Sedli jsme si s Becky do schované kavárny s výhledem na Central Park, přišla k nám servírka s roztomilým anglickým přízvukem a širokým úsměvem, nadiktovali jsme jí naší objednávku s úsměvem od nás odcupitala. Becky vypadala pořád zníčeně.

"Děsně mě bolí hlava" říkala mezitím co si mnula spánky, 

"Kolik jsi toho vypila"

"Nemám ponětí, vím že mi jeden čičin donesl punč" usmála jsem se nad oslovením "čičin"

"jo zkazila jsi mi super povídání" šťouchla jsem do ní

"To díky tobě jsem se probudila na bytě a né někde u smeťáku jako minule" zasmála se.

"Nejenom díky mně, Alex tě nesl v náručí"

"Alex? Nějakej můj bejvalej ?"

"Ne, poznala jsem ho v letadle" zasmála jsem se.

Asi ještě hodinu jsme srkali jeden hrnek kafe a povídali si o všem možným, rodině, kamarádech, odkud jsme až po oblíbenou barvu laku na nehty, zjistila jsem že Becky ráda chodí na párty a skládá hudbu, taky jsem zjistila že vyrůstala mezi 5 bratry takže se to na ní dost poznamenalo.. Zaplatili jsme a vyšli jsme do rušných ulic New Yorku, prošli jsme si různý památky jelikož až bude škola už tolik času mít nebudeme, po třech hodinách jsme došli zpátky.

"Nechceš ještě k nám?" usmála se na mě Becky, 

"Ne ne děkuju ještě musím něco udělat" usmála jsme se a zaplula do bytu, něco mi tu nesedělo když jsem uviděla vedle dveří stejný conversky jako mám já ale asi tak o 10 čísel větší došlo mi, že můj spolubydlící dorazil, nervózně jsem polkla a položila si kabelku na gauč, pomalu jsem našlapovala ke dveřím mého/našeho pokoje a s velkou nejistotou stiskla kliku, čekala jsem hodně ale tohle opravdu ne. Okamžitě jsem zabouchla dveře, vyběhla z bytu a požárním schodištěm jsem si to mířila na střechu, sedla jsem si na malou zídku, prohlížela jsem si večerní město a zkoušela zapomenout co jsem právě viděla najednou mě ale zarazil něčí křik.

"Panebože moje spolubydlící je blázen, neskákej! , to že jsi viděla někoho jak to spolu dělaj neznamená že musíš končit život" řekl udýchaně "Promiň to ty schody" dodal ještě.

"Proč na mojí posteli panebože ?!" vyjekla jsem na něj se znechucením v hlase "a né vážně bych neskočila kvůli někomu jako jai ty" otočila jsem se zpátky a dál koukala na město. 

Najednou bylo ticho, ucítila jsem nečí ruce na mých bocích, hodil si mě přes rameno jako bych vůbec nic nevážila a nesl mě neznámo kam.

Jak jsem slíbila je tu další díl snad se vám líbil <3