazírování ohledně chlapce s božskou tváří, nijak to Derekovu popularitu neoslabilo. Ba naopak, utužilo ji.

A tak stojí obklopeni spoustou tančících lidí a jejich rty se o sebe třou jako něco, co k sobě patří už od pradávna. Něco, co oba pohání kupředu a zakořeňuje v nich tak silnou lásku, která by porazila i ostříleného vojáka. Utužuje v nich obou pocit, že to, co mezi sebou mají, je to nejčistší a nejkrásnější. Protože to přesně první láska je. Čistá a krásná. A Stiles si připadá pošetilý, že se toho pocitu tolik bál. Není pro něj totiž nic lepšího, než vědět, že někomu patří. Někomu, kdo patří zase jemu. To je totiž tou nejlehčí rovnicí, jakou si kdy mohl Stiles spočítat.

***
Tak dámy a pánové, jsme na konci dlouhé cesty s názvem Stilinski Double Pack. Ačkoliv mi přijde EPILOG takový neslaný, nemastný, tak doufám, že se vám líbil, a že ve vás vzbudil nějaké pocity. Já totiž musím říci, že jsem si jeho psaní náramně užila.

Co bych řekla na závěr? Je to příběh, který jsem pojala z trochu jiného soudku. Ti, co četli mé předešlé Sterek příběhy, moc dobře ví, že většinou končí takovým hořkosladkým koncem. Protože nikdy nic není tak růžové. Jenže tento příběh končí jen sladce a já jsem za to moc ráda. A vlastně bych na tom nic neměnila, protože příběh dvojčat byl už od začátku míněn jako oddechovka po tak neskonale složitých výzvách jakými pro mě byly takové Hunger Games či A Ball Of Reasons. Tudíž doufám, že i pro vás tento příběh byl oddechový a většinou ve vás budil pozitivní emoce.☺

Nápad na Stilinski Double Pack jsem dostala už na začátku tohoto roku. Narazila jsem totiž na obrázek, který zároveň tvoří i cover k tomuto příběhu, a řekla si, že by bylo zajímavé psát o dvojčatech Stilinských z různých pohledů. Přenést celou myšlenku na "papír" mě však donutila predstava prvního polibku Stalii a Stereka. Tu kapitolu, kde se Derek odebere za Stilesem do koupelny, aby ho utěšil, totiž vznikla v mé hlavě jako úplně první. Doslova jsem tu scénu měla několik dní před očima, až jsem si nakonec řekla, že je čas. A tak jsem začala psát jako divá a tohle z toho vzniklo.

Na závěr vám všem chci moc poděkovat. Vím, že moje aktivita před tímto příběhem byla na bodu mrazu a většina se určitě bála, že tahle story nakonec zmizí z mého profilu jako ty předešlé. A nebudu lhát, i já se bála, že mě opustí múza a já opět přestanu psát. Naštěstí se tak nestalo a my jsme na konci. Ta čísla, která krášlí příběh, jsou absolutně neskutečná. Byť je Stilinski Double Pack jedno velké klišé, dokázali jste z něj udělat výjimečný příběh. A za to jsem vám neskonale vděčná. Děkuji.❤

PS: Prozradím, že už se mi v hlavě rýsuje nová, docela lechtivá povídka na naše dva hrdiny. Tak uvidíme, zda své bujné představy uskutečním.😎

A ke konci - tohle bude možná cover k novému příběhu. Snad se líbí.😊