,,Vstávej."

Přetočil se na druhou stranu.

,,Adriene, vstávej."

,,Měl bys ji poslechnout. A koupit mi camembert, jestli máme spolu teď fungovat."

Druhý hlas ho donutil vystřelit do sedu. Zjistil, že mu ve spánku sjely džíny a odhalily jeho Ben 10 spodky. Okamžitě se před třemi páry očí zakryl peřinou. Až když si uvědomil, jaké dvě potvůrky mu lítaj u hlavy, vyjekl na celý pokoj.

,,Ty jsi Plagg. A ty...?" ukázal nejdřív na černé stvoření, pak na červené s tečkou na hlavě. Pamatoval si, jak jako menší je honil po domě, ale to mu mohlo být tak deset.

,,To je moje Tikki," odpověděla za ni Marinette. Klečela vedle Adriena a Tikki tiskla k sobě. Ta se na ní dívala se značným podezřením.

Adrien si povytáhl kalhoty a vyškrábal se z postele. Venku teprve vycházelo slunce, ale oni museli pryč. Jakmile se bratr vzbudí, začne je hledat. Jistě vyhlásí pátrání. Adrien si upravoval mikinu, ve které spal, když se Plagg dal do pohybu a prošel látkou mikiny. Hned na to zas vyletěl ven.

,,Fuj, to smrdí, ale není to camembert. Chci camembert."

,,Dojdu ti pro nějaký," nabídla se Marinette a už se zvedala, ale Adrien ji chytl za ramena a posadil zpátky.

,,Ne, ty zůstaneš tady. A já si jdu dát sprchu." Přemýšlel, čím to, že se tak zpotil. To bude tím, jak se na něj Mari tiskla, div ho ve spánku neudusila.

,,Dobře," přikývla až podezřele poslušně. Adrien to přisuzoval změně jejího programování. Třeba se teď ukazovala její stará dobrá, milá, laskavá stránka. V to doufal.

Zavřel za sebou dveře a oblečení spěšně svlékl. Koupelna vypadala stejně luxusně jako ložnice. Růžové kachličky a pozlacené kohoutky. Oproti všudypřítomnému mramoru bratrova domu to byla příjemná změna. Z představy odrbaného motelu s plísní a poškrábaným nábytkem jím projel záchvěv vzrušení.

Oblečení, nechal ležet na zemi a vstoupil do sprchového koutu, kde otočil kohoutkem. První kapky studené vody ho dokonale probudily. Vzhledem k tomu, že spěchali, tak oželel zkoušku všech sprchových gelů, které hotelová koupelna nabízela, a rychle ze sebe pot a špínu smyl. Když voda přestala téct, zatřepal hlavou, až se kapičky rozprskly do všech směrů. Udělal krok ze sprchy a pak mu zatrnulo.

Zapomněl si čisté oblečení.

Jedno si zabalil s sebou a teď leželo zmuchlané v batohu. A batoh v ložnici.

,,Marinette?"

,,Ano?"

,,Můžeš, prosím, mi vzít oblečení z batohu? Ale zakrej si oči." Nervózně přešlapoval na mokrých kachličkách, jen obalený do jemného, ale klouzavého ručníku. Chvilku se nic nedělo, jak oblečení hledala. S tím bordelem, který v batohu nechal, jí přál hodně štěstí.

Když se dveře otevřely, vstoupila dovnitř s oběma rukama nataženýma a v nich úhledně složené triko s třemi pruhy a náhradní džíny.

,,Řekl jsem, aby sis zakryla oči."

Zavřela je.

,,Za-kry-la." ruce vytřelily k očím a oblečení vyletělo do vzduchu. Než stihlo dopadnout na mokrou podlahu, zachytil ho. Ovšem ručník při tom sklouzl.

Zrudl, ale nesnažil se zakrýt. Mari měla dlaně pevně přilepené na očích, nevěřil, že něco přes ně vidí. S poděkováním se začal oblíkat, ale Mari koupelnu neopouštěla.

Místo toho stála jak přibitá a Adrien by i tvrdil, že se samovolně vypnula, ale ona se lehce třásla a ze zátylku se jí slabě kouřilo. Spěšně se oblékl a se starostí, jestli se nějak vážně neporouchala přistoupil k ní. I přes dlaně na obličeji viděl, že je úplně rudá. Chápal, proč jí bratr touhle vlastností vybavil, opravdu byla roztomilá, když rudla a lapala v rozpacách po dechu. Ale nechápal, z čeho byla v rozpacích teď.

,,Děje se něco? Jsi v pořádku?"

,,Musím se ti k něčemu přiznat."

,,K čemu...?" Opatrně ji odendal jednu dlaň a setkal se s provinilým výrazem.

,,J-já mám rentgenové vidění."