"Tak jak to šlo?" ptá se toho večera Stuart zvědavě, zatímco ze svého školního batohu vytahuje věci, které ještě před pár měsíci vypadaly jako sešity. Stilesovi se může rozskočit hlava z toho, jak zaujatě jeho oči měří stav poškozených sešitů. Nikdy nepochopil, jak Stuart může být jeho bratr.

Rád by řekl, že doučování Dereka Halea byla jedna báseň. Bohužel to říct nemůže, protože ten zážitek byl ještě horší, než když vysvětloval Stuartovi, že v jedné větě nemůže použít ani dva zápory, natož pět.

"Šlo to," odpoví Stiles zdrženlivě, načež ze sebe svlékne triko a oblékne si zase jiné - to od pyžama. Před malou chvílí se Derek odebral domů a Stiles myslel, že buď zastřelí sebe anebo vypálí kulku do hlavy toho vysokého svalovce.

"Stilesi," spustí Stuart tašku na zem a s úsměvem se podívá na svého bratra, který schválně uhýbá pohledem, "pokaždý, když řekneš šlo to, znamená to, že si zažil katastrofu."

Stiles probodne Stuarta vyčítavým pohledem, ale jeho doměnku nevyvracuje. Je si až dobře vědom, že když doučoval jeho samotného a jejich otec se potom ptal, jak to šlo, Stiles použil svou výmluvnou a krátkou odpověď. Je jasné, že si z toho Stuart odvodil, že šlo to ve Stilesově jazyce znamená mozková absence, přírodní katastrofa a trubte na poplach.

"Navíc," podotkne Stuart jen tak mimochodem, stále s tím svým vědoucným úsměvem, "Dereka znám už nějakej ten pátek a na matiku sedím před ním. Moc dobře vím, jak na tom je."

"Fajn," protáhne Stiles, přičemž vyšvihne dlaně ve vzdávajícím se gestu, "má jistý mezery, ale dopilujem to."

Schválně se odmítá podívat do Stuartovy tváře, protože ví, že se bratrův úsměv rozšířil mnohem víc, než by měl. Stilesovi je to docela trapné, protože mu připadá, jako kdyby Stuart vyzvídal o jeho rande. Což je nepravděpodobné, neboť Stiles neměl rande ani nepamatuje.

Naposledy byl venku na opravdickém rande s Malií, bylo to krátce po nástupu do prváku. Oba si padli do noty a řekli si, že by to nebylo špatné jít na rande. I tenkrát pak Stiles přišel domů a na otázku jaké bylo rande, odpověděl šlo to. Je však rád, že si to Malia nevzala osobně a dnes se tomu občas zasmějí.

"Ale no ták, Stilesi," vyjekne Stuart a praští sebou o postel, "nemusíš se bát, že mu to řeknu. Bude to naše tajemství."

"Proč mi přijde, že z toho děláš až moc velký drama, vždyť jsem ho jen doučoval matiku," spraží Stuarta dalším vražedným pohledem, "nebylo to žadný rande nebo tak něco."

Stuart se bez ostychu zachechtá a upře na bratra pobavený pohled. Stiles se nepatrně ošije pod náporem těch dvou hnědých kukadel, které připomínají jeho vlastní, načež vezme do ruky laptop, opře se o zeď a odklopí vrchní část laptopu nahoru.

"Jen chci vědět, jaký to je, když doučuješ někoho ještě blbějšího, než jsem já," zaprosí Stuart a znovu se vyšvihne do sedu. Ten kluk nemůže alespoň chvíli připomínat normálního, civilizovaného člověka.

"Ono jde bejt blbější, než ty?" rýpne si Stiles, načež se přihlásí na sociální sítě a z nudy prochází nezajímavé příspěvky nějakých až moc vtipných stránek nebo nechutné příspěvky svých olizujících se spolužáků.

"Hej," křikne Stuart v hraném uražení, vzápětí se však rozesměje. "Jde to a Derek Hale je toho důkazem."

Stiles jen zakroutí hlavou, načež otevře další lištu, na níž si vyhledá youtube. Chce Stuarta umlčet a ví přesně, čím toho docílí.

Do vyhledavače zadá Taylor Swift - Shake It Off. Uvnitř sebe se ďábelsky usměje, neboť za několik vteřin ho Stuart zabije pohledem, skočí na postel a hlavu si překryje polštářem a bude ho tlačit na uši obrovskou silou, jen aby nemusel poslouchat tu otravnou písničku.

"Možná by tě zajímalo, že byl z tebe docela nervózní," zastaví Stiles svou ruku, když už se chystal spustit přehrávání. Zmateně se zahledí na svého bratra, jemuž tvář zdobí vítězný úsměv.

"Ze mě? Proč by měl bejt ze mě nervózní?" nadhodí Stiles dotaz a pokrčí obočí. Uvnitř jeho břicha ho začne znovu lechtat, když si vzpomene, jak i on byl z toho setkání nervózní. Jenže u něj to není žádná novinka - je nervózní pokaždé, když má mluvit s někým, koho prakticky nezná a nikdy neoslovil.

"Já nevím," pohodí Stuart ledabyle rameny a znovu si lehne, "jen mi říkal, že se toho docela bojí. Řekl jsem mu totiž, že co se týče učení, jsi horší než matka při menstruaci."

Stilesova zvědavost v momentě vyprchá a na jeho tváři ji vystřídá kamenný pohled. Stuart se opět směje přes celé kolo. Přesto Stilesovi hlavou hlodá jedna otázka - proč by někdo, jako je Derek Hale, měl být nervózní zrovna z něj.

Jasně, po té Stuartově poznámce by to možná dávalo nějaký smysl, ale přece jen - Derek je nejméně o půl hlavy vyšší, jeho svalová hmota by Stilese rozdrdita jako dutou skořápku a jeho řev by mu jistě způsobil trauma na celý život. Derek Hale rozhodně neměl být z čeho nervózní.

"Debile," vypískne Stiles v rytmu Stuartova smíchu a dětinsky napodobí jeho hlas i poznámku. To ale netušil, že Stuart se po jeho vystoupení začne smát ještě víc, až Stiles nabere neblahé tušení, že jeho bratr zas hulil.

Jako by mu Stuart viděl do hlavy, se dosměje a vypraví ze sebe: "Ne, nehulil jsem."

Stiles si tedy oddychne a zahledí se na obrazovku notebooku, kde se vyjímá seznam videoklipů a písní Taylor Swift. Úplně zapomněl, že chtěl Stuarta umlčet.

"Ne, ale teď fakt," namítne Stuart a podepře si hlavu rukou, "stydí se tě. Ráno, když jsme se sešli, mi to říkal."

"To ti tak sežeru," vyplivne Stiles jedovatě a chce si ho nevšímat, jenže něco ho k té konverzaci stále táhne. Možná je to tím, že mu Derek nepřišel až tak špatný. A možná je to taky tím, že se mu o Haleovi zdál neslušný sen, za nějž by se nestyděli ani v červené knihovně.

"Myslím to vážně," přesvědčuje Stuart s vážným pohledem, "prej neví, jak se s někym chytrym má bavit, připadá si totiž ve společnosti chytrých jako totální debil. Je z toho pak nervózní a skoro vůbec mu to nemyslí. Stydí se dokonce i mluvit."

Tak proto, řekne Stiles sám sobě, zatímco si v hlavě přehraje scénu z dnešního odpoledne. Když se totiž Dereka ptal, jak došel ke výsledku, připadalo mu, jako by se Derek zdráhal odpovědět. A proto se celou dobu i pramálo vyjadřoval.

Derek Hale se ho stydí. Hlavní ale je, že na konci toho nekonečného doučování, pochopil princip rovnic o dvou neznámých. A Stiles si tak mohl odškrtnout první téma na seznamu Dereka Halea a jeho matematických neschopností.

***

Víkend uběhl jako voda a Stuart stojí u své skříňky, strká do ní všechny nepotřebné učebnice a materiály a v hlavě už se vidí doma, kde se natáhne a doufá, že i usne. Jenže to by mu v cestě nesměl stát Lydiin plesový výbor, s nímž mu nedala pokoj už od rána.

Jenže ani když mu občas lezla na nervy, nebyl schopný jí říct, že dnes zkrátka nepřijde, protože je vyřízený. Přes víkend si totiž jejich otec vymyslel výlet do Mexika, kde si potřeboval ověřit nějaké údaje na jejich velitelství. Avšak on narozdíl od Stilese myslel, že umřel nudou, zatímco jeho bratr se všude cpal a všechno ho zajímalo. Připomínal malého fracka v dětském parku.

Naštěstí alespoň přežil vyučování, které mu docela uteklo. Mohl za to také fakt, že si ho většina z učitelů nevšímala a on hodiny jednoduše prospal nebo probděl s pohledem přišpendleným na oknech a myslí někde daleko odsud.

Spěšně zavře skříňku, na záda si hodí batoh a už si to míří k tělocvičně. Nechce se mu tam, protože ví, že zase bude trpět při pohledu na zamilované pohledy Jacksona a Lydie. Nedokáže to vystát a navíc už se nebezpečně ztenčila jeho zásoba cigaret.

S myšlenkami na to, jak by se nejraději otočil a šel domů, než aby prožíval ta muka, zahne za roh a silně do něčeho hlavou narazí. Před očima se mu objeví hvězdičky a brýle se mu posunou až na špičku nosu.

Z protější strany slyší zalapání po dechu, a tak usuzuje, že to, do čeho narazil, nebyla zeď, ale nějaká osoba z masa a kostí. Rychle si proto nasadí brýle zpět na místo a zbystří Maliu, kterak se drží za hlavu a snaží se nesmát příliš nahlas.

Stuartovy koutky se automaticky prohnou do úsměvu neuvědomujíc si bolest, kterou mu rána způsobila. Jako by na ni dočista zapomněl a připomínala mu ji jen dívka s rukou přišpendlenou na hlavě.

"To byla šlupa," namítne dívka a spustí ruku ze své hlavy, "promiň nedávala jsem pozor."

"To ty promiň, měl jsem koukat na cestu," vyvrátí její doměnku a omluví se. Co by to byl za gentlemana, kdyby nechal vinu na dámě? Ať už si totiž o něm říká kdo chce co chce, on slušné vychování má. Jen ho využívá jiným stylem.

"Ale je dobře, že se to stalo, hledala jsem tě totiž," opáčí Malia zapáleně stále s tím veselým úsměvem. Stuart si uvědomuje, že když ji vídá na obědech, skoro vůbec se neusmívá a většinou je zamyšlená. Což mu přijde divné, když se teď směje tomu, že narazila do vola.

"Mě?" podiví se a pravý ukazováček dramaticky přesune na svou osobu. "Proč?"

Dívka se rozhlédne po chodbě a pak udělá krok ke Stuartovi, který zkoprní. Netuší, co má dívka v plánu, ale asi by toho měla nejspíš nechat. Přece jen je narušování osobního prostoru neslušné, i když je to někým tak půvabným, jako je ona.

"Chtěla jsem ti navrhnout, jestli se nevybodneš na ten blbej výbor a nevydáš se se mnou pro změnu na moje tajný místo," pošeptá dívka, udělá krok dozadu a zahledí se do jeho hnědých očí.

Stuart samým překvapením pozvedne obočí a chvíli si ji nehybně prohlíží. Ano, sice je to holka, která kouří jako fabrika a hulí trávu, ale neřekl by do ní, že je ochotná vybodnout se na mimoškolní aktivitu pořádanou Lydií Martinovou, jelikož s rusovláskou nechce mít nikdo potíže.

Jenže Malia se tváří, jako by se Lydie ani trošku nebála. Jako by se ani nebála následků, které Lydia vyvodí. Jenže i Stuart si uvědomí jednu zásadní věc - Lydia není profesor a ani rodič a navíc je výbor dobrovolný, tudíž z něj mohou kdykoliv odejít. A ačkoliv jeho srdce zakřičí, že chce být Lydii alespoň trochu nablízku, Stuart snad poprvé poslechne svůj mozek.

"Jdu do toho."

Oba se rychlostí blesku vydali ze školy, aniž by si jich někdo všiml a Stuart s radostí následoval Malii, která běžela jako s větrem o závod. Ačkoliv on byl sportovec, zdálo se jako by Malia sportovala už od malička, protože její nohy ji nesly jako by létala.

Běželi takhle pomalu patnáct minut a Malia ho táhla do jediného kopce, který v Beacon Hills měli. Stuart tam nikdy nebyl a ani nikdy neuvažoval, že by se tam vydal, jenže když teď stojí na vrcholku a pozoruje město jako na dlani, jeho tělo svírá neskutečný pocit svobody.

Takový pocit svobody, jaký snad ještě nikdy nezažil. Cítí, jako by dokázal v tenhle moment absolutně všechno. I vzlétnout, kdyby chtěl. Přesto to raději zkoušet nebude.

"Tohle je moje místo," pronese Malia s pohledem upřeným na město pod nimi. Jemný podzimní vítr jí rozcuchává vlasy stejně jako jemu. Ani on nedokáže odtrhnout pohled od všech těch domů, silnic a také zeleně, která se kolem jejich města táhne.

"Máš mnohem lepší výběr míst, než já," pronese s úsměvem, přičemž se mu do hlavy dostane obraz opuštěné stráně za školou, kde není vidět nic kromě zničených stromů a vysušených keřů.

"To bych řekla," pochválí se dívka, načež si sundá tašku a bez jakýchkoliv okolků si na ni sedne. Stuart ji bez zaváhání napodobí a usedne vedle ní. Ten vítr mu pročištuje hlavu sám, aniž by musel dumat nad tím, jak se zbavit bolesti či špatných vzpomínek.

"Za co jsem si to zasloužil?" optá se mladík s úsměvem a poprvé za celou dobu se podívá do dívčina do obličeje, jenž je ozdoben také úsměvem.

"No, v posledních pár dnech jsem si s tebou připadala mnohem uvolněnější, než s kýmkoliv jiným," odpoví Malia zdráhavě, nicméně její úsměv nemizí. Naopak prohlubuje se. "Možná to bude tím, že jsem na tobě poznala, že ti někdo zlomil srdce. Stejně jako mně."

Jakmile vidí, že její úsměv povadá, i jeho se ztrácí ve vteřině. Marně doufal, že to nikdo nepozná - nikdo kromě Stilese samozřejmě - ale přesto se tak stalo. A navíc to poznala cizí dívka, s níž si vyměnil jen pár vtipných žažitků.

Stuart se nevyptává, kdo ji zlomil srdce či jestli dotyčného zná, neboť ani ona se ho neptala. Místo toho hrábne do kapsy, vytáhne krabičku s cigaretami a zjišťuje, že se v ní skrývají poslední dvě.

Vytáhne obě, přičemž krabičku zasune zpět do kapsy. Jednu z nich si přesune do druhé ruky a natáhne ji k Malie, která ji zase s tím milým úsměvem přijme. Druhou si zapálí on sám. Teď to ale není kvůli tomu, že by se potřeboval nějak uklidnit. Je to pouze o tom, aby dívce naznačil, že jsou v tom spolu. Jako přátelé, kteří si navzájem vypomůžou...