Celé čtyři dny pomáhal Derekovi, jak jen mohl. Vymýšlel vzorce, techniky, metody, zkrátka všechno, co by Derekovi mohlo pomoci. Také přišel na mnohem lehčí způsob i jednoho tématu příkladů, který následně vysvětlil Derekovi a jak to tak vypadalo, ušetřilo jim to neskutečně moc práce.

Domů se vracel až večer úplně vyřízený s nervy v koncích. Jediné, co udělal, když přišel domů, bylo, že se navečeřel, osprchoval a šel spát naprosto psychicky zdeptaný.

Důvodem však nebyla Derekova mozková kapacita. Ta, jak se ukázalo, dokázala po dlouhém a namáhavém přemýšlení, vstřebat všechny poučky, názorné příklady, postupy i vzorce na konci naprosto jednoduše. A tím Stilese překvapoval.

Problém byl v tom, že čím víc času se snědým chlapcem trávil, tím víc propadal svým citům. Pokaždé, když byl Derek zabraný do počítání složitého příkladu, si ho prohlížel a zkoumal každičkou část jeho tváře. Obdivoval ji, v hlavě na ni pěl i ódy.

Snažil se nedat najevo, jak moc ho Derek přitahuje, jak moc je v koncích, jenže čím víc se snažil, tím víc přicházel na to, že když to v sobě tolik dusí a nevypouští ven ani špetku toho, co cítí, hromadí se to v něm a on je jako časovaná bomba, která zanedlouho vybuchne.

Nastal i moment, kdy se Derek postavil do jeho těsné blízkosti a on měl tak silné nutkání ho políbit, že nevědomky přejel svou dlaní po snědé tváři s mírným strništěm. Jakmile si to však uvědomil, vymluvil se na to, že chtěl zjistit, jestli jsou ty vousy opravdu tak drsné, jaké se zdají být.

Naštěstí tomu Derek nepřikládal velkou váhu a zasmál se. Stilese však jeho smích bodal do každého kousku těla, nemluvě o srdci, které řvalo bolestí. Pochopil díky tomu smíchu, že je pro Dereka kamarád. Jen kamarád.

Nakonec nastal den D a on sedí ve své lavici na hodině algebry a ve třídě panuje nesmírně zneklidňující ticho, díky němuž vynikají i věci, u nichž si všichni mysleli, že jsou takřka beze zvuků.

Svým zrakem přejíždí všechny vypočítané slovní úlohy a kontroluje, jestli někde neudělal chybu z nepozornosti. Derekovo doučování mělo obrovský účinek i na jeho mozkové buňky, které všechny informace, nasbírané při hodinách, osvěžilo do aktuální podoby. Proto má také test během dvaceti minut hotový.

Právě je u čtvrté úlohy, když si všimne, že z nějakého důvodu se v rohu papíru vyjímá několikrát obtažené jméno chlapce, jemuž byl poslední čtyři dny učitelem. Kdy to sakra stačil napsat? Není totiž pochyb, že se jedná o jeho písmo. Kdy se to stalo?

Svou propiskou začne rychlými tahy přejíždět přes ono jméno, až se zdá, že vyhrál. Jenže, když stránku otočí, zjišťuje, že to jméno vryl do papíru tak, že prokukuje. Proto začne čmárat i přes roh na druhé straně. Nikdo se nesmí dozvědět o jeho slabosti pro Dereka Halea. Natožpak profesorka algebry.

"Pane Stilinski," prořízne ticho profesorka a oba chlapci tohoto jména zpozorní, Stiles však zjišťuje, že to na něj je mířeno oslovení, "ten test není omalovánka."

Všechny oči jsou upřeny na něj, zatímco on se posouvá na židli směrem dolů a červená se. Teď by do něj mohl uhodit hrom a on by to chápal jako vysvobození z této ošemetné a trapné situace. Už to totiž začíná - růžové brýle ho pomalu stahují z cesty za jeho cílem. To on však nesmí dovolit.

Ještě chvíli na něj všichni koukají, než se zase odeberou k testu a jejich majitelé začnou zapínat své mozkové závity. Jedny hnědé oči ho však s přimhouřením sledují. Stiles nad tím jeho pohledem protočí svoje bulvy a podívá se zpět na čmáranici v rohu. Alespoň to se mu povedlo zahladit.

Svou roztřesenou pozornost upře zpět na úlohu s číslem čtyři a snaží se hledat jakoukoliv chybičku. Jeho matematický mozek se však odebral někam do dáli, jelikož mu pokládá otázky. Spoustu otázek.

Jak se tam to jméno sakra objevilo? Kdy ho stačil napsat? Copak byl v tranzu? Zbláznil se snad? Nevylučuje totiž ani tu poslední variantu. Nikdy před tím se totiž nechoval tak, jako se chová teď. Nikdy nepanikařil nad tím, že ho ostatní sledují. Nikdy se nestyděl za napomenutí. Jenže teď se to týkalo jeho pocitů vůči Haleovi, které se za žádnou cenu nesmí dostat na povrch zemský.

No tak, Stilesi, soustřeď se, napomene se a zorničkami naposledy přejede po předposlední úloze, v níž žádnou chybu nenalézá. Dostává se tedy k páté, k té nejsložitější, u níž si bude muset postup prokontrolovat alespoň třikrát. Tento test ovlivní jeho průměr rázným způsobem. A může taktéž rozhodnout o Stilesově první výhře či prohře.

Už se chystá otočit papír na poslední stranu, když se znovu ozve profesorka: "Je přesně čtvrt na tři, což znamená, že končíme. Odložte propisky a studenti v prvních lavicích mi testy vyberou."

Stiles jen šokovaně sleduje celou situaci jako ve zpomaleném záběru, přičemž jeho hlavu zaplavuje další salva otázek. Opravdu přemýšlel celých patnáct minut nad Derekem a svým vlastním písmem, zatímco měl kontrolovat tu zpropadenou čtvrtou úlohu? Co si jen počne, když test pohnojí?

Má chuť začít řvát, ať mu ten test vrátí. Jenže chlapec z první řady už jeho test nese ke katedře a profesorka se po něm sápe jako hladová saň. Teď je bude do konce hodiny, což je přesně deset minut, kontrolovat a pak jim sdělí výsledky. Stiles se utěšuje alespoň tím, že má všechny úlohy vypracované a profesorka dává body aspoň za postup.

Jenže i když dostane dvojku, jeho celkový průměr zůstane na jedna celá čtyři, což pro detektivní univerzitu nepřipadá v úvahu ani v jednom pololetí. A pokud se tak opravdu stane, co bude dělat? On nemá záložní plán. A i když je ještě trochu brzy přemýšlet nad tímhle, on ví, že nechce dělat nic jiného, než detektiva.

Najednou na sobě ucítí až prosebný pohled a tak se začne rozhlížet po tiché a napjaté třídě. Zprvu nikoho nevidí, avšak vzápětí bystří dvě zelené studnice, jež ho probodávají skrz na skrz. A Stilesovi se opět, jako pokaždé, zamotá hlava a srdce se mu rozbuší blaženým pocitem.

Co bude až spadne na samotné dno té propasti? Bude někdo schopný ho vytáhnout? Pokud se tam doopravdy dostane, pak je s ním amen. Tím si je jistý.

Zvedne obočí v tázavém pohledu, zatímco mu Derek odpoví zkřivením úst a pokrčením ramen. Zřejmě to znamená, že si není jistý. Docela by ho naštvalo, kdyby Derek ten test pohnojil, když ze sebe oba vydávali celé čtyři dny životní sílu, jenž by zabila i mamuta.

Ačkoliv se dál o ničem prostřednictvím pohledů nedomlouvají, jejich pohledy zůstávají spojené. Chtěl by ty zatracené oči přimět, aby se podívaly jinam, jenže mu to nejde. Jako by dostaly svůj vlastní rozum a vzdorovaly zbytku těla.

Motýli v břiše létají jako splašení, lačnící po každém doušku Derekových zelených studnic pravdy. Jeho rty brní touhou po Derekově polibku. Jeho ruce touží propátrat každý utajený a zahalený kout božského těla. Jeho srdce tluče jen pro to, aby jednoho dne mohlo patřit Derekovi a být naplněně opojnou láskou.

"Tak," protáhne matikářka a Stiles je konečně uvolněn z vězení Derekových očí, přičemž se napne v nejistém očekávání pravdy, "zbývají tři minuty, takže vám to v rychlosti sdělím."

Jako by se po ní žádalo něco jiného. Zkrátka už to vyklop, ty rašple!!

Profesorka opět začíná od nedostatečných, které se dočkalo jen pár nešťastlivců, mezi nimiž naštěstí není nikdo důležitý pro Stilese. Ani dostatečnou nikdo z nich nedostal.

Mezi dobré pak patří Scott, Stuart, u něhož všichni čekají silný záchvat radosti. Stuart však jen kývne a dál se nevyjadřuje, což Stilese ani trochu nenechává chladným. K nim se také zařazuje Malia, která si oddychne neskutečnou úlevou.

Mezi chvalitebné pak patří Derek, což Stiles ani nevstřebává, jelikož čeká na svoje jméno.

"Stilinski, nejlepší práce, za jedna," dočká se konečně a samou radostí zastoupí Stuarta a vykřikne přes celou třídu. Jeho cíl nebyl zničen ani nijak poškozen. Naopak si k němu znovu otevřel cestu.

A pak mu dochází, že nejen on má cestu otevřenou dokořán. A jejich čtyřdenní doučování zabralo jak pro něj, tak pro Dereka, který si dnes večer zahraje v basketbalovém zápase.

***

"Takže Derek bude hrát?" položí dotaz Malia, zatímco pomáhá Stuartovi připravovat provizorní prostírání pro ples. Lydia jim sdělila, že opravdu mluvila se čtvrťáky a ti prý nemají žádný problém si téma vymyslet sami. Do příštího týdne by jí pak měli vyrozumět, jak se mezi sebou dohodli.

A tak, aby plesový výbor nebyl rozpuštěný do příštího týdne, si vymyslela právě provizorní prostírání pro to, aby si utvořila obrázek, jak vše bude vypadat. Když ale zadávala úkoly, jeho záměrně přeskočila, a tak se rozhodl, že pomůže Malii s prostíráním zadních stolů.

"Jo," odpoví nadšeně, když na stůl umisťuje čtyři sklenice na šampaňské a také staví několik ubrousků kolem nich, zatímco Malia prostírá stůl hned vedle. "Stiles si s ním dal fakt velkou práci a nedovedu si představit, jak náročný to muselo bejt."

"Stiles má fakt velkou kapacitů nervů," přikývne Malia souhlasně, "když totiž doučoval matiku mě, snažil se neustále vymýšlet způsoby, jak nejšetrněji mi to vysvětlit."

Stuart se uchechtne, protože i on tohle zažil a nejednou. A nejvíc překvapující vždy bylo, že se mu opravdu povedlo najít způsob, jakým mu to vysvětlit, aby to vypadalo lehce jako facka. Také díky němu si Stuart drží svůj průměr z matiky na trojkách.

"Mi povídej," uzná i nahlas. "Přijdeš dneska na ten zápas?"

V duchu si přeje, aby Malia přišla. Vnímá jí jako svou podporu. I teď, v tuhle chvíli, je tu s ní, místo aby se někde flákal s Theem či probíral dnešní zápas s Jacksonem. Oba by mu připomínali vyhrocenou situaci s Lydií. Ovšem Malia, jako pokaždé, ho od těch myšlenek a i Lydie samotné odvádí. Cítí se s ní opravdu dobře. A kdyby zahlédl její obličej v davu, vlilo by mu to mnohem větší sílu do žil.

"Nevím, přemýšlela jsem, že bych se spíš šla projít, basket mě nikdy moc nebral," odpoví dívka nezaujatě. Stuart se pozastaví a chvíli na ní civí, jako kdyby spadla z višně. Jako pokaždé, když mu něco takového sdělí Stiles. Copak jsou oba dva tak natvrdlí a nevidí vzrušení v té hře?

"Myslíš, že procházka bude lepší, než moje zadnice v uplých kraťáskách?" nadzvedne laškovně obočí, založí si ruce na hrudi a usměje se, když se na něj Malia překvapeně otočí i s ubrousky v ruce.

"Stilinski, to bys nějakou tu zadnici musel mít, abych jí mohla obdivovat," odsekne pobaveně Malia.

Mladý Stilinski nepatrně nadzvedne dlouhou mikinu a otočí hlavu co nejvíc dozadu, přičemž zrak sklopí dolů. Na sobě má docela dost upnuté džíny a řekl by, že nějaký zadek má. Ovšem nemůže to konstatovat s jistotou. Přesto se na Malii podívá na oko uraženě.

"Náhodou, dokáže vyniknout právě v těch kraťasech, takže kdybys přišla, viděla bys to" našpulí uraženě rty a vrátí se k činnosti. Přesto mu neuniká, že na něj Malia s přimhouřenýma očima hledí. Už teď ví, že vyhrál a uvnitř se raduje, na povrch však zatím nic nepouští.

"Sice jsem tam nechtěla pozorovat Scotta, jak slintá nad Argentovic holkou, ale když už mě takhle vydíráš, tak přijdu a budu okukovat tvůj miniaturní zadek," opáčí Malia laškovným tónem, přičemž ani neví jak, končí ve Stuartově obětí.

Je to vůbec poprvé, co se Malii nějakým způsobem dotkl a cítí podivné mravenčení na celém těle, když se jí dotýká, přesto pociťoval silnou touhu jí obejmout. Je totiž důležitá pro rovnováhu jeho nálad. Na rozdíl od ostatních je jednou z mála, s níž se cítí svůj, což je osvobozující.

"Nemůžu se dočkat," vypískne Stuart radostně, přičemž Malii pouští a vysekne jí purkle. "Ti tam zatwerkuju."

Malia se rozesměje při představě twerkujícího Stuarta. "Tak na to se musím přijít podívat stopro."

"Stuarte?" přeruší jejich konverzaci vysoko postavený hlas, na nějž Stuartovo tělo zareaguje sotva postřehnutelným ošitím. Výraz v jeho tváři zvážní a on se pomalu otočí na rusovlásku, která ho probodává přísným pohledem.

"Ano?" kuňkne potichu a připadá mu, jako by Stiles s Malií povolili stisk onoho lana a on se posunul zase o něco dovnitř. Když totiž cítí vůni jahod, jeho mozek se roztéká na rozšlehanou kaši.

"Zřejmě jsme se nepochopili," povzdychne si důležitě Lydia, "práci jsem ti nedala, protože tě tady nechci. Mohl bys tedy vypadnout?"

Ta její slova ho zasahují přímo doprostřed hrudníku a vůně čerstvých jahod se rázem rozplývá. Teď to všude zapáchá mírně zkyslým mlékem.

"Tenhle výbor je pro všechny a ty nemáš právo mě odsud vyhazovat jen proto, že jsi neschopná odvodit si, co se se mnou děje," postaví se jí pevným hlasem. Uvnitř něj se však všechno mění a rozpadá se.

Lydia se uchechtne a otočí se Stuartovi zády. Ten sleduje její rovná záda a čeká, co se stane. Nerad by schytal další nečekanou facku. A obzvlášť ne tak silnou.

"Poslouchejte mě všichni," zvýší Lydia svůj hlas a každého jednotlivého člena výboru tím na sebe upozorní. Všechny je sjede s mírným poloúsměvem, zatímco Stuart si mne prsty v očekávání, co má rusovláska v plánu. "Měli byste něco vědět o pobudovi Stilinskym, kterej za nás dneska bude hrát basketbalovej zápas."

Stuart se napne, když všechny pohledy míří na něj. Má takovou chuť se sebrat a rychle utéct, protože se pustil do bažiny naprosto dobrovolně. Už jen tím, že té zmiji odporoval.

"Co to děláš? Co se děje?" přispěchá k ní Jackson a sjede Stuarta omluvným pohledem. Jako kdyby byla jeho chyba, že je Lydie mrcha.

"Stuart Stilinski je totiž ten největší srab a pokrytec, s jakým se můžete potkat," pokračuje Lydia nevšímajíc si Jacksonova naléhavého pohledu. Stuart jen čeká, co z jejích úst vypadne dál.

"Lásko, co to děláš?" naléhá dál Jackson, ovšem marně.

"Počkej si," šeptne k němu Lydia s úsměvem, "tohle tě bude taky zajímat."

Stuart už asi tuší, co bude následovat. Jakému ponížení ho vystaví. A nejhorší na tom je, že celou dobu tušil, že ona o tom všem nejspíš ví. Protože jen slepý by si toho nevšiml.

"A ptáte se proč?" zeptá se rusovláska, vzápětí si však odpoví: "Protože už od prváku je do mě Stuart Stilinski zaláskovanej a celý tři roky se odhodlává k tomu, aby mě pozval na rande. No a když už se k tomu odhodlal, Jackson přišel dřív jako správnej chlap a ne jako srágora. A pokrytectví spatřuju v tom, že vinu za svojí neschopnost si vybíjí na mě i na Jacksonovi. To proto vám předvádí taková skvělá divadýlka."

Všichni jako opaření, včetně Jacksona, pozorují Stuarta, v němž se mísí bolest se vztekem. Nohy má jako přikované k zemi, zatímco jeho srdce krvácí rychle a velmi bolestně.

Lydia se otočí s vítězným úsměvem a pohlédne do jeho zlomených očí.

"Víš ty co, Stu?" vyplivne onu přezdívku, kterou ho začala nazývat právě ona, jako by to bylo něco odporného, co se jí dostalo do úst. "Stejně bych s tebou na rande nikdy nešla. Nelíbíš se mi."

Jako by se v něm něco zlomilo a nějaká věc se změnila. Jako by se jahodová vůně vypařila někam do dáli, zatímco Stiles s Malií pustili provazy. Teď cítí jen obyčejné hnojivo a kupodivu se nepropadl do té propasti, ale vytáhl ho někdo třetí. A ne jen tak někdo. Udělala to sama Lydie.

Neboť právě teď k ní necítí nic víc, než neutuchající nenávist, která vystrnaďuje lásku ze svého bezpečného místa v srdci, a právě na tom place, kde sídlila, se uzamyká a klíč zahazuje do dáli.

Lydia Martin není dívka jeho snů. Lydia Martin je jeho noční můra a jen růžové brýle, které měl na očích od první chvíle, kdy jí spatřil, mu do hlavy i do srdce vysílaly pocit, že je jako padlý anděl. Ne, Lydia byla celou tu dobu ďáblem v rouše beránčím.

S novým pocitem, mnohem silnějším, než doposud, projde kolem Lydie tak, aby jí naznačil, že se jí štítí jen dotknout, a vychází z haly ven. Potřebuje být chvíli sám, aby si to znovu všechno přebral v hlavě a ujasnil si, co s tou noční můrou provede...

***

Tak i dnes jsem tu s novou kapitolkou a řekla bych, že se jedná o jednu, kde se skoro vůbec nic neděje, ale situace vlastně sama zahýbe dějem naprosto nepopsatelným způsobem. Doufám, že se kapitolka líbila.

Prozradím, že příští dvě kapitoly jsou vlastně důvodem, proč jsem tenhle příběh začala psát. Těch několik scén, které se odehrají v dalších dvou kapitolách, jsem totiž měla v hlavě už asi dva měsíce, než jsem se do tohoto příběhu vůbec pustila. Takže se máte opravdu na co těšit, protože to budou dvě z nejzlomovějších kapitolek příběhu. Co myslíte, že se stane?

Moc vám chci poděkovat za veškerou podporu. Vyšvihli jste tento příběh na druhé místo v kategorii Sterek, což je naprosto neuvěřitelné. Moc vám všem děkuji z celého srdce a budu doufat, že se vám příběh bude líbit i nadále. :)

PS: Další kapitolka bude nejspíš ve středu.