,,Jo znám Nicolase, od kud ho znáš ty?" zeptala jsem se.
,,Řekněme že...kamarád z dětství."
Nadzvedla jsem jedno obočí. Nicolas má kamarády, cože?
,,Co ty tady děláš?" ozval se najednou Nicolas s pitím v ruce. Stihl se vrátit docela rychle. Koukla jsem se na něj, vypadal trochu naštvaně a zároveň překvapeně.
,,Oh Nicolasi. Zdravím. Takže si na mě pamatuješ?" ušklíbl se kluk, jehož jméno pořád neznám.
,,Jak bych mohl zapomenout.." řekl Nicolas. Nezněl zrovna spokojeně s tím, že tady ten kluk pořád stojí. Koukl se na mě, pak na Nicolase a pak zase na mě.
,,Budu muset jít," řekl, jakoby pochopil, že tady Nicolasovi vadí. ,,uvidíme se později." usmál se na mě a pak odešel.
,,Co ti řekl?"
,,Nic zajímavýho."
,,Katie, kurva, ptám se, co ti řekl."
,,Jen, že jste kamarádi z dětství, nemusíš hned vyšilovat." zase se začínal chovat divně a agresivně. Tyhle jeho nálady jsou hrozný.
,,Kamarádi..pche..dobře."
Hh? Takže to kamarádi nebyli? Nevím, jak bych měla tohle chápat.
,,V pohodě?" zeptala jsem se a trochu se bála odpovědi.
,,Samozřejmě, tady máš to pití," s úsměvem na tváři mi podal pití. Taková změna nálady? Co tak najednou? Rozpačitě jsem se na něj usmála a vzala si pití.
,,Nechci abys s nim mluvila, jasný?" koukl se na mě.
,,Proč?"
,,Prostě nechci. Neptej se nebo..."
,,Nebo co?"
,,Nic.. Prostě s nim nemluv, nemám ho rád."
Asi tady zjistím ještě zajímavý věci...

ČTI:
Hou hou hou Teta Anonymka žije xd OTÁZKA
Byl by zájem o další knížku s tématem o stalkování? Byla by propracovanější a tohle téma prostě miluju a za každou odezvu bych byla ráda xd

~TetaAnonymka