Po domě se rozezněl zvonek. Seběhla jsem schody a otevřela dveře. Barča mi skočila okolo krku a pevně mě obejmula, přičemž jsme se točily dokola. Obě dvě jsme se začaly hihňat a kluci dostal menší výbuch smíchu. ,,Co je tak směšného?" Řekla jsem, když jsem se odtáhla od Barči. ,,Vy dvě," řekl Tadeáš se smíchem a pak mě obejmul. ,,Haha," řekla jsem ironicky a obejmutí mu oplatila. Trochu se odtáhl a chvilku na mě zamračeně zíral. ,,Co se děje...?" Řekla jsem nejistě. Radek a Bára se na mě taky podívali. Tadeáš mi položil ruku na tvář. ,,Kdo Ti to udělal?" Jemně mi tvář pohladil na místě, kde jsem měla menší monokl. ,,Ň-nikdo." Zamračil se ještě víc. ,,Mluv." Sklopila jsem hlavu. ,,Katie no tak. My bychom Ti mohli pomoct..." řekl Radek. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nic se neděje, jo? Zavolala jsem vás sem, abyste mě odreagovali a ne abyste si hráli na mou matku." ,,Jasně, promiň," řekla Bára a mírně se pousmála. ,,Tákže," začal Radek. ,,co budeme dělat?" Tadeášův úchylný výraz samozřejmě nemohl chybět. Bára ho praštila polštářem. ,,Perverzáku." ,,Prosim? Já a perverzák?" (Úplně vidím sebe, jak říkám tu samou větu jako Tadeáš, když mi někdo řekne že jsem perverzní xd)  ,,Ano, Ty a perverzák," zasmála se a my s ní. ,,Tssss," odfrknul si. ,,Taková urážka." ,,Aleee," zasmála se Barča a Tadeáš se tvářil nadále uraženě. ,,Prosim Tě," políbila ho. ,,Nebuď zas uraženej." Neudržela jsem výbuch smíchu. ,,Ty s Nikolasem vypadáš stejně tak co?" Řekl Radek se znechuceným pohledem. ,,Nežárli," zasmál se Tadeáš a dal Barče ruku okolo pasu. ,,Já nežárlim vole." ,,Vůbec," řekla ironicky Barča. ,,No tak klid a čumte na film," řekla jsem a všichni se začali smát, kromě Radka.

Pohled Nicolase

Instagram a instastories...
Najednou jsme měl pocit, že mi vybouchne mobil. ,,Kateřino kurva...Proč mají všechny holky dendenci dávat na instastories s kym jsou a co dělají?" Pomyslel jsem si v hlavě. ,,Děvka malá," Pomyslel jsme si, když se mi zobrazila jeji fotka a skoro jsem hodil mobilem o zem. Miluju ji. Ale ona si toho vůbec neváží. Ať se pak nediví jestli nějakou náhodou skončí svázaná u mě  sklepě a její jméno bude v mém 'Seznamu obětí'.
Nikdo by mi to vyčítat nemohl.

Takhle jsem přemýšlel půl hodiny, než jsem konečně došel na to místo. ,,Ah...Jak mi to tu chybělo..." Řekl jsme si nahlas a sedl si pod ten strom, kam jsem si sedával vždycky. Přemýšlel jsem o všem možném, hlavně o Katie, a přestával jsem vnímat čas a okolí. A taky jsem nevnímal můj mobil, který mi vybroval v kapse...

A po x letech další kapitola :D Hlasy a komenty potěší ^^

~Čaute