,,Prosím, nechoď tam!" žadonil, přičemž ji chytl za nohu. S úzkostlivým povzdychem se ohlédla po hořícím domu. Skenovala situaci. Vyhodnocovala.

Ještě před chvílí váhal, jestli nejedná takto zbytečně. Vždyť byla žáruvzdorná,  nebo ne? Bratr nebyl tak blbý, aby ji nevybavil nějakými výhodami. A navíc byla na tohle zvyklá, zločince a podobné situace prožívala už několik let skoro každý den.

A přesto ho jeho samotná první zkušenost s hrdinstvím tak vyděsila, že nechtěl o podobné akci už ani slyšet. A ona akce plápolala přímo před ním.

,,Vstávej a pojď. Musíme jim pomoct."

Vtom po ulici  pod nimi proběhlo něco tyrkysového, pokryté šupinami a vystřelilo to přímo do domu. Několika skoky se dotyčný dostal do vyšších pater a zmizel v budově. Hra jeho lyry občas dolehla až k nim.

,,V-vidíš. Říkal jsem, že to převezmou hrdinové."

,,Ale my jsme taky hrdinové." S těmi slovy se mu vysmekla a skočila taky do okna budovy, přesně jako před tím. Adrien si přikryl hlavu dlaněmi, měl chuť do betonové střechy zařvat, bušit, vztekat se jak malé děcko.

Nechtěl tam po druhé. Zase by něco zkazil, ale nechtěl tam nechat Marinette samotnou. Uklidňoval se, že je tam s dalším hrdinou, že se jí nemůže nic stát. O hadím mirákulu věděl, znal jeho schopnost. Ať už to byl kdokoliv, už jednou mu dokázal, že zachraňovat lidi umí.

Nepamatoval si však, že by kdy bratr dával hadí mirákulum. Znal všechny hrdiny a jejich pravé identity. Hadí mirákulum zůstávalo vždy ve skřínce.

Měl mu věřit?

S bolestí po dopadu  se zvedl na nohy. Přešel k okraji střechy a opět vyndal ten ďábelský nástroj.

,,Už mi to jednou docela šlo, půjde to zas. Pěkně opatrně..." mluvil si sám pro sebe, když nechal konec tyče dojet až k zemi. Pak ji zaklínil o okap a když se ujistil, že se příliš nevyklá, ručkoval dolu. Nemohl si pomoct, připadal si jak číča, která sjíždí po škrabadle. Děkoval Bohu, když se jeho packy dotkly dlažebních kostek.

Jenže jak teď dostat tyč zpátky?

Nejdřív s ní zalomcoval. Nic se nědělo. Pak s ní zalomcoval ještě jednou se strachem, že ji ani nevyklíní z opaku. A asi se mu to povedlo, zmáčkl tlačítko. Tyč se v další vteřině zkrátila a spadla mu na hlavu. Sykl a chytil ji v letu, jak se od něj odpinkla.

Lidé vybíhali z hořícího domu, v dálce už houkalo hasičské auto. Adrien chtěl běžet dál do domu. Překročil práh hlavních dveří a už se hnal po schodech. Cestou narážel na scházející lidi, většina z nich se dusila kašlem.

,,T-to je Chat Noir!" zvolalo malé dítě. To měl spolu s matkou před chvílí zachránit. Matka se ale třásla, očividně otrávená kašlem do té míry, že sotva šla. ,,Pomůže nám, že mami?"

Adrien se kousl do rtu. Měl na sobě oblek a s ním povinnost hrdiny. V hlavě mu kroužila jen vidina zničené Marinette, ale civilisty nemohl ignorovat. S tichým zanadáváním, které dorazilo k dětským uším a rozzářilo mu obličej, popadl kluka a jeho matku podepřel. Spolu vyšli ven, kde se oba mohli plně nadechnout.

Matka se zhroutila na chodník, kašlala, až to Adriena bolelo. Kluk si opakoval Adrienovy nadávky, očividně jen trochu ovlivněný kouřem. S vlasů mu padal popel.

Adrien se zhluboka nadechl, aby dodal plicím kyslík k hledání Ladybug, ale jen co vešel do domu, objevily se další a další osoby, jež potřebovaly jeho pomoc. Takto plynuly minuty, dokud neevakuovali celý dům o čtyřech patrech.

Hasiči stabilizovaly hadice, které mířily do oken domu a krotily plameny. Dokonce i hadí hrdina se před dohořívajícím ohněm ukázal, popel mezi tyrkysovými konečky vlasů. S hrdým vypnutím hrudi se k němu postavil a sledoval práci hasičů.

,,Takže všichni jsou v pořádku. To je dobrý."

,,Jo to je," odpověděl, ale moc nevnímal.

,,A kde je Ladybug?"

Chat Noir svraštil pod maskou obočí. ,,Já myslel, že je s tebou."

,,Ani jednou jsem jí neviděl. Každej jsme zachraňoval jinou část domu. Já zas myslel, že jste spolu."

Pozornost všech upoutala malá holčička s ohořelými šatičkami, která vyběhla celá od sazí. Tváře jí brázdily slzy a s řevem se okamžitě vrhla do náruče svému otci, který jí pevně stiskl, sám se slzami.

Poslední člověk. Nikdo další neměl v budově zůstat.

A Ladybug nikde.

,,Hasiči už to hasej, bude to tam zatopený. Nemůžeš tam běžet!"

 Varování bylo to poslední, co slyšel, než do domu opět vběhl.