Pro janickaa_22 a barunka_09

Na okenním parapetu sedělo hezky vedle sebe pět dýní. Vpravo na kraji si posedávala Bezzubka, svým druhem Sweet dumping, která se už skoro dotýkala chladné zdi. Měna malá kulatá očička, pod kterými se nacházela tlama… tedy tlama... byla to spíš hodně dokořán otevřená pusa připomínající velké O a v jejím spodku se nacházel drobounký zoubek. Avšak nos jí scházel

Vlevo vedle Bezzubky se povalovala už o něco starší špagetová dýně jménem Chroupavka. Její ksicht také nepřipomínal slavnou Helowínskou dýni, přesto že jí již nechybí trojúhelníkoví nos ani oči ale pusa pořád připomíná pouze otvor ve tvaru O tentokrát však malého, které se uhnízdilo na straně

Z druhé strany úplně vlevo si pochrupovala máslová dýně Bručoun. Jeho obličej už nepřipomínal veselou a hravou dýni, nýbrž rozzuřenou a mračící se které ze spod rostly velké špičáky.

Čtvrtá dýně, nejstarší z doteď zmíněných se jmenovala Červený. Dýně Hokkaidó seděla a tiše pozorovala Jana s Emou jak s maminkou něco kutí. Zatím se ze všech nejvíce podobala poslední dýni k dokonalé podobě jí chybělo už jen několik posledních zubů.

Naše poslední dýně která doteď mlčky přemítala, po odchodu dětí a dospělých konečně promluvila. Krákoravá, krásně vyboulená tradiční dýně muškátového druhu s velkýma trojúhelníkovýma očima, nosem a doširoka roztáhlím úsměvem plným už trochu zahnědlých zubů, byla tou nejstarší dýní v místnosti.

„tak dobrá Bručoune probuď se, pustíme se do toho…“