,,Miluju kafe!"

,,Vždyť ani nemůžeš vědět, jak chutná," povzdychl si Adrien a sám se napil ze svého hrnku. Když je Marinette zatáhla do kavárny, rozhodl se po vzoru Luky objednat si pořádně černé, hořké kafe. Teď zjišťoval, že to tak dobrý nápad nebyl. Dívka vedle něj upíjela latte z velikánského hrnku a nezastavovat ji, nalila by ho do sebe na ex.

,,Takže ty jsi android."

Dívka přikývla. Už se to ani před Lukou nesnažili nějak maskovat. Vždyť proč, brzo by na to stejně přišel.

,,Žádnýho androida ještě neznám, moc mě těší!" ušklíbl se, ale takovým milým způsobem, ze kterého se Adrienovi chtěl zvracet. Mari se usmála nazpátek, knírek od kafe nad horním rtem.

,,Adri, koupíš mi-"

,,Adriene." Její systém přepočítal chybu, kterou udělala. Oslovený vzdychl. Měla by se učit rychle a bezchybně, tak proč mu pořád říkala takhle?

,,Adriene, koupíš mi ten karamelový dort?"

,,Jaký?"

,,Ten s těmi makronkami na vrchu!" ukázala k pultu s dorty. Všechny vypdali dobře, ačkoliv to Adrien nechtěl přiznat, taky by si jeden koupil, na vyvážení té hnusné kávy, ale odolal. Podvědomě si uvědomoval, že Luka by ho za růžový dortík s marcipánovým prasátkem pěkně odsoudil.

,,Tak pojď, jdeme pro něj!" nabídl se Luka, přestože už neměl peníze. To on před tím objednal všechno jídlo, jako trest za nahlášení v obchodě. Adrien se upřímně bavil, když jim jak vytrénovaná servírka nesl tác s kávou... A tu jeho vylil. Ale tentokrát se sám zvednul  vzal MAri za ruku.

,,Dobrý, půjdu já. Už ti nesvěřím ani frank."

,,Platíme eury, ty idiote."

Adrien ho neposlouchal. Franky mu zněly líp.

S Marinettinou drobnou rukou stále ve své dlani se motal kolem stolů a razil se cestu k pultu. Fronta, která se tam nahromadila před pár minutami, už dávno zmizela a zaměstnanci za kasou a vitrínami sladkého zboží teď pracovali na dalších kouscích.

,,Takže ten karamelový?"

,,Ano, prosím!" Cenil si jejího slušného chování, dokud se zas nevytratí.

,,Pane? Můžeme tady ten dort? Jeden kousek. A ještě jeden s tím prasátkem." V hlavě se mu rodil plán, jak ho podstrčil Lukovi a pak ho sám sníst, aniž by vypadal jak dětinský pako, co miluje růžovou a prasátka. Ten čuník byl fakt k sežrání.

Tenhle plán se ale rozplynul v momentě, kdy se k němu mohutný zaměstnanec obrátil, v ruce mísu s těstem na další makronky. ,,Ano, hned jsem u vás, jen-" zmlkl, oči vykulil.

Nikoliv však na Adriena, kterého musel znát určitě, ale na dívku vedle něj, na Marinette. Jeho ruka přestala kroužit s metličkou.

,,Sabino? M-můžeš přijít sem?" hlas se mu třásl. V další moment se vedle něho zjevila drobná postava ženy, která byla Marinette až příliš podobná.

,,Marinette? Jak je to možné, vždyť..." Nečekala. Utěrku hodila do kouta pultu a ten následně oběhla, nedbajíc křiku vedoucí. Vrhla se dívce kolem krku a pevně ji stiskla. Marinette však ucukla a rozklepala se.

,,Adriene? Kdo to je a proč mě objímá?"