Thor a Volstagg se nerozhodně vydali vpřed. Čekala je velmi nebezpečná cesta s obrovským rizikem. Pokud budou odhaleni, sami riskují vězení. Měli jen jednu šanci. Pokud bude jejich pokus dnes zmařen. Loki může bez pomoci zemřít v cele, Odina jeho další osud už nezajímal. Nebyl to už jeho syn.

Oba muži byli dobře vyzbrojeni, měli spolehlivé zbraně. Thor své válečné kladivo Mjollnir a ostrý meč na přeřezání Lokiho pout, Volstagg válečnou sekeru. K tomu nesli v kožené brašně několik metrů provazů a roubíky, pokud by narazili na neočekávaný odpor. Bylo jim jasné, že pokud by nějakému strážci nedopatřením ublížili, okamžitě by se to dozvěděl Odin. Měli domluven i nouzový plán, kdyby našli Lokiho a byli překvapeni. Volstagg měl zadržet stráže, jak dlouho to půjde, a Thor s Lokim utečou alternativním portálem na Midgard.
Oba muži běželi co nejrychleji. Věděli, kde se vězení nachází, a připravovali se na dost pravděpodobný odpor. Thorovi bušilo srdce až v krku, když roztáčel Mjollnir k úderu do masivních kovových dveří vedoucích do vězeňské sekce. I Volstagg si nachystal zbraň, Thor pevněji sevřel v pravici kladivo a rozmáchl se proti dveřím.
Dva rychle za sebou jdoucí údery, sprška jisker, a kovové dveře se otevřely. Za nimi stál asi tucet Odinových vojáků. Thor zaujal bojovou pozici a Volstagg jej kryl. Situace se však nečekaně zkomplikovala. Vojáci se rozdělili - část jich zaútočila na Thora s Volstaggem a část se chystala vyběhnout z vězení, aby informovala Odina. Thor znervózněl. S tímto nepočítal. Lokiho ještě ani nenašli a už se o všem dozví Všeotec? Thor cítil, jak mu Mjollnir prokluzuje ve vlhkých, zpocených dlaních. Co teď? Náhle se otevřely dveře a Thorovi se sevřel žaludek. Chodbou zavířila magie a ozval se hlas královny Friggy.
,,Vojáci, stůjte! Thor má rozkaz přemístit vězně do žaláře v Hellheimu, protože odhalil spiknutí, které mělo za cíl Lokiho osvobodit! Tady mám listinu podepsanou samotným Odinem! Nechte je jít!" Thor se nestačil divit, jak jeho matka hladce lže. Papír, kterým mávala, byla nějaká královská pravidla, ale nikdo z vojáků jej neviděl natolik zblízka, aby posoudil, co je na něm ve skutečnosti napsáno. Uplynulo několik nekonečných vteřin, než se strážci královně poklonili a opustili vězení. Frigga rychle vysvětlovala:
,,Odin tady není, musel odjet na válečnou misi do Jotunheimu, Laufey se dozvěděl o Lokiho trestu a spolu s Valkýrami hrozí útokem na Ásgard. Nemáme moc času, ale taky žádné nepřátele, kteří by nám zabránili v tom Lokiho najít. Pokud vám nebude vadit, že se k vám přidám ..." Frigga se darebácky usmála.
,,Vím, co jsi celou dobu plánoval. Je to můj syn, stejně jako ty, Thore. Příjmu od Odina jakýkoliv trest, ale nenechám jej tady. Pomůžu vám." Thor se na matku podíval, v očích se mu mísila vděčnost, láska i strach. Strach z toho, že je Všeotec potrestá, strach z toho, co najdou uvnitř cely. Možná už je příliš pozdě. Loki sice v cele strávil jen pár dní, ale i ta doba jej, zraněného a bez magie, mohla zabít.

Když Volstagg konečně rozrazil těžké dveře cely, Thor strnul zděšením a ucítil prudkou potřebu zvracet. Loki ležel na zemi, pevně spoutaný a nejspíš v bezvědomí. Thor ztuhl - Loki vypadal jako mrtvý. Na těle měl velmi málo své bledé kůže, velká část jeho kdysi krásného těla byla jedna obrovská rozleptaná rána. Hrudník se mu zvedal slabě a nepravidelně ve znepokojivě dlouhých intervalech, jeho dech byl rychlý, trhaný a sípavý, z úst mu občas přes zaťaté zuby unikl slabý kňučivý sten. I na tu dálku se dalo poznat, že má vysokou horečku ze zanícených ran - připomínal spíše Ohnivého obra, než Jotuna, Ledového obra.
Frigga se chtěla za Lokim hned rozběhnout, ale Thor ji zadržel. Další kapka hadího jedu smočila zubožené tělo. Pokud by Frigga vkročila do cely, jed by poleptal i ji. Thor zavrčel. Pokud by po hadovi mrštil kladivo, mohl by zabít i Lokiho, pokud by se mu nepodařilo chytit Mjollnir do ruky. Volstagg mu poradil:
,,Počkej, až sleze níž." Had to za několik okamžiků skutečně udělal. Rychlý úder sekerou - a ohyzdná hlava se skutálela na zem. Volstagg ustoupil a hlídal dveře cely, kdyby byli překvapeni. I když to teď bylo vysoce nepravděpodobné, nemohli si dovolit riskovat.
Thor pomalu vešel do cely a měl co dělat, aby se nepozvracel z odporného pachu krve a jedu. Překročil bezhlavé hadí tělo a rychle se sklonil nad tím ubohým, zakrváceným a bezvládně ležícím tělem svého bratra.
,,Loki." zašeptal a jemně mu pohladil horečkou rozpálený malý kousek kůže, který nebyl rozleptaný od hadova jedu.
,,Co ti to udělali? Jak to mohl náš otec udělat? Jak mohl být tak bezcitný?" šeptal a v hlase se mu mísila bratrská láska s vražedným vztekem. Tohle nebyl ten otec, ke kterému vždycky vzhlížel jako k moudrému vládci a spravedlivému soudci. Nechápal, jak mohl vynést takový rozsudek. To už měl raději Lokiho nechat rovnou zabít, než ho tady nechat takto trpět. Plánoval ho Odin snad tady nechat umírat bez pomoci dlouhé dny, než by jej zabila buď ztráta krve, rozsáhlá zranění nebo hadí jed?
,,Thore, měli bychom jít, nevím, kdy se Odin vrátí, musíme rychle pryč." přerušila jeho myšlenky Frigga.
,,Portál se nachází ve východním křídle paláce, ale ten nás přesune nejdál k Bifrostu, kde si nás všimne Heimdall. Jak to provedeme?" Thor se zatvářil odhodlaně.
,,Matko, ty a Volstagg donutíte Heimdalla, aby vám most otevřel. Poté jej zabavíte a já Lokiho dostanu na Midgard a domluvím jeho úkryt před Všeotcem. Potom se na Asgard nějak dostanu, i kdyby Odin Bifrost uzavřel, stále se mohu dostat do Alfheimu nebo Vanaheimu." Princové Cuil z Alfheimu i Frey z Vanaheimu měli Thora rádi a byli by mu schopni pomoci. Frigga kývla. Thorova řeč zněla rozumně. Když Loki bolestně zasténal, Thor se dlouho nerozmýšlel a uhodil Mjollnirem do okovů, které se rozletěly ve spršce jisker. Řetězy povolily. Rychle přeřezal hrubé provazy mečem, dával přitom pozor, aby Lokimu neublížil. Poté jej vzal do náručí a opustili tu příšernou mučírnu.