Od toho dne, kdy se před ním Stuart rozbrečel, uběhla další dvě rána, díky nimž se Stiles cítil tak nějak uvolněnější. Ať už o svém bratrovi totiž před tím přemýšlel jakkoliv, od toho dne ho začal vidět v jiném světle. Začal Stuarta brát jako někoho, kdo není vždy tím, kdo oplývá dobrou náladou a kdo si ze všeho dokáže dělat srandu.

A i když si i před tím byl jistý, že má jeho bratr nějaké city, konečně se mu povedlo je objevit a nějak mu pomoci. Protože tím pomohl i sobě a splatil dluh, který mu od smrti matky dlužil. Teď bylo na něm, aby Stuarta utěšil a dostal ho do lepší nálady.

A jak se zdálo, i Stuart se cítil mnohem lépe, neboť se dnes ráno vydal do školy. Stiles se nad ním jen usmál, protože se zdálo, že je Stuart zase zpátky ve hře. A opravdu silnější, než před tím.

Už je pár hodin po škole a on sedí v restaraci U vlčí smečky, přičemž čeká, až mu servírka přinese objednaný milk shake. Restaurace není nijak velká a svým vzhledem spíš připomíná fast food, jenže Stiles a jeho přátelé sem chodí už nějakých pár let a milují to tady. Není nic lepšího, než najít místo, kde se člověk může pobavit a hlavně pořádně najíst za velmi přijatelné ceny.

Narozdíl od Kiry se Scottem si však objednal jen jahodový milk shake, protože se najedl už doma. Ukázalo se, že Stuart je mnohem lepší kuchař, než si s otcem mysleli. Propečené steaky s bramborovou kaší byly v jeho podání naprosto vynikající. Přesto mu to nedal nijak najevo, jelikož ho chtěl poškádlit.

"Proč s náma vlastně nešla Malia?" zeptá se Scott se sklenkou coca coly v ruce. Prapodivně mhouří na oba své přátele oči a netrpělivě očekává odpověď.

Stiles, ať už to zní jakkoliv, se nad Maliinou nepřítomností ani nepozastavil. Už dobré dva týdny je jako vyměněná a většinu času jejich společné aktivity odmítá. I ve škole při obědech většinou jen sedí a vypadá to, že je poslouchá. Jenže Stiles stačil zpozorovat, že ona okolní svět nevnímá.

Jako by se ztratila ve svém vlastním světě, kde je jí dobře. O Stilesovi je hodně známo, že je dobrým pozorovatelem, a tak mu ani neuniklo, že se dívka často dívá beznadějným pohledem na chlapce, který teď sedí vedle něj. Sice se teď krotí a nedělá to tak často, ale mladý Stilinski ví, že Malia má pro Scotta hodně velkou slabost. Možná je do něj i zamilovaná. A straní se jim proto, protože má Scott oči zase pro někoho jiného. Přesněji pro Allison Argentovou.

Nechápe tenhle bludný kruh zamilovanosti, kdy jeden má oči pro toho druhého a ten druhý zas pro třetího. Je to jako nevyřešitelná rovnice bez výsledku. A hlavně - bez významu.

"Netuším," přizná černovláska naproti nim, "naposledy, co jsem s ní mluvila, říkala, že si musí něco vyřídit."

"Vyřídit? To zní, jako kdyby někoho chtěla zmasakrovat," přidá se Stiles pobaveně a snaží se ulehčit jakési napětí. Ani on netuší, kam se Malia pokaždé ztratí. Tedy, ví, že Malia chodí na plesový výbor a také, že má přísné rodiče, kteří se jí snaží držet zkrátka, ale dívka je mnohem složitější k pochopení a Stilese svým způsobem vždy fascinovala.

"Nedivil bych se," pronese Scott a usrkne pití ze skleničky díky brčku.

"Každopádně jsem vám zapoměla něco říct," opáčí Kira po chvilce ticha, "hlavně tobě Stilesi."

Její pohled mu nenaznačuje nic dobrého. Něco uvnitř něj se až na těsno stáhne a on se nepatrně ošije, přičemž čeká na to, co z Kiry vypadne. Podle všeho se totiž nejedná o nic povzbudivého.

"Minulý týden, bylo to druhé setkání plesového výboru myslím, se Malia přiřítila, jenže ne sama a ne ve stavu, v jakém bychom ji kdy před tím viděli."

Stiles se zamračí. Něco mu na tom nesedí a on má neblahé tušení, že tou osobou, s níž se Malia vřítila dovnitř plesového výboru, je jeho bratr. Časově by to totiž odpovídalo úplně přesně.

"Budu hádat," pronese Stiles, opře si lokty o stůl a zahledí se do Kiřiných temných očí, "byla zhulená a přiřítila se tam se Stuartem. Proto jsi na začátku říkala, že jsi něco zapomněla říct hlavně mě. Je to tak?"

Kira se na něj podívá, jako kdyby spadl z višně a neuvěřitelně vykulené bulvy prozrazují, že je docela překvapená. Stiles by se usmál, pokud by mu v hlavě nerezonovala obrovská otázka - Co sakra Malia dělala ve společnosti Stuarta a proč by si od něj brala trávu?

Vzápětí, když si však vzpomene na svého bratra a na důvod, proč se tak zřídil, si i odpovídá. Jako to Stuart provedl kvůli Lydii, tak ona kvůli Scottovi.

"Jako s tvým bráchou?" podiví se Scott s povytaženým obočím. "Od kdy se Malia baví se Stuartem?"

"To ale není všechno," přeruší ho dívka s další novinkou, která mladého Stilinského nenechá chladného. "Jeden den se zase oba vypařili. Vůbec se na výboru neukázali a Lydia zuřila."

V ten den se Stuart vrátil domů s dobrou náladou, podotkne Stiles v duchu. Neříká, že to pro něj není šok. Je a velký, obzvlášť po tom, jaký názor si Malia vybudovala na Stuarta a jeho kamarády. Zdá se však, že si Stuart našel cestu k osobě z jiného soudku společnosti. A možná proto je poslední dobou mnohem méně slyšet, vidět i cítit.

To by vysvětlovalo i Maliinu dobrou náladu, přidá další poleno do ohně a geniálně se usměje, neboť to do sebe zapadá. Stuart a Malia trpí zlomeným srdcem a navzájem si vypomáhají. Tráva sice nebyla jejich nejlepší nápad a Stiles se vůbec diví, že Malia na něco takového kývla, ale i tak má z toho docela radost. Stuart totiž boří Stilesovu pomyslnou bublinu a stává se opravdu zajímavým článkem jeho života.

"Hele, není to Derek Hale?" přeruší Scott tok jeho myšlenek. Nijak by nereagoval, jelikož Kira se Scottem spolu vedli vážnou debatu, zatímco Stiles přemýšlel a spojoval si puzzle do obrazu. Mezitím jim už dokonce stačili přinést i pokrmy.

Ovšem, když uslyšel to jméno, jeho mysl se roztavila v rozteklé zlato a on jako ve zpomaleném záběru sleduje Dereka Halea ve společnosti nějaké dívky.

Derek najednou vypadá úplně volně, bez starostí a svěží. Takhle ho Stiles nikdy neviděl ani v přítomnosti svého bratra.

Zorničky se mu rozšíří, když se Derek otočí na jeho stranu a jejich pohledy se střetnou. Stilesova hnědá očka bojují s nazelenalými studnicemi pravdy, které jiskří jakousi radostí.

Derek se na něj usměje a následně si sedne ke stolu u výlohy na druhém konci restaurace. Stilese něco zahřeje v břiše, přesto na sobě nedává nic znát a jen pokyne na pozdrav. Fakt, že ho Derek Hale pozdravil svým nádherným úsměvem, ho nenechává vůbec chladným.

A také fakt, že Stiles vůbec nepoznává onu dívku, která se s úsměvem věnuje Derekovi a něco záživného mu vypraví, přičemž ve svých dlaních svírá jeho ruce.

***

Leží v tichu ve svém pokoji a vstřebává všechno, co se za celý den stalo. Nemůže zkrátka přijít na to, kde se v něm vzala taková odvaha, aby předstoupil před basketbalový tribunál, Lydiu a Allison a omluvil se za svůj nenadálý výbuch.

Něco v něm mu napovídá, že za to taky může ten Stilesův proslov, který mu před dvěma dny večer uštědřil. Stuart si zapamatoval každé slovo, jako by bylo svaté. Nepochybně mohl Stiles za to, že se znovu postavil na nohy a ukázal jim, že ačkoliv to bolí, nenechá se tím zlomit.

Stějně jako Stilesovi, i jemu přijde, že si oba mají zase o něco blíž. Už dlouhou dobu si jeden druhému nevylili srdíčko a v ten večer to bylo vůbec poprvé, co se Stuart před Stilesem takhle sesypal. Nestalo se mu to ani tehdy, když zemřela jejich matka.

Stuart se nad tím pousměje. Stalo se to tak rychle a přesto se to v jeho hlavě přehrává zpomaleně a on si užívá každičkou sekundu toho nepochybně nejsilnějšího momentu mezi nimi. Přesto si je však jistý, že Stilese nebude nikdy znát na sto procent. Nikdo Stilese nikdy nepozná úplně. A nikdo ho nikdy nepochopí úplně.

Do hlavy se mu také přiřítí tvář Lydie před tím, než se jim dnes ráno všem omluvil. Když ho spatřila, nebyla si jistá, jak se před ním chovat a jak před ním mluvit, aby se nestalo to, co naposledy. I při obědě se vyjadřovala jen málo a když se ukázal na plesovém výboru, Stuartovi neuniklo, že si ho dívka prohlíží. Takovým divným a dumajícím pohledem.

Svou práci odvedl v tichosti, ačkoliv na něj Theo s Jacksonem mluvili. Odpovídal jen málo a soustředil se hlavně na to, aby se ze všeho posbíral. Musíš jim ukázat, že jsi silný, přehrával si v hlavě stále ta slova, i když si byl jistý, že takhle síla nevypadá.

Necítí se silný. Ani náhodou. Ale cítí se mnohem lépe, než předešlé dny. A to se mu jeví jako prozatimní výhra, než přijde na to, v čem tkví jeho síla.

Pokojem se rozlehne hlasitý zvuk příchozího hovoru na skype. Stuart rychle povyskočí a zjišťuje, že to není jeho laptop, který vydává ten příšerný zvuk, ale Stilesův, jenž se sluní na jeho pracovním stole. Obrazovku zdobí fotka Malie s úsměvem od ucha k uchu. Ačkoliv je na té fotce řádně zmalovaná, vůbec neztrácí svůj půvab.

Stuart přemýšlí, zda má hovor vzít. Podle všeho má být Malia právě se Stilesem a jeho ostatními přáteli venku. Tedy alespoň tak mu to Stiles sdělil, když odcházel.

Třesavka v jeho prstech to však nedokáže dál odkládat a on si rychlostí blesku sedne na židli a videohovor přijme. Je totiž možné, že mu Stiles něco chce a nemůže se mu dovolat. Stuart má totiž vypnutý jak laptop, tak mobil.

"Stilesi?" vypískne dívka a zamračeně se podívá na obrazovku. Stuart se uchechtne nad tím, jak dívka vypadá vystresovaně. Její vlasy trčí do všech stran, na sobě má obyčejné bílé triko a je odmalovaná. Takhle by správně holku vidět neměl.

To ale nic nemění na tom, že Stuartovi přijde ještě kouzelnější, než obvykle.

"Těsně vedle," odpoví Stuart s úsměvem, když se dívka zatváří potěšeně a vyděšeně zároveň.

"Sakra!" zakleje Malia a před tvář zvedne učebnici algebry. Zřejmě proto, aby ji neviděl. Stuartovy koutky úst se prohnou v úsměv ještě víc, než před tím. "V takovymhle stavu mě má možnost vidět jen Stiles!"

Stuart už to dál nevydrží a vyprskne smíchy, čímž si od dívky na druhé straně obrazovky vyslouží pohled zabijáka. I tak ale zpozoruje, že i jí cukají koutky a tím podkopávají její zabijácky pohled.

"Ale notak," pronese Stuart na oko uraženě s našpulenými rty, "vždyť na tom nic není. Já taky nevypadám zrovna extravagantně."

Tím si je jistý. Vlasy nemá upravené, ale rozcuchané tím nejidiotštějším stylem. Na modrém triku mu zasychají cákance vody po tom, co myl nádobí - nehledě na to, že v tomhle outfitu i vařil.

"Jenže u vás kluků je jasný, že jste prasata!" opáčí dívka, nicméně učebnici skloní tak, aby viděla na Stuarta. Zřejmě se chce přesvědčit, že jí nelže.

"Tak to beru jako urážku!" nafoukne se Stuart a snaží se udržet si svůj dotčený výraz s našpulenými rty. Ani si neuvědomuje, že se mu díky Malie vyplavují z hlavy myšlenky na Lydii a její zadumaný výraz.

"Neber si to osobně."

"Trochu pozdě, nemyslíš?"

Dívka knížku sklopí úplně, takže ji Stuart zase vidí do obličeje. A také bystří ten pobavený úsměv na její půvabné tváři.

"Proč jsi volala Stilesovi?" zeptá se Stuart. Je si jistý, že to má něco společného buď se školou a známkami, anebo se Star Wars. Taky je přesvědčený, že jí ani s jedním nedokáže poradit.

"Ale," protáhne dívka a znovu povytáhne učebnici algebry, "nezapsala jsem si tu domácí úlohu, kterou nám ta stará rašple dala, a tak jsem si myslela, že mi Stiles pomůže. Je vůbec doma? Jen neříkej, že je na záchodě nebo se už vážně dneska pozvracím."

Stuart se znovu zasměje při té poslední poznámce, kterou pochopil ihned. Dnes totiž školou otřásal otřesný puch vycházející z dámských toalet. Podle všeho tam někdo dostal průjem a holky jedna za druhou chodily s kolíčky na nosech dovnitř a vycházely se zaslzenýma očima. Bylo to horší, než slzný plyn.

"Ne, není doma," odpoví Stuart, "je venku se svýma kámošema. Myslel jsem, že budeš s nima. Jinak počkej, tu úlohu mám někde napsanou."

Vyskočí ze židle a běží pro svou tašku plnou zpřeházených sešitů v salátovém vydání. Někde by tam měl být i sešit z matematiky, kam si dnes vyjímečně napsal stránku, kde najde domácí úlohu.

Spěšně přiběhne k laptopu a prohrabává se taškou jak smyslu zbavený, přičemž poslouchá dívku.

"Nešla jsem s nima, protože se mi tak nějak nechtělo," vysvětlí s pokrčením ramen a pozorně sleduje Stuarta, kolem nějž létají sešity a stránky na každou stranu.

"Aha," odpoví suše neuvědomujíc si, co dívka řekla, zatímco vítězně pozvedne rozpadlý sešit a prohlédne si ho jako výhru v loterii, "mám to!"

"Super," zatleská mu dívka pobaveně. Stuart urychleně projede cáry papírů, až nachází ten, na který si napsal zadání. Luskne proto prsty a podívá se na dívku, která se stále tak roztomile kření.

"Je to strana stodvacet pět a úloha je to třetí," nadiktuje a znovu se podívá na dívku, která listuje učebnicí, přičemž si vezme žlutý zvýrazňovač, víčko odstraní svými zuby a následně se ozývá zvuk přejíždění zvýrazňovače po papíru.

Malia ho znovu donutí k smíchu, když i s víčkem v puse zvedne hlavu a obdaruje ho jiskřivým pohledem. Stuartův smích se musí rozléhat i po jejím pokoji, protože v domě Stilinských je to jako ozvěna.

"Pfuj," vyplivne dívka víčko, "děkuju, zachránil jsi mě."

"Vždy tady pro tebe," reaguje Stuart. Pokaždé, když je Malie nablízku a mluví s ní, se cítí jako dřív. Tak naivně nadlehčený a veselý.

"Tak ve škole?" zeptá se Malia, i když sama ví, že během školních hodin se spolu maximálně tak pozdraví kývnutím hlavy a tím jejich konverzace skončí. A i když to ani jeden neřekne nahlas, docela je to mrzí.

"Vlastně," napadne Stuarta, "co kdybychom se ráno sešli za školou na jedno rychlý?"

Připadá si jako génius, že ho to napadlo. Jen doufá, že s tím Malia bude souhlasit. Sice mu společnost po ránu dělá i Derek, ale u něj má Stuart jistotu, že nic namítat nebude a dokonce i bude rád. I když bude jediný nekuřák.

"To je dobrej nápad, tak zejtra za školou," vypískne Malia vesele a pobaveně, přičemž se obrazovka začerní a po dívce není vidu ani slechu. Stuart se však nepřestává culit ještě dlouho poté.

Stejně jako Lydia, i ona s ním dokáže dělat zázraky. Ovšem v jiném, tom mnohem lepším směru. Pokud totiž chce být silný a stále veselý, musí se držet takových lidí, jako je právě Malia...