Celou cestu se utápěl v tichu, které narušovaly jen tiché tóny vycházející z rádia v autě. Stiles se cítil nervózní jako ještě nikdy. Každou chvíli si mnul prsty, nepohodlně sebou ošíval a snažil se zrak držet přišpendlený na silnici před sebou. Nedokázal tam však oči držet pořád a několikrát se periferním viděním přenesl k Derekovi, na jehož tváři se také podepisovala nervozita. 

Napětí mezi nimi stále sílilo a to i po tu kraťoučkou dobu, kdy oba vystoupili z auta a přesunuli se až do Derekova pokoje. Stilese obalila chlapcova vůně ze všech stran a on měl co dělat, aby se dokázal udržet na nohou a také v přítomnosti. Mysl mu stále totiž nabourávaly vzpomínky na noc, kterou strávil s Derekem. 

Sedí na Derekově posteli a propichuje pohledem podlahu, která se každou chvíli hýbe. Nebo alespoň jemu to tak přijde. Klouby si stačil nervozitou sedřít do krve a teď je schovává v kapsách svého kardiganu. 

"Mrzí mě, co se stalo," přeruší ticho mladý Hale, čímž na sebe upozorní a vrátí Stilese do přítomnosti, když se nechal zase ponořit do doteků těch mozolnatých rukou. Nějakým způsobem se cítí zraněn těmi slovy. Jako by se mu ta noc nelíbila. "Neumím se chovat, když jsem opilej, jenže tentokrát jsem to přepískl."

Nakrčí obočí a obdaruje Dereka zkoumavým pohledem. Jak myslel, že se neumí chovat, když je opilej? To jako spí s každým, když se mu namane příležitost? Stilese tahle teorie zraňuje ještě víc, než si je schopný přiznat. V hlavě mu zase a znovu vypuká válka pocitů.

Neříká však nic a čeká, co vypadne z Dereka dál. Jeho slova mu totiž pomáhají si některé věci z té noci ujasnit a pocity kolem ní trošku zklidnit. Pokud Derekova slova budou mít takový účinek i nadále, možná by se mu mohlo podařit rozluštit, jak se ve skutečnosti ohledně té noci cítí a také už si konečně svobodně odpovědět na tu zpropadenou otázku. 

"Záleží mi na tobě, ať už si myslíš, co jen chceš, opravdu mi záleží na tom, jakej názor na mě máš a jak mě vnímáš. Jenže v tu chvíli v tý koupelně mě zkrátka popadl amok a já si nemohl pomoct," pokračuje Derek zkroušeně, což ve Stilesovi zanechává další z pocitů - lítost. "Musel jsem něco udělat, abych odvedl tvojí pozornost od toho, že jsem ti málem rozcupoval srdce."

Hrkne v něm, když si znovu přehraje Derekova slova. Rozcupoval srdce, pomyslí si Stiles zděšeně. Copak on ví o tom, co Stiles k němu cítí? Že by mu to Stuart přece jen řekl? Nesmysl, jeho bratr by to neudělal. Důvěřuje mu. 

"Jak rozcupoval srdce?" zeptá se mladý Stilinski přiškrceně a zkoumavě se na Dereka mračí.

"No, Laura mi říkala, že ses koukal mým směrem a něco tě hrozně zaskočilo. Tak, že jsi utekl. A já si domyslel, že asi nejspíš něco cítíš k Erice, když jsem se s ní v tu chvíli líbal," vysvětlí Derek svou naprosto uhozenou teorii, nad kterou by se Stiles nejraději rozeřval na celé kolo. Jak se má sakra dostat z téhle šlamastiky ven? Ericu ani nezná. Tak jak by k ní ksakru mohl něco cítit? Chce mu to vyvrátit, jenže nechce prozradit svoje city k němu, když v tom jeho hlavu nabourají Derekova vášnivá slova z té noci, jímž nepřikládal žádnou váhu. Člověk totiž v opojení alkoholu a nadrženosti řekne úplně cokoliv. Jenže ta slova zněla...upřímně.

"S Ericou to nemá nic společnýho," řekne Stiles tiše a odvrátí stydlivě pohled k oknu, "ani jí pořádně neznám. Spíš jsem si vzpomněl na něco, co jsem zkrátka potřeboval rozdýchat. O nic víc nešlo."

Snažil se, aby to vyznělo přesvědčivě. Jenže jeho schopnost lhát není v Derekově přítomnosti zcela použitelná. Proto hlasem několikrát škobrtl a hlavně odvrátil zrak. Nemůže Derekovi lhát do očí už od samého začátku. Může se vyhýbat odpovědi, ale nemůže lhát. 

"Aha," ozve se Derek překvapeně a Stiles v tom tónu slyší i něco, jako zklamání, což absolutně nepobírá. "Stejně to ale byla chyba. Měl jsem najít jinej způsob, jak ti pomoct a ne se na tebe vrhnout. Je mi to líto."

Ta slova Stilesovo nitro trhají na kusy a on si začíná uvědomovat, že pro něj to vlastně chyba není. Pokud se ta noc měla stát, pak splnil svůj osud. Nevnímá to jako chybu. Vlastně to po celou dobu bral spíš jako chvilkové selhání, kdy nad zdravým rozumem přebralo vládu srdce, které po Derekově doteku toužilo ode dne na kopci. Už tam se jeho iracionalita probudila k životu a zatoužila po Derekově přítomnosti. Bližší přítomnosti.

"Nic mi k tomu neřekneš?" ozve se Derek, přičemž si hnědovlásek uvědomí, že se do svých myšlenek zahloubal natolik, až ztratil pojem o čase. Jenže to uvědomění je tak osvobozující. Nelituje toho, co se stalo, kde se to stalo a v jakém stavu to provedl. A konečně si připouští, že nelituje ani toho, komu svoje panictví daroval. Derek je citlivý a po celou dobu se k němu choval tak, jako ještě žádný kluk v jeho okolí. Jeho srdce si vybralo správně. 

"Taky se chci omluvit," pískne Stiles o oktávu vyšším hlasem, načež několikrát zakašle. Zvedne svůj pohled, aby se semkl s tím Derekovým a snědý chlapec tak pochopil, že svá slova myslí naprosto vážně bez vedlejších úmyslů. "Neměl jsem se chovat jako malý dítě a utíkat před tebou."

"Nebudu ti lhát, zaskočilo mě to, ale uvědomil jsem si díky tomu jednu věc, se kterou se asi nesrovnám nikdy," odpoví téměř ihned Derek na Stilesovu poznámku. Stiles se nadechne v očekávání a nespouští z mladého Halea svůj pohled. 

"Co sis uvědomil?" pobídne Stiles se zatajeným dechem. 

"Že jsem tě připravil o panictví," odpoví Derek sklíčeně a Stilesovi zamrzne mozek. Všechno jako by se rázem zastavilo a jediné, co dokáže ještě trochu vnímat je svoje zběsilé srdce. Jak to ví? Jak se to dozvěděl? Stiles neměl v plánu mu o tom říkat. A po dnešku se vlastně o té noci vůbec bavit, i když jeho temnější stránka vybízí k tomu, aby s Derekem prožil ještě několik takových nocí.

"Jak?" vydechne konečně Stiles přebytečný vzduch v plicích. Mozek se stále ještě nevzpamatoval a navíc je jeho nitro sevřené tlustými lany.

"Poznal jsem to díky tvýmu chování," odpovídá Derek, "to, jak ses mi stranil, jak ses mi bál podívat do obličeje, jak si přede mnou utíkal. To nebylo dětinský Stilesi, to byla přirozená reakce na něco, co je nový a neprozkoumaný. Bál ses na mě jen podívat, protože by ti tu noc všechno připomínalo a ty bys zatoužil to prožít znova. Takhle přesně jsem totiž na svoje poprvé reagoval i já."

"Dal bys mi ještě jednu noc, kdybych tě požádal?" vypadne ze Stilese dřív, než si to stačí promyslet. Na tváři se mu utvoří šokovaný výraz, když si uvědomí význam té otázky. Nejraději by se zfackoval za to, jak se chová. Jenže jeho tahle otázka provází po každém snu. Byl by schopný věnovat Derekovi další noc? A byl by Derek schopný ztratit se s ním znovu v tom přívalu vášně?

Podívá se na Dereka, který se tváří šokovaně stejně jako on sám. Jenže jeho oči jsou jako otevřené prostranství. A Stiles v nich vyčítá odpověď na svou otázku. Neví však jestli má být smutný a nebo šťastný.

***

"Určitě oba tušíte, proč jste tu," vysloví postarší muž s povzdechem, který sedí za svým pracovním stolem, jenž je posetý spoustou papírů. Stuart sedí na jednom ze dvou hnědých křesel a nervózně si mne ruce. Nejraději by vstal a utekl někam, kde ho nemůže nikdo najít, ovšem tohle všechno už tak zavání strašným problémem, že nemá v plánu přidělávat si další. 

"Samozřejmě," odpoví dívka sedící na druhém křesle vzdorovitě, což přinutí Stuarta, aby svou hlavu stočil právě k ní. Pozoruje, jak se její tvář zbarvuje do červena, zatímco ona sama je přeplněná hněvem. Nediví se jí, kdyby byl v tomtéž rozpoložení jako ona, už dávno by ho vyloučili ze školy. Není pro něj žádným tajemstvím, že ho učitelé nenávidí za jeho předešlé chování vůči nim. 

"Stejně vám to ale zopakuji," namítne muž nevšímajíc si jedovatého pohledu Malie, která ho přímo škrtí pohledem. Stuart jen stěží otočí svou hlavu zpět na muže s brýlemi. Stuart si uvědomuje, že s každým rokem vypadá unavenější. Práce ředitele zřejmě musí být namáhavá. "Porušili jste školní řád, když jste vstoupili na území školy pod vlivem drog. Nejmenovaná osoba-"

"Lydie Martinová, můžete mluvit narovinu," skočí mu Malia drze do řeči, přičemž při Lydiinu jménu se zakaboní natolik, že má Stuart co dělat, aby udržel vážnou tvář. 

"Slečno Tateová, buďte tak laskavá a neskákejte mi do řeči," napomene ji ředitel s přísným pohledem, kterým následně sjede i Stuarta. Nechápe, proč i on schytal tento pohled, ale nediví se. Ředitel ho také nikdy zrovna dvakrát nemusel. Zvlášť proto, že zde strávil spoustu času. Hlavně v prvním ročníku, když se mu podařilo rozbít pisoár, vymlátit sklo, poškodit profesorskou židli a v neposlední řadě posprejovat auto profesora Harrisona, když ho nazval malým a špinavým idiotem. 

"Omlouvám se," odpoví Malia co nejfalešnějším tónem. Nadále se však nevyjadřuje a dává tak prostor řediteli. 

"Nejmenovaná osoba mi dnes ráno podala hlášení, že jste se na jednu z těchto schůzek společně dostavili pod vlivem drog. A některou schůzku jste bez omluvení zmeškali. Tudíž je jasné, že je potřeba z těchto dvou věcí vyvodit patřičné důsledky."

Ve Stuartovi se zvedne hladina vzteku a dřív, než se stačí zastavit, z jeho úst unikne ještě jedovatějším tónem: "Máte nějaké důkazy?"

Sleduje ředitele, který se zdá být velice zaskočen touto otázkou. Je to snad poprvé, co ho Stuart překvapil svým dotazem či poznámkou. 

"Co prosím?"

"Ptal jsem se, zda máte nějaké důkazy, že já nebo Malia jsem se dopustili něčeho z toho, co vám nahlásila Lydie Martinová?" Stuart nemůže uvěřit, jak inteligentně a rozumně ten dotaz zní. Kdyby tu byl Stiles, jistě by ho pochválil za to, jakým tónem a jak spisovně k řediteli promlouvá.

"Bylo tu s paní Martinovou několik svědků," odpoví ředitel stále s tím zaskočeným hlasem. Stuart se uvnitř usměje, jelikož přesně ví, na co má uhodit. Během těch let stačil spozorovat, že ředitel není ani zdaleka tak přísný a dokáže odpustit i sebevětší zakulhání. Tedy pokud se nejedná o známky, což je pochopitelné. 

"Vsadím se, že tu s ní byl jen Jackson Whittemore, " usměje se Stuart řediteli přímo do obličeje, "a jak jistě sám víte, pane profesore, Jackson je Lydiin přítel, nehledě na to, že se jedná naprosto o nedůvěryhodného člověka. Neřešil jste s ním snad podobný případ na začátku tohoto roku, když z jeho tašky vypadl sáček s marihuanou?"

Vzpomíná si na to úplně živě. Kvůli tomuto byl prošetřován i on a celý zbytek jejich party. U nikoho jiného se však podobné věci nenašly, a tak jediný, kdo z toho případu vzešel s trestem, byl právě Jackson, jehož otec to nakonec uhrál jen na poškolu. Jenže Stuart si stačil všimnout, že je Jackson pod ostrým dohledem a to nejen ve škole, ale také sociálními pracovníky. A právě toto teď hraje v jeho i Maliin prospěch.

Oba jeho společníci na něj civí s naprosto překvapenými výrazy, Stuart však zahání vítězný úsměv a drží si svůj pevný výraz. Tohle v jeho partě nadělá ještě větší paseku, ale jemu to je jedno. Před chvílí zjistil, že Theo Raeken vůbec není flegmatický, za něhož ho měl celé dva roky a tři měsíce. Nebo že Lydia ve skutečnosti není tak úžasná jak se domníval. Jeho parta je jen falešná skupinka držící před sebou tajemství. Skupinka, v níž člověk nemůže být sám sebou. 

"S Malií se můžeme přiznat maximálně k tomu, že jsme se opravdu nedostavili na jednu jedinou schůzku - nepočítaje schůzky za minulý týden, neboť nás slečna Martinová před basketbalovým zápasem prachsprostě vyhnala - a nedostavili jsme se z toho důvodu, jelikož nás čekal velký test z matematiky, která je pro nás, a to byste měl vědět, velmi těžkým oříškem. Navíc jsem já slečně Martinové ráno v ten den říkal, že se na schůzku nedostavím, na což zareagovala s tím, že pokud nepřijdu, nahlásí mě právě vám."

Ředitel na Stuarta kouká s pootevřenou pusou. Stuart ví přesně, čím je to způsobeno. Za prvé, celé jeho kapku lživé vyprávění do sebe zapadá. Za druhé, Stuart ani jednou nepoužil hrubé slovo a navíc mluví spisovně, což ředitel přímo obdivuje. Stačil si toho všimnout, když je suploval a Stiles před ním spustil svůj velice inteligentní tón hlasu. Měl štěstí, že má za bratra naprostého génia, od kterého to mohl všechno pochytit. 

"A v neposlední řadě, slečna Tateová má velice přísné rodiče, jak sám víte, a strašně lpí na Maliině vzdělání. Myslíte si, že někdo jako ona by se dostavila na mimoškolní akci, která bude mimochodem připsána do přihlášky na vysokou, pod vlivem drog? To zní absurdně i mně. Lydia Martinová se chce zkrátka jen pomstít za to, že jsme s Malií vyjádřili svůj vlastní názor na to, jak si ušetřit práci."

Nejraději by se vítězně zachechtal, neboť vidí na řediteli, jak se jeho zprvu přísný a neoblomný výraz mění v šokovaný a zároveň i zdrcený. Zřejmě měl o Lydii jiné mínění. Ostatně jako každý jiný profesor. 

"Máte někoho, kdo vám tohle celé může dosvědčit?" optá se ředitel neprofesionálním hlasem, přičemž otevřel laptop, kterého si Stuart ani nevšiml a něco v něm zapisuje.

"Samozřejmě, když nás Lydia vyhodila z výboru, byli u toho všichni,  nemluvě pak o tom, že ten den, kdy jsme se nedostavili, jsme strávili s mým bratrem a Derekem Haleem na doučování," zalže Stuart naprosto klidně až se sám diví. Má však jistotu, že ani jeden ze zmiňovaných je nepodrazí. 

"Bohužel Stiles dnes není přítomný," ozve se Malia, což Stuarta zaskočí. Stiles není ve škole? A Derek také ne? 

"Ani pan Hale se zde nenachází ve škole, neboť měl nějaký důležitý problém, který potřeboval ve všední den vyřešit," přidá se Stuart nezaujatě a rovnou tak vytvoří Derekovi alibi jako protislužbu. Tak nějak totiž tuší, že Derek má neodkladnou věc k dořešení. A ta věc souvisí se Stilesem.

"Dobrá tedy, prozatím to necháme být, až budou oba studenti ve škole, předvolám si vás všechny," pronese ředitel, přičemž dopíše onu věc, kterou sepisoval a s vřelým pohledem zaklapne laptop. "Je to tedy všechno, vraťte se na vyučování."

Oba obvinění se zvednou s poděkováním a s pozdravem opouštějí kancelář ředitele. Stuart už nadále nemůže potlačovat radost z toho, jak se mu podařilo odvrátit hrozící katastrofu. Potichu se rozesměje, přičemž se k němu přidává i Malia. Najednou se hřbety jejich rukou nepatrně dotknou a Stuartem projede lavina emocí. A jak se zdá, i Malia to cítila, neboť se přesně v ten samý moment přestala smát...

***

Tak další kapitolka na světě. Stiles s Derekem si konečně vyříkávají určité věci a Stuartovi se podařilo odvrátit katastrofu. Doufám, že se vám kapča líbila.

Co myslíte, že se stane dál? Odpoví Derek na Stilesův dotaz? A jaká bude odpověď? Bude se shodovat s tou, kterou Stiles zahlédl v jeho očích? A co říkáte na Stuartův inteligentní výstup? Povede se mu nakonec sebe i Malii vykecat z maléru? Moc ráda bych věděla, jak se ohledně této kapitolky cítíte. 

Také bych vás ráda pozvala k novému příběhu s názvem HIM, který najdete na mém profilu. Je to tvorba s mými vlastními postavami a jedná se o gay příběh plný přátelství, lásky i překvapení. A hlavně myšlenek hlavní postavy. Pokud chcete, můžete si přečíst již prolog. :)

Jinak vám chci hrozně moc poděkovat za veškerou podporu. Nevím, co bych bez vás dělala! <3