Palačinky nakonec skončily v koši a nahradila je pizza. Stiles byl tak frustrovaný a vyvedený z míra, že je nakonec vzal a třískl s nimi o koš. Jako na potvoru se některé z koše záhadným způsobem dostaly na podlahu a vytvořily tak děsivý pohled na zdevastovanou kuchyň.  V tom veškerém nepořádku usedl i se špinavou zástěrou ke stolu, uchopil svůj mobil a vytočil číslo do místní pizzerie.

Nepořádek doklidil přesně ve chvíli, kdy ho řidič z pizzerie prozváněl, že stojí před jejich domem. Ačkoliv se snažil být milý, vyjel na řidiče s nesmírnou dávkou vzteku za to, že si místo šunkové objednal čtyři druhy sýra. Jenže když mu vyklepaný řidič ukázal objednávku, jasně na ní stála šunkova pizza.

Stiles si povzdechl, omluvil se, nechal řidiči přiměřené dýško a odporoučel se zpět dovnitř.

Na Stuarta volal nejmíň desetkrát, aby se šel najíst. Nevolal by ho tak často, ale pizza z krabice mizela rychleji, než by stačil říct Star Wars. Ani si neuvědomil, že má takový hlad.

A pak, když Stuart přišel dolů, úplně skleslý a bez nálady, ho vztek naprosto opustil. Místo něj nastoupila zvědavost. Stuart totiž v ruce držel triskelion a za celou dobu, co pojídal pizzu - snědl jen dva trojuhelníčky, což se mu nepodobá - ho odmítal pustit z ruky.

Stiles na něj mluvil, ptal se ho, ale Stuart jako kdyby ani nevnímal.

Odpověď z něj nedostal ani uprostřed noci a ani ráno při snídani. Bylo to, jako by se jeho bratrovi něco během té chvilky, kterou strávil nahoře, stalo. Jako by do něj uhodil blesk.

"A neřekl ti ani slovo, jo?" ptá se Scott, když společně se Stilesem kráčí směrem ke svým skříňkám. Stiles za boha nemůže dostat z hlavy ten úkaz, s nímž se potýkal ráno v autě.

Stuart seděl na sedadle jako zařezaný. Stiles se ho snažil přimět komunikovat, a když viděl, že to nejde, pustil rádio, v němž hrála Taylor Swift - zpěvačka, kterou Stuart přímo nenávidí. Jenže tentokrát se nesnažil přeřídit rádio a ani nic nenamítal, když to Stiles nechal hrát. Jako by se zasekl na nějaké jiné planetě a odmítal se duchem vrátit zpět. Nemluvě o triskelionu, jenž svíral už od rána a odmítal ho pustit.

"Ne," odpoví Stiles zachmuřeně. "Chvíli před tím, než jsem vyhodil ty palačinky a zavolal pizzu, byl dole a ptal se mě na to, kdy může Hale přijít k nám."

"Jako Derek Hale? Proč by se tě ptal, kdy si může přivíst kámoše?" opáčí Scott zmateně a společně zahnou do další uličky, kde je snad ještě víc studentů, než na té předchozí.

"Protože mě včera překecal, abych Halea doučoval," odpoví nezaujatě Stiles a zrakem hledá Stuarta, kterého od rána, co ho u auta opustil, neviděl. "Prej, že má zatrhnutej basketbal, protože propadá z matiky."

"Aha," odvětí Scott suše.

Ať Stiles hledá, jak hledá, nikde nevidí perfektně načesané vlasy ani koženou bundu. Jako by se po Stuartovi slehla zem.

"Mimochodem," namítne Scott, když se zastaví u skříňy stodvanáct. Stiles si stoupne ke skříňce stopatnáct - na začátku školního roku se jim nepovedlo ulovit skříňky vedle sebe - a napjatě čeká, co z chlapce s křivou čelistí vypadne, "už jsi slyšel tu novinu?"

Stiles si stoupne na špičky a přes dvířka se podívá na Scotta, jemuž se na tváři utvořil jakýsi divný úsměv.

"Jakou?" optá se Stiles, je však ihned umlčen, neboť se ke skříňce stočtrnáct přifařila Lydia Martinová s potutelným úsměvem na tváři.

Stiles vytáhne učebnici biologie a skříňku zase zavře, ihned však zkoprní. U Lydiiny skříňky se zjevil i basketbalový kapitán, Jackson Whittemore, který ji chytil kolem pasu a věnoval ji polibek do vlasů.

Nezmůže se na nic jiného, než konsternovaně zírat na ty dva, za nimiž se objevuje Scottova hlava s úsměvem. Nenápadně ukazuje právě na ty dvě hrdličky, které si jich dvou vůbec nevšímají. A Stilesovi se jisté věci začnou spojovat a vytvářet neúplný obraz. Avšak dost zřetelný na to, aby mu to došlo.

Jeho bratr už je delší dobu hotový z Lydie Martinové. Dalo by se říct, že je tou holkou skoro posedlý - tomu taky napovídají ty jeho pohledy při obědech. Pro Stilese nebylo žádným tajemstvím - i když se to Stuart pokoušel ututlat obzvlášť před ním - že ji chtěl už delší dobu pozvat na rande.

Stuart se nějakým způsobem musel dozvědět, že se Lydia dala dohromady s Jacksonem a to zničilo jeho představy o společné budoucnosti s Lydií Martinovou.

"Hej, co čumíš?" probere Stilese z přemýšlení Whittemorův jedovatý hlas. Stiles se nikdy netajil tím, že pohrdá Stuartovými přáteli - hlavně tímhle idiotem, který ho propaluje pohledem.

"Zamyslel jsem se," odpoví Stiles, "taky bys to mohl někdy zkusit, pročišťuje se tím hlava a nemáš ji pak tak velkou."

"Jak to jako myslíš?" pustí Jackson Lydiin pas a otočí se celým tělem na Stilese.

Ten jen protočí oči, obejde Jacksona a následně přes rameno odpoví: "Tak, jak jsem to řekl."

Už už se chystá i se Scottem vyrazit, když ho zastaví jiný hlas, mnohem výše posazený a mnohem jemnější s přísměsí inteligence. "Neviděl jsi Stuarta? Už od rána ho hledám."

Stiles se otočí na Lydii. Nikdy o ní neměl valné mínění, ale tím, že se dala do kupy s Jacksonem, u Stilese zase o něco poklesla. Nikdy nepochopil, co je na ni takového, že se Stuart může zbláznit. Nikdy se o to ale ani pořádně nezajímal, neboť to nebyla jeho věc.

"Taky bych rád věděl, kde je," odvětí s kamennou tváří a odporoučí se směrem k učebně biologie.

Hlavu má ale přeplněnou děsnými scenáři o tom, kam se Stuart zašil, aby se mohl vyplakat. Moc dobře znal svého bratra a věděl, že ho to celé tíží. Nikdy by to ale nepřiznal. Alespoň ne nahlas.

"Jak se stalo, že se tihle dva dali dohromady?" otočí se na Scotta, načež oba zaplují do třídy.

"To je právě to nejdivnější," odpoví Scott, přičemž usedne do poslední lavice a dá si knihy na desku stolu. Stiles po něm zopakuje gesto. "Nikdo netuší, jak se to stalo."

Ať už se to stalo jakkoliv, Stiles si je jistý, že by na nějakou dobu měl přestat s provokováním svého bratra a nějak mu pomoci. Jenže neví jak a to mu přijde mnohem víc frustrující, než spálené palačinky.

***

Konečně má klid, aby všechno vstřebal. Jako obvykle, zalezl za školu do nejméně viditelného místa, aby si mohl, dneska už po páté, zapálit cigaretu a alespoň na chvíli ulevit svým nervům, které se na něj ženou jako splašené hormony.

Od včerejšího večera se cítí, jako by snědl nějaký Stilesův kulinářský výtvor - ačkoliv se včera díky štěstěně vyhnul těm šíleně vypadajícím palačinkám. Nicméně ho neminul bolebřich a k němu se přidalo i bolení něčeho, co se mu ukrývá v hrudním koši.

Ten fakt, že Jackson Whittermore, jeho kamarád a kapitán, pusinkuje holku jeho snů, ho doslova dostal na kolena a on chvíli nemohl dýchat. Uvnitř své hlavy panikařil, křičel a proklínal Jacksona, že se mu připletl do cesty. Zvenčí se zdál však naprosto v pohodě.

Lydia ho pozvala do přípravného výboru a on jak idiot kývl, protože jí neuměl říct ne. Teď už mu bylo k ničemu být ve výboru, když holka jeho snů byla od včerejška zadaná.

Nevěděl to jistě, ale něco mu napovídalo, že tihle dva stejně jednou skončí spolu. Většinu času spolu laškovali a provokovali se. Stuart si však nadále držel svou naivní naději, že zůstanou čistě jen u toho. Jenže včera se veškeré jeho naděje rozplynuly v prach.

A poté, co mu Lydia vysvětlila, že s Jacksonem pomalu rok spala, vzala jeho srdce a bez mrknutí oka ho zmrazila a následně s ním třískla o zem. Bral to jako tu největší zradu v jeho životě, i když prakticky vzato ani neměl proč to tak brát.

Celý den ve škole snad od všech poslouchal, že střední škola Beacon Hills má nový královský pár. Polena do ohně přidávali i ti dva hlavní aktéři, kteří se spolu promenádovali po škole, jako by jim celá patřila. Stuart se jim ze všech sil snažil vyhýbat, protože nevěděl, jak by se k tomu faktu měl postavit na živo.

Potáhne z cigarety další nikotinovou dávku, přičemž jeho tělem projede fyzické uvolnění svalů. Na to psychické by však naráz musel vykouřit celou krabičku. A nebo by stačilo sehnat mnohem silnější matroš, než jsou cigarety.

Samým překvapení včera zapomněl odepsat i Derekovi, a tak se dnes dočkal vyčítavého pohledu od svého nejlepšího kamaráda. Nakonec mu však sdělil Stilesova slova a Derek vychladl. Jenže tím, že ho celý den litoval a zároveň mluvil o těch dvou, jako by byli něco posvátného, mu taky na náladě moc nepřidával.

A tak se Stiles po vyučování odebral sem, všemi nepozorován, aby si mohl na chvíli oddechnout. Stiles naštěstí měl o jednu hodinu méně, a tak se nejspíš válel doma a posmíval se mu, jakou má smůlu. Ačkoliv mu to Stiles nikdy nepředhodil přímo - což se Stuart vždy divil - věděl o tom, že Stiles ví o jeho posedlosti Lydií.

"Můžu se přidat?" ozve se dívčí hlas nedaleko od něj. Stuart se bleskurychle otočí a zbystří dívku se světle hnědýma vlasama, alabastrovou pletí bez jediné chybičky, s přísně světlými kukadly a rty staženými do úzké roviny.

Stuart tu dívku zná, ale za boha si nemůže vzpomenout na jméno. Vybavuje si akorát, že ta holka patří do Stilesovy bubliny přátel.

"Jasně, že jo," odpoví Stuart mile a udělá krok do strany, aby naznačil, že je tu dostatek místa pro ně oba.

Ackoliv ji nezná a neví, co si o ni myslet, v její tváři jako by se utvořilo něco, co mu připomínalo v tenhle moment sebe samého. Jako kdyby i ona měla nějakým způsobem zlomené srdce.

"Těžký den?" nadhodí dívka a z kapsy vytáhne něco, co až silně připomíná jointa. Stuart se nad tím tlustě ubaleným brkem pozastaví a chvíli na něj zírá jako na boží svátost.

"Jo," odpoví sotva slyšitelně, zatímco pozoruje dívku, jak umisťuje konec jointa mezi rty a zapaluje ho. Stuartovo okolí zaplní odporný puch, z něhož se mu motá hlava.

"Mi povídej," odpoví dívka ztěžka a vyfoukne dým. "Jinak já jsem Malia."

"Stuart," podá jí ruku, přičemž dívka zbystří, jak si prohlíží jejího jointa. Stuart si je jistý, že už dávno měl odvrátit zrak, ale ta myšlenka, že tohle mu alespoň trochu uleví od bolesti v hrudníku, mu přijde až moc lákavá.

"Já vím, kdo jsi," zasměje se Malia, "kamarádím se s tvym bráchou. Dáš si taky?"

Stuart, neschopný jakkoliv promluvit, jen přikývne a převezme si od dívky jointa. Sice nikdy nehulil a byl by z toho obrovský průser, kdyby na to někdo přišel, ale všechno se má jednou zkusit. Tak proč by teď on nemohl zkusit hulení?

"A co že máš špatnej den?" optá se dívka sledujíc Stuarta jak potáhl silnou dávku z jointu. Stuartovy plíce se rozeřvaly samou bolestí, když do sebe nasál tu látku, přesto se však statečně drží a ještě se nerozkašlal.

"Moc lidí, moc otázek, málo prostoru k přemýšlení," odpoví Stuart a zklamaně zjišťuje, že ta látka s ním nic nedělá.

"To mi povídej, navíc mě otravujou rodiče kvůli blbý matice. Že prej se čtyřkama to nikam nedotáhnu," vypustí dívka část svých problémů, "ještě, že mám tohle, jinak bych se zbláznila."

Stuart neví, jaké to je, když na někoho rodiče tlačí kvůli známkám. Už od začátku si vybudoval reputaci, že z něj génius nebude. Proto už od mala obdivuje Stilese, který za každou špatnou známku dostal od otce kázání. Jenže Stiles, místo aby byl naštvaný, si vzal otcova slova k srdci a další týden mu ukázal, že dokáže všechno, když chce. Na jednu stranu mu i záviděl. Byly na něj kladeny vysoké nároky, zatímco od Stuarta se očekával maximálně dobrý sportovní výkon. A ani když selhal ho jeho otec nikdy nepokáral.

Malia mu předá jointa a on si potáhne ještě větší dávku až se nakonec blíží jen k filtru.

Se Stuartem se najednou začne motat svět a jako by okolí dostalo zvláštní barvy. Zatímco nebe je zničehonic zelené, stromy se zbarvily do růžové. Jindy šedivá budova připomínající vězení místo školy, je teď posprejovaná jednorožci, kteří na Stuarta mrkají.

O pár minut později, se i s Maliou nachází v tělocvičně plné studentů, kteří s Lydií a jejím novým přítelem prochází plán maturitního plesu. Jejich harmonické domlouvání však naruší dva zhulení ztroskotanci, kteří do tělocvičny vrazí jako stádo splašených krav a smějí se na celé kolo.

A když Stuart věnuje pohled Lydii, která na něj nevěřícně hledí, necítí vůbec nic kromě toho, že je v hrudníku zase klid. Nic ho nebolí, a tak je to správně...

***

Tak jsme uprostřed týdne a to znamená jen jedno - opět vás prudím já s další kapitolkou SDP (asi tu zkratku používat nebudu, zní to hrozně). Doufám, že jste si kapitolu plnou Stuarta užili.😎

Co myslíte, že bude dál? Kdy myslíte, že konečně dojde na to slibované doučování? A jak se Stuart bude chovat dál? A ještě jeden dotaz - jaká se vám zdá Malia? Můžu prozradit, že i ona bude jednou z těch nejklíčovějších rolí v téhle storce.🤔

Na závěr vám opět patří moje poděkování. Jsem neskutečně šťastná, že se rádi vracíte k postavám z Teen Wolf. Moc vám děkuji.😍

PS: Další kapitolka bude nejspíš v sobotu.😉