Další dny byly trochu podobné těm, které jsme spolu prožívali na opuštěné planetě s tím rozdílem, že tady byl Loki králem, tím pádem často odcházel plnit nějaké povinnosti související s výkonem jeho úřadu, každou volnou chvíli se však vracel zpět za mnou. I volných pět minut mu stálo za to, aby mě mohl alespoň pohladit a políbit – zdálo se, že se všech těch doteků a polibků nemůže vůbec nabažit. Dny, které jsme nemohli trávit plně spolu, jsem já trávila ve společnosti Ásgardských léčitelů, sledovala jejich práci a učila se rozvíjet své schopnosti tak, abych je mohla využívat stejně jako oni.

            Postupem času se ukázalo, že moje schopnosti jsou tak silné, že ani ty Alvisiny na ně nestačí a ostatní ze mě najednou začali cítit přehnaný respekt až strach. Ne že by mi to vyloženě vadilo. Líbilo se mi, že najednou mají všechny ty „podivné“ věci, které se mi stávaly na Midgardu, logické opodstatnění. Jsem léčitel. A čarodějka. Dávno už to neznělo bláznivě.

            A čekám dítě s bohem lží. To pořád znělo trochu bláznivě. Ale čím déle to trvalo, tím víc o sobě dával malý tvoreček ve mně vědět. Bohužel ne vždy tou příjemnou formou.

            Jednoho rána mě probudila nevolnost, svazující mé útroby. Vystřelila jsem z postele a tak tak stihla doběhnout do koupelny. Zvracela jsem asi pěkně dlouho, protože se ve dveřích z ničeho nic objevil Loki. Na sobě měl bílé spací kalhoty, černé vlasy neupraveně rozježené, oči zateklé spánkem a ve tváři ustaraný výraz.

„Lásko?“ oslovil mě opatrně, když jsem klečela nad záchodovou mísou a zničeně oddechovala. Utřela jsem si pusu a namáhavě vstala. „To je dobrý,“ řekla jsem s úsměvem, došla k umyvadlu a vypláchla si ústa. Ze zrcadla na mě zírala pobledlá smrtka. Nabrala jsem  studenou vodu do dlaní a opláchla si obličej doufajíc, že ztratím zsinalou bledost.

„Opravdu?“ zeptal se Loki ustaraně. V tu chvíli už stál za mými zády a podával mi ručník. Spěšně jsem přikývla. „Opravdu. Říká se tomu ranní nevolnost, víš? Je to normální,“ řekla jsem a otočila se k němu. S unaveným úsměvem jsem si od něj vzala ručník. Soucitně mě pohladil po tváři.

„To je mi líto,“ řekl a jeho ruka mě jemně hladila dál. „Co?“ zeptala jsem se a posadila se na okraj vany, protože se mi mírně zatočila hlava. Loki si klekl přede mě, vzal mě za ruce a něžně je hladil bříšky svých palců.

„Je ti špatně kvůli mně. Způsobuju ti samé nepříjemné věci,“ řekl a schoval mi tvář v klíně, jako by se styděl za svoje myšlenky. Usmála jsem se a zajela mu dlaněmi do vlasů. „To už jsme přece probírali, lásko. Patří to k tomu. Ty špatné věci už jsou za námi,“ řekla jsem pevným hlasem, on ke mně zvedl oči a vděčně se usmál.

„Pojď do postele, lásko, ještě je brzy,“ řekl mi, zvedl mě do náruče a bez dalších okolků mě nesl zpět do ložnice, kde mě složil zpátky do peřin.

            Usnuli jsme a znovu se nám zdál společný sen – kouzlo, jímž jsme byli spoutáni, fungovalo už přesně tak, jak mělo, kdyby ho Loki tehdy jako pětiletý nezkazil. Snili jsme společné sny, často jsme přemýšleli stejně a mohli se bavit i beze slov. Když jsme byli na několik hodin jeden bez druhého, mohli jsme se podívat, jak se zrovna ten druhý cítí. Bylo to, jako bychom byli součástí jeden druhého – a bylo to krásnější, než jsem si vůbec dovedla kdy představit.

            Teď jsme spali a sen, který se nám zdál, byl krásný. Chodili jsme společně zahradou, oba v lehkém bílém oblečení. Zahrada byla plná nádherných vonících květin a rozkvetlých stromů, slunce svítilo a za ruce jsme vedli maličkou holčičku s velmi světle blonďatými vlasy a pronikavě modrýma očima. Vlásky měla rozpuštěné, až na dva tenké cůpky podél každé strany tváře. Na sobě měla rozkošné bílé šatičky s mnoha spodničkami, poskakovala, věšela se nám za ruce, šťastně se nahlas smála a my s ní.

            Otevřela jsem oči a zjistila, že Loki je už také vzhůru a dívá se na mě. Stejně krásně safírově modrýma očima, jako měla holčička ve snu. „Zdálo se ti to, co mně?“ zeptal se tiše a pohladil mě po tváři. „Vypadá to tak,“ řekla jsem s měkkým úsměvem. „Myslíš, že čekáme holku?“ řekl a s nadějí se na mě usmál. „Asi to tak bude,“ řekla jsem. Loki mě k sobě šťastně přivinul. Potom se na mě zadíval a dlouho, hodně dlouho mlčel. Zvědavě jsem na něj upřela pohled a přemýšlela nad čím asi dumá. Nechtěla jsem se dívat do jeho mysli, nechtěla jsem pouto zneužívat.

„Lásko.... mám otázku.... ale bojím se, co na to řekneš,“ odvětil po chvíli a políbil mě do vlasů. Usmála jsem se. „Povídej,“ řekla jsem. „Přemýšlel jsem nad tou naší svatbou. Ani jeden z nás to nechtěl. Nebylo to tak, jak to má být. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli si mě chceš vzít znovu.... doopravdy,“ řekl a slova mu uvízla v krku. Sevřela jsem jeho tvář v dlaních.

„Myslíš nový obřad?“ zeptala jsem se a Loki tiše přikývnul. „Tenkrát jsem to nebyl já,“ řekl. Přitáhla jsem ho k sobě a dala mu pusu. „Vezmeš si mě, Niamh? Ještě jednou?“ zeptal se a já přikývla. „Ano. Vezmu si tě, Loki,“ řekla jsem a i kdybych chtěla něco dalšího dodat, nestihla bych to. Loki mě k sobě prudce přivinul a přitiskl svoje rty k mým.

            Pootevřela jsem ústa a nechala jeho jazyk vniknout do mých úst, horký a hebký, nechala jsem ho líbat mě tak vášnivě a intenzivně, až mi to bralo dech a točila se mi hlava, vzrušení prostoupilo každý můj nerv až do konečků prstů a do palců u nohou. Jeho horké dlaně vnikly pod mou bílou hedvábnou košilku a systematicky hladily všechna dráždivá místa pod ní, moje prsa, hrudník, boky, sem tam konečky prstů zajel do mého klína a zase ucuknul – jen aby mě ještě víc nažhavil a to se mu beze zbytku povedlo.

Zajela jsem mu rukama do vlasů a jemně zatáhla, abych si mohla vychutnat onen sladký slastný povzdech, který unikl z jeho rtů kdykoli jsem mu provedla něco trochu drsnějšího, a převrátila jsem naši polohu tak, že jsem seděla obkročmo na něm.

            Naše rty se na chvíli rozpojily, já popadla Lokiho za zápěstí a přitiskla mu je za hlavu. Zavrtěl boky a v očích se mu vyzývavě zalesklo. Cítila jsem, jak prudce vlhnu. Vidět ho bezmocného, vydaného napospas, to mě prostě bavilo.

            Nechala jsem ožít své dlaně magickou silou a když jsem pustila Lokiho zápěstí, byly na místě, kde jsem se ho předtím dotýkala, chladné ocelové okovy. Usmála jsem se a dlaněmi s roztaženými prsty jsem rychle přičarovala i ocelové řetězy, které se od pout natáhly k pelesti postele a připoutaly Lokiho na místo. Zatvářil se mírně překvapeně, ale překvapení rychle vystřídala směs očekávání a vzrušení.

„Jsi jen můj.... a můžu si s tebou dělat, co chci,“ řekla jsem tiše a odpovědí byl notoricky známý tlak v jeho klíně tam, kde jsem se ho dotýkala tím svým. A to jsem ještě skoro nic neudělala. Potvrzení faktu, že se mu líbí, když je znehybněný a bezmocný, mě nažhavilo ještě víc.

Vyzývavě si olízl rty a já výzvu přijala, přitiskla jsem svoje ústa na jeho a políbila ho, přičemž jsem zatnula své dlouhé nehty do kůže na jeho žebrech. Vydechl mezi polibky a vyšel mi vstříc pohybem svých boků. Opustila jsem jeho rty, prudce ho chytila za vlasy, zvrátila mu hlavu na bok a mé zuby hladově ochutnaly jemnou bledou kůži jeho hrdla. Zasténal nahlas a prohnul záda, čímž se mi vlastně ještě víc nastavil.

Narovnala jsem se v zádech, rozevřela dlaň a zakroužila nad ní prsty druhé ruky, aby se mezi fialovými jiskřičkami magie objevil černý saténový šátek. Beze slov jsem ho několikrát přehnula a přiložila k Lokiho tváři. Nebránil se ani náznakem, když jsem mu tlustým pruhem látky zaslepila oči a za hlavou pevně utáhla na uzel. Chvíli jsem se na něj dívala, na tělo napjaté očekáváním, pootevřené rty, zarudlé od líbání, zrychlený dech.

Beze slov jsem mu konečky prstů přejela po hrudi, nehty zanechaly na bledé kůži ostře rudé stopy a Loki zasténal slastí. Sklonila jsem se k němu blíž a stiskla mezi zuby jeho levou bradavku.

„Niamh!“ zasténal a jeho paže v okovech se napjaly. Zatnula jsem nehty do těch napjatých svalů, toužíc zanechat na jeho těle co nejvíc stop, co nejvíc znamének vášně. Lákalo mě dokonce si znovu přičarovat tetovací strojek a vepsat do jeho těla další svou nesmazatelnou stopu.... Pro tuto chvíli jsem se však spokojila s něčím méně permanentním.

Natáhla jsem se na noční stolek u své části postele, kde v kalíšcích stálo několik vonných svíček. Mávnutím dlaně jsem zapálila knot jedné z nich a vzala ji do ruky. Pár dlouhých vteřin ticha jsem se jenom dívala na to rozpálené hebké tělo pod sebou, nechala ho v očekávání, v nejistotě.... než jsem naklonila kalíšek se svíčkou a horký vosk poprvé zkropil jemnou kůži jeho hrudníku.

            Loki bolestně zaúpěl, když rudé kapky přistály na jeho těle, barva vosku téměř totožná s barvou krve. Počkala jsem pár dalších vteřin a znovu vylila vosk na jeho hrudník.  Zasténal tak sladce, až jsem prostě musela umlčet ten zvuk polibkem. Mohl se mi klidně vzepřít, mohl použít svou magii, aby se osvobodil, ale nebránil se ani trochu, naopak. Cítila jsem, jak jeho vzrušení tryská na povrch každým pórem jeho kůže, každým vzdechem. Bylo to tak silné, že i moje vlastní tělo křičelo touhou, tak silnou, jakou nikdy nezažilo.

            Tiše jsem odložila svíčku zpět na noční stolek a po dalších vteřinách napjatého ticha jsem uchopila lem Lokiho kalhot a pomalu mu je stahovala po těle dolů. Všimla jsem si, jak jeho tělo najednou překvapeně ztuhlo – a ztuhlo na něm opravdu naprosto vše. Pomalu jsem stáhla kalhoty až k jeho kotníkům a odhodila je vedle postele. Chvíli jsem se jen tiše dívala na jeho sošné tělo, roztřesené vzrušením a napjaté očekáváním.

            Váhala jsem opravdu jenom zlomek vteřiny. Zvědavě jsem konečky prstů přejela po jeho vzrušeném mužství a reakce byla okamžitá. „Niamh...,“ vydechl a vyšel doteku vstříc pohybem boků. Jeho vzrušení jenom zesílilo moje vlastní. Rychle jsem si stáhla kalhotky a pohodila je vedle postele, opatrně jsem si obkročmo klekla nad jeho klín a v ten moment jako by se čas zastavil. Lehce jsem přejela svým klínem po tom jeho.... a jeho reakce byla tak sladká....

            Prudce vydechl a zvrátil hlavu do polštářů, jeho paže se napjaly v poutech... zapřela jsem se jednou dlaní o jeho hrudník a druhou rukou navedla jeho horkou vztyčenou chloubu mezi svoje stehna.... a dráždivě pomalu sesedla níž. Loki zasténal jako kdyby to byla poslední minuta jeho života a stejně jako jeho mužství naplnilo můj klín, naplnil pocit slasti moje tělo.

            Najednou jsem byla v jeho hlavě a skrz pouto jsem cítila jen absolutní vzrušení, slast, vášeň, lásku a štěstí a jeho pocity naplnily i mou bytost. Vydechla jsem slastí, mírně se nadzvedla a dosedla zase zpět, abych si plně uvědomila to vzrušující spojení našich těl – nikdy předtím jsem se takhle necítila.

„Niamh... lásko...“ vydechl Loki a já dvakrát sevřela levou i pravou dlaň, okovy z jeho rukou zmizely – bylo dílem okamžiku, kdy si z očí stáhl černý šátek, natáhl ke mně paže, zajel mi dlaní do vlasů a přitáhl mě k sobě dolů, aby mě mohl políbit. Hlasitě jsem zasténala, byli jsme spojeni na dvou místech současně a mně se téměř zatočila hlava slastí.

            V příštím okamžiku už mě Lokiho obratné dlaně svlékaly z noční košilky, aby mě mohly hladit a dráždit na prsou a bocích, aby mě mohl uchopit za stehna a spolu s pomalými dráždivými přírazy udávat tempo našeho prvního opravdového milování, všechno špatné, co  mezi námi stalo, bylo už navždy pryč. Narovnala jsem se v zádech a vychutnávala si jeho doteky, jeho přítomnost uvnitř sebe samé, slyšela jsem jeho vzdechy a svoje steny slasti, cítila jsem, jak se naše magické síly propojily v jednu, on byl v mé mysli a já v té jeho.

            Dívali jsme se vzájemně do očí a užívali si ty okamžiky jako nic na světě. Najednou mě Loki opět přitáhl k sobě, prudce mě políbil a v další vteřině převrátil naši polohu tak, že já ležela na zádech a cítila jeho rty snad všude – na svých ústech, na krku, ramenou, na svých prsou, cítila jsem jeho horký jazyk a dráždivý stisk zubů na svých bradavkách a dokázala jsem jen ležet jako hadrová panenka, totálně očarovaná, ochromená vzrušením.

            Když se nade mnou vzepřel na pažích a znovu do mě vstoupil, hluboké modré oči utopené v těch mých, vykřikla jsem slastí a před očima se mi téměř zatmělo. Ztišil můj výkřik polibkem a přitiskl se ke mně celým tělem. Vyšla jsem mu vstříc, ovinula jsem nohy kolem jeho boků a několik přírazů stačilo, aby se mi před očima zatmělo slastí.

„Loki!“ vyjekla jsem a v ten moment se kolem mého těla roztančily jiskřičky magie, té mojí i té jeho, moje tělo se pod ním prohnulo jako luk, cítila jsem, jak mě jeho paže pevně sevřely v náručí a já se propadla do hlubin slastné rudé mlhy, z níž jsem ucítila, že i on se spolu se mnou propadl do hlubin vyvrcholení.

            Bylo to jako erupce sopky. Jako blesk v letní bouřce. Tohle bylo prostě ono. To, co jsem si myslela, že nikdy neprožiju. Lásku. Sex, který bude mít šťávu. Došlo mi to – nemohla jsem milovat žádného jiného muže, než toho, který mě k sobě, byť pěkně nešikovně, připoutal, možná proto byly všechny moje erotické zážitky předtím pouze neumělé pokusy.

            Odpadla jsem na zpět do peřin, bezvládná a totálně spokojená a Loki se odvalil hned vedle mě. Plácnul sebou naznak a prudce oddechoval, stejně jako já – utahaný jako kotě, ale na doraz šťastný.

            Potom se však neuvěřitelně pružně vymrštil z postele a začal se oblékat. Líně jsem se nadzvedla na lokti. „Kam jdeš?“ zívla jsem – mně se z postele rozhodně nechtělo.

„Musíme přece zařídit náš svatební obřad, lásko,“ řekl, ale to už jsem zmožená sladkou únavou spala znovu.

---

 Pokračování příště...