„Já jakožto dýně padesáté generace od Helouwínu, který byl minulý rok, jsem zažila ten letošní. Ani bych se nedopočítala malých dýní které smutnily když zjistili že je jejich majitel vyřezal den poté.

Tu noc jsem nemohla spát, prostě to nešlo. Večer byl takový hluk, lidé mají štěstí že nás neslyší asi by si na nás vzali sekery a nadělali z nás dýňovou kaši jako v hororech, to by asi moc pěkné nebylo pro nikoho z nás.

Helouwín je nejstrašnější večer v roce a tak jsme se všichni museli řádně připravit děti se převlékly za mumie a maminka za zombíka. Já dostala na každou tvář dva pruhy červené barvy a za víčko tři oranžové dubové listy. Z šuplíku už jen vyhrabali tři čajové svíčky a mohlo se jít.“