Domem Stilinských otřese zvonek, který nenechá jediného obytele domu chladného. Celou dobu stojí před zrcadlem a cítí se jako to největší pako na světě. Celou tu chvíli si totiž opakuje, že jde jen o pouhé doučování, jenže hned ráno mu došlo, že bude doučovat jednoho z nejchtěnějších kluků na škole.

Každá holka by dala cokoliv za to, aby mohla "doučovat" matematiku, i když by o ní neměla ani páru, Dereka Halea. Stiles však ví, že tady jde opravdu jen o doučování. Proto nechápe, proč je tak nervózní.

Spěšně seběhne schody a postaví se před dveře. Ze všech sil se snaží sklidnit třas ve svých rukách. Nepomáhá mu ani fakt, že se mu o mladém Haleovi v noci zdál nemístný sen. Nejraději by ho vypustil z hlavy, ale tak nějak na to všechno, co se odehrálo, nemůže přestat myslet.

Chytne za chladnou kliku, přičemž se domem znovu ozve zvonek. Zdá se, že Stiles dlouho otálel s tím, aby otevřel.

Nicméně v normální rychlosti otevře dveře a naskytne se mu pohled na unavenou tvář Dereka Halea, který se mírně usmívá. Na Stilese působí, jako by i on byl pěkně nervózní.

"Pojď dál," vybídne ho Stiles bez jakéhokoliv pozdravu, načež uvolní místo a nejlepší basketbalový hráč, jakého kdy Beaconhillská střední měla, vejde dovnitř.

Stiles ucítí velmi silnou voňavku, která na chvíli omámí jeho smysly a přenese ho do snu, v němž mladý Hale voněl podobně. Měl by se rychle vzpamatovat, jinak si Derek pomyslí, že s ním něco není v pořádku. Stiles je však přesvědčený, že mu Stuart jistě někdy něco nevhodného vyprávěl o Stilesově osobě, a tak je otázkou, zda už si to Derek nemyslí.

"Kde bys to chtěl?" zeptá se Stiles, načež si uvědomí, co vypustil z úst a tak zčervená jak rajče. "Teda, kde bys chtěl jako doučovat? Víš jak to myslím?"

Perfektní, pronese jeho ďábelské já v mysli. Stiles by se nejraději zfackoval. Obzvlášť za to, že si ho mladý Hale prohlíží velmi překvapeně a pobaveně zároveň. Skvělý způsob, jak se ztrapnit ve dvou minutách.

"Je mi to jedno," odpoví černovlásek nezaujatě, čímž to Stilesovi nikterak neulehčí.

"Fajn," reaguje nakonec, "asi půjdem do pokoje."

Derek jen pokrčí rameny a vydá se za Stilesem do schodů. Stilesovi v hlavě vypuká válka se sebou samotným. S každou sekundou strávenou s někým novým, se mu stahují útroby a snaží se samy sebe nacpat do krabičky od zápalek, zatímco v mysli mu běhají myšlenky na to, jak se ještě víc neztrapnit.

V tichosti dojdou až do pokoje, načež Stiles usedne na svou židli a podívá se na Dereka s povytaženým obočím. Chce působit alespoň trochu sebejistě, i když se uvnitř hroutí.

Derek Hale si jejich pokoj prohlíží, jako by ho viděl poprvé, i když si Stiles vybavuje časy, kdy k nim chodil pravidelně. Pokaždé se vytratil z domu dřív, než ten host vůbec přišel. Teď se však nemohl vyhnout setkání.

"Docela se to tady změnilo," namítne a sedne si na Stuartovu postel, přičemž si sundá batoh a dá si ho před nohy. Stiles by přísahal, že i jeho ruce se třesou, proto se tak křečovitě drží háčku na batohu.

"Mně to přijde furt stejný," pokrčí Stiles rameny a zadívá se na zdi. Lhal, jelikož se to tu opravdu změnilo. Zdi už nezdobí plakáty různých příšer ze Star Wars, ani se všude nehoupají lapače snů, do nichž byl Stuart jako malý naprosto zaláskovaný.

"Cos chtěl teda doučit?" optá se Stiles, aby přerušil to velmi divné ticho.

Derek otevře batoh, vytáhne algebru a Stiles s překvapením zjišťuje, že Derek má knihu zaštítkovanou barevnými lístky. Stiles si učebnici převezme, když vidí, že ji k němu Derek natahuje, a čeká, až mu vysvětlí barvy štítků, neboť nejsou nijak nadepsané.

Stilesovi to docela připomíná sebe samého, akorát, že on místo štítků používá zvýrazňovače. Neoznačené pro něj znamená, že látku plně chápe. Žlutá je něco jako, že by se na to měl raději podívat a červená, která se v jeho učebnicích objevuje jen zřídka, značí, že látka jde absolutně mimo něj.

"Ty štítky jsou na to, aby mi pomohly rozlišit, co chápu a co ne," vysvětlí Derek nejistě a poškrábe se na zátylku. "Zelený štítky chápu."

Stiles přenese zrak na několik zelených štítků. Napočítal jich přesně šest, což je naprosté minimum z toho, co probrali.

"Modrý chápu jen z poloviny," pokračuje Derek a Stiles počítá tmavě modré papírky trčící z knihy. S radostí zjišťuje, že jich je o něco víc, než těch zelených. Přesto je to stále chápání jen na půl, což ve všeobecných stupnicích znamená nejhůř za tři. Pro Stilese pohroma, pro Dereka nejspíš záchrana.

"No a ten červenej zbytek nechápu," dodá černovlasý potichu, jako by se styděl.

Červených se v knize nachází celkem dvanáct, což je docela slušné číslo. Rozhodně knihu zdobí převážně červená a Stiles má neblahý pocit, že po něm Hale bude chtít všechno, co nechápe, vysvětlit.

Nastává mezi nimi tíživé ticho, když Stiles otevře tlustou učebnici na prvním červeném štítku. Nachází se tam téma rovnic o dvou neznámých.

Nejraději by vyprskl nějakou sarkastickou poznámku, ale uvědomuje si, že se nenachází ve společnosti svého bratra, nýbrž ve společnosti jednoho z nejhezčích kluků, jaké kdy viděl. Což by správně nemělo měnit nic. Jenže, když se Stiles zadívá do těch nazelenalých studnic pravdy, nachází v nich stud.

Stud za to, že nechápe učivo.

"Takže chceš, abych tě aspoň částečně doučil ty červený štítky?" optá se raději, aby byl v obraze. Dvanáct témat z algebry zabere nespočet hodin, díky kterým by se mohli nesnášet. A on - nechápe proč - nechce, aby ho Derek Hale nesnášel.

"Když budeš tak hodnej," odpoví černovlas se sklopenou hlavou. "Samozřejmě, pokud bys neměl náladu nebo nechtěl, stačí říct a já si najdu někoho jinýho na doučování. Nejsem totiž zrovna nejchytřejší."

Ta poslední poznámka ve Stilesovi vzbudí jakousi lítost k chlapci sedícímu naproti. Má pocit, jako by ho i on musel upozornit na některé své vlastní špatné vlastnosti.

"To doučování mi nedělá problém," namítne Stiles a zaklapne knihu se zrakem přišpendleným na snědém chlapci, "spíš se bojim, že odsud budeš odcházet rozladěnej a taky nasranej. Nejsem zrovna nejpříjemnější osoba."

Derek se zasměje a zase sklopí hlavu. To gesto přijde mladému Stilinskému tak roztomilé, že kdyby to neporušovalo kodexy slušného chování, objal by ho.

"Tak uděláme dohodu," navrhne mladý Hale, "budeme si říkat naprostou pravdu. Já ti řeknu, když budu mít dost tvý nepříjemnosti a ty mi na oplátku kdykoliv můžeš říct, že máš dost mojí blbosti. Platí?"

Derek natáhne ruku s úsměvem a Stiles by přísahal, že jeho nohy přišly o cit. Jako by to ani nebyl on. Bez zaváhání se dotkne Derekovy ruky, přičemž v jeho břiše vybuchne ohňostroj, a on bezmyšlenkovitě odpoví: "Platí."

***

"Co to sakra včera bylo?" nadhodí Jackson poznámku ke Stuartově včerejšímu chování, zatímco oba chlapci přenáší lavičku do skladu nářadí.

Nejraději by ani neodpovídal, ale už tak ví, že dal najevo víc nelibosti, než měl, a tak pokrčí rameny i s jednou stranou lavičky v rukách a nasadí nevinný úsměv. Správně by Jacksonovi neměl mít za zlé nic, protože si za to může sám, ale jeho zlomené srdce raději obviní někoho jiného, než svého vlastníka.

"Nic, jen jsem si užíval pocit volnosti," odpoví nakonec a zahne za roh, přičemž lavičku položí před přeplněnou místnost obdelníkového tvaru. Už se tam nachází moc laviček na to, aby tam nacpali další.

"Volnosti?" podiví se Jackson a oba chlapci se odeberou zpět do tělocvičny, kde na ně čeká ještě další spousta práce. Jak se zdá, Lydia naplánovala přes noc celé sestavení sálu. Zatím ale bez jakéhokoliv tématu. To nejhorší si nejspíš nechala nakonec.

"Jo," odpoví prostě, neboť se o včerejšku nechce bavit. Ať už si jakkoliv užil pocit beztíže, včerejšek pro něj znamenal konec snů a také mu zanechal bolavý sval uprostřed hrudníku.

"Tady jste!" vypískne Lydia, načež i s deskami v rukách vyběhne k nim a než se Stuart vzpamatuje, dívka visí Jacksonovi okolo krku a obdaruje ho vášnivým polibkem.

Stuart sklopí pohled k zemi, když mu jeho mysl šeptá, že na místě Jacksona mohl být on, kdyby byl rychlejší. Nejraději by si urval hlavu z krku a odkopl ji někam daleko.

Zhluboka se nadechne a zvedne pohled, přičemž jeho tvář zdobí ten nejfalešnější úsměv, jaký kdy musel vytvořit. Přetvařování zrovna není jeho silnou stránkou, neboť doteď byl úplně ke všem naprosto upřímný. Na tuhle vlastnost je hrdý a cítí se jako pokrytec, když ji musí potlačovat do ústranní.

"Potřebovala bych, abyste nanosili ještě pět židlí k těm zbývajícím stolům," vyjádří se Lydia konečně, když své jahodové rty odtrhne od kapitánových. Stuart s nelibostí zjišťuje, že je má od toho polibku mírně napuchlé.

Celý jeho vnitřek křičí, aby ji poslal do háje, jenže on zkrátka nemůže, protože ona na tom žádnou vinu nenese.

"Mohl bych si ještě před tím skočit na chvíli ven?" optá se nesměle. Potřebuje se hodně rychle uklidnit, jinak asi pukne. Navíc se mu zdá, jako by mu někdo kolem krku upevnil provaz a chystal se ho s ním uškrtit.

"Proč?" vypískne Lydia ne moc přívětivě, z čehož mu přejede mráz po zádech.

"Jen ať jde, vezmu ty židle s Dannym," nepustí ho Jackson ke slovu, za což je Stuart rád, protože by asi řekl něco velmi nemístného, za co by se nemusel stydět ani Stiles, kdyby tady byl.

"Dobře, tak běž," reaguje dívka zase tím sladkým hlasem, načež se otočí a kráčí od chlapců pryč.

"Běž, než tě roznese v zubech," zasměje se Jackson, poplácá ho po rameni a následně se odporoučí za Dannym, který stojí ve společnosti nějaké asiatky.

Stuart si beznadějně povzdechne a přesune se na své oblíbené místo za školou. Z kapsy vytáhne krabičku se ztenčující se zásobou cigaret, přičemž jednu vytáhne a zbytek zastrčí zpět do kapsy. Nejraději by se sebral a utekl někam, kde ho nikdo nenajde. Alespoň na několik dní, než si všechno pořádně srovná v hlavě.

"Zase ty?" ozve se ten pobavený hlas ze včerejška. Stuart otočí svou hlavu a spatří Malii s obyčejnou cigaretou u úst.

"Zase já," opáčí Stuart a vtáhne do svých plic nikotin, který otřese jeho tělem.

Lhal by sám sobě, kdyby si nalhával, že si nepřál, aby Malia přišla. Včera se po dlouhé době opravdu pobavil. Hlavně z historek, které mu Malia nějakou dobu vyprávěla.

"Vlastně jsem věděla, že tady budeš," namítne dívka s poloúsměvem na rtech, "viděla jsem tě odcházet z tělocvičny a kam jinam bys šel, než sem."

"Koukám," reaguje Stuart pobaveně na její poznámku, "že jsem snadno prohlédnutelnej."

"Neříkám, že to není pravda," zasměje se Malia, "ale tak nějak jsem doufala, že sem půjdeš. Chtěla jsem se zdejchnout už před chvílí, ale říkala jsem si, že je to tvoje místo a já sem bez tebe nesmím."

"Moje místo?" nadzvedne chlapec obočí a vydechne kouř ze svých plic. Ani si neuvědomuje, že čím víc s dívkou mluví, tím je klidnější.

"No," protáhne Malia, "já totiž do včerejška nevěděla, že se sem dá volně dostat. Tvůj brácha mi nakukal, že za školou je to obehnaný plotem."

Stuart vyprskne smíchy, jelikož ta myšlenky vyšla právě z jeho hlavy. Stiles věděl, že Stuart kouří a dokonce jednou přišel na to, kam chodí. Stuart mu však doměnku vyvrátil s tím, že za školou se táhne plot.

Když to Malie vysvětluje, ani ona se neudrží a vypukne smíchy. Je to nakažlivé a oba se nemohou přestat smát tomu druhému. Nejhorší na tom ale je, že k tomu nepotřebují ani jointa.

"Když už se bavíme o Stilesovi," snaží se Malia uklidnit, přičemž si setře slzy, které se jí spustily z toho nezadržitelného smíchu, "neřekl jsi mu včera o mně nic, že ne?"

"Jasný, že ne," odpoví takřka okamžitě. Z ruky upustí nedopalek a zašlápne ho. Přece jen jsou o kousek dál stromy, které by i na takovou dálku mohly chytnout, kdyby nedopalek odvál vítr.

"Já jen, že Stiles neví, že kouřím a hulím," vysvětlí Malia své obavy. "Myslim si, že kdyby to věděl, asi by se se mnou přestal bavit."

Stuart se zasměje, protože když Stiles zjistil, že kouří, týden s ním nepromuvil. A to ani tehdy, kdy se mu všelijak snažil lézt do zadku a dokonce ho nechal, aby si v pokoji pouštěl songy od Taylor Swift.

"Věř mi, sice by se s tebou nebavil, ale po tejdnu by ho to přešlo," odpoví s určitostí, "Stiles se totiž nevydrží na člověka zlobit dýl, než tejden."

"Stejně to radši budu držet v tajnosti," podotkne Malia a oba se vydají zpět do tělocvičny.

Stuart si však během cesty dovnitř uvědomí jednu zásadní věc, nad níž nepomyslel - včerejšek mu sice rozcupoval srdce na kousky, ale také mu do života přivedl novou osobu, kterou už teď může označit za přítele. Tak totiž vnímá Malii - jako dlouho ztracenou kamarádku, kterou nikdy před tím nepoznal...

***
Jak jsem slíbila, je neděle a tudíž je čas na další kapitolu Stilinski Double Pack. Snad jste si ji užili, i když byla poměrně nudná a docela i krátká.🙂

A co tedy říkáte na první Sterek scénku? Jak se vám jevila celá atmosféra kolem Stilese a Dereka? Prozradím, že před sebou máme ještě spoustu Sterek scén a mnohem mnohem lepších, než je tato.😉

A co Malia a Stuart? Jak vám oni dva sedí jako kamarádi? Myslíte, že i Malia bere Stuarta jako kamaráda? I s těmito dvěma si ještě užijeme pořádnou legraci.😊

Chci vám poděkovat za takový ohlas. Čísla u příběhu rostou a já jsem moc šťastná za to, že se vám příběh líbí, a že mu věnujete svůj čas. Moc vám děkuju!!😍