Mnohokrát si myslel, že se skutečně cítí živý a plný elánu. Ať už pařil na jakékoliv párty, rozmlouval s Derekem o všem možném, dělal společnost rusovlasé dívce nebo hrál basketbal. Jenže v porovnání s tím, co cítí v tuhle chvíli, jdou všechny ty předešlé doměnky stranou. Nikdy totiž neměl důvod se usmívat natolik, až by ho od toho všeho upřímného úsměvu bolely mimické svaly. 

Jenže teď je skutečně živý. Pokaždé, když si vzpomene na to, jak držel Malii za ruku, zatímco procházeli chodbami Beaconhillské střední, jeho nitro naplní tolik pozitivních pocitů, že by ho to mohlo roztrhat na cucky. Když si představí, jak se všichni okolo museli tvářit překvapeně, se ten příjemný pocit jen umocňuje. Vlastně si nepamatuje reakce ostatních, protože když se držel Malie, cítil se volný, svobodný a naplněný něčím, co dříve nezažil. A to ani ve chvílích, kdy se ho rusovlasá dívka jen letmo dotkla, či ho nazvala jeho oblíbenou přezdívkou. 

Všechno má ale své meze, a i přesto, jak skvěle se cítí, si je vědom, že je to jen hra, která má srazit korunku královskému páru na střední. Snaží se si nenamlouvat, že by to mohlo být skutečné, ale pokaždé, když na Malii jen pomyslí, se ta vědomost přesouvá do pozadí. A on přichází na kloub svým citům s každou minutou. 

"Docela jste školou otřásli," namítne Derek s úsměvem, přičemž si přes jedno rameno hodí přesku na batohu. Stuart se vrací zpět do přítomnosti a věnuje svému kamarádovi pohled. 

Neví proč, ale po tom, co mu Stiles včera sdělil, začíná Dereka vidět v jiném světle. Ještě v mnohem jasnějším, což se mu zamlouvá. Jejich přátelství se tím tak utužuje a nabírá nový rozměr. Jenže zatím nechce tlačit na pilu a vybalit na Dereka své vědění. Počká si, až mu to mladý Hale vyklopí sám. A on si je jistý, že to Derek moc dlouho nevydrží. 

"Jo?" opáčí otázkou mladý Stilinski, přičemž vychází ze třídy společně s Derekem jako poslední. Ta otázka je zcela na místě, protože opravdu nepostřehl, že by si ho někdo kdovíjak všímal. Je to ale jeho chyba, protože nedával pozor. Stále myslel na Malii a její pulzující dotek. Na moment, kdy se jejich rty v alkoholovém opojení spojily. 

"Jen nedělej, že sis toho nevšiml," drkne do něj Derek svým ramenem a zasměje se, "všichni, ale úplně všichni jsou z vás totálně hotoví."

Stuart se usměje a sklopí hlavu. Maliin plán začal vycházet s větší odezvou, než si vůbec mysleli. Jen, aby to takhle pokračovalo dál a oni škole opravdu odhalili Lydii Martinovou v pravém světle. Na jednu stranu si však uvědomuje, že čím déle s Malií budou předstírat vztah, tím víc se do toho on sám bude zamotávat a mohlo by se stát, že by nevědomky mohl něco pokazit. Láska, jak už zjistil, přiměje člověka dělat opravdu hloupé věci.

"Fakt jsem si toho nevšiml, jen by mě zajímalo, jak se k tomu staví naši, teď už asi, bývalí přátelé," namítne Stuart zvědavě a pohlédne na Dereka, který si prohlíží něco před nimi. Samou zvědavostí tedy přesune pohled před sebe a zjišťuje, že nedaleko od nich stojí Stiles se Scottem McCallem a netváří se velmi pozitivně. Docela to vypadá, jako by se o něčem hádali.

"Lydia vypadala docela nabroušeně," pronese Derek jako v tranzu se zrakem přišpendleným stále na jeho bratrovi. Jestli to takhle půjde dál, ze silného a věčně zamračeného Halea nakonec zbude jen kluk, co se dostal pod bič lásky. Baví ho sledovat, co s Derekem Stiles provedl. A také naopak. Ještě před pár měsíci by se tomu nevěřícně zasmál a dotyčnému by řekl, že může jít napsat knihu. "Jacksonovi to bylo nějak ukradený. Dokonce říkal, že ti přeje to, že ses od Lydie distancoval."

Samozřejmě. Jackson Whittemore je skvělým manipulátorem. Možná i lepším, než samotná Lydia, a tak se před Derekem snažil vypadat jako skvělý kamarád. Stuart je jen zvědavý, jak dlouho mu to vydrží a hlavně se nemůže dočkat na basketbalové tréninky, kde se ho Jackson bude snažit všelijak shodit. 

Zastavují se u svých skříněk, přičemž u nich netráví moc času, neboť do nich mlčky nahází své učebnice a společně s dalšími pokračují směrem k jídelně, kde už se táhne dlouhosáhlá fronta. Teprve až teď na svém těle cítí ty zkoumavé pohledy. Někteří se na něj usmívají, jiní se tváří neutrálně a ten zbytek ho vraždí pohledem. Od té doby, co Lydia vyslovila na plesovém výboru tu sprostou urážku, si ho s ní začali spojovat. Jako by byli nějaký televizní ship nebo co. Stuart si toho nevšímal a teď usuzuje, že právě ti, co doufali v naplnění jejich shipu, ho vraždí těmi nejdelšími a nejbolestivějšími metodami.

"Máš v plánu něco na večer?" nadhodí Derek, když se mu podaří sebrat poslední dva tácy ze stojanu. Studenti stojící za nimi jen mumlají nadávky. Stále tu totiž hrozí riziko, že by je Derek mohl všechny zmalovat. I když on si jejich mumlání ani nevšímá.

Stuart se pozastavuje nad tou otázkou. Proč se ho sakra ptá, jestli má něco na večer, když Laura pozvala Stilese na večeři? Že by se snad na Stilese vykašlal? To mu k Derekovi nesedělo.

"Ne, proč?" reaguje Stuart tak nevinně, jak jen to jde. Nemůže před Derekem vyklopit všechno, co se o něm dozvěděl. Neví, jaký by to mělo dopad na jeho vztah se Stilesem. A hlavně na jejich vztah.

"Laura se po tobě pořád ptá," vysvětlí Derek a skenuje jídelnu svým pohledem. Zřejmě hledá objekt svého zájmu. "A tak jsem jí slíbil, že se tě dneska zeptám, jestli bys k nám nechtěl přijít na večeři. Jde i Stiles, jen tak mimochodem."

Derekův tón je tak nejistý a docela i zdráhavý. Při té poslední poznámce se nepatrně ošije, ale Stuart, jako správný kamarád, předstírá, že si toho nevšiml. Nerad by svého kamaráda přiváděl do ošemetné situace dříve, než se jim nějaká vůbec opravdu stane.

"Přijdu moc rád," odpoví s úsměvem, načež mlčky přejdou konečně až k pultu a kuchařky jim předají talíře s jejich obědy. Stuart se nepatrně ošije nad tím, že je bramborová kaše na jeho talíři na některých místech zelená, jako by chytila plíseň.

Přesto jeho hlavu napadá jiná myšlenka, když se otáčí směrem ke stolům. Už z dálky vidí stůl, u něhož sedí Lydia, Jackson, Theo, Liam a Allison. A ačkoliv ten stůl patří už od prváku k jeho stálému místu v jídelně, poprvé cítí, že už tam nemá co dělat. Že po tom, co si konečně uvědomil, jaké má hodnoty a cíle, už pro něj ten stůl neznamená to, co vždy. Tam nesedí jeho přátelé, ale jen populární hvězdy hýbající figurkami na šachovnici zvaná škola. Nemá tam, co dělat. 

Jeho zrak se přesune o pár stolů dál, od nějž se na něj upírají jiskřivé hnědé oči jeho falešné přítelkyně. Jak jemu, tak Derekovi ukazuje, že si mají přisednout k nim. A Stuart si je jistý, že Derek nabídku neodmítne, protože vedle Malie sedí jeho bratr, který si je také prohlíží. Přesto se otočí na svého kamaráda.

"Jdem?" optá se s úsměvem, který mu je hned oplácen. Derek ani chvíli neváhá a místo slovní odpovědi mrkne, přičemž se rozejde úplně do jiné uličky, než jakou jsou zvyklí procházet v jídelně. A Stuartovi se zdá, že nejen on, ale i jeho nejlepší přítel si vybral cestu, která jim nabízí mnohem lepší možnosti. 

Cestu, na níž mohou být opravdu sami sebou.

***

"Tak," ozve se Derekův otec, sedící včele stolu a s úsměvem se dívá na Stilese, který si může samou nervozitou urvat prsty, "Stiles? To je opravdu zajímavé jméno."

Mladý Stilinski se nepatrně ošije a na sucho polkne, když si Derek, sedící vedle něj, položí dlaň na jeho ledové ruce. Samozřejmě je mají oba pod stolem, protože by působilo jaksi nepatřičně, kdyby přede všemi přítomnými Derek naznačil svoje city k němu. Jak už totiž stačil zpozorovat, jeho rodiče a dokonce ani malá Cora, nemají páru o tom, že by Derek byl alespoň přinejmenším odlišně orientovaný, než většina chlapců.

"Vlastně se jmenuju Mieczyslav," kuňkne Stiles, jako by dočista zapomněl, jaké pravidlo si dal, než se na tuto večeři vůbec dostavil. Když se totiž krášlil právě pro tento okamžik, a Stuart mu s tím samozřejmě pomáhal, dal si za úkol, že musí působit alespoň trochu sebevědomě. Jenže od té doby, co sedí za tímhle stolem, si připadá jako malé dítě, které se tu ocitlo náhodou, protože uteklo ze svého pokoje.

Kdyby tu byl Stuart, který byl dokonce i pozvaný, možná by to bylo jednodušší. Přece jen se Stuart s těmito lidmi zná mnohem déle, než on, a tak by mohl okoukat, na jakou strunu hodit, aby si je získal. Jenže Stuarta na poslední chvíli odlákala Malia, která si chtěla projít jejich plán svržení Lydie z jejího trůnu. A jak se zdálo, Stuart se ani nerozmýšlel, kterou akci si vybrat. Stiles na něm poznal, že nešlo o ten jejich mistrovský plán, co Stuarta tak moc táhlo pryč. Ne, důvodem byla Malia. 

"Když jsem byl menší, neuměl jsem to pořádně vyslovit, a tak ze všech těch zkomolenin, co ze mě vycházeli, vznikla tahle přezdívka," dovysvětlí Stiles o trošičku pevnějším hlasem. Pořád to však není něco, co by mělo působit skvěle, a tak se v duchu fackuje za to, jak se svou nervozitou nechá ovlivnit. 

"Vážně?" zachechtá se Laura a nenápadně na Stilese mrkne. Hnědoočko neví, jak si toto gesto má vysvětlit. Vede si dobře? Zřejmě ano, když se hlava rodiny Haleů usmívá. 

Derek zničehonic vyvine tlak na jeho ruce, čímž je rozpojí. Mladý Hale na nic nečeká a uvězňuje Stilesovu pravou ruku do té své, přičemž se jejich prsty propletou. Stilesovým nitrem se opět rozletí hejno motýlů, které ho příjemně lechtá a zároveň hřeje, stejně tak, jako Derekův pevný stisk. Slovy by nedokázal popsat, co s ním Derek provádí.

Do místnosti vstoupí paní Haleová, která v rukách svírá mísu zakrytou keramickou poklicí. Taliu Hale doprovází dívka, jejíž nohy jsou zahaleny dlouhou zástěrou, a která v ruce svírá džbán s pitím. Vypadá, jako kdyby do jejich rodiny ani nepatřila a Stilesovi se v hlavě utvoří jakási domněnka, že se jedná o jejich služebnou. Jestli ano, jak moc je rodina Haleových bohatá a vlivná?

"A kam se chystáš na školu, Stilesi?" položí pan Hale další dotaz směřovaný k hnědovláskovi. Ten stiskne Derekovu ruku silněji a chvíli přemýšlí, jak použít správně slova, aby se před těmito lidmi neztrapnil. To je to poslední, co chce, aby se mu stalo. 

"Stiles chce jít na detektivní soukromou v L.A.," odpoví za něj Derek s úsměvem. Stiles se na něj otočí s překvapeným výrazem ve tváři a usměje se. Černovlásek si zřejmě zesílení stisku vysvětlil tak, že Stiles nechce odpovídat. Což je vlastně pravda. Nikdy nebyl rád středem pozornosti. 

Jenže mladého Stilinského zaráží jiná věc. Ano, sice Derekovi řekl, že se chystá na detektivní univerzitu, ale nikdy z něj nevypadlo, že se bude jednat o soukromou školu. Ačkoliv je to pravda a Stiles se proto snaží dělat cokoliv, aby dostal stipendium díky svým nadprůměrným výsledkům. A navíc, v L.A. jsou hned tři detektivní univerzity, z nichž dvě jsou státní. Jak poznal, že se chystá právě na tu soukromou. 

"Vážně?" zeptá se Talia Haleová, která do talířů vlévá polévku, která dráždí Stilesovy chuťové pohárky. "Chceš být detektiv?"

"Ano," odpoví zdvořile hnědoočko a věnuje Derekově matce vřelý úsměv, který mu žena ihned oplácí. Na rozdíl od Derekova otce, který působí autoritativně, se Talia zdá jako mírumilovný člověk naplněný láskou. 

"Co tě k tomu vedlo?" položí další dotaz pan Hale, ovšem než stačí Stiles jakkoliv zareagovat, Derek se ozve jako první: "Tati, po tomhle výslechu k nám už nikdy nepřijde."

"Promiň," zvedne pan Hale ruce v obranném gestu s úsměvem na tváři, "jen mě zajímá s kým se bavíš a stýkáš. Sám moc dobře víš, že si chci udělat názor na to, s jakými lidmi se stýkáš. Promiň i ty, Stilesi, pokud jsem nějak moc vlezlý."

"To je v pořádku," kývne Stiles na pana Halea, přičemž periferním viděním sleduje, jak se údajná služebná zarazila, když viděla jejich propletené ruce. "Na detektivní školu už chci od malička. Můj otec je šerif a mě jeho práce vždycky lákala, a tak jsem si říkal, že z toho udělám tak trošku rodinné řemeslo."

O slibu, který dal své matce, se nezmiňuje. O tomhle ví jen vybraní lidé, kteří patří mezi Stilesovy nejoblíbenější. A ačkoliv jsou Haleovi opravdu sympatičtí a milí, nejsou hodni toho, aby znali takhle intimní věc. Ať se to jeví sebevíc dětinsky.

Další okamžiky se Stiles ponořuje do rodinné atmosféry Haleů, kdy si všichni vypráví vtipné historky ze života, či jeden pomlouvá druhého a dělá si z něj legraci. Nejvíc se při této aktivitě zabavil pan Hale a Laura, kteří si věčně dobírali Dereka. Ten vždy jen pohodil rameny a nevšímal si toho. Svou ruku z té Stilesovy odvrátil jen jednou, a to když se všichni museli najít. Po jídle ji však vrátil zpátky a Stiles si uvědomil, že už tu nepotřebuje ani Stuarta - byť by si moc přál, aby s ním tady byl - aby byl uvolněný a svůj. Derekův stisk a přítomnost mu to vynahrazovaly.

"Tak, jak sis to užil?" ptá se Derek s úsměvem, zatímco stojí před bránou do domu Haleových a Stiles odemyká svůj džíp, kterým se zanedlouho dopraví domů.

"Bylo to úžasný," odvětí mladý Stilinski s úsměvem, při čemž jeho oči jiskří štěstím. Srdce pěje ódy na to, jak skvěle se cítí. 

"To jen proto, že jsi tu byl ty," reaguje Derek a přistoupí k němu. Stiles se příjemně otřese, když se jeho boků dotknou Derekovy silné ruce. Nejraději by tu zůstal. Jen s Derekem. A povídal si s ním celou věčnost. O všem možném. Protože jen v jeho přítomnosti se cítí být stoprocentně svým.

"A ty," odpoví Stiles potichu, přičemž zničí vzdálenost mezi jejich rty a spojí je v jedny. Je to jen na maličký okamžik, ale i ten cloumá s jeho křičícím nitrem, které potřebuje víc. Stiles si je však vědom, že jsou na otevřeném prostranství a někdo by je mohl vidět. Nedej bože pak Derekovi rodiče. 

"Miluju tě, Stilesi. Teď už to vím na milion procent," šeptne Derek a jemně přejede po Stilesově hebké pokožce. Ten dotek mu způsobuje husí kůži po celém těle a respirační problémy. Nedokáže vnímat racionálně a v tuhle chvíli ani nechce. Je spokojený tak, jak je právě teď.

"I já tě miluju, Dereku, hrozně moc," odpoví a uvědomí si jednu věc, kterou mu potvrzuje i Derekův překvapený pohled a následný polibek, který mu věnuje. 

Vyslovil to nahlas. Vůbec poprvé. A jsou to ta nejkrásnější slova, jaká kdy vypustil z úst. Je to ten nejkrásnější fakt, jaký kdy mohl vyslovit.

***

Zdravím. Přicházím s další kapitolkou Stilinski Double Pack, která se nese v takové poklidnější atmosféře, a která také potvrzuje to, co se v předešlých kapitolách dělo. Snad se vám kapitolka líbila a vy jste si ji užili na plno.

Ráda bych znala vaše teorie, co by se mohlo stát dál. Jak se posune vztah mezi Malií a Stuartem? A co Derekův vztah se Stilesem? Vyjdou s tím najevo? Můžu prozradit, že nás čeká ještě několik kapitolek, které budou v takovém odlehčenějším stylu. A které si myslím dokáží utvořit úsměv na tváři. Každopádně vám můžu i prozradit, že se něco semele. A to už hodně brzy. Ale nechci předbíhat. 

Co vám však můžu jistě prozradit, je fakt, že se pomalu blížíme ke konci celého příběhu. Před námi je už jen cca 10 kapitolek plus epilog. A já nemohu uvěřit, že se tento příběh opravdu blíží ke konci a že se tak neskutečně chytil po několika fiascích o snahu navrátit se k psaní. Chci vám tudíž poděkovat za veškerou podporu a za to, že jste nade mnou nezanevřeli a podporujete mě. Moc si toho vážím a neskutečně moc to pro mě znamená. Ještě jednou moc děkuju! <3