Katie:  Jak jsi věděl že odchází moje mamka? A proč bych měla mít oči na stopkách?

Otřásla jsem se.

Nicolas: Ale Katie snad se nebojíš? :D Jsi přece tak statečná ve škole Tě dokonce mají za rebelku :D

Musela jsem se nad tím pousmát.

Katie: To beru jako kompliment :D Odpověz prosím...

Nicolas: Vím hodně věcí, Tvoje mamka už za sebou zabouchla asi před 5 minutama co?

Katie: Jo, proč se ptáš když to stejně víš? :D

Nicolas: Jen jsem se chtěl ujistit :)

Nasadila jsem nechápavý pohled.

Katie: Nechápu...

Nicolas: Neboj, pochopíš

Uslyšela jsem otevírání dveří a kroky.

Katie: Prosím řekni že to je mamka a ne Ty.

Kroky se zastavily.

Nicolas: To mě tak nemáš ráda? :D

Kroky se zase začaly ozývat.

Katie: Vždyť Tě neznám!

Nicolas: Ten "!" nebyl třeba nechceš abych tam šel ne? :D

Katie: Jo máš pravdu promiň, nechoď sem.

Nicolas: Ale já bych Tě tak rád viděl, tak rád bych Tě políbil...

Katie: Nicolasi, bojím se.

Otevřely se dveře od mého pokoje. ,,Ahoj zlato promiň, ale nechala jsem si u Tebe v pokoji tu kabelku jak jsem Ti půjčila." Naštěstí zo byla to jenom mamka. ,,Tady je." Řekla jsem a podala jí kabelku, moje ruka se i proti mé vůle třásla. ,,Díky, není Ti nic?" ,,Ne, jsem v pohodě..." Řekla jsem nejistě. ,,Dobře...tak ahoj." ,,Ahoj." Ulevilo se mi, v tu chvíli jsem se hrozně bála.

Nicolas: Ulevilo se Ti co? :D

Katie: Proč si se mnou takhle hraješ?

Nicolas: Trohu hodně otázek ne? :D Něco za něco holka

Katie: Co chceš?

Opřela jsem se o stěnu a tekly mi slzy po tváři. Nevím kdo to je, bojím se ho a abych to zjistila, musím něco udělat...a bojím se co to bude.

Čtěte dál pokud budete chtít vědět co chce Nicolas od Katie :D

Čaute~