Pohled vypravěče
Katie uslyšela vrzání dveří. Pomalu vyšla z kuchyně na chodbu, zastavila se když spatřila Nicolase. ,,Ahoj lásko." řekl a obejmul ji. ,,Ahoj zlato. Takže, co máme v plánu?" Usmála se na něj. ,,No teď můžeš klidně zajít někam s Bárou, já mám ještě nějakou práci, ale večer jsem jenom Tvůj." Ušklíbne se a následně ji políbí. ,,Dobře." Řekne Katie.

                                 Pohled Katie
Rozhodla jsem se teda napsat Barče že bychom si někam vyrazili.

Katie: Ahoj ^^ nechtěla bys někam zajít?

Barča: Ahojky :)  Jo klidně můžem, stejně se nudim :D

Katie: Okey :D tak...u strabucksu za deset minut

Barča: Ok tak pa

Katie: Pa

Vyhrabala jsem ze skříně nějaké oblečení (klasika do černa), vzala si klíče, mobil a sluchátka a vyrazila jsem.
,,Ahój." Proběhla ke mě Barča a obejmula mě. ,,Ti to trvalo." Zasmála jsem se a taky ji obejmula. Sedli sme si do pizzérky (dostali sme hlad) a objednali si šunkovou pizzu. ,,Čum na to, tam ti mají hawaii." Řekla jsem a ukázala na dva kluky sedící u stolu vedle nás. ,,Ananas na pizzu nepatří!" Zařvala na ně Barča a my sme dostali výbuch smíchu. Jeden z kluků to ignoroval a dál jedl, ten druhej se na mě usmál a taky jedl dál.
Přinesli nám pizzu a Bára na mě začala mluvit s plnou pusou. ,,No a co Nicolas?" ,,V poho, začíná se uklidňovat." Vzala jsem si kus pizzy a začala jíst. ,,Trochu mě znervózňuje že chodíš s pychopatem." Řekla docela nahlas. ,,Ty vole, nechceš jít hned na náměstí tam vykřiknout že Nicolas je psychopat? A navíc, já s nim chodim jenom jako." ,,Takže fake vztah?" ,,Asi jo. Potřebovali sme výmluvu, když mě Nicolas přinesl domu v náručí. Opitou." ,,Takže on té situace využil." ,,No asi jo." Přitom co sme si povídali jsem si nemohla nevšimnout toho kluka který se na mě předtím usmíval. Kouká na mě, a docela mě to znervózňuje, i když, Nicolas tu není... ,,Nečum tak na něj." Bára se začala smát. ,,C-co já na něj nečumim! To on na mě!" ,,Kdybys na něj nečuměla nevěděla bys že čumí on na Tebe." Mluvili sme dost nahlas a myslim že nás ten kluk slyšel, hned po téhle větě se ušklíbl a furt přitom na mě čuměl.

                               Pohled Nicolase
Přišel sem domu, kde už na mě čekala má mladši sestra Rachel. Nenávidim ji. Proč ji museli rodiče pojmenovat stejně jako holku kterou jsem tak miloval a ona mi zlomila srdce? Proč? Kvůli tomu jménu ji nesnáším, nejradši bych, aby ta bylo má další oběť. ,,Ahoj bráško!" Přiběhla a obejmula mě. ,,No nazdar." Obejmutí jsem ji neoplatil, což by mohlo deseti leté dítě ranit, ale ona si už zvykla. Přestala mě obímat, trochu se pousmála. ,,Jak se máš?" ,,Sem doma. S Tebou. Takže úplně na hovno." Řekl jsem a šel jsem do kuchyně si udělat cereálie, na nic víc teď chuť nemam. ,,Nicku? Můžu se na něco zeptat?" Už neměla ten milý úsměv jako pokaždé, i když ji od sebe odkopnu se usmívala. Teď ale, vypadala smutně. ,,No?" Řekl jsem ne tak otráveným hlasem. ,,Proč se ke mě takhle chováš?" Stuhl jsem. Nevěděl jsem co říct, v očích jsem ji viděl smutek, bylo mi jí líto... ,,Připomínáš mi osobu, která mi hodně ublížila." Klekl jsem si k ní, abychom byli ve stejný výšce. ,,Rachel?" Řekla mezi vzlyky. Přikývl jsem. ,,Ale já Ti nechci ublížit! Ani nemám jak! Mám Tě ráda, jsi můj bráška." Znova mě obejmula, ale pevněji. Moje pocity...lítost, smutek, to jsem ještě nikdy necítil. Možná tak jednou u Katie, ale u ní je to jiný. ,,Promiň Rachel, ale je to těžký." ,,Prosim, zkus nechat minulost a žij v přítomnosti." Tohle bych od své sestry nečekal, znělo to jako kdyby to řekl starší člověk než ona... ,,Dobře." Usmál jsem se a ona taky.
,,Kde je táta?" Zeptal jsem se když jsme se dívali na film. ,,V práci. Zase." Zněla docela smutně, táta nebyl skoro nikdy doma, štěstí že je tu máma, která by měla být za nějakou půl hodinu doma.

,,Kde je máma?" Zeptala se mě sestra. Koukl jsem se na hodiny, už bylo dost pozdě. ,,Počkej." Řekl jsem a šel jsem do kuchyně zavolat mamce. Nebrala to, tak jsem zavolal tátovi. ,,Tati? Mamka zůstává dýl v práci?" ,,Nicolasi, prosim hlavně buď v klidu." ,,Co? Proč? Co se stalo?" ,,Máma je v nemocnici." Zůstal jsem nehybně stát, nevěděl jsem co mám říct, chtěl jsem za ní, ale Rachel...  ,,Synku slyšíš mě? Jedu pro Tebe a sestru domu ano? Půjdem za ní." ,,Do-dobře." Pak to pověsil, Rachek za mě přiběhla s tím krásným úsměvem. ,,Táta volal? Jel pro mámu?" Klekl jsem si k ní. ,,Táta si pro nás přijede." ,,Proč?" ,,Víš mamce... mamce se něco stalo, půjdeme se kouknout jestli je v pořádku ano?" ,,Co-co se stalo mamce?" Utřel jsem ji slzy. ,,Bude v pořádku, dobře?" ,,Slibuješ?" ,,Ano." Usmál jsem se. ,,Tak jdi se převlíct." Když odešla tak jsem napsal Katie, dneska jsem u ni měl spát...

Nicolas: Ahoj lásko, dneska to nakonec nevyjde

Katie: Oki v pohodě

Nicolas: Zítra bys mohla k nám :)

Katie: Bude někdo doma?

Nicolas: Sestra, ale tý se zbavíme

Katie: Vrr xD Dobře tak zítra pa

Nicolas: Pa

Říkat ji o tom nebudu, třeba mamce nic není. Eh, mám chuť někoho vykuchat...hlavně v klidu...

Přišel táta a jeli sme za mamkou, do nemocnice... ,,Co se ji stalo?" Zeptal se táta doktora. ,,Nabourala autem, ovšem, jeji vina to nebyla." Sepnul jsem pěst, kvůli nějakýmu debilovi je mamka v nemocnici...to ten týpek nepřežije. ,,Jak je na tom?" Zeptal jsem se. ,,Dost špatně. Je v umělém spánku, není jistý že se probudi." Řekl to tak bez citně, jakoby to byla normální věc,on asi nechápu že pro nás mamka něco znamená! ,,Můžete jít domu, dáme vám vědět až se něco změní." Furt si něco zapisoval, znervozňovalo mě to. Táta přikývl a jeli sme zpátky domu.  Já ani Rachel sme celou noc nespali, táta musel zpátky do práce. Rachel se mě furt vyptávala, co se stalo mamce, jestli bude v pořádku a pak přišla ta otázka který jsem se bál... ,,Přežije to maminka?" Podívala se na mě, chtelo se jí brečet, poznal jsem to na ni. Pevně jsem ji obejmul. ,,Jasně že ano." ,,Slibuješ?" ,,Slibuju." Jak jsem ji to mohl slíbit...

Zdár xD Takže dneska delší díl :D A trochu víc přesměrovaný na Nicolase, protože to co se stalo s jeho mámou ho bude ovlivňovat, možná až moc... :D Hlasy a komenty potěší bla bla bla. Mějte se a...

Zdarec psychoušci :3