Stark po léčbě usoudil, že je Lokiho stav víceméně stabilizovaný. Už nebyl tak bledý a jeho rány se pomalu, ale jistě hojily. Přesto Tony nepochyboval, že bude zohaven navždy a až se probere, jistě mu za to nepoděkuje.
Teprve teď mu v plné míře vědomí došlo, co udělal. Zachránil nebezpečného zločince.
Loki chtěl ovládnout svět, prohodil ho oknem a Tony měl pocit, že on, Iron Man, je jen o něco málo silnější, než on. Smrtelník proti bohu z mýtu. Tony potlačil povzdech. Bude tady muset Lokiho někde schovat - často sem bez ohlášení chodil Fury, Steve, Nataša nebo Pepper. A byl si jistý, že kdyby kdokoliv z nich Lokiho uviděl, Tony by měl velký problém.
Ale to mu bylo jedno. Nechtěl Lokiho vydat SHIELDu. Byla to součást slibu, který dal Thorovi. Nemohl jej porušit. A teď už vlastně ani nechtěl.
Nějakým způsobem mu to dlužil. Znovu jemně omyl Lokiho tělo ručníkem namočeným ve studené vodě, nezapomněl mu přitom svlažit rozpukané, od žízně vyschlé rty. Ulevilo se mu, že mu konečně klesla ta zatracená horečka. Teď byl za Lokiho původ vděčný. Jeho jotunská podoba mu nejspíše zachránila život.

Tony zůstal u Lokiho několik dní a nocí. Bůh se stále neprobouzel, rány však byly už téměř zahojeny a jeho tělo ze 75% už pokrývala Lokiho pravá kůže, ne modrá kůže Obra, ale jeho vlastní asgardská.

Tonymu se opět sevřel žaludek, když si v hlavě promítal scénáře, co se bude dít dál. Zaútočí na Midgard kvůli Lokimu sám Odin, nebo dokonce Mraziví obři? Budou mít Avengers dost sil na to, aby je zastavili?
S povzdechem vzal Boha zla do náručí - jednoduše si jej ,,posadil" na pokrčené předloktí a druhou rukou mu podepřel záda - a přenesl jej na pohovku, aby jej měl na očích.