Dorazila jsem ke škole v 7:30 a školu otevirají až v 7:40 takže mám 10 minut a hádám že Bára tu bude až těsně před otevíráním, jako obvykle. Šla jsem tedy za klukama (Kuba, Tadeáš, Honza.)
,,Čaute." Řekla jsem. ,,Ahoj." Řekli. Zívla jsem a nečekaně si i z toho Tadeáš hned začal dělat srandu.
,,Copak Katie? Ospalá? Co jsi dělala celý večer." Začali se smát. ,,Debile." Řekla jsem a praštila ho do ramena. ,,Ale no tak Katie, holky se přece nebijou." Řekl Honza a všichni jsme vyprskli smíchy kromě Tadeáše, ale po pár sekundách se neudržel ani on a začal se smát.

Je 7:35 a zrovna přichází Bára, konečně.
,,Ahoj." Řekla mi a obejmula mě. ,,Čau kluci." Řekla směrem k nim a kluci jí pozdravili. Vzala jsem Báru za ruku a odtáhla jsem ji nastranu. ,,Pojď, musíme si promluvit." Řekla jsem jí, že se chci rozejít s Martinem, že už mám plný zuby toho, jak mě ponižuje a jak se ke mně i s celou jeho dementní partou chová. Všechno pochopila a souhlasila se mnou. Zrovna jsme zahlídli Martina a jeho partu tak jsme za nimi obě šli.
,,Čau puso." Řekl mi Martin a i s klukama se začal smát. ,,Martine, musíme si promluvit." ,,Tak Ty už to konečně chceš? Ti to došlo brzy." Zase se začali smát. ,,Ne, ona se s Tebou rozchází ty pitomče!." Zařvala na něj naštvaně Bára. Dost lidí se na nás pak koukalo, ale snažila jsem se to ignorovat. ,,Katie, je to pravda?" Vypadal docela naštvaně a mně to bylo nějak jedno, jeho vina. ,,Jo." Odsekla jsem a pak mě Bára vzala za ruku, protože už otevírali a šli jsme dovnitř.

,,Díky." Řekla jsem jí u skříněk a obejmula jí. ,,Za málo zlato." Řekla a opětovala mi obejmutí. ,,Ahoj." Řekl Honza a Tadeáš s Kubou, když za náma přišli. ,,Ahoj." Řekli jsme s Bárou na stejno. Uslyšela jsem ten zvuk...messenger.

Nicolas: Dobře jsi to Martinovi natřela lásko :*

To slovo mmě zase zamrazilo a tak nějak jsem ztuhla.

Nicolas: Promiň já to zase napsal že? Nechci vyznít jako to hovado který ti ubližoval promiň... :*

Konečně jsem se vzpamatovala a mohla mu odepsat.

Katie: To je v pohodě...děkuju :*

Nicolas: Nemáš za co, jsem tu pro Tebe, nemůžu Ti slíbit že nebudeš mít žádný problémy, ale můžu Ti slíbit, že je nebudeš řešit nikdy sama <3

Nad jeho poslední větou jsem se usmála, najednou mi jakoby hořelo celé tělo, cítila jsem teplo, cítila jsem se v bezpečí.