Olívie:

Stratili jsme Gandalfa, ale museli jsme pokračovat. Uličkami jsme vyběhli ven z dolů. Všichni jsme byli vyčerpaní, ale museli jsme být pryč z gory než se to tady začne hemžit skřety. To se nám rozhodně nehodilo, takže Aragorn zase všechny zvedal a hnal vpřed. Všichni jsme v hlouby truchlili pro Gandalfa, až na mě a Caroline. My jsme věděly, že se časem zase sejdeme. Teda aspoň doufám. S Caroline jsme uklidňovaly hobity, kteří Gandalfa postrádali nejvíce a hlavně Froda. Ale také jsme uklidňovaly Gimliho, který truchlil pro Gandalfa, ale i pro své příbuzné i známé. Je na něm vidět, že je měl hodně rád. Vyprávěl nám o nich a zejména o Balinovi. Toho jsem si pamatovala z Hobita, takže jsem polovinu věděla, ale bylo to hezké slyšet to zase z jiné perspektivy.

Emílie:

Probudila jsem se až po svítání. Dotyčný stále seděl na tom samém místě, ale už byl vzhůru a koukal na mojí ruku v jeho. Došlo mi, že to je král, ale nechtěla jsem tomu věřit. Najednou zvedl hlavu a naše oči se střetli. V ten moment jsem si připadala jako bych plavala v moři a nikdy jsem z něj nechtěla vyplavat.

Thranduil:

Po chvilce jsem zvedl hlavu a první co jsem viděl byla modř. Moje žena měla také oči modré, avšak nikdy tak čiré a třpytivé. Oči do kterých jsem se díval byly nádherné.

Ahoooooj! Po dlouhé době nová kapča tak snad se bude líbit!