Než se pustíte do čtení této kapitoly, určitě jste si všimli, že v názvu kapitoly už není číslo. Rozhodla jsem se tak, jelikož předchozí kapitoly se odehrávají v pauze mezi Rostelecom Cupem a Finálem GP. Ty, co budou teď následovat, jsou již po FGP. Takže jsem se rozhodla tento výplod mé fantazie rozdělit do dvou (nakonec možná i více) částí. Nebo můžete předchozí části brát jako jakýsi prolog.

Už vás nebudu dále rušit od 'uměleckého' zážitku.

Viktor vedl Yuuriho chodbou k jejich pokoji, byť banket, který se každoročně koná po skončení finálového závodu Grand Prix, ještě neskončil. Oficiální část už ale byla u konce a tak se bruslaři už jen bavili. Ale tihle dva zamilovaní ptáčkové měli pro dnešní noc jiné plány...

Viktor zatáhl Yuuriho do dveří a zavřel je za nimi. I když byla tma, ani v pokoji nerozsvítil a rovnou si ho přitáhl do dravého a vášnivého polibku.

I když byla tma ani jeden se neodvážil rozsvítit. Každá vteřina, kdy by se měli jeden od druhého jen na pár centimetrů odtáhnout, byla nemyslitelným utrpením.

Viktor přitiskl Yuuriho ke stěně. Začal ho líbat na krku a lehce ho kousal. Yuuri si přitiskl ruku na pusu, aby zadržel steny.

Viktor se odlepil od Yuuriho krku a rty se přitiskl k jeho levému uchu. "Nesnaž se to držet, chci tě slyšet," jemně mu začal po oušku přejíždět jazykem a občas mu skousl ušní lalůček a zatahal za něj.

"Prosím-" zavzdychal Yuuri, když mu ruka sjela z pusy.

"Co si žádá moje královská výsost," zašeptal Viktor hravě.

Yuuri sklonil hlavu a téměř se slzami v očích pronesl: "Prosím přestaň."

Viktor se od Yuuriho odtáhl a zmateně a ublíženě se na něj podíval.

"Nelíbí se mi směr, kterým se tohle všechno ubírá. Miluju tě, to přeci víš, ale přijde mi to brzo. A navíc mám svoje důvody," Yuuri si skousl ret.

"Ty se bojíš, že ano Yuuri," zeptal se jistě Viktor, ale odpovědi se mu nedostalo. "Neboj, nebudu dělat nic, co se ti nebude líbit. Bude ti příjemnější, když se budeme jenom mazlit?"

Yuuri se na něj vděčně podíval a usmál se. Viktor rozsvítil, chytl Yuuriho za ruku a vedl ho dál do pokoje. Sedl si na postel a poplácal rukou místo mezi svýma nohama, čímž vybídl Yuuriho, aby si k němu sedl. Yuuri ho poslech a natiskl se k jeho hrudi. Viktor ho jednou rukou obejmul a přivinul si ho ještě blíže k sobě. Druhou rukou ho hladil po vlasech, do kterých ho jemně líbal.

Zůstali tak sedět dlouho. Yuuri šťastný a spokojený pociťoval úlevu. Byl rád, že na něj Viktor netlačil. Byl rád, že konečně našel někoho, kromě Phitchita, kdo byl vůči němu trpělivý a empatický.

Viktor byl na druhou stranu trochu zklamaný a frustrovaný, i když věděl, že Yuuri ho tak blízko k sobě tak rychle nepustí.

Yuuri byl k lidem vždy nedůvěřivý a podezřívavý. Snažil se si od nich držet odstup, ale jeho pravá povaha mu to leckdy překazila.

Najednou se Yuuri prudce pohl a natočil se čelem k Viktorovi, "Ale líbat mě můžeš taky."

Viktor na něj pár vteřin koukal, překvapen jeho náhlým pohybem i jeho slovy. Pak se usmál, vzal Yuuriho obličej do dlaní, přitáhl si ho ke rtům a jemně, s něhou a péčí ho líbal.

Když se od sebe kvůli potřebě kyslíku odtrhli, oboum dvoum stékaly po tvářích slzy.

Yuuri obejmul Viktora a stáhl ho do lehu. Viktor mu objetí oplatil a propletl si s ním nohy. Takhle zůstaly ležet celou věčnost.

+++

Viktor už téměř spal, když Yuuri protrhl to příjemné ticho, které v místnosti panovalo. "Vím, že to sem teď nepatří, ale všimnul sis, jak se se Yurio dneska choval?"

"Proč bych si měl všímat Yuria, když jsem měl před očima něco tak dokonalého, jako jsi ty," prohodil flirtovně Viktor.

"Přestaň Viktore. Ale opravdu, to prostě nebyl Yurio," trval si na svém tématu Yuuri. "Nepříjde ti, že se nějak moc sblížil s tím Kazachem?"

"S Otabekem? Звездочка, měli bychom být rádi, že si Yurio konečně našel kamaráda," přivinul si ho blíže k sobě, aby mu dal najevo, že považuje tuto konverzaci za ukončenou.

"To asi ano," Yuuri ale toto téma jen tak opustit nehodlal. "Jsem rád, že se Yurio usmíval a užíval si, že s někým tráví čas. Ale ty jeho pohledy, kdykoliv se s Otabekem bavil někdo jiný. Jakoby plánoval, jak ho zavraždí a kam schová tělo," Yuuri se snažil vtipkovat, ale zároveň trochu ustrašeně a zaraženě.

"Že by Yurio žárlil? Ale máš pravdu, za těch pár dní se spřátelili hodně."

+++

Večírek se chýlil ke svému úplnému konci. Většina hostů už odešla a i ti poslední, kteří zůstali se už také chystali sál opustit.

Stejně tak i Otabek s Yurim, který, i když byl ještě pod věkovou hranicí, byl trošku v náladě.

Otabek ho jemně podpíral, ale tak, aby ostatní nemohli nic říct, ani poznat, že pil, i když nesměl. "Odvedu tě na pokoj Yuri," prohlásil rozhodně Otabek.

"Né," vzpouzel se Yuri, "kdyby mě takhle viděli Lilia a Yakov, byl bych mrtvej."

"Tak tě vezmu k sobě," nabídl se Beka.

"Tak to ani omylem, to by vypadalo ještě hůř. By si lidi mohli myslet, že jsem stejnej jako Viktor a to prase," začal na Otabeka křičet drobný blonďáček.

Otabek na něj hodil zvláštní pohled. Takový, že nevíte, jestli se směje,je naštvaný nebo zklamaný. Nebyl to ani jeho klasický kamenný výraz, protože z něj vyzařovalo obrovské kvantum emocí. Ten pohled dokázal Yuriho okamžitě přišpendlit k zemi. Udělat z divokého a nebezpečného tygr poslušné a roztomilé koťátko.

"Tak dobře Beko. Ale slib mi, že nás nikdo neuvidí."

Otabek se usmál, což Yuriho překvapilo. "Slibuju, Yuro."

Omlouvám se, že se to mezi Yuurim a Viktorem nerozjelo víc, ale ze psaní smutu jsem byla celý týden vyklepaná, takže jsem ráda, že se mi podařilo najít jinou cestu, jak pokračovat v tomto příběhu. A taky se nám tu poprvé objevil někdo jiný než oni dva, a to Otabek s Yuratchkou. Nebojte, brzo je dám dohromady😉😉😉

Možná...

Vaše Janča