Tak v krátké době další část, tento příběh mě nějak začal bavit :-) Tak si to užijte :-)

Thor s Lokim svištěli alternativním portálem černým vesmírem. Loki se držel Thora kolem pasu, ten mu sevření oplácel pouze jednou rukou, v natažené pravé ruce svíral Mjolnir. Černovlasý bůh měl oči pevně zavřené a soustředěně mumlal nějaká slova v jazyce, kterému jeho bratr nerozuměl. Jediné, co dokázal pochytit, byla jména Laufey a Loki, z čehož usoudil, že nějakým způsobem prosí svého otce, aby je přijal vlídně. Cesta trvala krátce.
Dopad byl tvrdý. Thor s Lokim stáli na zdánlivě pusté planině, plné ostrých špičatých rampouchů. Thor pevně sevřel kladivo. Dobře věděl, že tichý klid tohoto světa je smrtící a Jotunové číhají na každou jejich chybu. Loki opustil bezpečí Thorovy náruče a vzpřímil se. Zavřel oči a jeho tělo změnilo podobu - kůže byla modrá, posetá rituálními jizvami, a když čaroděj otevřel oči, neměl je už modré, ale krvavě červené. Proměna Thora zaskočila. Bylo to poprvé, co svého bratra viděl v jeho přirozené podobě. Však také Loki si tuto svou vlastnost úzkostlivě hlídal a své jotunské já ukázal světu pouze dvakrát - předtím, než se dozvěděl pravdu o tom, kdo opravdu je, a podruhé samovolně a nedobrovolně, v Tonyho vile.

Náhle se kolem obou bratrů sevřel kruh. Obři stáli těsně kolem nich a vzápětí Thor ucítil na svém hrdle chladnou čepel ledové dýky.
,,Stát!" zarazil Loki obra, který se už už chystal Thora zabít.
,,Loki! Laufeyův syn!" vykřikl nějaký z obrů a obklíčení se rozestoupilo. Náhle si Thor, kterého stále jeden z obrů pevně držel, všiml pohybu. Vzniklou uličkou k nim kráčela velmi vysoká a štíhlá postava s očima barvy rubínů. Thor se mírně zachvěl. Protože toho obra, co se na něj úkosem díval, už někde viděl.
Byl to sám král Laufey. Lokiho otec.

,,Vítám tě, synu." pronesl Laufey směrem k Lokimu. Jeho hlas zněl, jako když nehty skřípou o skálu. Vůbec to neznělo jako laskavý hlas milujícího otce, který se vítá se ztraceným synem.
,,Ty! Co tady děláš?" uhodil hromovým hlasem na Thora. Ten se Laufeyovi pevně díval do očí a neodpovídal. Loki se do toho raději vložil, protože tušil, že Laufeyovi může dojít trpělivost, a kdyby se Thor rozzlobil, může zničit polovinu Jotunheimu a to už by neuniklo pozornosti Ásgardu, a zvláště ne Všeotce.

,,Otče." odpověděl na Laufeyův pozdrav a zadíval se mu do očí. Nebyla v něm ani stopa po nějaké emoci, ale přesto promluvil:
,,Nech Thora být, zachránil mě z žaláře a ukryl na Midgardu, odkud jsme museli utéct. Tímto tě pokorně žádáme o shovívavost a azyl."
V Thorovi zatrnulo. Lokiho slova mu téměř vyrazila dech. Nelíbilo se mu tady. Byl to podivný, studený svět plný nepřátelských obrů. A už vůbec by se mu nelíbila představa, že by tu měl pobývat. Ale museli věřit a doufat, že se jim jednou podaří obměkčit Odinovo srdce a vrátit se domů, do jejich věčné říše - Ásgardu. 

Momentálně  mu nezbývalo nic, než jen doufat, že mocný král Mrazivých obrů Laufey vyslyší prosbu svého ztraceného syna.

*Škodolibě se chechtá :)*