Zvuky, které se kolem něj linou, zatímco stojí před ředitenou a čeká na svého nejlepšího kamaráda, jdou absolutně mimo něj. Vnímá jen své napjaté svaly, které se natahují k prasknutí, bušení svého srdce, které zatím bije na hruď pravidelně a prsty, jež si dře do krve. Derek totiž dostal z dalšího testu z matematiky dobrou známku, a i když mu to průměrem nehnulo a stále propadá, ředitelův hlas zazněl úplně jasně. "Derek Hale, do ředitelny prosím."

Stuart potlačuje nutkání dělat si naděje, že by se ředitel uvolil dát Derekovi propustku na nadcházející basketbalový zápas, který se odehraje už tento pátek. Jenže jeho mozek pracuje na všechny obrátky a on si pokládá jednu jedinou otázku: Proč by chtěl ředitel mluvit s Derekem, kdyby se to netýkalo nadcházejícího zápasu?

Derek je totiž klíč k jejich vítězství. Každý zápas skončí neskutečnou porážkou potitýmu, a to právě díky snědému a zelenookému chlapci. Svou vahou, výškou a stavbou těla dokáže pokaždé předčit jakéhokoliv dlouhána či svalovce, kterého před něj postaví.

A kdyby Derek dostal opravdu propustku, pro Beacon Hills by to znamenalo další vítězství v řadě.

Díky basketbalu a Derekovi ani nemyslí na Lydii, která ho už od rána přehlíží a ignoruje. A Jackson, jako ten největší podpantoflák, dělá přesně to samé. A ačkoliv by si přál říct, že je na sebe hrdý, neboť se Lydiině panovačnosti postavil, v hloubi se cítí zhrzený a zlomený. Bolí ho ji sledovat s úsměvem, kterým obdarovává ostatní, zatímco na něj se mračí a skoro na něj ani nepohlédne.

Najednou se dveře od kanceláře otevřou a Derek vyjde ven se zadumaným pohledem. Stuart zvedne svůj nervózní pohled a probodne Dereka skrz na skrz. Má chuť na něj zakřičet, aby mu okamžitě vyklopil, co mu ten zpropadený ředitel potřeboval sdělit.

Derek se na něj podívá a stoupne si naproti němu bez jediného slova. Stuartovi se v krku vytvoří obrovský knedlík, který mu nedovoluje ani pořádně polknout. Zmůže se jen na to, aby se díval do těch zelených očí a nic neříkal.

Ty zelené oči mu připomínají konverzaci se Stilesem, jíž vedli v sobotu večer. V ten večer, kdy se jeho bratr přiznal, že se v něm vytvořila slabost pro Dereka. Stuart, ačkoliv mu to Stiles neřekl, si je jist, že za to mohou právě ty zelené a průzračné oči. Už dříve si stačil všimnout, že jsou otevřené jen natolik, nakolik je Derek schopný člověku důvěřovat. Přesně jako Stiles.

"Tak co?" zeptá se nakonec přiškrceně, zatímco se oba rozejdou po přeplněné chodbě směrem k jídelně. Není si jistý tím, jak bude reagovat, když Derek vysloví něco špatného. A už vůbec si není jistý, jaká bude jeho reakce, jestli mu Derek sdělí myšlenku, jíž si lámal hlavu celou tu dobu, co stál před kanceláří.

"Povím to všem u oběda, ať to nemusím opakovat," odpoví Derek nepřítomně a nezdá se nadšený. Nebude to nic dobrého. Usuzuje právě z toho skleslého tónu.

Mlčky oba přejdou k jídelnímu pultu, vyslouží si na tác oběd a už si to míří ke známému stolu, u nějž zase sedí všichni Stuartovi přátelé.

Jako ve zpomaleném záběru vnímá Lydiin vražedný pohled. Jako by si přála, aby si k nim nesedal. Jako by ho prosila, aby okamžitě vypadl. Jako by ho tam ani nechtěla.

Na sucho polkne, načež se postaví před stůl, položí si tác na dřevěnou desku, usedne na židli a netrpělivě vyčkává Derekovo sdělení.

"Kde jste byli?" zeptá se Theo se zkoumavým pohledem. Obzvlášť na skleslého Dereka se tak dívá.

"Sorry za vyrušení, ale odcházím, dojedla jsem a nevidím potřebu tu být," vypískne Lydia a probodává Stuarta tím nejvražednějším pohledem. Stuart jako v tranzu pozoruje, jak si bere svou kabelku, hází si jí přes rameno a s tácem v rukách pochoduje k výdejnímu pultu.

Tak tohle je cena za to, že se postavil Lydii Martinové. Kdyby jen tak věděla, jak ho tímhle chováním ubíjí. Kdyby jen tak věděla, jakou moc nad ním má.

"Půjdu za ní," ozve se i Jackson, na nějž všichni upnou své zornice. Už vstává, když se ozve Derek:

"Ne, teď nikam nechoď, potřebuju vám a hlavně tobě, něco říct."

Nikomu z nich se nelíbí tón jeho hlasu. Stuartovi se svírají vnitřnosti, když se mu Derekův hlas zabodne do ušních bubínků. Co mu ředitel řekl? Čím ho přivedl do tohoto stavu?

Jackson se posadí zpět na svoje místo a netrpělivě, jako všichni ostatní, očekává, co z Dereka vypadne. Ten vypadá, jako by hledal správná slova, jak jim vše vysvětlit.

"Byl jsem u ředitele, to víte všichni z toho hlášení," podotkne nepřítomně a Stuart pozoruje, že se co každou chvíli otáčí ke stolu, kde sedí Stiles se svými přáteli. Že by to nějak souviselo se Stilesem? Co by ředitel chtěl po Derekovi takového, aby se to týkalo jeho bratra?

Jeho útroby se ještě smrští a on nedokáže nervozitou ani dýchat. Docela zapomíná i na to, co tu před chvílí ztropila Lydia se svým pisklavým hlasem.

"Já to teda neslyšel, ale pokračuj," vysloví se Theo, aniž by si uvědomil, jak nepatřičně jeho pobavený hlas v tuhle chvíli zní.

"Jde o ten páteční zápas," pokračuje Derek a všechny rychle přejede pohledem, přičemž znovu na vteřinku trefí zornicemi i Stilese, jenž si něco zapáleně vypráví se Scottem. Neuniká mu, když se podívá směrem k jejich stolu, že se Malia každou vteřinou dívá na mladíka s křivou čelistí. Jako by ho volala, aby se na ní podíval a ona mu mohla vyjádřit svoje city.

"Co s ním?" zeptá se Jackson, očividně nedočkavý celou pointou.

"Nechá mě hrát," neotálí Derek s odpovědí a od stolů nejhlavnějších hráčů se ozve šťastné vypísknutí. Nejdříve z Theovy strany, pak i z Jacksonovy. Jenže Stuart zůstává při zemi a čeká to ale, které jistě přijde. Derek by přece nebyl tak skleslý z tak skvělé zprávy.

"To je přece dobrá zpráva, tak co se tváříš, jak kdyby tě měla trefit mrtvice?" zeptá se Theo na rovinu na to, na co Stuart neměl sílu se za celou dobu se optat.

"Nechá mě hrát, pokud ten test z matiky, kterej píšem v pátek ráno, napíšu nejhůř na horší dvojku."

Derek bleskne znovu pohledem ke Stilesovi, jenže už se nevrací zpět. Zůstává na jeho bratrovi zaseknutý, zatímco Stuartovi dochází, proč je Derek tak zachmuřený.

Do pátka zbývají čtyři dny, což znamená, že by se Derek musel začít učit už dneska, aby těch pět posledních témat napsal na horší dvojku. A k tomu všemu bude potřebovat Stilese. Stilese, jehož čas je - podle jeho vlastních slov - cenný. Stuart ale zná Stilese a ví, že se jeho bratr bude snažit odprostit od citů, kterým nerozumí, a které směřují k Derekovi. K Derekovi, který potřebuje jeho pomoc víc, než kdokoliv jiný.

***

Jako opařený sleduje Derekovu snědou tvář hýřící převážně negativními emocemi a snaží se vstřebat ta slova, která mu Derek v tak rychlém sledu sdělil.

Když totiž alespoň trochu uvolněně kráčel ke svému autu, zastavilo ho volání od školních plechových dveří. Nejdříve ho ignoroval, jelikož kdo by pokřikoval na něj, že ano? Jenže když se zanedlouho volání ozvalo znovu, s rychle přibližujícími se kroky, Stiles zpozornil, zastavil a otočil se na Dereka, který ho dobíhal.

Srdce se mu v tu chvíli tak silně rozbušilo na hruď, že měl co dělat, aby to ustál. Na chvíli se mu zatemnilo a on před sebou znovu viděl ten okamžik ze soboty, kdy stačilo tak málo a on si mohl přivlastnit jeho rty. Stačilo jen hlavu trošku nadzvednout.

Tiše zakleje a vrací se zpět do přítomnosti. Před ním stojí chlapec, který vypadá na pokraji nervového zhroucení z toho, co mu řekl ředitel.

Pokud nedostane horší dvojku z pátečního velkého testu, může se s basketbalem rozloučit na celé pololetí, zopakuje si znovu Stiles v hlavě. A chce po mě, abych mu ode dneška až do čtvrtka pomohl naučit se všech pět témat písemky.

Stiles ví, že je to s jejich tempem takřka nemožné. Nejjednodušší věc, kterou on pochopil během jedné hodiny matematiky, se Derek naučil až na jejich třetím doučování a to to Derekovi vysvětloval všemi možnými i nemožnými způsoby. Jak by ho měl připravit na složitý test z matematiky, který nebude ani trochu jako procházka růžovou zahradou? Tak dobrý není.

"Jestli se ti nechce, řeknu třeba Lauře," řekne Derek. Stiles se probere z přemýšlení úplně a uvědomuje si, že mlčí už dobré tři minuty od Derekova dotazu.

Samozřejmě, že by mohl říct své sestře, jenže jak pochopil, Laura nemá slitování, co se týče učení. Jistě by na Dereka křičela, kdyby zjistila, že je její bratr pomalejší jedinec. A on nechce, aby na Dereka někdo křičel jen kvůli tomu, že nemá mozek tak nafouklý, jako oni dva. Navíc je přesvědčený, že by se zelenoočko vystresoval do takové normy, že by nepochopil nic a ještě by zapomněl, co ho naučil on.

"Ode dneška do čtvrtka? Všech pět témat?" optá se Stiles pro jistotu, aby byl v obraze. Ta vidina, že Derek se opravdu vše naučí na chvalitebnou, je více, než vábní, a jemu by vzrostla pyšnost zase o stupínek víc, jenže je stejně tak neuskutečnitelná.

"Čtyři," namítne Derek s jakýmsi poloúsměvem, "jednu z těch látek jsem pochopil při hodině. Nebo si alespoň myslím, že ji chápu."

Čtyři látky. Čtyři dny. Spousta myšlenek. Silně tlučící srdce. Propadání se do hlubin svých pocitů. Tohle všechno se stane, když kývne. Když nekývne, Beacon Hills projede zápas v basketbalu. A on z nějakého důvodu nechce, aby se to stalo. Slíbil totiž Stuartovi, že na ten zápas přijde i s tátou. A pokud by hrál i Derek, bylo by to velmi zajímavé.

Hlavně fakt pozorovat Derekovo tělo nasoukané do vínových kraťasů a stejně tak zbarveného tílka. Stilesův mozek se rozteče na kaši, jestli něco takového uvidí. Ty silné paže, to zpocené tílko lepící se na svaly, ta božská zadnice...

Stiles se v duchu zfackuje za to, kam se jeho myšlenky zatoulaly a zahledí se do zelených očí.

"Doufejme v zázrak," odpoví s úsměvem, který je mu ihned vrácen ještě zářivěji.

"Takže s tebou můžu počítat?" zeptá se Derek pro jistotu, zda si ta slova vyložil správně.

"Jo," odpoví Stiles bez rozmýšlení, načež nestíhá vstřebávat to, že mu Derek vtiskl pusu na tvář. Rty Dereka Halea se dotkly jeho tváře. Ty magicky přitažlivé rty.

Srdce mu tluče na hrudní koš takovou silou, že má pocit, jako by se za chvíli mělo probít ven a skákat tu po zemi samou radostí. On sám se propadá někam, kam si řekl, že nikdy nespadne. Vichřice emocí projíždí jeho tělem, elektrická vlna zvedá každý chlup na jeho těle, salva načervenalého dýmu obaluje jeho mozek, zatímco jeho tělesná schránka stojí jako přimrazená k zemi a pozoruje Dereka nepřítomným pohledem.

Může si stokrát opakovat, že k Derekovi necítí nic, ale srdce nedokáže obalamutit. Ono řídí jeho citlivou stránku. Ono udává, koho Stiles bude mít rád a koho bude nenávidět. A ono mu také potvrzuje, že všechno to nepopsatelné, co se v něm tvoří a čemu nerozumí, je směřováno právě k Derekovi. Že si na oči brýle s růžovým odstínem navlékl už toho dne, kdy poznal jeho talent. Kdy poznal, že Derek není jen tupec s nadáním na sportovní aktivity. Kdy poznal jeho citlivou stránku.

I teď, když nepřítomně civí do šťastných duhovek zeleného moře, ví, že jeho srdce bije pro ně a pro toho, komu patří. A že on touží poznat, co se v nich odehrává. Zda i on cítí to samé. Zda i on k němu chová nějaké city.

Propadl se. Teď už to konečně ví.  Propadl tomu, co všichni nazývají láskou. Stal se otrokem svých citů. Zamiloval se totiž do hocha s malířským nadáním. Do Dereka Halea...