Chlapec, který přežil, aspiruje na pobyt v nemocnici Svatého Munga! Narcissa Malfoyová navržena na Merlinův řád!

Já a zase já, Rita Holoubková, jsem pro vás zjistila více!

Harry Potter zase předvedl jeden ze svých povedených kousků, když během jednání na Ministerstvu kouzel nečekaně navrhl Narcissu Malfoyovou, vdovu po známém Smrtijedovi, Luciusi Malfoyovi, na Merlinův řád první třídy za mimořádné hrdinství.

Těžko soudit, zda chtěl kouzelnickou společnost pobavit, nebo zda to myslel vážně. Pokud si za svým návrhem stojí, postel u Svatého Munga na něj čeká.

Svůj návrh odůvodnil činem, jehož měl sám být údajně svědkem. Přestože manžel, syn i sestra Narcissy Malfoyové byli Smrtijedi, ona sama Znamení zla nepřijala a v rozhodující chvíli údajně Toho, jehož jméno se dnes už jenom štítíme vyslovit, zradila.

„Ta žena mi zachránila život. Nebála se ohrozit při tom ten svůj, a to nemluvím o ohrožení, ve kterém se mohl ocitnout její syn Draco, kdyby se potom dostal Voldemortovi pod ruce," nechal se slyšet náš hrdina osobně.

Kolik je ale pravdy na historce, že mu skutečně Narcissa Malfoyová zachránila život? Měla skutečně takový podíl na definitivní porážce temnoty? Více na straně 3.

Narcissa seděla u stolu v jídelně spolu s Dracem a upíjela ranní kávu. Pohledem zavadila o čerstvé noviny. Stále se nedokázala přimět, aby zrušila předplatné Denního věštce, které po tolik let, vlastně po celou dobu jejich manželství, vyžadoval Lucius. Vždycky si jej četl při snídani. Ona sama tomu plátku nikdy příliš nefandila, teď do něj ale nahlédla, aby nějak zaměstnala své ruce i mysl. Draco se od smrti otce, stejně jako ona, uzavřel do sebe. Oba si po Luciusově sebevraždě potřebovali mnohé srovnat v hlavě, takže jejich společně strávený čas byl povětšinou mlčenlivý.

Vytřeštila oči na svoji fotografii, která se na ni povzneseně usmívala z titulní strany, uhlazená, elegantní jako vždy. Hned vedle jí mával mladý Potter, který naopak vypadal, jako kdyby právě vylezl z popelnice. Špinavý, poškrábaný, otrhaný, brýle nakřápnuté.

Nad jejich fotografiemi svítil titulek o Potterově údajné duševní chorobě. Když si přečetla důvod toho nesmyslu, zakuckala se kávou.

,Ten kluk se vážně zbláznil,' pomyslela si s poněkud hořkým úsměvem. Dojalo ji, když před Starostolcem nejenom svědčil v její prospěch, ale připojil i veřejné poděkování za záchranu života a veřejně jí přiznal životní dluh. Nebýt její přísné, aristokratické výchovy, nejspíš by se tam tehdy dojetím rozplakala. A teď to ten bláznivý nebelvír posunul ještě o laťku výš. Dvě vražedné kletby seslané Pánem zla na něm patrně zanechaly hluboké stopy. ,Jak toho bláhového mladíka mohlo napadnout, aby něco takového vůbec navrhl? Tohle Starostolec nikdy neschválí,' hloubala dál a přelistovala na stranu tři, která slibovala další informace.

Dočetla se tam ale jenom snůšku nesmyslů o tom, jak je Harry Potter nevyrovnaný a poškozený všemi traumaty, která utrpěl jako dítě a dospívající. O sobě si potom přečetla, že je chladná a vypočítavá mrcha, která se z doživotního vězení v Azkabanu, kam dle autorky jednoznačně patří, vykroutila jenom díky tučnému kontu zesnulého manžela a dovedné manipulaci s Chlapcem, který už dvakrát přežil. Podle Holoubkové ho měla vydírat oním životním dluhem. A na konci nechyběla nenápadná poznámka o tom, že sebevražda Luciuse nemusela být tak úplně sebevraždou.

„Ta Holoubková vážně klesá na úplné autorské dno," zavrčela vztekle a odhodila noviny doprostřed stolu.

„No, ale fotku ti vybrala pěknou, matko," pokrčil rameny Draco. „Já jsem naposled v novinách vypadal jako něco, co vysál a potom vychrchlal mozkomor. I když na Pottera nemám," dodal a nuceně se ušklíbl. Narcissa mu vrátila naprosto upřímný úsměv, vážila si toho, jak se kvůli ní Draco snaží být silný. Je pro ni skutečnou oporou.

Během několika málo dnů se jim oběma život převrátil vzhůru nohama. Narcissa zradila Pána zla a ve stejném momentu vlastně i Luciuse. Konec války a porážka Pána zla přinesly procesy a snahu o očištění společnosti. Lucius byl jenom díky svému tučnému kontu stíhán na svobodě, ale pořád čelil hrozbě doživotního vězení v Azkabanu. Zaplatili nejlepší právníky a všichni drobně pookřáli, když byl Draco všech obvinění zproštěn, stejně jako jeho matka.

Potom ale přišli na řadu Smrtijedi z úzkého kruhu, jako pomyslné třešničky na dortu. Jejich víra, že by se z toho při troše štěstí mohl dostat i Lucius, se však zhroutila jako domeček z karet, když Rodolphus Lestrange, jeho bratr Rabastan a Antonin Dolohov dostali všichni v jeden den polibek mozkomora. Dalo se jenom očekávat, že Lucius bude další.

A nejspíš právě proto Lucius udělal, co udělal. Ještě než nad ním samotným mohl být vznesen rozsudek, rozhodl se ukončit to sám. Když pro něj v předvečer procesu přišla hlídka bystrozorů, Narcissa věděla, že se s ní loučí definitivně. Ani se tehdy nesnažila skrývat svoje slzy. I Luciusovi se leskly oči, ale pořád se cítil příliš hrdý na to, aby plakal jako děcko. Draco tolik síly neměl. Když Luciuse odváděli, aby poslední noc před procesem pro jistotu strávil v zadržovací cele, rozbrečel se a s povděkem se nechal svou matkou obejmout.

Lucius se příštího rána k soudu nedostavil. Hlídka přišla pouze Starostolci a rodině oznámit, že někdy během noci spolkl kyanidovou kapsli, kterou měl podle všeho ukrytou v prstenu s rodovou pečetí Malfoyů. Nenechal se odsoudit. Těžko říci, zda chránil rodové jméno před zostuzením, sebe před samotným aktem mozkomorova polibku nebo svou rodinu před důsledky jeho odsouzení. Možná od všeho trochu.

Nyní uplynuly sotva tři týdny od pohřbu. Narcissa i Draco se s tím jenom horko těžko vypořádávali. Oba se probouzeli z ošklivých nočních můr. Draca děsilo, že on sám byl od podobného osudu jenom krůček. Narcissu budily hrůzné výjevy, kterých byla svědkem v posledních dvou letech a zejména při závěrečné bitvě. Žádná matka nechce vidět umírat děti. Stále místo těch zemřelých viděla ve snech Draca.

Přes den se jí ale vcelku dařilo držet si od chmurných myšlenek odstup. Denně trávila mnoho hodin v Luciusově pracovně a třídila jeho obchodní smlouvy. Musela se postarat, aby všechny kontrakty, které teď budou vedené pod jejím jménem, byly zcela legální a bezpečné. Nevyřazovala pouze transakce s pochybnými lidmi, ale také ty, které se jí zdály riskantní z hlediska možných větších finančních ztrát. Skoro denně potom musela všechny změny řešit se skřety u Gringottových. Už po prvním týdnu toho měla dost, a to nebyla ani ve čtvrtině.

Draco si vzal na starosti rodinnou i obchodní korespondenci. Všechnu příchozí poštu sám pročítal a třídil. Dával dobrý pozor, aby se k ní nedostalo nic, co nezbytně nemusela vidět. Byl totiž svědkem jejího zhroucení, když jim v den Luciusova pohřbu přišel jeden obzvlášť odporný a urážlivý anonym. Neustála to. Všechny doposud potlačované emoce v ní explodovaly. Sesypala se a místo, aby byla oporou Dracovi, musel Draco utěšovat ji. Bylo to o to horší, že už si zbyli jenom sami dva. Jeden z nich musel vždycky zůstat silný a Narcissa nemohla skousnout, že to pro ten večer to nebyla ona. Draco od té doby uvalil tvrdé embargo na všechnu poštu a nechával ji číst jenom obchodní korespondenci a těch pár dopisů, které jim vyjadřovaly soustrast nebo podporu.

Kouzelnická společnost se ve vztahu k nim rozdělila na tři pomyslné tábory. Největší skupinu tvořili ti, kteří je nenáviděli a nejraději by je oba viděli ve vězení. Další je litovali zahrnovali spoustou falešných, rádoby dojemných projevů. Poslední skupina potom v Narcisse viděla opravdovou hrdinku, kladnou postavu příběhu. Někteří se tvářili, že ji snad milují, dokonce jí přišla i nabídka k sňatku.

Plynul den po dni, čas se neúprosně řítil dál. Některé dny byly lepší, jiné horší. Ale vlastně jí v myšlenkách splývaly do sebe. Asi by nevnímala, jak čas plyne, kdyby se jejím nejlepším přítelem nestal diář napěchovaný termíny všemožných schůzek, pochůzek a dalších povinností.

Svět se po válce velice rychle měnil, nabýval zcela jinou dynamiku a Malfoyovi stáli před výzvou najít si v tomhle novém světě své místo. Museli se v něm naučit fungovat.