Ošuntěle vyhlížející kosmická stanice připomínala gigantický válec se třemi prstenci, zřejmě napěchovanými zbrojním arzenálem, pomalu se otáčejícími kolem své osy, jeden přímo kolem středu stanice, další dva kolem jejích konců. Takhle zavěšená v prostoru jako nějaký podivný satelit se na tomto místě nacházela již spoustu let, avšak její přesné stáří se nedařilo odhadnout ani jedné z lodí. Možná sto let. Možná tisíc. Netušili.

„Volejte je, na všech frekvencích a ve všech známých jazycích," poručila Ishtar, která se jako první vzpamatovala z údivu nad tou kolosální neznámou stavbou.

Komunikační důstojník na její rozkaz nereagoval, jen dál ohromeně zíral na hlavní obrazovku.

„Řekla jsem: volejte je!" zvedla hlas, jenže ani to jí nebylo mnoho platné. Protočila oči, došla ke komunikačnímu panelu a zavolala stanici sama. Poměrně dlouho se nikdo neozýval, až po chvíli to v komunikaci zachrastilo a výjev na obrazovce byl nahrazen jednotvárným šumem, jenž plynule přecházel v obraz jakési humanoidní osoby.

„Identifikujte se," promluvila konečně, zřejmě nepatřila zrovna k nejvýřečnějším tvorům ve vesmíru.

„Jsem gul Tagel z Cardassijské unie," představil se kapitán lodi. „Ta druhá loď patří romulanskéhu TalShiaru, vyšetřujeme tu společně zločin," doplnil, když spatřil tázavý výraz ženy na obrazovce, zřejmě velitelky stanice.

„Prosím?" dostalo se mu v odpověď.

„Jsme na stopě dvěma zločincům, kteří vykradli banku na Cardassii I a předtím zcizili loď Romulanského hvězdného impéria," objasnil situaci Tagel. „Rádi bychom vám položili pár otázek a prohlédli si vaši stanici, jestli nemáte nic proti," poslední věta byla pouhá fráze. Tagel ani v nejmenším nepředpokládal, že by si snad někdo dovolil mít proti jejich záměru snad jen jedno jediné slovo.

Transportní paprsek na palubě nula zhmotnil čtveřici Cardassianů přesně ve stejném momentě jako nepočetnou romulanskou skupinku na transportní plošině přímo naproti. Všichni nově příchozí návštěvníci se zvědavě rozhlíželi po nejnižším podlaží stanice. Čistě bílá kruhová místnost, ve které se právě ocitli, mohla mít tak deset metrů v průměru, kolem dokola se nacházelo v pravidelných rozestupech dvanáct identických transportních plošin a mezi nimi dveře, zřejmě od výtahů, jejichž počet se též rovnal dvanácti. Zbývající volný prostor ve výšce jednoho až dvou metrů pokrývaly velké dotykové obrazovky, které, jak se později ukázalo, reagovaly na hlasové ovládání.

„Fascinující," poznamenal T'Ren. Někteří z vás by možná namítali, že není žádný Vulkánec, ale uznejte sami, že žádným jiným slovem by to nevystihl přesněji. „Kolik to má asi pater?" otázal se, když nad jednou z plošin spatřil nápis 000.

Obrazovka nacházející se od něho nejblíže se rozsvítila. „Sto jedna," informoval centuriona elektronický hlas počítače.

Říci, že se T'Ren lekl, by bylo hrubě nedostačující, když nadskočil snad třicet centimetrů do vzduchu a vykřikl, jako by se stal terčem pokusu o vraždu. Zbytek přítomných se k němu otočil s tázavým pohledem, T'Ren se však zapřisáhl, že jejich němou otázku nezodpoví.

Komandér Rakal přistoupila k jedné z obrazovek s trikodérem připraveným k zjištění všeho možného i nemožného o této části výbavy stanice. „Jak to asi funguje?" položila si sama pro sebe otázku. Že na ni dostane odpověď, ale nečekala.

Obrazovka zablikala a opět promluvil strojový hlas: „Jsem informační systém stanice, jsem naprogramovaný k zodpovězení vašich otázek, na které budu znát odpověď," informoval Romulanku počítač.

Rakal se na rozdíl od svého kolegy nevyděsila, nýbrž hodlala této příležitosti využít a dozvědět se něco víc. „Pověz nám tedy, co je tohle za stanici," otázala se počítače, jako by se jednalo o systém jí naprosto známý.

Téměř všechny kontrolky nad obrazovkou se rozsvítily, zřejmě se informační systém připravoval na velmi obsáhlou odpověď.

„Stanice byla sestavena druhem pocházejícím ze čtvrté planety soustavy na souřadnicích 193:293 od středu galaxie." Ukázal se obraz Mléčné dráhy, malý červený čtverec zaměřil jeden z jejích sektorů a zvětšil ho, poté vyznačil křížkem přesnou polohu zmíněné soustavy.

Ti z přítomných, kteří měli alespoň nějaké ponětí o hvězdných mapách či měli v ruce přístroj, na kterém si je mohli najít, si vyměnili nechápavé pohledy. Všechny mapy totiž mluvily stejně – na určených souřadnicích se žádná hvězdná soustava nenachází.

„Ale..." chystal se protestovat Tagel, když vtom ho počítač přerušil. „Planeta byla před staletími zničena, když se hvězda jejich soustavy změnila v supernovu," vysvětlil, než kdokoliv stihl vznést dotaz. „Poté byla postavena tato stanice. Je konstruovaná tak, aby byla plně soběstačná a mohla po neomezenou dobu fungovat a být domovem pro ty, kteří katastrofu přežili," doplnil počítač zbylý kus skládačky. Poté jim ukázal základní rozdělení stanice – bylo tam skutečně všechno. Skleníky, zdroje energie, obytné paluby a mnoho dalšího.

„To je sice zajímavé," přerušila výklad Rakal, „ale nijak nám to nepomůže ve vyšetřování," mínila.

Tagel souhlasil. „Řekni nám radši, s kým si tady můžeme promluvit. Potřebujeme získat pár informací o jedné lodi a jejích dvou pasažérech," požádal Cardassian počítač.

Ten zablikal kontrolkami na znamení, že rozumí. „Na podlaží devadesát osm najdete záznamy o všech lodích, co tudy prolétaly. S dalšími otázkami se obraťte na velicí centrum na podlaží sto," pověděl jim.

Komandér Rakal přikývla. „Rozdělíme se," navrhla svým spoluvyšetřovatelům.

„Souhlasím," přitakal Tagel, „vy a já jedeme do velicí místnosti. Ishtar, vy jděte omrknout to podlaží devadesát osm a pokuste se najít záznamy o hledané romulanské lodi. Vy ostatní se podívejte po obytných palubách stanice a zkuste se poptat obyvatel na informace ohledně dvou Ferengů, fotografie snad máte a jestli ne..." chystal se říct, že v takovém případě by měli smůlu, uvědomil si ale, že se na téhle stanici se zřejmě nezastavovalo mnoho Ferengů, zvlášť během posledních několika dní, takže si jeho podřízení pravděpodobně vystačí se slovním popisem, „jestli ne, tak ty dva co nejpřesněji popište, jasné?"

Členové skupiny už se pomalu začali trousit k výtahům, které je zavezou na určené místo, jen T'Ren zůstal stát na místě a chvíli nad něčím uvažoval. „Počkejte!" zvolal poté. „Pojedu s vámi na podlaží devadesát osm," řekl a rozběhl se k Ishtar, která už nastupovala do výtahu.

„Centurione..." chystala se oponovat Rakal.

„Komandére, je to moje loď," trval na svém T'Ren. Zněl tak zoufale, jak jen je to u Romulana možné.

Rakal přikývla, chápala ho. Dobře věděla, co čeká Romulana, který ztratí svou loď, obzvláště pak takhle pitomým způsobem.

Jakmile se dveře výtahu zavřely a T'Ren byl z dohledu svých kolegů, opřel se o stěnu a zatvářil se jako boží umučení. „To je strašný, to je příšerný," bědoval potichu, když si představil, co ho na Romulu čeká v případě, že se mu nepodaří dostihnout pachatele a získat ukradenou loď zpátky.

Ishtar nad tím zakroutila hlavou, přeci jen se jí Romulanova reakce zdála trochu přehnaná. Nicméně ani ona sama nebyla úplně nad věcí. „Chápu vás," pokusila se ho povzbudit, „já měla v tý bance uložený peníze," zdůvodnila svůj postoj k případu.

„To není totéž," mínil T'Ren, „peníze časem nahradíte, s lodí je to jiné..." upřel zrak do neurčitého bodu kdesi ve dveřích nebo možná za nimi.

„Ani s lodí to nebude tak horký," odvětila Ishtar, „proč myslíte, že má gul Tagel takovouhle herku?" Odmlčela se, jako by na svou řečnickou otázku čekala odpověď. „Když ho jmenovali gulem, dostal zbrusu novou loď, měla ty nejrychlejší motory ve flotile. Jenže během vyšetřování jednoho případu byl Tagel až moc horlivý. Pronásledoval zločince, jehož loď byla mnohem obratnější a menší, až do pásu asteroidů. Jak to dopadlo, vám asi říkat nemusím." Zasmála se té vzpomínce, jelikož jejich loď si po té vesmírné honičce mohl každý splést s hromadou šrotu.

Historka vykouzlila cosi jako náznak úsměvu i na T'Renově tváři. „Jenže na Romulu je to jinak, u nás platí jiná pravidla. Ta degradace byla jen formalita, skutečný trest teprve přijde," vysvětlil a opět se mračil jako Klingon nad talířem plným zeleniny.

Než se Ishtar stačila zeptat, o jaký trest se jedná, výtah zastavil a otevřely se dveře. Podlaží devadesát osm bylo o poznání rozsáhlejší a živější. Uprostřed prostoru ohraničeného deseti výtahy se nacházelo cosi, co by vám mohlo připomínat hotelovou recepci.

„Zdravím," pozdravila Ishtar muže za přepážkou, vytáhla z kapsy služební průkaz a položila ho na dřevěnou desku, která onu ‚recepci' ohraničovala. „Glin Ishtar z cardassijské vyšetřovací služby," představila se. „Pátráme po zločincích, kteří vykradli naši banku," informovala zřízence a kývla směrem ke svému společníkovi. „To je centurion T'Ren," představila ho.

„Ukradli mi loď," bylo jediné, na co se T'Ren zmohl. Jeho mysl zřejmě zaměstnávaly černé myšlenky týkající se návratu na Romulus.

„Mohli bychom vás požádat o záznamy lodí, které tuto stanici navštívily v posledních pěti dnech?" otázala se Ishtar.

Muž přikývl, něco naťukal na klávesnici, skládající se z jakýchsi klikyháků a patvarů, stiskl tlačítko, které by mohlo odpovídat Enteru, a otočil obrazovkou na podstavci tak, aby na ni Ishtar a T'Ren viděli. Ukázalo se, že ačkoliv se stanice nachází v místě, kde Google mapy neukazují ani černou díru, není vůbec izolovaná od zbytku vesmíru. V posledních pěti dnech stanici navštívily desítky lodí, známých, ale také, a to především, neznámých.

Ishtar na dotykové obrazovce posouvala loď za lodí, každou ukázala T'Renovi a on vždy zavrtěl hlavou, přičemž každé zavrtění bylo o stupeň zklamanější a beznadějnější. Když se téměř blížili ke konci záznamu, T'Renovi v očích zasvítilo, jako by uvnitř nich vybuchla supernova. „To je ona! To je moje loď!" zajásal, když své plavidlo úspěšně identifikoval. Podíval se na údaje pod fotografií, ale nerozuměl jim ani za mák, upřel tedy tázavý pohled na toho, kdo jim tyto informace poskytl.

Muž obrátil obrazovku zpět k sobě a četl: „Loď tu byla před třemi dny, nezdrželi se dlouho, v podstatě tudy jen prolétali," pověděl jim.

„A jakým směrem letěli?" zeptal se netrpělivě T'Ren.

Muž jen pokrčil rameny.

„Tak kam!?" naléhal T'Ren.

„Nevím," dostalo se mu objasnění.

Hlavní řídicí místnost, nacházející se na podlaží sto, se zcela vymykala očekávání obou příchozích osob. S faktem, že zevnitř stanice vypadala jako nová, zatímco zvenčí působila svým způsobem starobyle, se již smířili. Musím však říct, že technologii, jež se zde vyskytovala, nejen že nikdy dřív neviděli a ani nečekali, že ji kdy uvidí, ale také, a to především, jim připadalo, že se na tuto stanici tak úplně nehodí. Potemnělé osvětlení, prosklený strop, skrz nějž se naskýtal výhled na tisíce hvězd, ticho panující v místnosti, přerušované jen monotónním pípáním radaru. To vše působilo nevysvětlitelně zvláštním dojmem. Terminály vyplňující část prostoru měly holografické obrazovky, které reagovaly na dotek stejně jako dotykové obrazovky na jejich lodích a ve zbylých částech stanice. Nad středem místnosti se vznášel trojrozměrný hologram stanice samotné, ukazující data o jejích jednotlivých částech.

Žena, jež stála jako socha před jedním z terminálů, na ně promluvila: „Nuže, jaké máte otázky?" optala se stručně.

„Abych to zkrátil," začal gul Tagel, jenže to ještě nikdo z přítomných neměl o skutečném významu těch slov ani ponětí, v jeho podání je totiž i zkrácená řeč dlouhá jako hodina zeměpisu. „Vše začalo před několika dny, když byla na Cardassii I vykradena banka dvěma Ferengy..." Tagel vyprávěl, co vše se od té doby odehrálo, jak pokročili ve vyšetřování a co je přivedlo na tuto stanici. Nevynechal žádný, byť sebemenší a sebezbytečnější detail. Když skončil, všichni ještě hodnou chvíli mlčeli, aby se ujistili, že už je to skutečně konec.

Žena, která je přivítala, se nenápadně podívala na cosi, co by mohlo být nástěnnými hodinami, a přikývla. „O té lodi se dozvíte v operačním," dosti slušně jim naznačila, že pokud již nemají žádné další dotazy, marnili její čas úplně zbytečně.

„Ještě bychom rádi věděli něco o posádce té lodi, jak dlouho se tu zdrželi, co tady vlastně dělali a takové věci," doplnil gul Tagel.

Velitelka stanice semkla rty a nakrčila obočí, jako by se snad dopustili nějakého prohřešku. „Gule Tagele, o tom se také dozvíte v operačním," pověděla jim dosti ostrým tónem, „Takže pokud nemáte další otázky..."

„To tedy máme!" přerušila ji komandér Rakal, jíž se ani trochu nezamlouval konfrontační tón té dámy. „Rádi bychom věděli, proč se v okruhu kolem vaší stanice nedá zachytit warpová stopa žádné lodi," mluvila pomalu, zato artikulovala dost zřetelně na to, aby dala jasně najevo, že s ní takhle nikdo jednat nebude. Nikdo!

„Tento jev je způsoben naším radarem," informovala je.

„Jak prosím?" dal se slyšet Tagel. „Neměl by radar naopak stopy zachytávat, místo toho, aby je mazal?" otázal se. Nebyl sice žádný inženýr, ale tato základní znalost nebyla cizí ani jemu.

Žena se nadechla, zřejmě se chystala na obsáhlé vysvětlení, tedy obsáhlé z jejího pohledu. „Je konstruován tak, aby zachytil stopu plavidel našich nepřátel, oni ji bohužel dobře maskují. Proto používáme specifické vlnění, abychom jejich krytím pronikli. To má bohužel za následek, že warpstopy ostatních vozidel jsou nečitelné," vysvětlila.

Tagel i Rakal v tom marně hledali nějakou logiku.

„Řekla jste, že nejsou čitelné," chytila ji za slovo Rakal, „takže kdyby se vypnul, daly by se opět zachytit?" vyslovila svou domněnku.

Žena jen zavrtěla hlavou. „To nevím, my radar nikdy nevypínáme."

„A nemohli byste kvůli nám udělat výjimku?" otázal se Tagel nejmilejším tónem, jakého byl schopen.

„To absolutně nepřipadá v úvahu!" zamítla jejich žádost velitelka. „My radar nikdy nevypínáme."

Teď byli skutečně nahraní, bez zachycení warpstopy romulanské lodi se nehnou dál. To by znamenalo katastrofu. Rakal a Tagel si vyměnili znepokojené pohledy a pomalu se odporoučeli.

---

T'Ren seděl na lavičce a snažil se smířit s tím, co se dozvěděl od muže za přepážkou. Zjistil totiž, že o tom, kam jeho loď letěla, nemají záznam. A vysvětlení se mu zrovna nezamlouvalo. I on a Ishtar byli informováni o tom, jak funguje radar a že ho nikdy, za žádných okolností nevypínají. Ishtar seděla vedle něho a její mysl zřejmě zaměstnával počet prutů latinia, které měla uložené na svém účtu v bance, a procento, o které přijde, jestliže se ztráta rozdělí rovnoměrně na všechny zákazníky oné banky. Z čísla, které jí vycházelo, také nebyla zrovna dvakrát nadšená.

„Nemohli bychom třeba ten radar nějak vypnout sami?" zašeptal T'Ren dost tiše, aby ho slyšela jen jeho cardassijská dočasná kolegyně.

Ishtar se na něj podívala s mírně zaskočeným výrazem, avšak bylo vidět, že tu myšlenku ještě úplně nezavrhla. „Možná, ale bylo by to hodně nebezpečné," konstatovala, na chvíli se zamyslela, poté se zvedla z lavičky a šla až k jedné informační obrazovce podobající se těm, jež viděli dole na podlaží nula. „Ukaž mi schéma stanice," zadala počítači úkol. Na obrazovce se objevilo přesně to, co Ishtar chtěla vidět – umístění řídicích systémů radaru. „Jdeme," řekla s liščím úsměvem centurionovi. Když oba nastoupili do výtahu, zadala hlasový příkaz: „Podlaží čtyřicet sedm."

Ačkoli by je měl zavézt na příslušné podlaží, výtah se nepohnul ani o centimetr.

„Zavez nás na podlaží čtyřicet sedm!" zopakovala Ishtar rozkaz již o něco ostřejším tónem.

Kontrolky pod monitorem varovně zablikaly. „Dotaz nerozpoznán," nechal se slyšet elektronický hlas počítače, načež ho Cardassianka zpražila takovým pohledem, že kdyby to uměla, už by ho proměnila na počítačový ekvivalent dobře propečených karbanátků.

„Vypadá to, že nás tam nechce pustit," konstatoval T'Ren. „Není hloupej," dodal a pokusil se vybavit si schéma stanice, které viděl před chvílí. „Podlaží čtyřicet osm," přikázal počítači, ten protentokrát poslechl.

„Můžete mi vysvětlit, co chcete dělat na podlaží čtyřicet osm?" otázala se centuriona Ishtar.

„To je jednoduché, podlaží čtyřicet osm se nachází nad podlažím čtyřicet sedm..." začal vysvětlovat Romulan.

„Možná vás to překvapí, ale to mi taky došlo!" upozornila ho Ishtar.

„Chtěl jsem říct, že se odtamtud dostaneme tam, kam potřebujeme, ventilací," informoval ji o svém smělém a také mírně šíleném plánu.

„To si vážně myslíte, že nemají zabezpečený všechny cesty?" pochybovala.

---

Cvak. Poslední svorka povolila a T'Ren tak mohl oddělat kryt ventilační šachty, následkem čehož ztratil svůj hlavní záchytný bod a skočil šipku, tedy spíše placáka, dolů na zem. „No neříkal jsem to?" pronesl hrdě, aby už nemohlo být pochyb, že jeho plán nebyl zase tak praštěný. Zem, na kterou dopadl, totiž nebyla obyčejná zem, byla to podlaha na podlaží čtyřicet sedm.

Ishtar se místo odpovědi jen zašklebila, počkala, až se centurion sebere a vyklidí prostranství pod ní, a skočila taky, na rozdíl od něj ale dopadla na nohy. „Tak jsme tady, ale kde tu věc najdeme?" rozhlížela se kolem, bylo to tu plné konzol, kontrolek a ukazatelů všech možných tvarů a funkcí. Jistě, téměř všechny byly popsané, jenže písmem připomínajícím šifru, kterou by nerozluštil ani Garak.

„To bych rád věděl," bylo jediné, co na to T'Ren řekl. Podrbal se na hlavě a zatvářil se, jako by usilovně přemýšlel. „Mám to, určitě u toho bude obrazovka ukazující to, co radar našel, ne? Taková kulatá, víte přece, co myslím?" Aniž by čekal na odpověď, rozhlížel se po potemnělé místnosti, zda se tam takové zařízení nachází.

„Myslíte něco jako tohle?" optala se Ishtar dříve, než stačil dokončit průzkum.

T'Ren pohlédl na přístroj, na nějž ukazovala, a měl jasno – tohle musí být ono. Mimo okénka, ukazující jakési zřejmě číselné údaje, s dvěma tlačítky na každé straně, pravděpodobně se jednalo o různé možnosti nastavení, tam byl umístěn jakýsi přepínač. Nebylo těžké uhodnout, k čemu slouží. Vypadalo to jednoduše. Možná až příliš jednoduše.

„Tak tady to je," pronesl omámeně T'Ren. Nemohl uvěřit, že je možná jen krůček od vystopování své odcizené lodi. Pomalu natahoval ruku směrem k přepínači a chystal se ho zmáčknout.

„Počkat!" včas ho zarazila Ishtar. „Copak se vám to nezdá trochu podezřelé?" tázala se nechápavě, jako by nebylo v širém vesmíru nad slunce jasnější skutečnosti.

„Proč by mělo?" nechápal, nebo možná nechtěl chápat, to už nechám na vás.

„Myslete trochu, centurione. Nezdá se vám divné, že nechají tady, v podlaží, kam nepáchne ani noha, obrazovku, která by měla být spíše v hlavní řídicí místnosti? A k tomu tlačítko bez jakýchkoliv zabezpečení, bez ověřování? Vám to skutečně nepřijde ani trochu divné?"

T'Ren jen pokrčil rameny. „Tohle podlaží je uprostřed stanice, v případě útoku by se sem zřejmě převedly velicí funkce z řídicí místnosti, která je hned na ráně, to je logické, ne?"

„A to jsem nevěřila, že jste příbuzní Vulkánců," poznamenala Ishtar, chtě nechtě musela uznat, že na té jeho teorii přece jen asi něco pravdy bude. Kývla tedy směrem k tlačítku, na znamení, že nemá dalších námitek.

T'Ren tlačítko zmáčkl, obrazovka nad panelem ztmavla, ale jinak se nic nedělo. Po těle se mu rozlila směsice úlevy a radosti. Zrovna, když se chystal nadšeně zavýsknout My to dokázali!, stalo se něco, co v té chvíli ani jeden z nich nečekal. Po celé místnosti začala blikat červená světla a stanicí se rozezněl alarm tak hlasitý, že by vzbudil snad i mrtvého. A ačkoliv to T'Ren považoval za vyloučené, bylo to ještě horší – obrazovka, kterou před pár sekundami vyřadil z provozu, se opět rozsvítila, čímž signalizovala, že radar nezůstal vypnutý ani půl minuty.

---

O necelých dvacet minut později museli centurion T'Ren i glin Ishtar, vlečeni zaměstnanci bezpečnosti, čelit káravým pohledům svých velitelů a v brzké době nejspíše i kárání ve slovní a s největší pravděpodobností také písemné podobě. Když je pracovníci ostrahy pustili, oba tam zůstali stát jako solné sloupy, s pohledy sklopenými ke špičkám svých bot.

„No vy jste tomu tedy dali!" chystal se jim vyčinit gul Tagel. „Co vás to napadlo, vloupat se na nepřístupné podlaží jako nějací zloději?!" soptil.

„Ale..." chystala se Ishtar říci něco na svou obhajobu, jenže k tomu nedostala příležitost.

„Mlčte! Udělil bych vám důtku za maření vyšetřování, kdyby ovšem nebylo zmařeno už před tím. Ale za tento lehkovážný čin ponesete následky! Na dobu dvou týdnů vás zprošťuji funkce prvního důstojníka, zároveň nastoupíte službu v lodní jídelně. Doufám, že si z toho vezmete ponaučení a příště se podobných věcí vyvarujete," ukončil svůj proslov a tím i tuto záležitost jednou provždy.

„Omlouvám se," zašeptal T'Ren, „nechtěl jsem, abyste kvůli mě měla problémy."

Ishtar zavrtěla hlavou. „To je v pořádku," ujistila ho, je totiž pravda, že ona chtěla dostat zpět své peníze skoro tolik, jako on svoji loď.

T'Ren jen čekal, jaký trest dostane on. Očekával, že ho komandér Rakal degraduje minimálně na čističe potrubí, jenže k jeho velkému údivu se tak nestalo.

„Centurione," pravila komandérka smířlivě, „důstojníka, který by se tohoto dopustil za běžných okolností, bych s okamžitou platností degradovala tak hluboko, že by se odtamtud už nevyhrabal."

No prosím, co jsem říkal... pomyslel si T'Ren.

„Ale vy jste již ztratil svou loď, z čehož se budete zodpovídat na Romulu," pokračovala Rakal, „proto udělám výjimku a tento prohřešek neuvedu do záznamů. To je vše," oznámila mu.

Romulan si všiml Ishtařina povzbudivého úsměvu, chtěla tím zřejmě říct něco ve smyslu: „Tak vidíte, nakonec to tak strašné nebude." Jenže on, na rozdíl od ní, znal důvod komandérčiny shovívavosti – to, co ho na Romulu čeká, totiž nerozhodne o ničem menším než o jeho konci.

Svraštil při tom pomyšlení čelo a naprázdno polkl. „Sbohem," špitl na rozloučenou těšně před tím, než se rozplynul v transportním paprsku.

Tímto momentem celé vyšetřování velkého zločinu skončilo. Obě lodě se vydaly nejvyšší rychlostí, jaké byly schopny, ke svým domovům.

A tak skončili Cardassiané bez peněz, centurion T'Ren bez své lodi a mazaní Ferengové bez potrestání.