Když Yuri vešel do kuchyně, vešel do horlivého rozhovoru, který vedli Yakov s Liliou: " říkám to, co jsem viděl. Prostě si volal se Altinem a u toho si ho honil. Altin taky."

Kurva, já mám fakt talent se objevit ve správný čas na správném místě...

"Yakove," Lilia zněla docela klidně, "nemyslíš si, že na to aby posoudil co je správné, má už svého rozumu dost?"

Jenže její snaha Yakova uklidnit ho ještě více dopálila. "Ne. Tohle prostě dělat nebude. Ne pod touhle střechou."

Tak tentokrát asi radši vypadnu.

Jenže když se snažil vyplížit zpět do svého pokoje, shodil květináč na poličce.

"Yuri, jsi to ty," zeptala se Lilia, jakmile uslyšela zvuk rozbíjející se keramiky. Yura se okamžitě zastavil a snažil zůstat co nejvíce potichu, ale nebylo mu to nic platné. "Yuri, já vím že tam jsi, okamžitě pojď sem."

Yuri neochotně vešel do kuchyně, se sklopenou hlavou došel ke stolu a sedl si. Nikdo z nich nějakou dobu nepromluvil.

Nepříjemné ticho prolomila Lilia: "Jak ses vyspal Yuri?"

Yuri by se nejradši na místě propadl do země, vypařil z povrchu, vymazal svojí existenci a nechal všechny zapomenout na to, že vůbec kdy žil. Protože každé ráno, které začalo touhle větou znamenalo problémy alespoň na další týden. "Docela dobře," odpověděl jednoduše Yuri.

"Tak to je dobře, že ses vyspal. Narozdíl od nás," rozkřikl se zčista jasna Yakov.

Tak tohle dopadne hodně špatně, proběhlo Yuriovi hlavou.

"Co to vůbec mělo znamenat? Nemyslíš si, že na to máš času ještě dost," dál na něj křičel Yakov. "Máš domácí vězení. Na měsíc prodloužené tréninky a zbytek času budeš tady. A bez internetu!"

Lilia se snažila vrátit rozhovor do klidné roviny: "Yakove."

"Tak fajn," naštval se Yuri a vystřelil od stolu. Domem rezonovalo třísknutí dveřmi.

Čusky lidičkové! Dneska jen krátká, ale nemám náladu nic vydat.

Tuto část věnuji gebiagnes a LetsBeGayTogetherPan
Buďte rády, že nejsem maniak, protože jinak už byste byli mrtvé...☠️☠️☠️

Hah, lekli jste se, co? Nebojte, takhle krátkou část bych vám nevydala...

Takže pojďme pokračovat!

Jakmile se za ním zavřely dveře, zavolal Otabekovi. Ten zvedl hovor prakticky hned, jak mu začal telefon zvonit: "Yuro, děje se něco?"

"Musí se něco dít, abych ti volal," vyprskl Yuri.

"Notak, koťátko," zašeptal do telefonu Beka, "vždyť jsme spolu mluvili před chvílí."

To Yuriho ještě víc rozpálilo, "tak jestli ti nemůžu volat, protože mi chybíš, tak už ti nebudu volat vůbec."

"Jestli chceš, abych ti to uvěřil, tak bys nejdřív musel přestat prskat jako naštvaná kočka," pronesl se stoickým klidem Otabek.

Kruci, na to jak krátce ho znám, mě má v malíku dost dobře.

"Hmm," zamručel Yurio, "já jsem říkal, že když nás Yakov načapal, tak z toho kouká pěknej malér."

Beka zůstal z ticha, aby dal Yurimu prostor všechno vysvětlit.

Yuri se zhluboka nadechl, nechtělo se mu o tom úplně mluvit, ale Beka si zasloužil to vědět: "Yakov na mě začal křičet, že prej co si myslím, že dělám, že na to ještě nemám věk, jako bych byl malej fracek."

Beka se cítil provinile. Myslel si, že za to všechno může on. Věděl, že Yakov má pravdu. Yuri ještě rozhodně nebyl dospělý, v podstatě byl ještě dítě. Patnáctiletý kluk, který řeší pubertální problémy. Kdyby jen Otabek zvládl ještě lépe ovládat své emoce a city, nemusel by teď Yuri válčit se svým trenérem.

"Prodloužil mi tréninky," přerušil jeho myšlenky Yuri, "což bych asi stejně udělal, protože Evropa není tak daleko. Dal mi domácí vězení. A zakázal mi Wi-Fi, což asi trochu naruší náš vztah."

Otabek nevěděl, co cítí. Bylo mu líto, že s Yurou nebude moct mluvit tak často jak by chtěl, že ho prakticky neuvidí. Ale na druhou stranu byl rád, že někdo druhý udělal opatření, aby jejich vztah nenarušil jejich kariéry. Tedy příliš nenarušil.

"Beko," zeptal se Yuri tiše, "jsi tam vůbec?"

"Bude to tak lepší," povzdechl si Beka. "Bože, Yuri. Já vůbec neměl začínat. Měl jsem si držet odstup. Počkat, až budeš starší. Bude lepší, když se spolu nebudeme bavit moc často. Bude to lepší pro tvoji kariéru."

"Beko," Yuri brečel.

Beko se kvůli tomu zvuku stáhly všechny vnitřnosti. Nechtěl svého Yuru zranit, ale věděl, že i když ho to bude bolet, budou za to oba později vděční.

"Sbohem, Beko. Miluju tě," řekl chladně Yuri a zavěsil.

"Yuri-"

+++

Yuri s Bekou prakticky vůbec nepromluvil. Tréninky byly dlouhé a únavné, a když přišel domů, neměl náladu na nic jiného než na spánek.

Ani během volna, které měli přes Vánoční svátky, se mu nedostalo příležitosti mu zavolat. Jeho děda totiž plně využíval každou chvilku, kterou mohl se svým vnukem strávit a Yuri nechtěl aby si myslel, že se mu vyhýbá.

Na prvním tréninku po pár dnech volna se Yuri pokusil nenápadně vypařit. Jenže Yakov ho měl neustále v zorném poli: "Yuri, kam si myslíš, že jdeš?"

"Kruci, to nemůžu jít domů dřív," Yuri už po těch pár týdnech ztrácel trpělivost, "aspoň dneska."

"A co bys doma dělal, když nemůžeš být online," přibruslila k němu Mila.

"Sklapni Milo," odbyl ji Yuri. Jenže se zarazil: "cos to řekla?"

"Klid Yuri," položila mu ruku na rameno Mila. "My už to stejně všichni dávno víme," zachichotala se a mrkla po Yakovovi.

"Yakove," procedil mezi zuby Yuri. "Ještě že tu není Viktor," zvolal nahlas.

"Kdo říká, že tu nejsem," pronesl hravě Viktor, který právě přicházel s japonským prasetem v zádech.

"A tohle je kurva zase co," zanadával Yurio.

"Yuri!" okřikli ho všichni přítomní na stadionu kromě Katsudona, který se tvářil dosti vykuleně.

Mila se přimotala blíže k Yurimu a zašeptala mu do ucha: "od příští sezony trénují oba dva oficiálně s námi. Viktor ho sem ale vzal už teď, když na něj má dostatek času, aby si zvykl."

No kruci. To budou zase muka.