"Ne," odmítne razantně Stiles Stuartův návrh. Netuší, jak ho napadlo něco tak neuvěřitelného, ale určitě s tím nehodlá souhlasit. Žádného Dereka Halea doučovat nebude.

"Proč ne?" optá se Stuart naléhavě, sedíc na své posteli.

Stiles se na něj nevěřícně podívá, načež svůj zrak opět přesune na obrazovku laptopu, před nímž sedí. V elektronické evidenci známek zkoumá svůj zničený průměr z matematiky a snaží se najít způsob, jak tu celou situaci napravit. Pokud se chce dostat na detektivní univerzitu, na níž vyučují samí profesionálové, musí mít nejhorší průměr jedna celá tři. Bohužel, matematika mu razantně kazí plány o celou jednu desetinu.

"Ty se mě ještě ptáš proč?" namítne starší z bratrů nevěřícně a promne si unavené oči. Nepřiznal by to nahlas, ale ranní vstávání a nečekané písemky ho vždycky tak vytíží. Také to ovšem bere jako výzvu. Až z něj jednou bude detektiv, únava bude jeho druhým jménem.

"No, jo," odpoví mu Stuart prostě. "S Derekem jsi nikdy žádnou potyčku neměl. Navíc je to fajn týpek a máte spolu víc společnýho, než si myslíš."

Stiles svého bratra zavraždí ještě horším pohledem, než před chvílí. Celé mu to zní, jako kdyby nešlo o pouhé doučování z matematiky, ale o to, s kým by Stiles měl jít na ples, který se koná stejně až za půl roku. Při té představě, jak randí s někým, jako je Hale, se nepatrně ošije.

Lhal by totiž, že mu Derek nepřijde přitažlivý. Ty černé vlasy připomínající vrabčí hnízdo, ty uhrančivě nazelenalé oči zakryté černým hustým obočím a svaly rvoucí se o pozornost s tričkem nenechávají ani heterosexuální jedince v naprostém klidu. Natožpak Stilese, který už nějakou dobu zjišťuje, že má rád jiné přednosti. Především na mužích.

V hlavě se zfackuje za to, kam se jeho myšlenky zatoulaly a povzdechne si. Derek Hale a on mají společnou maximálně algebru a angličtinu. Jakákoliv spojitost mezi nimi je naprosto nemyslitelná. Navíc, Stiles už svému bratrovi milionkrát vysvětloval, že nenávidí, když se musí s někým novým seznamovat a odpovídat mu na dotěrné otázky o jeho osobě.

"Tak poslouchej," otočí se k němu celým tělem a sjede ho pohledem tak, jako to dělávají rodiče, kteří se snaží dát kázání svému nezbednému dítěti, "já nebudu, rozumíš, nebudu doučovat někoho, kdo je stejně blbej jako ty."

Sleduje, jak Stuart červená a zabijí ho pohledem. Stiles zkrátka vždy ví, jak svého bratra vytočit tak, aby to vypadalo úplně nevinně.

"Navíc," podotkne starší z nich, "už jsem ti několikrát vysvětloval, že naprosto nenávidím seznamování se s novýma lidma. Je to vyčerpávající. A hlavně - zkazil jsem si průměr o celou jednu desetinu, takže teď budu potřebovat doučit především sám sebe nějaký ty věci z matiky. Na doučování jiných mi nezbyde čas."

Stuart protočí oči, čímž zase namíchne Stilese. Starší z nich moc dobře ví, že Stuart se spokojí i se čtyřkami, jelikož na sportovní univerzitě nepotřebují takové znalosti, jako právě detektivové. A právě to je ten největší předěl mezi nimi - Stilesovi veškeré sporty, snad kromě lacrossu, přijdou naprosto zbytečné. Za to Stuart je blázen do jakékoliv sportovní aktivity.

Když byli mladší, Stuart Stilese přemlouval ke každodennímu běhání tak dlouho, až Stiles neodolal a odkývl mu to. Hned druhý den ráno ale zjistil, že udělal největší chybu svého života. Zatímco Stuart hyperaktivně nadskakoval i při desátém kole kolem jezera, Stiles sotva šel a popadal u toho dech. Od té doby se zapřísáhl, že bude běhat jedině, když to bude nezbytně nutné.

Samozřejmě, že si je vědom toho, že jako detektiv bude muset projít přísným výcvikem, aby si vybudoval slušnou kondičku. Jenže teď je na to zatím čas, zprvu je potřeba věnovat se informacím.

"Jenže když Derek propadne, nezahraje si v basketbalovym týmu ani příští rok a my ho sakra potřebujeme!" vyhrkne Stuart tak prosebně, jak snad ještě nikdy. "Navíc, ten tvůj průměr se spraví už za dva tejdny až si napíšem velkou písemku."

"O důvod víc, proč se soustředit na sebe a ne na někoho jinýho," odpoví bez mrknutí oka Stiles. Vyznělo to mnohem víc sobečtěji, než si představoval.

"Pfe," odfrkne Stuart, načež se zvedne a začne přecházet ze strany na stranu. "Jsi ten největší sobec, jakýho znám, víš to?"

Stiles se otočí s povytaženým obočím a pobaveně si prohlíží svého vystresovaného bratra. On sám si je vědom, že je sobecký, ale na Stuarta za žádnou cenu nemá - v tom je ten největší vtip.

"To mi říkáš zrovna ty," namítne Stiles a zasměje se. Vlastně mu to nepřijde ani tak vtipné, ale chce Stuarta trošku provokovat. Je to jediná zábava, kterou tady má.

"Víš ty co?" pozastaví se Stuart. "Myslel jsem si, že bych tě celej měsíc nechal koukat na Star Wars tady v pokoji i s těma tvýma divnýma kámošema, aniž bych u toho pronesl jakkoukoliv jízlivou poznámku, ale naser si!"

Stilesův úsměv povadne a jeho brada spadne samým překvapením dolů. Na Star Wars se doma vždy kouká sám a to v momentech, kdy tu nikdo není. Důvodem jsou Stuartovy věčné narážky na to, jaká je to vymývárna mozku. Stiles pokaždé, když se na to díval před Stuartem, musel utnout sledování uprostřed, jelikož nezvládal přijimat urážky na svůj oblíbený fandom. Nehledě na fakt, že se tady naposledy na Star Wars koukal i se svými kamarády před pár lety. Ani oni totiž nedokázali snášet Stuartovy narážky.

Hajzle jeden, zakleje Stiles v duchu a zahledí se na svého bratra, na němž poznává radost. Stuart přesně věděl na jakou strunu zahrát. Nejradši by vyskočil ze své židle a nafackoval tomu parchantovi v kožené bundě pořádné rány přes obličej. Nejlépe i tou židlí na níž sedí.

"Fajn," odpoví poraženecky Stiles a stoupne si, "udělám to pod dvěma podmínkama."

Stuartovy zorničky se rozšíří a Stiles poznává, že kdyby se nebál pěstí, asi by ho i objal.

"Mluv," vybídne Stuart, načež vytáhne mobil z kapsy a odemkne ho. Následně se opět věnuje Stilesovi, který si zkřížil ruce na prsou.

"Za prvé - budou to dva měsíce a můžeme se koukat na cokoliv, co uznáme za vhodný a jestli jedinkrát promluvíš, ať už půjde o jakkoliv chytrou poznámku, s doučováním Halea je konec,"  položí první podmínku, načež se pořádně nadechne, aby mohl pokračovat.

"Okay," odsouhlasí Stuart hyperaktivním přikyvováním, "co dál?"

"A za druhý - řekni Haleovi, že sínus není nakažlivá nemoc, na kterou se umírá. Jestli mi tohle řekne stejně tak, jako to nedávno řekl v hodině matiky, vymetu s nim barák!"

Stuart se rozesměje na célé kolo, protože i on si vzpomíná na ten trapas v hodině algebry minulý týden v pondělí.

"Domluveno," odpoví Stuart a Stiles si zase znovu jen povzdychne. Nechal se ukecat k něčemu absurdnímu ďáblovým poslem.

Pokud to doučování přežije ve zdraví, bude ten nejšťastnější člověk.

***

Stuart leží ve své posteli a prochází veškeré sociální sítě. Nahlas si zívne, neboť na něj přišla obrovská únava, ale ví, že je ještě moc brzy na to, aby šel spát. Navíc by mu Stiles neodpustil, kdyby usnul a neochutnal jeho kulinářský výtvor, který připravuje dole k večeři.

Jejich táta zůstává v práci mnohem déle, protože mají nějaký problém, co se týče nevyřešených případů. Stuarta to papírování okolo případů týkajících se Beaconhillských výtržníků nikdy nějak moc nebralo. Nikdy nepochopil Stilesovo zapálení pro záhady týkajících se nějakých krádeží či vražd.

Samozřejmě, že je vždy vzrušující, když se dozví, že někdo někoho zabil, ale že by se samovolně pustil do řešení toho, kdo to udělal, ho zrovna dvakrát nebere. Raději zůstává v bezpečí svého útočiště a nevybočuje z něj.

'Takže souhlasil?' oznamuje příchozí zpráva na facebooku. A nepíše ji nikdo jiný, než Derek.

Stuart hned po tom, co mu Stiles odkývl to proklaté doučovaní, napsal Derekovi a celou dobu čekal na jeho odpověď. Ta přišla až teď. Stuart raději ani nepřemýšlí nad tím, co mladý Hale celý den dělal.

'Jo,' odepíše Stuart znuděně. Samou nudou si může omlátit hlavu o zeď, u níž má postel. Je hodně špatné, když mu nepomáhá už ani stalkování hezkých holek na instagramu ze školy.

Jeho poslední obětí se stala Erica Reyes, s níž má společné hodiny základů společenského chování. I sní jsou, dalo by se říci, kamarádi, ovšem Erica je naprosto jiný level. Ona sama o sobě tvrdí, že kluci ze střední jsou pro ni pasé. Míří mnohem výš, k vysokoškolákům.

Přesto Stuart chová jednu marnou naději, že by si ho jednou mohla alespoň trochu všímat - jakože doopravdy - a nepředstírat jen zájem pokaždé, když na ni promluví. 

'Už říkal, kdy můžu přijít?' píše Derek další zprávu a Stuartovi dojde, že se na to Stilese vlastně vůbec nezeptal. Jak sám moc dobře ví, Stilesův čas je velmi drahocenný - tedy aspoň tak to Stiles tvrdí - a ne vždy má na něco náladu. Obzvlášť až zjistí, že Derek Hale není zas tak tupý, jak si myslí, a že ani s ním není lehké pořízení (stejně jako se Stilesem), dojde k obrovské katastrofě.

Stuart sejme laptop ze svých stehen, načež vyskočí z postele a unaveně za sebou vláčí své strhané nohy. Nejraději by to opravdu už zabořil a vstal až druhý den ráno, ale nebude riskovat předčasnou smrt svým dvojčetem.

Pomalu sejde schody a zahne doprava, odkud se line ne moc vábní vůně něčeho, co má připomínat palačinky.

Stuart a ani jejich otec nikdy neměli to srdce Stilesovi říct, že moc dobrý kuchař z něj nebude. Stiles se totiž doopravdy snažil, aby alespoň jednou za čas měli něco skutečně dobrého a po domácku připraveného. No, po domácku připravované to bylo, ale dobré to rozhodně nebylo.

Naposledy, asi tak před měsícem, když Stiles připravoval zapečené těstoviny, nestíhal Stuart chodit na záchod. A jak slyšel vždy z dolního patra, kde měl jejich otec ložnici, ani on zrovna neoplýval láskou ke Stilesově kulinářskému počinu.

Zajimavé na tom ale bylo, že Stilesovi se nikdy nic nestalo. Jako by na to jeho žaludek byl zkrátka zvyklý.

Proto když teď stojí uprostřed kuchyně a pozoruje svého bratra, jak běhá od sporáku k misce plné něčeho divně upečeného a zase zpátky, nepřijde mu to ani trochu vtipné. Už teď si je jistý, že bude v noci trpět s žaludkem.

"Stilesi," křikne Stuart, neboť kuchyní otřásá nějaká prapodivná hudba, připomínající mezigalaktické souboje. Nepochybně se jedná o instrumentálky ze Star Wars.

Jeho bratr se zasekne v půlce pohybu a hyperaktivně se otočí na Stuarta s vražedným pohledem. Stuart se nepatrně ošije, protože zapomněl, že by ho neměl rušit. Nakazoval mu to před tím, než se odebral dolů.

"Co chceš?"

"Derek se ptá, kdy může přijít na to doučování," poškrábe se na zátylku a čeká na verdikt toho silně nepříjemného člověka se zástěrou kolem pasu. Ačkoliv mají totožná kukadla, ta Stilesova mají daleko blíž k peklu, než jeho vlastní.

"V pátek, ve tři," odsekne Stiles po ne moc dlouhém přemýšlení a pak zase dělá, jakože Stuarta nevidí. Ten nad ním jen zakroutí hlavou a odebere se zpět po schodech nahoru a hned do pokoje.

Jeho pohled okamžitě zbystří, že se přes celou obrazovku laptopu rozprostíra fotografie rusovlásky, od níž má příchozí videohovor.

Jeho tělem projede neskutečná energie a on se bleskově přesune k laptopu, aby hovor zvedl. Jenže než tak učiní, uvědomí si, že nevypadá zrovna dobře. Vlasy mu trčí do všech stran, na triku se mu vyjímá skvrna od koblihové náplně a mezi obočím má stále toho zatraceného uhra.

Rychlostí světla se přesune ke své skříni, odkud vytáhne čisté triko a to špinavé okamžitě hází za dveře. Později si ho bude muset uklidit, neboť jinak by ho Stiles usmažil za živa.

Několikrát si prsty projede přes vlasy a nakonec s nic neříkajícím výrazem usedá před laptop a přijimá hovor od Lydie Martinové.

Když se tak stane a před ním se na obrazovce zjeví anděl s jahodovými vlasy, v břiše ho začne neskutečně šimrat a před očima chvíli vidí létat motýli. Ta holka s ním dělá hotová kouzla.

"Ahoj, Stu," pozdraví ho dívka zdvořile s milým úsměvem, z něhož se Stuartovi podlamují nohy. Samozřejmě jen jako, protože Stuart ve skutečnosti sedí u své postele na zemi.

V hlavě se mu ještě tisíckrát přehraje zkrácenina jeho jména, jíž používá právě rusovláska. Přísahal by, že i přes ten laptop cítí vůni jahod.

"Ahooj," usměje se zoufale omámeně do laptopu. Ihned se za to však sfackuje. Neměl by dávat až tak najevo, co s ním ta holka dělá.

"Promiň, že vyrušuju, takhle večer, ale chtěla jsem se zeptat, jestli by ses nepřidal do přípravného týmu na ten maturitní ples?" optá se nevinně a znovu se tak sladky usměje.

Stuart se ze všech sil snaží udržet svůj normální obličej, nicméně je to velmi náročné, když sleduje tu alabastrovou pleť narušenou pixely obrazovky. Kdyby to nebylo trapné, pořídil by si fotografii obrazovky a dal si ji na tapetu.

"Prosimtě, tenhle pobuda se ještě s radostí přidá," ozve se zničehonic z laptopu, načež se za Lydií objeví tvář Jacksona Whittemorea. I s ním je Stuart velmi dobrým kamarádem už od prváku. Jackson je totiž kapitán basketbalového družstva.

Jenže jak se zdá, jejich přátelství právě utržilo obrovskou ránu, protože Jackson chytil Lydii kolem pasu, přičemž, když k němu natočila hlavu, ji políbil na rty.

Stuart jako by ani nevěděl, kdo je, co je za den, za rok či za století. Hluboko v hrudi cítí jen neskutečnou bolest. A právě teď neví, co si s ní počít...

***
Krásné mrazivé pondělí vám přeji. Doufám, že jste přežili školní či pracovní den, i tu neskutečnou zimu, která se kolem nás rozprostřela, a jste doma pěkně v teplu. Ke zlepšení celého dne sem přidávám kapitolku, kterou to vlastně všechno začíná. Snad jste si ji náležitě užili.☺

Tak co, jaký na to máte názor? Stiles kývl na doučování Dereka, aniž by tušil do čeho se vlastně pustil a Stuartova naděje na získání Lydie právě zhasla své světlo. Právě Stuartova strana příběhu bude taková trochu pesimističtější, ale nebojte, svoje kouzlo neztratí.😎

Chci vám hrozně moc poděkovat za odezvu u předchozích kapitol. Opravdu si toho nesmírně cením, protože jsem nepočítala, že by se ještě někdo pustil do čtení mých Sterekovek. Snad se vám tedy příběh bude líbit i nadále. Moc děkuji.😍