„Bylo opravdu pozdě, už po vyhlášení nejlepšího kostýmu a nejstrašidelnější dýně, kterou jsem samozřejmě vyhrála já. Noc se blížila půlnoci a v pizzerii zůstalo už jen několik opozdilců a dýně které se zúčastnili soutěže a jejich majitelé si je odnesou až další den.

Opozdilců bylo pět, seděli před schody u kruhovitého dřevěného stolu, s kovovým límcem, na kterém ležela jakási daska.

Ano zajisté se snažili vyvolat duchy, hlavě proto že kolem nich se jich nacházela opravdu hromada. Asi osm nebo devět, max deset. To bylo na pět lidí opravdu hodně, obzvláště v takovéhle části města snažili se proniknout mezi lidi a pohnout trojůhelníkem s lupou který ležel na desce.

Moc se jim to však nedařilo jelikož každou chvíli někdo z lidí trochu pohnul tím hranatým objektem na kterém měli všichni ruku“