Sportovní hala Beacon Hills nebyla ještě nikdy tak přeplněná nedočkavými fanoušky, kteří netrpělivě čekají, až celý zápas mezi dvěma družstvy začne a oni budou moci poskakovat a křičet jména svých oblíbených hráčů.

Stilesova hlava praská v základech, když se do jeho uší dostává veškerý vřískot, který se kolem něj rozprostírá. Jeho oči bystří tolik lidí, z nichž zná sotva čtvrtku, ačkoliv je Beacon Hills jedno z nejmenších měst. Všude se to hemží mladými lidmi, kteří se dohadují o tom, kdo bude hrdinou tohoto zápasu.

Na hracím hřišti stojí dvě družstva. U tribuny, na níž sedí společně s Malií, Scottem a Kirou, stojí Beaconhillské družstvo, které se o něčem netrpělivě dohaduje. Svého bratra mezi nimi však nebystří. Jako by se po něm zem slehla.

"Stilesi," osloví ho hlasitě otec, sedící na sedadlech pod nimi společně se Scottovou mámou, která si vzala volno v nemocnici, jen aby mohla fandit se šerifem Stilinskim. "Neříkal ti Stuart ve škole kam jde? Volal jsem mu nejméně desetkrát, jenže mi to ani jednou nevzal."

I on se pokoušel svému bratrovi dovolat, jenže Stuart ani jeden z hovorů nepřijal. Některé z nich dokonce vytípl. Jako by nechtěl, aby někdo věděl, kde je či co dělá. Stilesovi nad tím může zůstat rozum stát. Tohle totiž Stuart ještě nikdy neudělal - ještě aby jo, když je basketbal jeho vášní.

"Netuším, ve škole jsme spolu nemluvili," odpoví Stiles co nejhlasitěji, přičemž se podívá na displej mobilu, aby se přesvědčil, zda mu Stuart nezaslal nějakou zprávu. Mobil je však prázdný a ukazuje jen čas, díky němuž Stilesovi dochází, že zápas měl začít už před pěti minutami.

Jeho otec se ustaraně otočí zpět a i on kontroluje svůj mobil. Jak Stiles však vidí, ani on od Stuarta nedostal žádnou zprávu. V jeho břiše se začíná něco kroutit a v hlavě mu už zase proudí myšlenky na to, že se něco stalo.

Najednou postřehne výraz Malie, která sedí vedle něj. Dívka je bledá v obličeji a každou chvíli sebou ošívá, přičemž pohledem míří na protější tribunu. Stiles přejede očima trasu jejího pohledu a zjišťuje, že Malia zabíjí rusovlasou dívku, která se ďábelsky usmívá a něco si šeptá s Allison, která nevypadá příliš zaujatě jejími slovy. Spíš jako by byla znechucena.

Celá tahle situace ho jen utvrzuje v domění, že se něco muselo pořádně pohnojit. A stalo se to po škole na plesovém výboru. Stuart musel znovu přijít do potyčky s Lydií. Jenže co tak hrozného se mohlo stát, že by jeho bratr zanevřel na svou nejmilovanější aktivitu?

Zničehonic se od šaten na hřiště přiřítí chlapec se Stilesovou tváří, ve vínovém tílku a stejně zbarvených kraťasech. Na zádech se mu vyjímá číslo dvacet čtyři, zatímco nemotorně kráčí ke svému družstvu, jehož členové už stačili zbystřit jeho přítomnost.

Stiles uslyší, jak si Malia nahlas oddechla a stejně tak i Kira, která sedí na druhém konci jejich skupinky. Svůj pohled přesune na Lydii, která svýma očima probodává Stuarta s posměšným úšklebkem na rtech. Teď už je více než jasné, že se něco stalo.

Jeho oči sjedou dolů pod tribuny, kde už Stuart stojí se svými spoluhráči. Slizoun Whittemore promlouvá s vážným pohledem do Stuartovy duše, zatímco se kouč opírá o zábradlí s červenou tváří plnou vzteku.

Stuart se však nezdá nijak zaujatý všemi těmi slovy, které do něj kapitán týmu hustí. Spíš jako by mu bylo všechno naprosto ukradené a nezajímalo ho ani to, že ho sleduje tisíce pohledů. Svým zrakem se spojí s tím Stilesovým, v němž hrkne, když uvidí napuchlá oční víčka, obepínající skelný pohled. Stuartovu tvář ozdobí úsměv. Jako by měl radost z toho, že tu vidí právě jeho.

Stiles mu ukáže zatnuté pěsti a věnuje mu úsměv, aby zakryl své nespokojení ohledně Stuartova stavu. Jeho bratr totiž vypadá, jako by byl pod vlivem alkoholu.

"Malio, co se k čertu stalo?" otočí se na svou kamarádku, která mu pohled ihned oplatí s mrtvolnou barvou ve tváři. "Co mu Lydia udělala?"

Jeho žilami začíná proudit vztek. Stuart obvykle pije jen z radosti a hlavně by se nikdy nedostavil přiopitý na tak důležitý zápas. Jenže on v jeho očích neviděl radost, ale neskutečnou bolest míšenou s potlačujícím vztekem. Stiles se však nehodlá držet zkrátka. Až zjistí, co ta proradná mrcha provedla jeho bratrovi, bude za to pykat.

"Stilesi," položí mu Malia ruku na rameno, "ona o tom věděla. Věděla, že je do ní zabouchlej už od prváku. A dneska o něm řekla, přede všema, že je to zbabělec a pokrytec. Přede všema ho ponížila tím, že není hoden někoho jako jí. Doslova mu vytmavila, že by s ním na rande stejně nikdy nešla."

Malia na sucho polkne, přičemž Stiles pozoruje, jak jejími duhovkami probíhají blesky zlosti, jaké on sám pociťuje uvnitř sebe. Nejraději by vstal a praštil tu krávu přimo do jejího zmalovaného ksichtu.

Halou otřese vypísknutí z píšťalky, což značí jediné - zápas začíná. Jenže Stilese teď nezajímá, co se odehrává na hřišti. V hlavě mu vypukla válka myšlenek, které se jedna přes druhou rvou kupředu s jediným cílem. Jak dostat Lydii Martinovou na dno stejně tak, jako to ona udělala s jeho bratrem.

Je totiž více, než jasné, že po tomhle se Stuart musí cítit neskutečně strašně, zlomeně a zhrzeně. Musí v sobě pociťovat tak neskutečné přívaly negativních emocí, které by jistě skolily i dospělého člověka ošlehaného větrem.

Kdyby někdo řekl jemu to, co si Stuart vyslechl od Lydie, zlomilo by ho to. Kdyby ta slova vyšla z Derekových úst jeho směrem, nevěděl by, jak se s tím vypořádat a pravděpodobně by se ani na tenhle zpropadený zápas nedostavil.

Pohledem sjede na lavičku před tribunami, kde sedí šest hráčů. A jedním z nich je i jeho bratr, který ani nehýbe hlavou ve směru, kam běží hráči. Vypadá to, jako by hleděl před sebe. Nevnímajíc nic a nikoho.

Halou opět otřese písknutí, které značí, že někdo hodil koš. Stiles zjišťuje, že Derek Hale takřka během dvou minut dostal jejich tým do vedení. Derekův pohled ovšem nejiskří nadšením a tvář nemá zdobenou úsměvem. Místo toho kouká na Stuarta s neskutečnou lítostí a také vztekem. Ne však vztekem, který by byl mířen na Stuartovu osobu.

Pak se jeho pohled spojí s tím Stilesovým, v němž se jiskří jako při letní bouři někde na útesech. Vztek s ním otřásá takovým způsobem, že by nebyl schopen promluvit bez jízlivé a velmi urážlivé poznámky. A Derek zůstává jen šokovaně hledět do Stilesových očí. Nikdy v nich totiž nespatřil nic tak negativního a blízké k zabíjení.

Stiles najednou dostane neuvěřitelný nápad, za nějž se nejspíš bude na dosmrti nenávidět. Jenže alespoň Stuartovi pomůže, aby se vyhnul trestu. Zatím mu může pomoci alespoň takhle, než vymyslí, jak se pomstít té mrše, která se na Stuarta vítězně šklebí.

"Tati," nakloní se Stiles naléhavě, "běž prosím pro Stuarta a zaveď ho do šaten. Mám nápad!" A než jeho otec stačí vstřebat slova, jimiž ho zaúkoloval, Stiles už míří po tribuně dolů sledován zelenými kukadly, které zachytily Stilesův náhlý příval nápadu.

***

Postupně mu začíná docházet, co se před hodinou stalo, když ho otec odtáhl z lavičky do šaten, kde už čekal Stiles plný odhodlání. Jako přes matné sklo pozoroval svého hyperaktivního bratra, který mlel páté přes deváté. Ještě nikdy neviděl Stilese tak vynervovaného a zároveň zapáleného pro věc.

Stuartovi velmi dlouho trvalo, než vstřebal slova, jimiž mu Stiles vysvětlil svůj naprosto pomatený, avšak geniální plán. Netušil však, že se to zvrtne v něco tak neskutečně idiotského, když se probere z alkoholového opojení.

Stiles totiž přišel s nápadem, jak ho uchránit před jistým trestem. Jenže ani jeden z nich nepočítal s tím, že se do jejich plánu připlete i kouč, který všechno pokazí.

Protože zatímco Stuart sedí ve Stilesových věcech vedle Malie, Stiles běhá po hřišti jako splašený a snaží se alespoň nějak přimět své nemotorné ruce, aby udržely míč a dopravily ho do koše protihráčů.

Nikdo zatím nepoznává, že mezi bratry došlo k záměně, jenže Stiles hraje basketbal opravdu nemožně a Derek, jako by nabral podezření, co mezi nimi proběhlo. Pořád se totiž otáčí k tribunám a skenuje nejdříve jeho a pak Stilese, který nepočítal s tím, že by ho mohl trenér poslat do hry.

To byla totiž koučova největší chyba. Místo, aby Stilese, převlečeného za něj, nechal sedět dál na lavičce, poslal ho do hry, jako by nabral tušení, že se Stuart konečně vzpamatoval a teď všem ukáže.

Jenže místo, aby tam opravdu běhal on, se tam promenáduje Stiles s nechápavým výrazem a aspoň trochu se snaží pobrat, co se ve hře děje.

Skóré je zatím na hraně a jen díky Derekovi Beacon Hills vede o dva body. Jenže protihráči využívají každé slabosti a nepozornosti. A vzhledem k tomu, že je Derek stále na vážkách, kdo to s ním v hřišti běhá, to protihráčům hraje přímo do karet.

Najednou se ozve písknutí píšťalky a Stuart má největší chuť vletět na hřiště, zatáhnout Stilese zpět do šaten. Tam by mu v rychlosti vysvětlil, že už je střízlivý a konečně by mohl sehrát svou roli.

Nemá Stilesovi nic za zlé. Jeho bratr se ho jen pokouší uchránit před trestem. Kdyby se totiž dozvěděl sám ředitel, že přišel na zápas pod vlivem alkoholu, asi už by si s míčem nikdy nezadribloval a jeho sen dostat se na sportovní školu by byl ten tam. Čímž si vlastně uvědomuje, že i on má vytyčený cíl stejně jako jeho bratr.

Je naštvaný především na sebe. Jak mohl být tak idiotský a přijít na tak důležitý zápas úplně v háji? Copak se zbláznil? Lydia Martinová není důležitější, než jeho kariéra basketbalisty! Lydia není důležitější, než lejno u cesty. To si uvědomuje úplně přesně.

Do konce zápasu zbývá necelých pět minut a skóré je vyrovnané. Remíza. Pokud skončí tenhle neskutečně napínavý zápas remízou, Beacon Hillské družstvo klesne v tabulce na druhé místo a to nemůže dopustit. Musí něco udělat, jinak se tady zblázní.

"Uklidni se Stilesi!" ozve se k němu bledá Malia, aniž by něco tušila. "Ošíváš se tady, jak kdyby ti fakt záleželo na tom, jestli vyhrajem nebo ne."

Stuart se na ní překvapeně podívá a ona mu pohled opětuje. Něco v něm křičí, aby jí to řekl. Přece jen je Malia jednou z mála osob, jímž může s naprostou jistotou důvěřovat. Nikdy by ho nepráskla.

"Malio, já nejsem Stiles," nakloní se k jejímu uchu, aby to slyšela jen ona. Nikdo jiný se nesmí dozvědět, že ten dole není on, ale Stiles. Kdyby se to dostalo mezi ostatní, jak on, tak Stiles by z toho měli obrovské tahanice. A to Stilesovi nemůže udělat. Ne po tom, co se ho i v tuhle chvíli pokouší uchránit před trestem. Navíc si není jistý, jak by jeho bratr reagoval na nějaký trest, který by určitě ovlivnil jeho prospěch. Zřejmě by se z toho psychicky zhroutil.

Sleduje Maliinu šokovanou grimasu a podívá se dolů. Tam bystří zase Dereka, který si vzal Stilese stranou a drží si ruku u úst. Zřejmě i Stiles usoudil, že někomu přece jen může důvěřovat. Což na jeho rtech vyvolá mírný úsměv.

"Počkat," zamává Malia rukama hystericky, "to jakože tam dole je Srilinski jedna a ne dvě?" Použije známou zkomoleninu jejich přijmení. Hezky obešla jejich odlišná jména.

"Ano, je tam on," odkýve Stuart a samou nervozitou by si nejraději ukousal nehty. "A budu rád, když o tom budeš mlčet."

"No tak to mě poser," vydechne Malia a zahledí se na Stilese, který se vrací zpět na hřiště s o něco chápavějším pohledem. Stuart usuzuje, že mu Derek v rychlosti vysvětlil, jak špatně na tom jsou, a jak je strašně důležité, aby se těch pět minut obrátilo v jejich prospěch.

Písknutí odstartuje poslední část zápasu a Stuart by nejraději svého bratra podpořil zvoláním jeho jména. Jenže to nemůže. Celé snažení by přišlo vniveč. Navíc nesmí Stilese polekat, protože to vypadá, jako by konečně přišel na to, jakou rychlostí a  směrem se pohybovat.

Uvnitř Stuarta tiká časovaná bomba, která se co nevidět roztříští v jeho útrobách, z nichž zbudou jen cucky. Spěšně se postaví na nohy a začně přešlapovat. Periferně uvidí Malii, která napodobila jeho gesto a stojí a k nim se přidávají i Stilesovi přátelé. Přece jen to vypadá, že propadli basketbalu.

Derek dribluje s míčem směrem ke koši protitýmu, jenže cestu mu komplikují hráči s modrými tílky, kteří vypadají nedobytně. Nakonec ho obklíčí jako hejno a Derek se spěšně rozhlíží, komu může míč přihrát.

Stuart s nelibostí zjišťuje, že jsou všichni obklíčeni, až na Stilese, který nejistě ukazuje zdvižené ruce. Takové to gesto, které naznačuje beznadějnost ze svého konání, avšak stále chce naznačit, že se pokusí udělat něco, co hru nějakým způsobem udrží v chodu.

Derek hází míč, po němž se sápe spousta natažených rukou. Stuart si pro jistotu zakrývá oči, zatímco se halou ozýva zalapání po dechu. Srdce mu buší adrenalinem, jako kdyby jel tou nejhorší ruskou dráhou na světě.

"Děléj, Stuarte!" zařve Malia na celé kolo a pravý Stuart si rychle sejme ruku z očí a zjišťuje, že Stiles dribluje s míčem a rozhlíží se po protihráčích, kteří k němu míří. Vypadá jako zmatené zvíře, které neví, jak se ocitlo na bitevním poli.

"Brácho, hoď ho do toho koše, to zvládneš!" nejspíš si v tuhle chvíli vyřval hlasivky, aby přehlušil všechny řvoucí diváky, každopádně sleduje, jak se Stiles napnul a pevně sevřel míč ve svých dlaních.

Je to jako ve zpomaleném záběru, když Stiles hází míč směrem ke koši. Stuart řve prosebně ze všech sil, zatímco jeho hlasivkami prochází tisíc ostrých hrotů. Jestli to Stiles opravdu dokáže, už nikdy nebude pochybovat o jeho všeschopnosti.

Míč dopadá na desku držící koš a následně padá na obruče držící síť, po nichž se několikrát zatočí. Celá hala je jako v mrákotách a sleduje onen kulatý předmět. Všichni stojí, lapají po dechu, křičí nebo jen zírají jako lapeni v tranzu. Do konce hry totiž zbývá posledních deset vteřin.

Míč se nakloní a nakonec zapadá mezi síťované stěny, jimiž propadne a ladně se sveze na zem, odkud se zase odpinkne. Oranžová koule však už Stuarta nezajímá a místo toho křičí jako smyslů zbavený, zatímco se do jeho očí řítí slzy štěstí.

Samou radostí už dnes podruhé objímá Malii, která mu objetí vrací vší silou. Je tak šťastný, že by to nedokázal ničím vyjádřit. Jeho bratr to opravdu zvládl. Stiles, který je už od malička neschopný jakéhokoliv sportu, zvládl vyhrát nesmírně důležitý zápas proti jednomu z nejsilnějších týmů.

Pouští Malii a poslouchá, jak se stěnami haly prolíná jeho jméno, i když by správně mělo znít úplně jiné. Jméno pravého hrdiny. Stilesovo jméno.

Spoluhráči Stilese vyzvednou svýma rukama do výše a oslavují ho, zatímco ten se upřeně kouká na Stuarta s nepopsatelným štěstím v úsměvu i očích. Takhle šťastného ho snad ještě nikdy neviděl. Ani při matice, když mu dnes učitelka oznámila, že má z testu nejlepší práci.

Najednou Stiles otočí svůj pohled na protější tribunu, kde stojí šokovaná Lydie Martinová. A Stuart se rozesměje přes celé kolo, jak moc je jeho bratr geniální. On by tohle totiž nevymyslel ani v tom nejlepším snu.

Stiles totiž upřeně hledí na Lydii, nejspíš s úměvem, přičemž se vztyčenou rukou ve vzduchu, posílá Lydii jasný vzkaz, který Stuartovi vhání sílu do žil. Stiles má zvednutý prostředníček přímo na rusovlásku, jejíž šok se jen prohlubuje s každou vteřinou, kdy na ní to gesto míří...