Na plavečáku to bylo celkem fajn. Yaoyorozu šla s Shirem plavat do dětské části a já jsem si povídal s Todorokiho. Shoto věděl, ze vodu moc rád nemám a těšilo ho, že jsem i tak přišel. Byli jsme kamarádi už od střední školy a držíme spolu až doteď. Koupili jsme si něco k pití a leželi na trávníku. Bylo my fakt příjemně, jsem moc rád, že jsem s nimi šel.
Po nějaké době se vrátila Yaoyorozu i s malým a Todoroki je oba zavalil do velkého ručníků. Ty tři byli opravdu asi nejroztomilejší rodinka, kterou znám. Shiro se ale hned vymanil s tátova objetí a běžel ke mne. Skočil na mne a chytnul se mne jako klíště. Očividně teď chtěl prozkoumávat zákoutí koupaliště zase se mnou. Zasmál jsem se a kývl Todorokimu, ze si půjdeme koupit něco dobrého. Zdědil jsme se a Shiro už upalování pryč. Stihl jsem ho jen tak tak chytnout za jeho drobnou ručičku a stáhnout zpět. Domluvil jsem se s Todorokim, ze jsme za chvíli zpět a teď jsme, a tentokrat již oba, vyrazili.
u stánku si Shiro naporoučel snad skoro všechno až na pivo. Naštěstí se mi to s nim podařilo smlouvat na jedny velké hranolky a Colu. Věděl jsem, ze to nedojí, a tak jsem si pro sebe nic nebral. Procházely jsme se po celém areálů ještě asi půl hodiny, než Shiro konečně prohlásil, ze už jist nebude. Vzal jsem si tedy tácek s celou od nej a tu tříčtvrtinu co tam nechal, jsem rychle dojedl. Už jsem měl pořádný hlad.
vrátili jsme se k ostatním a Shiro sebou ihned plácal na můj ručník. Todoroki ho chtěl odšoupnout k sobě, ale já jsem mu řekl, že to nevadí ať to nechá byt. Potřeboval jsem si totiž ještě odskočit.
Cestou na toalety, který byli až na druhy straně areálu, jsem šel okolo bazénu. Proti mně běžela nějaká banda děcek. Řítili se na mě a já jsem se jim snažil vyhnout. No musím uznat, že se mi to opravdu nepovedlo. Vrazili do mne a já jsem přepadl přes okraj... V té chvíli mne popadla taková hrůza, ze ji ani neumím popsat. Možná si říkáte proč? Je to jen Troška vody... Ano mate sice pravdu, ale je tady jeden takovej menší problém...
Já... neumím plavat...
Spadl jsem do vody a hladina se nadějnou zavrela. Začal jsem Machač rukama a kopat nohama. Vůbec to ale nepomahalo. Začal jsem rvát a volat o pomoc, ale akorát se mi do pusy dostala voda. Nikdo si me očividně nevšímal. Všichni si mysleli ze s někým hraju hru nebo si dělám srandu... Koho by napadlo, že poměrně dospělí člověk, který je ke všemu na koupališti, neumí plavat...
Už jsem pomalu ztrácel naději když v tom jsem nad sebou uslyšel jak se čeří hladina. Otevřel jsem oči, ale kolem mne bylo jenom plno bublinek, a v té chvíli jsem to ucítil.
Někdo mě držel v náruči.