Draco ještě jednou cvičně protočil panenky. Vsadil by krk a slušnou hromádku zlata na to, že se mu Potterova pravidla nebudou líbit, ani co by se za nehet vešlo. Oba mladíci vešli do jídelny. Draco se usadil u stolu, Harry vytáhl broušenou sklenici a nalil si panáka Ohnivé whiskey. Pak se zarazil.

„Dáš si taky?" zeptal se neochotně, ale bylo vidět, že snaží udržet zdvořilý tón. Draco už se bál, že se ho nezeptá. Nějakým způsobem však kvitoval tu snahu o zdvořilost, takže se místo své obvyklé nafoukané masky pokusil taktéž nasadit smířlivý výraz.

„Jo, to by bylo fajn... Díky," dodal pak se zaváháním. On a Potter si nejdou po krku? To už může zrovna zamrznout peklo. Harry podal druhou sklenici, nalil Dracovi také štědrou dávku a beze slov mu drink podal. Pak se usadil. Oba mlčky usrkávali. Ticho se mezi nimi začalo natahovat. Navzájem se měřili zvědavými pohledy, jako kdyby hráli hru „kdo z koho".

‚Tak už to vysyp, Pottere,' pomyslel si Draco. ‚Chtěl jsi mluvit o pravidlech a teď mlčíš jako ryba.' Harry, jako by mu snad četl myšlenky, se ještě jednou napil, protřel si oči a pak si decentně odkašlal.

„Podívej, myslím, že máme dost jasno v tom, jak to je. Ty tu nechceš bejt, a já z toho taky nejsem úplně na větvi, ale dostal jsem to befelem a ty nemáš moc na výběr, jak jsem tak pochopil. Můžeš mi věřit, že jsem se fakt nehlásil jako dobrovolník. Ale asi nám nezbývá nic jinýho, než to prostě překousnout a zkusit se domluvit tak, abychom se navzájem srali co nejmíň. Takže, v rámci úspory času a zachování efektivity navrhuju, že řeknu, jak bych si to představoval, a můžeme se pobavit, jestli je to pro tebe schůdný. Pokus se všechno hned nezavrhnout jenom proto, že to navrhuju já. Jsem otevřenej případnýmu rozumnýmu vyjednávání, ale pozdější reklamace nepřijímám. Souhlasíš?"

„No, zatím nemám výhrady, ale rád bych ti připomněl, že jsem na svobodě a na kriminál nejsem zvědavej," odpověděl Draco na jeho monolog.

„Oukej. Takže, první něco jako pravidlo. A tady mě prosím nepřerušuj. Jak říkáš, jsi na svobodě a já tě z ničeho neobviňuju, nicméně rád bych, aby to přesto zaznělo. Nechci mít nic společnýho s černou magií a čímkoli nelegálním. Ostatně, dům je proti tomu zabezpečený magickou ochranou. Ten alarm si poslechnout nechceš."

Kingsley Harrymu pomohl s jedním takovým šikovným kouzlem. Podoba alarmu byla značně inspirovaná obrazem Siriusovy matky, blahé paměti, které se nejspíš díky tomu obracela v hrobě, ale o to to bylo zábavnější. Tón i hlasitost si od ní vypůjčili, jenom uzpůsobili obsah. Byla to ironie, že hlas Walburgy Blackové nyní v případě potřeby vřískal, že si tu někdo hraje s černou magií a pomaže za to do Azkabanu. Draco se už už nadechoval, aby se zrovna bránil, ale Harry ho umlčel zdviženým prstem.

„Jak jsem řekl. Nepodezírám tě a nemám v úmyslu tě šikanovat, ale přece jenom, je to můj barák a rád bych, aby to tady fungovalo. Takže navrhuju zapomenout na minulost a nehrabat se v ní. Pojďme se shodnout, že jsme se oba chovali jako kreténi. Nehodlám tady hodinu řešit, kdo z nás je větší kretén. Minulost je minulost, a tečka," prohlásil Harry. Geny jeho otce, vliv Siriuse a část jeho vlastního já se v něm vzpíraly, ale ta druhá, racionální část, laskavá po matce a vychovaná Hermionou věděla, že není jiná možnost, pokud se Dracem nechce až do rána hádat, nebo zkoušet, kdo by vyhrál případný souboj.

„S tím souvisí ještě jedna věc. Do věcí ti nepolezu, protože chci respektovat tvoje soukromí. Stejně bych nejspíš neodhalil nic, co už před tím neodhalila ochranná kouzla, a po všem ostatním mi nic není. Zároveň očekávám, že i ty budeš respektovat moje soukromí. Pokud budeš chtít použít něco, co je v domě, normálně se na tom domluvíme. Co si o tom myslíš?"

„Fajn, to mi zní celkem rozumně," odpověděl neochotně Draco. I v něm se ozývala genetická výbava zděděná po rodičích, a vliv jeho otce se silně svářil se smířlivým, rozumným přístupem jeho matky.

„Pravidlo číslo dvě se týká návštěv. Pokud si sem budeš chtít někoho přivést, nemám s tím asi problém. Nevadí mi ani případné noční návštěvy. Chci ale vždycky vědět, že sem někdo přijde. A chci mít právo veta. Jsou lidi, kteří mi přes práh prostě nesmějí," pronesl rezolutním tónem Harry.

„Jaký třeba lidi?" ozval se Draco lehce odbojně. Měřil si Harryho podezíravým pohledem. „Nechceš mi snad diktovat, s kým se můžu a nemůžu stýkat, že ne?"

„To bych si nedovolil," odpověděl sarkasticky Harry. „Stýkej se s kým chceš, ale jsou lidi, se kterýma se nebudeš stýkat tady," dodal už zase vážně.

„Uveď laskavě příklad," začínal se ježit Draco. A to si chvíli myslel, že by to mohlo být snadné. Samozřejmě, že Potter je osel.

„Třeba Parkinsonová se do tohohle baráku dostane jenom přes moji mrtvolu," řekl Harry.

„No, to s tou mrtvolou by se dalo lehce zařídit..." zauvažoval Draco s úsměvem.

„Na tom si vylámal zuby i Voldemort, myslíš si, že si povedeš líp?" vrátil mu Harry smeč. Draco se proti své vůli usmál.

„Pojďme se shodnout, že tě zatím potřebuju živýho, jakkoli se mi to příčí vůbec vyslovit," prohlásil nakonec Draco. „Navíc, souhlasím, Pansy je horší než osina v zadku, takže jsem ti za tenhle zákaz skoro vděčnej. Koho tam máš dál?"

„No, řekněme to takhle. Tvoji matku respektuju a vážím si jí. Za to tvého otce mám tím radši, čím je dál ode mě," odpověděl Harry v domnění, že je to diplomatická odpověď.

„Počkej Pottere, máš snad něco proti mému otci?" ozval se Draco dotčeně. Je pravda, že to bylo spíš ze zvyku. Pokud měl být objektivní, velmi dobře věděl, co proti otci Potter má, ale krev není voda.

„Hele, shodli jsme se na tom, že minulost necháme spát, takže se v tom nechci hrabat, ale myslím, že víš, co proti němu mám," zněla Harryho, tentokrát opravdu celkem diplomatická odpověď. „Neříkám, že sem nesmí vůbec, ale nerad bych ho tu viděl častěji, než je nezbytně nutný. A trvám na tom, že bude ohlášený předem, souhlas?" navrhl Harry a v duchu dodal ‚Aspoň budu mít šanci tu vůbec nebejt, nebo se za pomoci alkoholu uvést do takového stavu, aby mi to bylo jedno. Jestli vůbec tolik alkoholu na světě je.'

Draco se chtěl nejdřív začít hádat, ale nakonec to spolkl. Sám koneckonců nestál o to, aby mu otec stál pořád za zády a hádat se jenom kvůli principu mu přišlo nesmyslné. Tušil, že tohle není poslední pravidlo, ke kterému bude mít výhrady, potřeboval si nechat energii a pomyslné právo odporu na palčivější témata.

Harry se podivil. Čekal tuhý odpor, vyhrožování nebo urážky. Rozhodně si ale nehodlal stěžovat. Maně ho napadlo, že možná ani Draco není ze svého otce tak na větvi jako za svých školních let. Nehodlal se však zabývat rodinnými pouty klanu Malfoyových, takže to nechal plavat a pokračoval v nastavování hranic.

„Aby sis nemyslel, že máš proti mně nějakou nevýhodu, pro mě platí, co se týče ohlašování návštěv, stejný pravidla jako pro tebe. Když sem budu chtít někoho přivést, řeknu ti to předem, abys s tím počítal, a mohl si eventuálně rozmyslet, jestli u toho chceš bejt nebo ne. Na rovinu říkám, že většinu víkendů jsou tu Hermiona, Ron, Lenka, Ginny a další moji kámoši, většinou máme mejdan, hrajeme hry a tak. Pokud by ses chtěl připojit, vyhánět tě nebudeme. Pokud se nebudeš chtít připojit, barák je dost velkej, abychom se zvládli vyhnout." Draco se zakuckal.

„Počkej, Pottere, bez urážky, ale už vidím, jak mě ta tvoje banda vítá s otevřenou náručí..." podotkl Draco mírně ironicky.

„Bez obav, Malfoyi, všichni o tobě vědí. Budou se k tobě chovat slušně, když ty se budeš chovat slušně k nim, to mi můžeš věřit. Znova opakuju, že nemáme zájem cokoliv hrotit, minulost je pryč." Draco si odfrkl. Nějak tomu nevěřil, ale nechtěl se hádat. Však se uvidí, jak je to s tou zapomenutou minulostí.

„Takže návštěvy máme vyřešený, souhlasíš?" zeptal se Harry a Draco jen přikývl. „Tak dál," pokračoval černovlasý mladík. „Už nám asi zbývá jenom probrat, jak funguje tahle domácnost. Umíš vařit?" zaskočil Draca otázkou.

„Vypadám jako domácí skřítek?" odsekl Draco a změřil si Pottera pohledem. Teprve podle jeho zdviženého obočí usoudil, že ta otázka byla míněna vážně.

„Chápu to jako ‚ne', správně? V tom případě můžu vařit i pro tebe..."

„Jseš si jistej, že mě neotrávíš?" skočil mu do řeči Draco.

„Nebuď vtipnej. Za prvé nechci jít sedět a za druhé bych musel vařit na dvakrát a tolik se v tom zase nevyžívám," oplatil mu jízlivost Harry. „Nemusíš se bát, budu jíst to samé co ty. A mám se rád, takže otravu vylučuju. Co se týče ostatních domácích prací..."

„Snad si nemyslíš, že budu uklízet," skočil mu znovu do řeči Draco.

„No to si piš, že budeš. Ani já nejsem domácí skřítek. A pokojská už teprve ne, posluhovat ti nebudu."

„Na pokojskou nemáš figuru," rýpl si Draco.

„Co ty víš o mý figuře, Malfoyi?"

„Pojďme radši od toho, Pottere."

„Souhlas. Každopádně. Když já vařím, tak ty myješ nádobí. Jinak si každý budeme uklízet po sobě a po svých hostech. Co se týče společných prostor, rozdělíme si služby."

„A nemohl bys přece jenom pořídit toho domácího skřítka?" ušklíbl se mazaně Draco.

„No to bych teda nemohl. Hermiona by mě stáhla z kůže," opáčil Harry.

„A co když ho pořídím já?" ušklíbl se Draco ještě mazaněji.

„Platí totéž. Stáhla by nás z kůže oba. Navíc, domácí práce tuží charakter. A od tý doby, co se při uklízení může kouzlit, je to práce na pět minut i s cestou." Draco mlčel. Tuhle debatu projel na body. Sice se mu představa, že bude uklízet, nezamlouvala, ale velmi dobře věděl, že vyskakovat si skutečně nemůže.

„No dobře... Asi stejně nemám možnost, než ti to odkejvat, co?" ozval se Draco rezignovaně.

„Asi tak nějak. Jsem rád, že jsme se nakonec shodli," usmál se na něj medově Harry. „Takže, asi poslední pravidlo, vlastně prosba je, abychom spolu mluvili, pokud nám něco nebude vyhovovat. Pojďme si nedělat naschvály a řešit problémy dřív, než se z nich stanou průsery," navrhl Harry a napřáhl pravou ruku. Draco na něj chvíli zíral, než mu došlo, že se zřejmě jedná o ztvrzení dohody podáním ruky. Vzápětí si vzpomněl na první cestu do Bradavic a na situaci, kdy stál ve vlaku s napřaženou pravicí on. Chvíli přemýšlel, že by Potterovi oplatil to dávné odmítnutí, ale tohle byla jiná situace. S povzdechem natáhl svoji pravici a mladíci si stiskli ruce.

„Chceš k tomu něco dodat? Nebo máš nějaký dotazy?" zeptal se Harry.

„Můžu si jít konečně vybalit?" zeptal se Draco.

„Pro mě za mě si dělej, co chceš, dokud zůstane dům ve stejném stavu a budou platit domluvená pravidla," opáčil Harry. Draco se zvedl a vyrazil ke svému pokoji.

„Jdu vařit. Večeře bude tak asi zahodinu," oznámil Harry jeho zádům. Draco zabručel na znamení přijetíinformace a vyšel z jídelny. Za chvíli už bylo slyšet jeho kroky naschodech. Harry si povzdechl. Doufal, že tenhle experiment oba ve zdraví přežijí.