Na mém místě seděla blondýnka s mikádem.
„Omlouvám se ale sedíte mi na místě, „vytlačila jsem ze sebe.
Podívala se na mě a změřila si mě pohledem od hlavy až k patě, už chtěla něco namítnout ale její spolusedící jí zarazil.
„To je dobrý, běž na svoje místo," jenom protočila očima a odpochodovala na svoje místo. Když jsem si všimla, vedle koho mám sedět začaly se mi podlamovat kolena. Na mojí bývalé škole byli hezcí kluci nedostatkové zboží, hlavně většina z nich pozbývala mozek. Z přemýšlení mě vytrhl jeho hrubý ale zároveň sladký hlas.

„Ahoj, já jsem Alex." Zeširoka se usmál a natáhl ke mně jeho ruku. „Chloe" usmála jsem se, jeho úsměv se ještě rozšířil a vykoukly mu ďolíčky, ani nevíte jak moc jsem doufala že ta blondýnka byla jenom kamarádka, nejlíp s orientací na druhé pohlaví.

„Vzbudíš mě až přistaneme?" Zeptal se mě, já jenom kývla na souhlas a nasadila si sluchátka.

*Budeme přistávat prosím zapněte si své bezpečnostní pásy pokud je ještě nemáte zaplé*

Nervózně jsem šťouchla do Alexe, rozespale si zapnul pás a my přistáli. Pobrala jsem své kufry a naložila je do školního autobusu, který nás odveze na koleje.

Po příjezdu jsem zjistila že nás budou starší studenti provázet po campusu. Mě si chytla stejně vysoká holčina se zrzavými vlasy, "Tamhle je knihovna," ukázala na velmi moderně vypadající budovu ostatně jako všechny budovy tady. Postupně mi ukázala i ostatní budovy, dokonce mi řekla kde čtvrťáci pořádají nejlepší mejdany, "tak tohle je tvůj pokoj," vtiskla mi do ruky čipovou kartičku, "tvůj spolubydlící tu ještě není, přiletí až dalším letadlem zítra," pak už odcupitala zpátky k autobusu. Chytla jsem za kliku a vešla do místnosti kde strávím příští 4 roky.