"Bože můj," vyhrkne snědý vysoký chlapec ještě dřív, než vůbec stačí dojít ke Stuartovi, "co to máš na tom ksichtě?"

Stuart se zašklebí a vydechne kouř ze své pusy. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem svírá cigaretovou tyčinku, zatímco stojí jako přimrzlý z druhé strany ústavu, kde se sotva kdy někdo ukáže.

Jako by nestačilo, že se mu Stiles skoro celou cestu pohihňával pokaždé, když si na to znaménko, jenž se mu na tváři objevilo přes noc, sáhl. Jako by nestačilo ani to, že od té doby, co vystoupil z toho zpropadeného Jeepu, na něj okolní studenti civěli a šuškali si něco z čeho měli obrovskou legraci. Ještě teď si přijde načesaný Derek Hale a už z dálky vidí, že jeho obličej je něčím zohyzděný.

"Taky tě zdravím, můj milý kamaráde," opáčí Stuart sarkasticky a znovu nasaje kouř z cigarety. Když ho neuklidní ani tohle, pak už vůbec nic.

"No, kurva," zašklebí se Derek ještě hůř, než před chvílí, díky čemuž si od Stuarta vyslouží ještě horší pohled. Stále se však drží naděje, že to nebude tak hrozné. Derek je totiž ten typ člověka, který všechno moc dramatizuje. Přesně jako Stiles.

"Copak, nelíbí se ti něco?" optá se ještě podrážděněji, než ve skutečnosti vypadá.

"Nechci tě nějak urazit, kámo," pronese nejistě Derek, "ale docela zřetelně to svítí."

Stuart se raději zdržuje jakéhokoliv komentáře. Musel by Dereka praštit. Naštěstí je ještě stále dost kultivovaný na to, aby udržel svoje podráždění na uzdě. Musí se ovládat, jestliže chce dokouřit tu uklidňující tyčinku.

"Bejt tebou, dneska ji na to rande nezvu," nadhodí Derek další poleno do ohně. Jako by si ani neuvědomoval, že o tom zatraceném uhru nechce mluvit. Už tak z něj má nervy na pochodu.

"Díky, bystrohlave," odsekne a znovu vtáhne kouř. Tentokrát o dost větší množství. "Bez tebe bych na to nepřišel."

"Ale já teď nemluvil o tom..ehm...uhru," opáčí Derek mnohem odvážněji, než ve skutečnosti zamýšlel, "mluvil jsem o Lydii. Nemá dneska zrovna moc dobrou náladu."

"Jak to?" nadzvedne Stuart jedno obočí, načež vypustí dým ze svých spárů a nedopalek zašlápne. Sice se měl cítit mnohem uvolněnější, ovšem v jiném slova smyslu, než se cítí.

Nohy má sice nadlehčené, jenže hlavu má přeplněnou uhrem a Lydií Martinovou. A teď taky tím, že má holka jeho snů špatnou náladu.

"No," odkašle si Derek a společně se Stuartem se přesouvají ke vchodu do školy, "včera skoro celej den po škole sestavovala tým na ten ples. Jenže většina z nich buď nemůže, protože propadá z nějakýho předmětu nebo prostě nechce."

Ten druhý důvod mu nejde do hlavy. Kdyby Lydia napsala jemu, okamžitě by do toho šel, i když ani neví, co se při takové přípravě dělá. Jenže myšlenka na to, že bude o pár hodin déle trávit čas právě s rusovláskou, by mu ani nedovolila jakkoliv odmítnout. Horší by bylo, kdyby propadal, což naštěstí díky Stilesovi nehrozí.

"A jak ty to víš?" položí Stuart další dotaz, zatímco společně s Derekem vchází do haly plné studentů, kteří si ze svých skříňek berou věci na první hodinu nebo hledají učebnu - to bývají většinou prváci.

"Psala i mně," odpoví Derek s pokrčením ramen.

Stuart se na něj nevěřícně podívá. Jak je možné, že se Lydia Martin vtírá Derekovi s přípravou plesu, zatímco jemu nenapíše ani řádku? Vždyť jsou stále bohužel jen kamarádi, a tak by očekával, že se ozve i jemu.

Pro jistotu vytáhne mobil z kapsy, aby zkontroloval, jestli mu náhodou nepřišla nějaká zpráva, kterou přehlédl. Displej je však čistý jako obloha po dešti a po žádné nepřectené zprávě ani památka.

"Jdeš do toho?"

Sice by to od něj bylo příliš sobecké, ale kdyby Derek přijal Lydiinu nabídku, mohl by to Stuart využít ve svůj prospěch. Mohl by Dereka přinutit, aby se před Lydií nenápadně zmínil, že je schopný. I když Lydia to musí sama dobře vědět, po těch třech letech na střední.

"Pomohl bych jí," odpoví snědý chlapec a zastaví se u skříňky s číslem stopadesát, přičemž se Stuart postaví hned vedle něj a v batohu, v němž je nepořádek, loví klíče od skříně stočtyřicetdevět, "ale propadám z matiky, takže mi byl zatrhnutej jak basketbal, tak nějaký jiný aktivity."

Stuart zkoprní a chvíli na svého kamaráda kouká, jako kdyby spadl z višně. Ne, že by přemýšlel nad svou super skvělou teorií o přisrání se k Lydii prostřednictvím plesu, ale jde o to, že netušil o Derekově problému s matikou. A hlavně neměl ponětí o tom, že byl Derekovi zatrhnutý basketbal.

"Zathrli ti mimoškolní aktivity?" optá se pro jistotu, aby tomu správně rozuměl. I jemu se něco podobného stalo. A to hned v prvním ročníku.

Stejně jako Derek, i on zápasil s matematikou a držel se. Snažil se si obhajovat svoje výsledky čtyřkaře, aby mohl hrát basketbal za Beaconhillskou střední. Jenže když ke konci prvního pololetí začali brát novou látku, úplně se ztratil. Ve třetím čtvrtletí dostal vzkaz od učitelského sboru, aby se dostavil pro nějakou informaci v kanceláři ředitele.

Ten mu sdělil, že nemůže hrát basketbal, když propadá. Bylo mu řečeno, že stipendium na vysokou kvůli sportu určitě nezíská. On se řediteli snažil na oplátku vysvětlit, že není jeho chyba, že nechápe učivo. Basketbal však měl zatrhnutý i nadále.

Večer, ještě toho dne, poprosil Stilese, který v matematice vynikal už od začátku, jestli by mu to nevysvětlil. A ačkoliv se zdálo, že to Stilese otravuje, ve skutečnosti byl rád, že ho o to Stuart poprosil. Udělal si u něj totiž dluh. A dodneška stále přetrvává. Jen se k němu přidalo dalších pět bratrů.

"Jo," odpoví Derek, načež vytáhne tlustou učebnici algebry, kterou mají bohužel hned první hodinu, a zavře skříňku, "mám si sehnat doučování, jinak jsem ze hry i pro příští rok."

Stuart také uzavře svou skříňku a v hlavě se mu zrozuje plán, jak Dereka zachránit. Bez něj jsou v basketbalu naprosto nahraní, jelikož je nejvyšším a nejlepším hráčem. Jenže když ho zachrání, udělá si další a mnohem větší dluh, protože o Stilesovi ví jen jedno - nikdy na nikom nenechá nit suchou, stejně jako Derek. A pokud by se oni dva začali hádat, nastala by třetí světová.

Přesto však odpoví: "Něco vymyslíme." Bude muset plán trochu vypilovat, ale pokud to vyjde, už nikdy nebude Stilesovi nadávat za maratóny Star Wars, které ze srdce nenávidí a jeho bratr to moc dobře ví.

***

"Že nevíte, co se mi včera přihodilo?" nadhodí Kira při obědě, zatímco se vidličkou nimrá v rýži. Tahle japonská dívka zrovna japonské zvyky nepochytila, neboť rýži ze srdce nenávidí. Obhajuje to tvrzením, že její matka, Noshiko, ji tu rýži nutí skoro každý den.

Stiles rýži také zrovna dvakrát nemusí, ale měl náročný den, což vyústilo v to, že se v něm zrodila i neukojitelná touha po jídle. Sype do sebe bílá zrníčka rýže jako kdyby byl pytel, do něhož se všechno musí vejít.

Vyhládlo mu už při první hodině, kterou měl společně se Stuartem. Profesorka na matematiku si to do třídy nakráčela jako nějaký svatoušek. Její hlas a hlavně slova, vycházející z jejích úst, připomínala poselství ďábla.

"Napíšeme si rychlou pětiminutovku," řekla. A vzhledem k tomu, že s tím Stiles absolutně nepočítal a místo, aby předešlý večer alespoň nenápadně nakoukl na novou látku, se věnoval četbě Harryho Pottera, k níž se dokopával už od mala, dostal z testu za tři.

Pro Stuarta, který měl jakousi záhadou za čtyři, by to byla výhra v loterii. Pro Stilese to bylo učiněné peklo. Ta známka mu kazila čistý průměr.

"Co?" položí znuděně dotaz Malia Tateová, na nějž Kira čekala. Malia nikdy neoplývá všeobecným vzrušením a skoro to dnes vypadá, že je vším znuděná. Přesto na ní Stiles poznává, že není znuděná, ale naštvaná. S testem taky nepočítala, a tak dostala za pět.

"Napsala mi Lydia Martinová," vypískne Kira v jídelně, která je nabytá hlasitými studenty.

Stiles se na Kiru podívá a následně se zahledí na stůl, kde zmiňovaná Lydia sedí. Sleduje, jak rusovláska naštvaně mává rukama, v nichž drží spoustu papírů a propichuje své společníky pohledem. Dokonce i Stuarta, který se na Lydii kouká jako na svatý obrázek.

Do styku s ní přišel jen párkrát a to pokaždé, když si ho spletla se Stuartem. Sice nosili rozdílné oblečení, ale našlo se i pár dní, kdy Stuart vyměnil koženou bundu za košili. Nutno podotknout, že si košili vždy vypůjčil od Stilese, který z toho nebyl nějak nadšený - podle něj byl Stuart prase, které si ničeho neváží.

"Lydia Martinová? Ta královna Lydia?" vloží se do debaty Scott McCall, Stilesův nejlepší kamarád. Znají se prakticky od narození a jsou jedna ruka. Nejednou na Stuartovi viděl, že na ně žárlí. Ne, že by ho mezi sebe nechtěli přijmout, ba naopak, přemlouvali ho, ale on se oháněl argumentem, že jim nechce lézt do zelí. Pak si našel sám svého parťáka na zločiny. Haleovic kluka ze sousedství.

"Děláš, jak kdyby to byla Alžběta II.," odsekne Malia nepříjemně, "je to jen pipka, co se honí za korunkou královny jedný bezvýznamný školy."

Scott se nejdříve podívá ublíženě na Malii, která odvrátila pohled k oknu, jako by jí vůbec konverzace nezajímala, a následně přenese svůj pohled na Stilese, který jen pohodí rameny v náznaku, že neví o co jde. I když ve skutečnosti ví.

Malia už od prváku bojuje s matematikou a ani Stilesovo doučování ji moc nepomáhalo. Pak se do toho matematického tempa dostala, ale netrvalo to příliš dlouho. Dodnes to u ní přetrvává a vzhledem k tomu, že letos chtěla mít průměr alespoň za tři, ale díky té pětiminutovce opět přesáhla hranici, je rozčilená a frustrovaná. Nediví se jí. I jeho čistý průměr za jedna dnes utrpěl porážku.

"Co po tobě chtěla?" položí Stiles dotaz, aby konverzace nevázla a Scott si nepřipadal tolik ublížený.

"Zvala mě do přípravného týmu k letošnímu plesu," odpoví Kira. Stilesovi je jasné, proč japonka tak vyšiluje. Celou dobu si přála být součástí plesu a jeho příprav - zapisuje se to do přihlášky na vysokou a má to docela velkou váhu v oborech designu, kam se měla Kira za rok hlásit.

Kira se původně chtěla přít o místo hlavního organizátora, ale nakonec to vzdala, neboť věděla, že právě proti Lydii nemá absolutní šanci.

"Takže jsi to přijala," konstatuje Scott jako hotovou věc.

"Jo," vypískne Kira šťastně.

Pro všechny, včetně Malie, byla její odpověď naprosto jasná.

"Vám nepsala?" optá se Kira, když dohysterčí. Jako kdyby vyhrála jackpot.

"Ne," odpoví Scott ihned. Stiles se k němu přidá, ovšem Malia zarytě mlčí a stále kouká z okna, jako by se tam dělo něco neskutečně fascinujícího. Přitom tam pobíhá profesor Harrison, kterému uletěly papíry a on je po všech čertech sbírá.

Vlastně je to docela skvělá podívaná.

"Mně včera psala," odpoví Malia v momentě, kdy Stilesovi zavibruje telefon v kapse.

Spěšně ho vytáhne, aby zjistil, co se děje.

'Čekám u auta, kde seš?'

"Lidi, budu muset jít," přeruší Stiles jejich pokračující konverzaci o Lydii a plesu, do níž se konečně zapojila i Malia, "brácha už čeká venku."

"Oka, tak zejtra," pronese trio sborově a Stiles jen kývne na pozdrav, načež se zvedne a odnese tác s prázdným talířem kuchařce, která si ho neochotně přebere.

Za necelých pět minut už se blíží ke svému autu, u nějž přešlapuje jeho bratr a zdá nervózní. Když nad tím tak přemýšlí, ani nestačil zbystřit, kdy ten pobuda zmizel z jídelny.

Když dojde k autu, pozorně si Stuarta prohlédne a zjišťuje, že má na tváři stejný výraz jako pokaždé, když něco potřebuje. Většinou se jedná hlavně o pomoc ve škole. Málokdy potřebuje něco jiného.

Jenže Stiles přemýšlí s čím by mohl Stuartovi pomoct, když má jeho bratr všechno v normě nad hladinou. Vždyť i ten test napsal za čtyři.

Běhěm přemýšlení beze slov otevřel dveře auta a nasedl.

"Co potřebuješ?" povzdychne si poraženě, když nemůže přijít na to, s jakým předmětem by mu mohl pomoci. Během toho startuje auto a vydává se s bratrem směrem domů.

"To je to na mě tak vidět?" optá se Stuart a zašklebí se, aby uvolnil svou narůstající nervozitu.

"Ne," opáčí Stiles a zle se uchechtne, "ale ten tvůj uhrák vypadá, že praskne napětím."

"Idiote," odvrátí svou hlavu od Stilese, přesto se zasměje. A Stiles to vidí. Nicméně nedokáže z hlavy vyhnat ten pocit, že Stuart po něm něco chce.

"Tak mluv," vybídne ho sám, ačkoliv je uvnitř nejistý...

***
Krásnou sobotu vám přeji. Doufám, že ji trávíte mnohem lépe, než já - jako obvykle jsem v práci - ale i tak jsem si našla pár minutek na to, abych zveřejnila tuto zatím nicneříkající kapitolu. Snad se vám líbila, slibuji, že ty další budou mnohem záživnější.😎

A co říkáte na rozjezd? Jaký se vám Stuart zdá? A co si myslíte o Stilesovi? Opět jsem si charaktery upravila k obrazu svému, tak se hlavně nedivte, až se pořádně seznámíte například s Derekem (který z Dereka v seriálu přebral prakticky jen jméno a rodinu). Přesto doufám, že se vám to bude líbit.☺

Také vám mohu přislíbit, že budete znát příběh z pohledu obou bratrů - půlka kapitoly bude ze Stilesova pohledu, půlka ze Stuartova, protože pro oba mám vymyšlené dějové linky, které se navzájem propletou. Snad jsem vás nezmátla mým krkolomným vyjadřováním.😃

V neposlední řadě vám chci moc poděkovat za ohlasy k první kapitole - nebudu lhát, když řeknu, že to ve mně vzbudilo daleko větší touhu se do příběhu pustit. Vždycky mám radost z jakékoliv odezvy, jíž se mi od vás dostane. Takže ještě jednou moc moc děkuju.😍

Další kapču mám už předepsanou a čeká jen na korekci. Počítám, že v pondělí by se tu mohla objevit, ale nic neslibuju. Zatím se mějte a užívejte předposlední lednový víkend.😚