Louis

Jen co zazvoní na konec hodiny, tak si přehodím batoh přes záda a rychle se snažím odejít že školy. Nestačím, ani vyjít ze školy a jsem Dylanem přiražen na zeď u vchodu. Bolestně zakňučím a snažím se ho od sebe odstrčit. Marně.

,,P- prosím.'' zafňukám a do očí se mi nahrnou slzy.

Harry

„Sedím schovaný v nejbližším křoví a pozoruji celou situaci. Jsem u nich blízko a proto slyším a vidím všechno. Nechápu, jak někdo může ubližovat takovému úžasnému stvoření. Jak to tak vypadá, svůj plán musím uskutečnit co nejdříve."

Ten kluk uštědří Louisovi poslední ránu a se smíchem všichni tři odejdou. Louis se ihned sebere a se slzami stékajícími po tváři se vydá domů - tak strašně rád by ho obejmul.

Celou cestu domů ho sleduji. Je roztomilé jak se pořád otáčí a pokaždé, když se otočí, tak se lehce zamračí a vyšpulí rty.

Když byl pár bloků od jeho domu, tak jsem to vzal zkratkou a šel rychle, abych k jeho domu došel dřív než on. Po stromu jsem vyšplhal, až k jeho oknu, které bylo naštěstí jako vždy otevřené. Vešel jsem dovnitř a došel k jeho posteli, na kterou jsem položil malý papírek se vzkazem. Když jsem uslyšel bouchnutí dveří, tak jsem vylezl na strom a čekal na Louiho reakci.

Louis

Ignoroval jsem své sestry, které se v obýváku dívaly na film a šel jsem rovnou do svého pokoje. Chtěl jsem si lehnout do postele, ale upoutal mě malý papírek, ležící na polštáři. Že by další vzkaz? Papírek jsem vzal do ruky. Opravdu na něm bylo něco napsané

Nic si z těch idiotů nedělej. Za chvíli to skončí.

„Jak to myslí? Co za chvíli skončí?" vykolejeně papírek položím na noční stolek a lehnu si do postele. Snažím se přemoct pocit, že mě někdo sleduje. Zase. A snažím se na chvíli usnout.

BarboraStrnadov7