Celou cestu Dan nepromluvil ani slovo. Ano, pomohl jsem jim... Udělal jsem dobrou věc, ale... Za jakou cenu? Připadal si, že selhal. Snažil se potlačit svůj vztek vůči Kananovi. Měl sto chutí mu dát přes hubu, když teď seděl vedle něj a řídil. Potom ho ale přepadla další vlna strachu. Co když jí ublíží? Přece ji tam nemůžu takhle nechat! Vyskočil ze speederu a rozběhl se znova směrem k Paláci. Pak si však uvědomil, že Palác už je z obzoru pryč. A teprve pak mu došlo, že už to nemá cenu. Jediné, co dokázal, bylo stát tam a dívat se. Kanan došel za ním. Dal mu ruku na rameno a díval se s ním do dáli...

***

Znovu zatřásla mřížemi. Zbytečně. Pokoušela se sice je otevřít Sílou, ale na to byla moc rozrušená. V chladné cele jí začala být zima, tak si z brašny (kterou jí kupodivu nezabavili) vytáhla svoje normální oblečení a převlékla se.

Sedla si. Takhle mizerně se ještě necítila. Nikdy by ji nenapadlo, že by ji mohli prodat Impériu. Skoro jako by v poslední době na Impérium zapomněla.

Měla jsem Dana poslechnout... Snad se aspoň jim podařilo utýct. Byla na sebe naštvaná, že se jí nepodařilo ubránit. Zaslechla kroky. Někdo šel k ní dolů. Byli to dva strážci, ale ještě někdo šel s nimi. Podle siluety Aria odhadla, že to bude žena.

Muž otevřel dveře. Najednou se jí už nechtělo z cely pryč. Ti blbci snad čekají, že se dobrovolně zvednu. Žena vešla do cely. Měla černou pokožku a v šeru zářily její žluté oči.

„Pojď," přikázala chladně. Aria se místo odpovědi jen drze usmála. Černoška se otočila. Celu ozářilo červené světlo. Tělo jednoho strážce leželo na zemi. Ve dvou kusech. Arii nad tím spadla pusa. „Pojď," zopakovala stejně, jakoby nic. Aria se poslušně zvedla. Netušila, že v tom pojede i Síla. Navíc ta temná. Druhý strážce se šel asi někam zahrabat, protože už tam nebyl.

V Trůnním sále se zastavily. „Můj Mistr bude potěšen," pronesla černoška. Cože? Takže ona má ještě Mistra? „Komu mám vyplatit odměnu?"

„Samozřejmě, že mně, chytil jsem ji," přihlásil se hned Fett. Na to hned začal Jabba něco hlasitě protestovat.

„Odměnu si nárokuje jeho Výsost, je to jeho otrokyně," přeložil tlumočník.

„Jenomže falešná!"

„Ale Jabba za ni zaplatil!" přidal se někdo.

„To je jeho problém!" Někdo dal někomu pěstí a začala nová rvačka. Černoška otráveně zakoulela očima. Pokynula na Ariu aby šla za ní. Když viděla, že se zase šprajcla, nasadila jí pouta (šlo jí to podstatně lépe než Fettovi) a odvedla ji ven, dokud si nikdo nevšimnul, že nezaplatila vůbec.

Až na přímem slunečním světle si Aria uvědomila, že ta žena je vlastně spíš dívka, maximálně dvacetiletá. Stovky drobounkých copánků měla stažené v dlouhý ohon, který zanikal na černé bundě uniformy. Před Palácem byla zaparkovaná malá imperialní loď.

V lodi ji černoška zavřela do malé cely. Od té předešlé byla mnohem modernější. A taky mnohem čistší.

Něco zaslechla. Přitiskla se k chladné zdi a poslouchala.

„Vyzvedla jsem tu dívku, Mistře." Aria si podle hlasu domyslela, že to je ta černoška.

„Výborně, Dharo." Tenhle chladný mužský hlas zněl zvláštně. Určitě byl mluvený přes hologram. „Byly nějaké problémy?"

„Ne, ale mluvila jsem s těmi lidmi a říkali, že tam kromě ní ještě byli další tři jediové. A Mistře..."

„Ano?"

„Je to Zůzijka. A myslím, že je jemu docela podobná." Zbytek rozhovoru už přestala vnímat. Komu? Komu jsem podobná? A co má co s tím dělat to, že jsem Zůzijka? Achjo... Bylo už toho na ni moc. Připadala si totálně vysílená. A taky totálně na dně.

Tentokrátto byla taková kratší kapitola... :/ Ale snad se vám líbila :) Doufám, že jsteaspoň trochu napnutí ;D Prosím, napište mi váš názor do komentářů. Vaše Aiša :3