Další den ve škole mu uběhl jako voda a on ani nestačil zbystřit, kdy zvonek utnul jejich dnešní výuku. V hlavě si totiž stále přemítal svůj rozhovor s Liamem a také pohledy, které mu Malia co každou chvíli věnovala. Pokaždé, když jen koutkem oka zahlédl její provinilý pohled, se otočil, i když v něm všechno křičelo, aby jí odpustil. Vždyť vlastně ani za nic nemohla, protože o jeho citech nevěděla. Jenže Stuarta bolí právě ten fakt, že si ani nevšimla, že by jí mohl doopravdy milovat. Po celou tu dobu jí šlo jen o to, jak přimět Scotta McCalla, aby se jí vyznal.

Domů se mu jít nechce. Už jen z toho důvodu, že jeho novým pokojem otřásá chlad. Ne chladný vzduch, ale chlad, který naznačuje, že se tam necítí dobře a že tam vlastně ani nemůže být. Sice tam má všechny svoje věci, ale fakt, že tam chybí druhá postel, patřící jeho bratrovi, je zkrátka nesnesitelný a vyvolává v něm pocity depresí.

Už od malička byl zvyklý se se Stilesem dělit o místnost a i přes všechny hádky, během nichž se rozčiloval, že by chtěl svůj vlastní pokoj, to vlastně nikdy nemyslel vážně. Stiles byl součástí jeho fungování prakticky od narození. Nemuseli spolu mluvit, ani si jeden druhého všímat, ale byli si na blízku. Brali to jako samozřejmost. On to bral jako samozřejmost a nikdy by si nepomyslel, že Stilesovu přítomnost ztratí. Jenže teď jeho absenci pociťuje víc a víc a uvědomuje si, že i kdyby se spolu nesblížili, chyběl by mu pořád stejně.

Bezmyšlenkovitě se protlouká ulicemi Beacon Hills, které jsou z nějakého nevysvětlitelného důvodu skoro prázdné. Jindy přeplněné vozovky jsou naprosto čisté a celým městem otřásá tak neskonalý klid, který jeho pochroumanému nitru alespoň umožňuje přemýšlet a hloubat ve své mysli. Liam je jeho poslední nadějí na to, aby získal Stilese zpět. Jedině on ho přiměje poslouchat.

Vstupuje do parku, který se zdá jako z úplně jiné dimenze. Jako by se jednalo o naprosto odlišný kousíček Zeměkoule, kde nežijí lidé, ale pouze drobná zvířata, která si snaží udržet svou harmonii. Na rozdíl od lidí, kteří tu svou ztratili už před velkou spoustou let. Pokud ne hned na začátku.

Jenže tu představu o harmonii celého parku přerušuje jakýsi křik, jenž se ozývá nedaleko něj. Přesněji v zatáčce, k níž se blíží.

Zamračí se proto a všechny jeho svaly ztuhnou, když si uvědomí, že onen ječící hlas patří dívce, která uhranula jeho srdce. Sice ji nemá na očích a netuší, proč Malia tak křičí, ale už na takovou dálku poznává, že je její hrdlo v jednom ohni, zatímco jejím hlasem lomcuje příšerný vztek, který kompenzuje právě tím rozbouřeným křikem.

Netuší, co by měl právě teď udělat. Všechno v něm zběsile řve, aby zjistil důvod takového randálu. Jenže jeho nohy jaksi nespolupracují a on jen stojí nehnutě a nechává dívčin hlas lomcovat jeho ušima. I její hlas mu způsobuje nezkrotnou bolest v oblasti hrudníku, kde se jeho srdce snaží scvrknout do malé a vysáté kuličky.

Nakonec jeho nohy zeslábnou a on přejde přesně na přelom cesty, načež se schová za vysoký keř a snaží se jí někde na cestě zbystřit. A netrvá to dlouho a on ji vidí. Ve tváři úplně červenou s očima upřenýma na Scotta McCalla, který se tváří jako chuďátko. Stačil jeden jediný polibek, aby ho k smrti nenáviděl.

"Jak já ti mám pomoct dostat Stilese zpět? Hm?" křičí Malia s nenávistnou grimasou a Stuart zpozorní. Už ve škole stačil zpozorovat, že se Stiles od Scotta drží dál a při každé konfrontaci s ním dělá, jako by mladý McCall ani neexistoval. A zdá se, že mu osud hodlá nabídnout odpovědi na otázky, které se v jeho hlavě vytvořily.

"Nevím, kdybys s ním třeba promluvila...," namítá Scott normálním tónem v hlasu, v němž Stuart rozpoznává beznadějnost.

"Proč bych to k sakru měla dělat já?" rozčiluje se Malia. "I ze mě sis vystřelil a vím přesně, o co ti šlo, ty hajzle jeden. Věděl jsi, že má Stuart poškolu a naschvál jsi mě zatáhl do těch zasraných umýváren, protože jsi přesně věděl, že za chvíli bude končit, a že nás určitě uslyší. A já se jak pitomá zabývala tebou místo, aby se starala o to, co cítí on a co já cítím k němu! I to bylo součástí tvýho plánu, jak od nás dostat Stuarta s Derekem co?"

Stuart se napne jako štopka visící ze stromu a nedovolí si dokonce ani dýchat. Netuší, co za problémy měl Scott s Malií a Stilesem, ovšem jak to tak poslouchá, McCallovi šlo o to, dostat je oba z jejich dosahu. A nitrem mladého Stilinského najednou začíná lomcovat hněv.

"Já - já," koktá mladý McCall potupně, což jen potvrzuje Maliina slova. A dívka, která jak se zdá, tomu doposud nevěřila natolik, aby to nějak řešila, vymrští svou ruku a na křivé čelisti Scotta končí její zatnutá pěst.

Stuart překvapeně vykulí oči a dech se zasekne v jeho hrdle překvapením. Malia vždy byla drsná a nebála se rozdávat pěstí kolem sebe. Ovšem právě ty rány jejími klouby byly vždy myšlené z pouhého pobavení. Tuhle ránu tkal sám vztek a neovladatelná zběsilost. A dokonce i oběť jejího počínání se tváří nepříjemně zaskočeně, zatímco jeho ruka tkví na inkriminovaném místě.

"Nemyslela jsem si, že jsi schopnej něčeho takovýho," pronese dívka skrz zatnuté zuby, ovšem jak se zdá, ještě neskončila, protože je její pěst stále zatnutá a vztek z jejího těla nevyprchal. Právě naopak, jako by se prohloubil. "Ale čemu se divit, když jsem si konečně domyslela, proč ses na tom basketbalovým zápase tvářil, jako bys věděl, o čem Lydia mluví. A potvrdila mi to i ta vzpomínka na náš společnej oběd, když ses prořekl, že ti Lydia říkala ty svoje sračky! Jel jsi v tom celou tu dobu s ní! To tys jí pomáhal v tom, aby Stilese potupila před celou školou! Jen by mě zajímalo, co ti za to ta děvka slíbila! Vsadím se, že ti nakecala, že přemluví tu Argentovic drbnu, aby s tebou šla na rande."

Stuart vyjde zpoza křoví a ukáže se oběma osobám, které si doteď mysleli, že je nikdo neruší. Jenže po té Maliině promluvě se zkrátka nedokázal udržet a musel se jim oběma ukázat. Jeho nitrem totiž, při představě, že je i McCall důvodem toho, proč ztratil svého bratra, zalomcoval tak neovladatelný vztek, že se bezmyšlenkovitě s velmi vulgární nadávkou rozebíhá.

A než ho Malia stačí vůbec zadržet, na McCallově čelisti končí pro změnu jeho silná pěst.

***

Sedí v kuchyni a zadumaně přemýšlí nad úkolem z matematiky, který pro dnešek dostali. Jeho mysl však zaměstnávají dveře, které se ne a ne otevřít. Brání se tomu, aby pořád okukoval hodiny a dumal nad tím, kdy se konečně rozevřou ty zpropadené dveře a jeho dvojče dorazí domů, ale jeho myšlenky ho na to stále nutí upírat pozornost.

Frustrovaně si povzdechne a znovu sáhne po svém mobilu, aby se podíval na hodiny. Mnohokrát se za noc neudržel a rozbrečel se při pohledu na prázdnou postel bez prostěradla i deky a polštáře. Skříně, v nichž byl vždy tak neskutečný nepořádek, zely najednou tak nemístnou prázdnotou, že to uchopilo jeho srdce do silné pěsti, která ho připravovala o soudnost a on vzlykal do polštáře, aby utlumil svou hlasitost. A nakonec usnul se zaschlými slzami na tvářích.

Jeho myšlenky prořízne zvonek, který se prožene prázdným domem, jako hotová vlna tsunami. Stiles leknutím nadskočí, až mu mobil vypadne z ruky na dřevěnou desku stolu a on se nevěřícně podívá do malé vstupní haly.

Hlavou se mu prožene myšlenka, zda si Stuart nezapomněl klíče. Jenže jak si tak vzpomíná, Stuart si ráno hlídá, aby klíče nikdy nezapomněl a ještě snad ani jednou se nestalo, že by je nechal doma. Proto se Stiles zvedá a zanedlouho stojí přede dveřmi.

Když je otevírá, samým překvapením zůstává stát jako opařený a hledí do kamenného obličeje Liama Dunbara, který působí neskutečně sebevědomě a také odhodlaně. Vzápětí mu však dochází, že Liam je Stuartův spoluhráč a také kamarád, takže se tu nejspíš shání právě po něm.

"Není doma," pronese Stiles nepřátelsky místo pozdravu a už se chystá zavřít dveře. To mu však znemožní Liamova ruka, která se dlaní opře o dřevěný povrch a jeho kamenná maska se mění v prosebnou.

"Nejdu za Stuartem," namítne Liam a Stiles se na něj šokovaně zahledí. Po kom by se tedy mohl Liam shánět, když ne po Stuartovi? Jeho mysl je napadena katastrofickým scénářem, že se Stuartovi něco stalo a Liam přišel za jejich otcem. Ta myšlenka mu do žil vpravuje nezvladatelnou paniku. Je však rozehnána Liamovými dalšími slovy: "Jdu za tebou."

"Proč?" vyjde přiškrceně z hnědoočka, který se snaží vzpamatovat z otřesů té myšlenky. Kdyby se Stuartovi něco stalo, asi by se už opravdu psychicky zhroutil.

Liam sklopí hlavu, nadechne se a následně se znovu podívá Stilesovi do očí s prosbou. A Stilesovi dochází, že o tom Liam nechce mluvit na prahu jejich dveří, proto tedy znovu otevírá a ustupuje basketbalistovi z cesty. Ten jen poděkuje kývnutím a vchází dovnitř.

"Jestli sis ze mě přišel dělat legraci, tak se rovnou můžeš otočit a odejít. A jestli tě posílá Derek, tak se radši oba vydejte na hřbitov najít si volný místo," vysloví Stiles o poznání silnějším hlasem, načež obchází zouvajícího se basketbalistu a vchází kuchyně. Sice Liama nezná a nemá ho rád, ale pustil ho dovnitř, a tak by bylo dobré ho obsloužit.

"Přišel jsem z vlastní vůle," oznámí mladý basketbalista otevřeně, když vchází do kuchyně. Stilese něco bodne přímo uprostřed hrudníku a sám sobě naprosto přestává rozumět. Nechce o Derekovi slyšet ani slovo, ale tajně doufal, že se ho mladý Hale bude snažit kontaktovat, nějak mu to celé vymluvit. Že se k němu bude snažit dostat. Jenže jak se zdá, Derek jakýkoliv boj vzdal po té facce, kterou mu uštědřil.

"Dáš si něco?" vzpamatuje se Stiles a otočí se na Liama s vyklenutým obočím. Nesmí před ním ukázat, že je uvnitř naprosto psychicky zničený, a že ho to celé sebralo. Ne, škola je truhlice pro klepy a žvásty a Liam patří do skupiny, která tyhle žvásty přetváří do své podoby a následně je pouští dál.

"Vodu," odpovídá Liam a napjatě usedá na židli, na níž mu svou rozevřenou dlaní ukáže Stiles. Mladý Stilinski, s otázkami lomcujícími jeho myslí, vyndává ze skříňky sklenici a natáčí do ní vodu, načež ji postaví před Liama a usedne na svou vyhřátou židli.

"Tak o co jde?" opře se o opěradlo židle a zkříží si ruce na hrudníku, aby působil sebevědomě. Poznává totiž na Dunbarovi, že potajmu zkoumá každou jeho reakci. Jako by se na něco připravoval.

"Jde o tu nahrávku," odpovídá Liam tiše. Stiles ho ovšem slyšel a výraz v jeho tváři potemnil. Upevnil tak svoji obrannou linii, která schovává jeho nitro před světem. Upevnil i bariéry mezi city a svým zevnějškem. Nic nesmí vyjít na povrch. "A dřív, než začneš vyšilovat nebo něco, chci, abys mě vyslechl! Je to totiž hrozně důležitý a já ti to potřebuju vysvětlit popořadě, abys to správně pochopil a neměl pochybnosti."

"Tak spusť," monotónně vyprodukuje ze svého hrdla a následně se nadechne. Je zvědavý, co za lži si teď vyslechne. Liamovi totiž nevěří ani slovo.

"Jde o to, že na té nahrávce se nemluví o tobě," vydechne Liam a zpevní svůj stisk na sklenici. Nespouští však svoje oči z těch Stilesových.

"Tak o kom teda je?" uchechtne se Stiles, není v tom však žádné pobavení. Když ale sleduje, jak Liam celý zčervená, něco v něm se pohne, že tu ten kluk opravdu nelže.

"O mně," špitne zahanbeně mladý Dunbar. "Stalo se to před rokem, když jsem byl na úplně prvním tréninku. Byl jsem tam z prváku jako jedinej a nikoho jsem neznal, a když někoho neznám, nepůsobím zrovna dobře. Takže jsem byl skoro na všechny nepříjemnej. A i ty další tréninky, když si ze mě utahovali. No a pak nastal první zápas a my vyhráli. Kluci se tenkrát ožrali a na tý párty se zašili do nějakýho kumbálu s několika flaškama. Můj kámoš, Mason, mi říkal akorát to, že se šli na něčem domluvit."

Stiles se lokty opře o stůl a samou zvědavostí hltá každé Liamovo slovo, protože se nezdá, že by lhal. Spíš, jako by se za to všechno hrozně styděl.

"Netušil jsem, že tu sázku přijal Derek, protože o dva dny později se ke mně začal chovat jinak jenom Theo. A od tý doby se začalo všechno měnit. Kluci si pořád o něčem šuškali a Theo se choval až nezvykle dobře. Nepřikládal jsem tomu nějak velkou váhu, protože sis určitě sám všiml, že basketbalisti jsou idioti, jejichž nálady se mění z minuty na minutu. V půlce prváku, vašem druháku, mi Theo ale všechno vyklopil. Že se kluci vsadili o to, kdo mi z nich sesadí tu namyšlenou korunku z hlavy a dostane mě do postele. Řekl mi, že ji nejdřív přijal Derek, ale Theo ji od něj nakonec vyprostil. A pak mi taky řekl proč, což už je moje soukromá věc ale stejně ti to řeknu."

"Nemusíš, jestli nechceš," ozve se mladý Stilinski, který pomalu ale jistě začíná chladnout a uvědomovat si, že před ním sedí někdo, jako je on. Liam se totiž nejeví jako typický lamač dívčích srdcí, jako je například Stuart, Derek nebo Theo. Ne, Liam má také svoje tajemství.

"Jde o to, že mi vyznal lásku," nereaguje Liam na Stilesovu poznámku, "a že se o tu sázku začal zajímat jenom proto, že jsem mu padl do oka jiným způsobem, než ostatní. A pak, když mě dobýval, se do mě zabouchl. Teď ostatně tvoříme pár, ale to jsem odbočil. Jde o to, že ta nahrávka je stará. Starší, než tvůj vztah s Derekem. A jedinej, kdo jí měl v telefonu, byl Jackson, kterej chodil s Lydií. A když se nad tím tak zamyslíš, Lydia není hloupá a všimla si, co je Stuartovou slabinou. Celou dobu jsi jí byl ty a když to pochopila, ukradla Jacksonovi mobil - je to nahlášený i v policejních záznamech, můžeš se na to zeptat svýho táty - vzala si tu nahrávku a vytvořila k tomu příběh, který by Stuarta udeřil přímo do slabýho místa. A nejen jeho, ale i Dereka, kterej se chce vzdát postu kapitána a přestoupit na jinou školu."

Stiles sklopí hlavu a zadívá se na svoje spojené ruce, přičemž v hlavě hledá nějakou nesrovnalost, která by mu řekla, že je Liam lhář. Jenže ať hledá, jak chce, všechno to do sebe úplně perfektně zapadá. A podtrhuje to fakt, že Lydia opravdu hledala Stuartovo slabé místo. Tak zoufale se ho snažila zničit, že na tom nakonec skončila špatně.

A pak mu něco dochází.

"Cos to říkal o Derekovi?" vyjekne Stiles hystericky a chytí Liama za dlaň, zapomínajíc na svoje zásady.

"Chce-chce přestoupit na jinou školu," odpovídá Liam roztěkaně a ani se nenaděje a u stolu končí sám, zatímco se snaží vzpamatovat ze všeho, co se před ním právě odehrálo.

Stiles totiž vyběhl z domu jen v bačkorách, dveře nechal otevřené dokořán a právě teď nastupuje do auta, který ho doveze k domu Haleů. Celou dobu čekal, že Derek přijde za ním, ale teď...Teď je na čase jít za Derekem a neskutečně moc se omluvit. Stejně tak, jako Stuartovi...